MARTIN DVOŘÁK U MORAVCE

Jenom jsem zíral.
Sebevědomý chlap, který rozhodně ví své o našich poměrech, zajímavě čelil hodně nepříjemné situaci. Udělal na mne dojem po záplavě společenských šplhounů, kteří se vždycky tak příkladně i nezištně snaží o dokonalejší systém, ale výsledky jejich horlivosti jsou pokaždé ostatním jenom k zoufalému pláči; k absolutní nechutnosti to dovedla trojka socanů v podobě Grosse, Špidly a Paroubka. Bavil jsem se skvěle při jeho argumentaci i tvrzení o manipulaci s jinými za vydatné pomoci médií v důsledku střetu dvou silných jedinců, tak to přece chodí už od nepaměti, i když on je zrovna zahnaný do rohu a je sympatické, že si nenasazuje masku slizkého svatouška s nechápavým úsměvem, jak se mohl ocitnout v ringu, kde všichni všechny tlučou pod pás navzdory svému vysokému vzděláni v údajném zájmu především o naše blaho. Tesat do kamene jeho závěrečná slova, že spoustu problémů by vyřešila privatizace dopravních podniků, majitel by se rozhodně nemazlil s nikým, jako to dovede stát nebo město z údajně společenských důvodů, třeba zrovna v případě nestydatého přemísťování veřejných finančních prostředků do soukromých kapes.
Pokud bych žil na Novém Zélandu, troufl bych si dodat, ať pravdu najde policie a soud rozhodne spravedlivě, v našich končinách mne něco podobného ani nenapadne.