Vladimír Ondys – Z konce světa

Katedrála – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Červenec 30, 2016

Průvodce zájezdu vzletně okomentoval jakýsi slavný restaurační podnik v centru Milána, ještě než jsme vkročili do pasáže Viktora Emanuela II., prvorozeného syna Marie Terezie a nějakýho šlechtice. Třetinu výkladu jsem nedoslechnul, druhou lovil fotky po okolí a třetí nedokázal zařadit do souvislostí. Případně si najděte na Wiki, Girls&Boys.

Vedoucí zájezdu pokynutím paže naštěstí ukázal: Kam =>. Prosté. Pasáž je opravdu nekompromisní přehlídkou butiků světových značek, slunce proniká skleněnou střechou, centrální kupolí, mimořádně elegantní, milá, okrově domácí, kde bohatství působí naprosto přirozeně, a pokud vám ke štěstí nechybí kabelka od Vuitona nebo kravata Versaceho, můžete se cítit bohatý.

Tak dopíjím kapučíno v interiéru Café Camparino, oné výše zmiňované ikonické kavárně už někdy od roku 1915 a vyrážím prozkoumat místní katedrálu…momentálně nemám čas, ani se mi nechce hledat a interpretovat popisy, ale podobné vtělení řemeslného umu do tvarů a výšek jsem v životě neviděl. Každá ta koule na balustrádě jiná, prý kolem 4 tisíc soch, největší chrámové vitráže vůbec…fascinující dílo!

Jinak ošetřuji pochroumaný krční pletenec a rameno ve vířivce. 60 procent vody, 30 chlóru, zbytek si domyslíte sami, popřípadě vodku střídám analgetiky. Che je Velký!

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

U ATLANTICKÉHO OCEÁNU

Posted in Z pošty by ondys on Červenec 24, 2016
Atlantik

Atlantik

Atlantik

Atlantik

Atlantik

Atlantik

NÁVŠTĚVA

Posted in Ahoj by ondys on Červenec 23, 2016

Včera večer mi ji Tibor s Fífou přivezli před odjezdem celé rodiny na dovolenou. Tak jsem ji šel vyvenčit před spaním a celou noc jsem trnul, abych ji nezalehl v posteli, když chtěla být se mnou. Ráno mi přišla esemeska, že všichni přiletěli v pořádku na místo, tak jsme s Latynkou znovu vyrazili na vycházku, aby si užila okolí, než bude vedro.

Návštěva

Návštěva

Návštěva

Návštěva

Nové okolí

Nové okolí

Nová zákoutí

Nová zákoutí

Spousta nových pachů

Spousta nových pachů

Tak zase zítra

Tak zase zítra

NA CESTĚ S ARNOŠTEM

Posted in Ahoj by ondys on Červenec 18, 2016

Opět za mnou přišel, že mne poveze pro dcery na Moravu jako před mnoha lety. Něco mi nesedělo na jeho chování i celé situaci, ale přikývl jsem. Vyrazili jsme a znenadání jsem si všiml, že skoro leží v sedačce a ovládá volant jenom nohama. Říkám: „Co to má znamenat! Chceš mě taky zabít, vole?“ Začal se poťouchle smát, jako když se v minulosti chystal uskutečnit nějakou kulišárnu. Chytil jsem se řízení a on mi začal provinile vysvětlovat, že mu zbyly jenom dolní končetiny po tom, když skočil pod vlak. Vzpomněl jsem si na nešťastný nápad jeho těhotné starší dcery, co se vzápětí po jeho sebevraždě vydala na železniční trať, aby viděla, kde skončil její otec, a v okolí kolejnic se válely krvavé cáry zbytků jeho těla. Chápavě jsem přikývl, abych nemusel pokračovat v chmurných úvahách. Nešťastné bylo, že jsme se při jízdě pohybovali v uzavřeném kruhu a neustále se vraceli na místo výjezdu. Neskutečně mne to otrávilo. S úlevou jsem přivítal okamžik, kdy jsem ho setřásl a vydal se na houby s dědou hajným na místa v hlubokém lese bezpečně utajená před ostatními návštěvníky jeho revíru. Nasbírali jsme plnou nůši a děda mne poslal domů, abych se pochlubil mámě a tátovi. Potom mi došlo, že jsou všichni mrtví, a probudil jsem se starý i tlustý na své posteli. V duchu jsem zase uslyšel hlas své ošetřující neuroložky, jak mne těší, že navzdory postižení mám být rád, že jsem přežil útok mozkové mrtvice, a odpotácel jsem se vymočit.

JAK VIDÍ HAD

Posted in Ahoj by ondys on Červenec 18, 2016
JAK VIDÍ HAD

JAK VIDÍ HAD

JAK VIDÍ HAD

JAK VIDÍ HAD

JAK VIDÍ HAD

JAK VIDÍ HAD

JAK VIDÍ HAD

JAK VIDÍ HAD

JAK VIDÍ HAD

JAK VIDÍ HAD

JAK TO VIDÍ HAD

JAK VIDÍ HAD

JAK VIDÍ HAD

JAK VIDÍ HAD

Třinácté narozeniny – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Červenec 14, 2016

Naše Kettynka dnes slaví!

Všechno nejlepší

Všechno nejlepší

Všechno nejlepší

Všechno nejlepší

Všechno nejlepší

Všechno nejlepší

Pozdrav z Luhačovic – Jura Sedlák

Posted in Ze selského dvora by ondys on Červenec 11, 2016

 

Předně – srdečný pozdrav všem! Jako rekonvalescent jsem si dopřál ten luxus, že jsem se oddal částečnému lenošení, které jsem porušil pouze věcmi nevyhnutelnými. Jako je poklízení králíků a slepic, občasné sečení trávníku a hašení pracovních problému pouze do té míry, aby mne nenavštívil exekutor. Většinu času jsem trávil převážně činnostmi, které mne baví a více než kdy jindy jsem se řídil heslem „co múžeš udělati dnes, jistě můžeš udělat i příští týden, nebo měsíc“. Někdy se tak podaří, že mnohé věci se vyřeší tak nějak samy, nebo člověk zjistí, že věci důležité se za nějaký ten čas stávají banálními a nemá smysl se jimi zabývat. Jednou z těch činností, která mne tedy stále ještě baví, je i občasná návštěva virtuální hospody „U Vladímíra“ s tím, že si „sednu a ani nemukám“ a připadám si tak trochu jak v v plášti neviditelnosti a usmívám se pod fúsama, že já možu poslouchat a nikdo, včetně hospodského, o tom nemá ani tucha.
Poslední měsíc jsem skoro celý strávil jako lázeňský pacient v nedalekých Luhačovicích. Dal jsem si za cíl, že při odchodu, spíše tedy při odjezdu, „zlomím berle“, jak pověstný pacient v Piešťanech a bude ze mne zase „zdravý člověk“. Tedy – zdravý co se nohy s titanovou kyčlí týče.
Přiznám se, že jsem byl v lázních poprvé v životě a dlouho jsem váhal, jestli vůbec mám jet. Protože „moc práce… a kdo poklidí zvířata… a zaleje kytky… a bude hasit pracovní požáry… atd atp“.
Ale když jsem viděl v nemocnici kolem sebe některé spolupacoše ve stavu, do kterého bych se nikdy nechtěl dostat a i na sobě jsem cítil, že je to přece jen o něco horší, než těžká, čtyřdenní rýma, objednal jsem ještě z lůžka pobyt v hotelu Palace a uhradil nemalý nevratný rezervační poplatek a o něco větší doplatek na „čtvrtou hvězdu“. Vzhledem k tomu, že jsem tam strávil celé čtyři týdny to však nepovažuji za špatnou investici, protože zbytek uhradila pojišťovna a člověk byl přímo v centru všeho dění. To „dění“ v lázních má několik podob. Ta primární, tedy alespoň pro mne, jsou léčebné procedury, které jsou v „Paláci“ tak říkajíc pod jednou střechou. Další pak ochutnávka léčebných pramenů spojená s prohlídkou lázeňského centra městečka. Zajímavá různorodá architektura budov z období první poloviny minulého století je umocněna udržovanou pestrou parkovou úpravou, ale hlavně – nádhernou přírodní scenerií kolem údolí. Hradby lesů se prolínají se stromy solitérními, v pestré druhové skladbě a připomínají scénu nádherného přírodního divadla, kde většinou v poklidu korzují hlavní aktéři lázeňské divadelní hry. Není nad to, sednout si někde na lavičku do chládku a pozorovat to nádherné, živé divadlo. A nemusí to být pouze lavička v parku. Spousta letních zahrádek skýtá místo k odpočinku a občerstvení návštěvníků po tvrdé, celodenní dřině v různých těch koupelnových, masážních, nebo jinak léčebných místnostech. A věru – odpočinku je třeba. Protože jedna z nejdůležitějších léčebných procedur nastává po večeři. To se lázeňští hosté uchylují do specielních léčebných center, které sice nehradí pojišťovna, ale bez kterých by léčba nemohla být nikdy dokonalá. V budovách sice méně architektonicky výrazných, než třeba pověstný Jurkovičův dům, ovšem o to více zajímavých tím, co se děje uvnitř. Jedním slovem – zázrak! Nechápu, že tato místa už dávno nefigurují mezi místy, které skoumají experti všeho druhu. Protože chromí houfně odhazují berle, ze sedmdesátiletých neduživých starců či vrásčitých dam se stávají mladíci a křepké děvy, z tváří rázem mizí chmury všedního dne a všem se rázem vyjasní tvář, rozzáří oči a sály jsou rázem plny rozesmátých bytostí. A čím více se malá ručička blíží dvanáctce, tím více mají ti dříve narození pochopení pro nastupující mladší generaci, dusot diskotéky je nepřívádí k šílenství a barevné účesy přítomných děvčat nejsou šílené, ale milé a důchodci, řekněme korektně – senioři – s nimi často křepčí ve společném houfu zapomínajíce na své léta i mnohé neduhy. Jak říkám – zázraky se dějí a nemusíte za nimi ani do Lurd. Sice jsem si občas vzpomněl na reklamní uvítací nápis v jednom valašském podniku, který se snažil nalákat hosty něčím ve smyslu…, dámy, račte vstopit, neboť u nás jsou všechny ženy krásné. Všeci sú ožralí a je tady tma…
Luhačovice jsou prostě městem zázraků! I já jsem nakonec svou „berlu zlomil“ a odhodil ji do kufru auta a obejdu se i bez špacírky. Obé uschovám doma do kouta a nechám pro případ, kdy budu muset na úřadě vyřizovat nějaký složitější problém, nebo pojedu na stavbu projednávat nějakou tu drobnou reklamaci. Oni jsou pak na vás lidi přece jen tak trochu milejší a svět je přece jen přívětivějším místem k životu.

Vily pod lipami

Vily pod lipami

Hotel Palace

Hotel Palace

Park k lázeňskému náměstí

Park k lázeňskému náměstí

Jurkovičův dům

Jurkovičův dům

Společenský dům

Společenský dům

Kolonáda

Kolonáda

Hlavní třída

Hlavní třída

Hosté

Hosté

Vodoléčba

Vodoléčba

:) Taky léčba

🙂 Taky léčba

Dieta

Dieta

:) )))))))))) Zas mám děsnou sílu

🙂 )))))))))) Zas mám děsnou sílu

PANE, MÁTE PĚKNÉHO PSA

Posted in Rocky by ondys on Červenec 10, 2016
Rocky a Fífa

Rocky a Fífa

Často jsem slýchával od náhodných kolemjdoucích a musím přiznat, že mi to lichotilo. Od začátku dubna to už není pravda a stále mi chybí, zůstala po něm ve mně nezacelená rána. Včera mne při návštěvě dcera požádala, zda bych se nepostaral o jejich fenku Latynku, až celá rodina odletí na dovolenou k moři, a proč ne.

Latynka

Latynka

Červenec 2016 – Jaroslav Hutka

Posted in Z pošty by ondys on Červenec 6, 2016

6. středa, Hutka, RATIBOŘICE, Babiččino údolí na ratibořickém / Rudrově / mlejně, 14:00
9. sobota, Hutka, DOMAŽLICE, Zahrada Chodského hradu, 18:00
10. neděle, Hutka, VELKÉ MEZIŘÍČÍ, náměstí, 19:00

Vážení přátelé,
Evropu obchází strašidlo exitů. Trouba David Cameron z jakési nepozornosti otevřel Pandořinu skříňku referenda a ejhle, vyletěl uprchlíkovský džin pohádek tisíce a jedné noci nebo možná jenom úpír středoevropských migračních hororů, který staré a nevzdělané Brity děsí levnou a ochotnou polskou pracovní silou, která pije britským odborům krev. Před sto lety byla Velká Británie snad největší světovou říší lidských dějin, která se neptala, jestli smí překročit hranice jiných zemí. Prostě je dobyla, vydrancovala a zavedla v nich své právo. Teď se tento vražedný, vždy vítězící válečník, skleroticky bojí o své vlastní hranice a drobí se na nesrozumitelná území tam kdesi za Kanálem, kde se dá sice žít, ale blbě tam vaří, mají sice dobrý humor, ale strašně tam pořád prší a fouká otravný vítr. A mluví se tam jazyk, který před Kanálem začíná mít svou evropsky oživenou mutaci. Jenže kdoví, jak to vlastně dopadne. Evropská unie je přece jen ten dosud největší mírový projekt lidstva, který má svou váhu a tohle referendum není závazné. Ještě je tu mocný britský parlament a ten teď zasedá uprostřed společnosti, která snad nikdy nebyla takhle blbě rozdělena. Nevzdělaní a staří podrazili mladé a vzdělané. Velká Británie se ocitla v šoku z toho, co vlastně svobodně rozhodla s brutální otázkou, jestli právě referendum je tím, čím lze rozhodovat o tak komplikovaných otázkách svobodně. V takovémto referendu, bohužel, nerozhoduje rozum, ale hesla, emoce a lži, demagogie a všechny podoby strašení. Ve Spojeném království se z toho začíná odehrávat, kromě kocoviny, ještě téměř antická tragédie zbabělosti, podlosti a zrady hlavních aktérů nebo možná jen jakási ochotnická estráda, kde vítězové zděšeni svou výhrou nevědí, do kterého písku zastrčit hlavu a jak co nejtrapněji předvést svou zmatenost. Teď se asi dají čekat události. Přece ti aktivní neprohrají s těmi pasivními, ti mladí a vzdělaní s nevzdělanými a starými. V normální zemi přece neprohraje pravda a láska se lží a nenávistí. Ale jist si úplně nejsem. Žijeme v absurdní době, kdy schopnost jasného úsudku se topí ve zrádných proudech překroucených informací. A nejistota a strach je vždy dobrou předehrou k hnusné opeře diktatury. Rozhodnuto však není nic, jen kostky jsou vrženy a tahle všechna protichůdnost ve mně vyvolala vzpomínku na píseň PROČ, PROČ. Po převratu jsem ji už nehrál, tahle písnička patří do absurdity bolševismu, kdy měla tu léčivost bezbřeze osvobozující srandy. Nahrávka je z hospody v Horní Kalné z prosince 1976.

 http://www.hutka.cz/new/mp32/j0hq6y4kdo.mp3

srdečně zdravím – Jaroslav Hutka
 www.hutka.cz

PO DLOUHÉM ČASE

Posted in Fragmenty by ondys on Červenec 2, 2016
JSEM TO ZASE UDĚLAL

JSEM TO ZASE SÁM UDĚLAL

JSEM TO ZASE UDĚLAL

JSEM TO ZASE SÁM UDĚLAL

JSEM TO ZASE UDĚLAL

JSEM TO ZASE SÁM UDĚLAL