Vladimír Ondys – Z konce světa

Dobré jaro 2019 – Emilio

Posted in Z pošty by ondys on Duben 18, 2019

Ahoj všem osloveným,

… po roce bychom vás rádi potěšili informací o chystaném benefičním open air festivalu na podporu útulků na Ústecku – ÚTULEK FEST 2019.

Letošní 18. ročník zaštěká/zamňouká o víkendu 10 – 11/5 – a to celkem posedmé na ústeckém hradě Střekov, kde ve dvou dnech na celkem 3 scénách přivítá 25 hudebních smeček či solitérů.

Mezi největší tahouny „plnoletosti“ řadíme dvě 30leté legendy – Vltavu Roberta Nebřenského a plzeňskou Znouzectnost. Teplice zastoupí punkeři Do řady! a Děčín zas reggae Michala Šepse (& jeho Reggimentu). Velkou, nejen festivalovou, pozornost v posledních letech upoutává „zběsilý nářez“ pražských Hentai Corporation, nicméně my se rovněž radujeme z, rovněž premiérové, účasti ústecké crust-grindeové ikony Močový khameni.
Dvě kapely budou německé (Offbeat Foundation & Stumbling District) a zároveň obě zahrají na gotické zřícenině podruhé.
Po loňském křtu ústeckých Točílas letos dojde na křest ústecko-brněnského dua Gem Reflection (v pátek 10. 5. po 22h) – pro obě uskupení obal CD vytvořil uznávaný Karel Kopic!
Sobotní malá scéna přivítá 8 vystoupivších, mezi nimi i dvě anglická jména – písničkářku Joie & one-man projekt The Worrisome Ankletrout.
Jak a kdy to komu hraje si lze poslechnout v události na Bandzone či zde.

Útulek Fest, po loňském úspěchu, opět moderují „učitelka-zpěvačka“ Kytička & herec Činoherního studia Jan Plouhar.

Z tzv. doprovodného programu, který obohatí zejména sobotu, bychom rádi upozornili na možnost asijské lukostřelby či projížďku na bruslích. Na hrad či Útulek si u nás lze pořídit trvalou vzpomínku formou tetovaní a paměť „utužíte“ též díky tričku a odznáčku s letošním motivem, „pestrobarevným“ hafanem:)

Vstupenky v předprodeji (á 240 Kč) lze zakoupit na 7 ústeckých místech a jako E-ticket @ http://www.vstupenkyusti.cz / na hradě pak v pátek či v sobotu (lístek ale platí pro oba dny) utratíte 290 Kč. Děti do 13 let pak mají vstup zdarma, grátis je rovněž parkování a stanování v areálu.

Výtěžek opět podpoří psy v Ústí a na Litoměřicku , stejně tak i kočičí spolky Felisicat (UL) a Fousek (Teplice). Celkový výtěžek, proměněný zejména na granule a konzervy, za uplynulých sedmnáct ročníků činí 530.000 Kč.

Za možnou festivalovou podporu vám popáté děkují & na 18. ročník vás za pořádají spolek ÚTULEK FEST zvou…
Emilio (Dvořák, 739 312 901) & Póža (Jiří Poživil, 606 702 196)

http://www.utulekfest.cz
http://www.facebook.com/utulekfest
https://bandzone.cz/koncert/476955-usti-nad-labem-hrad-strekov-utulek-fest-2019
http://www.vstupenkyusti.cz/cs/akce/1200-utulek-fest-2019
http://www.instagram.com/utulekfest/
http://www.youtube.com/user/utulekfest
http://www.hradstrekov.cz

 

Vyhlídky a věže IV – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Duben 13, 2019

Povedený kousek do sbírky. Na maják jsem jaktěživ nevylezl. Jo, často mi na něj kápne, ale tento byl skutečný a postavili jej v roce 1934 na ostrově Texel. Samotný ostrov je největší z Fríského souostroví, směrem od jihu k severu patří Nizozemcům, Němcům, Dánům a pak zase dojčům. Prý mluvit v Amstru německou řečí není ten nejlepší nápad, ale zde přece jenom existuje jakási spřízněnost s našimi západními sousedy. Jak my rádi okupujeme Chorvatsko, tak Němci ze severo-západu zbožňují tento ostrov. Slůvko okupovat nebo spíše vykupovat je plně namístě. Během brouzdání vlnami, bych se i okoupal, soutok Waddense a Severního moře byl koncem července nezvykle teplý, ale mám lepru – rozuměj rudé skvrny po celém těle, kromě prdele a noh, jako alergickou reakci na užívané léky – tak jsem opustil ztepilou spolucestující, která se hodlala v moři snad utopit a šel koupit svačino-oběd do místního Lídlu. Stejně jsem neměl plavky.
Wow! Náš Lídl je až neskutečně uspořádaný, nájezdy důchodců po ránu v den slev bývají upejpavě skromňoučké, běžný denní provoz, hezky česky normální, na rozdíl od tamějšího velkoskladu. Podobně masové spotřební orgie jsem v životě neviděl! Tak narvané koše nadrozměrnými baleními všeho možného i nemožného, snad vypukne válka nebo co, rozjívená uřvaná germánská děcka, střední generace rodičů, samí velcí dobře živení, nepříliš pohlední lidé, kteří snad chtěli rozebrat supermarket na šroubky a pak jej u kolektivního ohně uprostřed dun, opéct, sežrat a následně slavnostně vykadit. Pochopil jsem, že běžný Slovan je tady etnickou raritou. Já chtěl jenom pojíst bagety a kvalitního holandského jogurtu. Jogurt pod litrové balení nekoupíš, bagety naštěstí stejné jako u nás, pomazánečky v malých kulatých pixličkách, jako chuťovky, no nekup to, ještě obdobu našeho ovocného Jupíka, bo ty flašky mají dobře konstruovaný sací otvor a v busu se nepolijete, nepobryndáte. Vytáhnu 5 ojrodoláčů a valím ke kase. Ostentativně třímám bankovku, apaticky opřený o vlastně prázdný koš velikosti vany a soudě dle pohledů germánských bratří & sester si připadám jako exot, když vrhají směrem ke mně rozhodně ne opovržlivé, ale spíše mírně varovné pohledy. Černý pás frčí…, chtěl jsem napsat jako Michael Schumacher, než se vymlel na lyžích, což je samozřejmě nekorektní, poté mě napadl Ayrton Senna, což taky není ono, navíc jsem ho obdivoval – fajn týpek z jihu, Nikki Lauda, ten asi rovněž nebude tím pravým… Nicméně přicházím na řadu…, až teď jsem pochopil smysl oněch decentních grimas. Velká tabule nad kasou holandsky a německy hlásá, že hotovost neberou. Sice vypadám jako plážový povaleč, který si jen tak odskočil z hlubin moře a písečných dun, ostatní zpoza hor zboží nakupených v gargantuovsky obřích koších se solidárně šklebí, včetně manažera hypermarketu – jak jsem ho zřejmě správně otipoval, a který se jen těší, jak mi odejme můj minimalistický nákup a s předstíranou lítostí jej vrátí zpátky do úporně dobývaných a nájezdníky poměrně rozvrácených hradeb regálů. Mladej blonďatej prodavač za kasou, s úsměvem přilepeným na ksicht, ukazuje na ceduli, plácnu se po čele a z ledvinky zamaskované pod tričkem vítězoslavně vytahuju 4 karty zapouzdřené do obalů a tvářím se jako milionář na dietě. Co je komu do toho, že třetí je řidičák a čtvrtá občanka. Proti světlu důležitě porovnávám obě průhledné bankovní karty, protože se mírně liší jen odstínem, samozřejmě každá má jiný PIN. Kupodivu terminály nejsou contactless, takže ťukám kód, platba necelých 5 ojrodoláčů schválena. Anglicky do fronty za mnou hlasitě pronesu: Lidé, nenakupujte tolik a běžte si zaplavat. Odcházím krokem královským. Před chrámem konzumu chvíli přemýšlím, kde jsem zaparkoval své Maserati? Hluboce zamyšlen se vracím alejí kolotočů a pouťových atrakcí k „našemu“ autobusu.
Busy, auta i pěší dopraví na ostrov mohutné trajekty v barvách Pittsburgh Penguins během 20 minut z přístavu Den Helder. Velkou atrakcí, alespoň pro mě – suchozemce, je krmení houfů nalétávajících racků, kteří za kus žvance předvádějí fascinující vzdušnou akrobacii. Samotný přístav a město dokonce provozují mezinárodní letiště a jsou sídlem Akademie a Muzea královského námořnictva. Mimo to samotný přístav je hlavní námořní základnou nizozemského válečného námořnictva jejího Veličenstva, viz: foto. Zpoza skel autobusu jsem aspoň trochu koukatelně vyfotil ponorku ze 60. Let. Minolovka mi odplula kamsi do ztracena minových polí a dějin nezbytných marností.
Popisovaný obchod a pláže v dunách leží na západním pobřeží ostrova v městečku De Koog. Při pohledu mezi hřebeny písku, na karavany, stany, pár nevelkých hotelů pochopíte, proč se ti němčouři tak vehementně zásobují. Jednak disponují kupní silou nejvyspělejší země EU a taky proč nemít při kempování trochu komfortu, proč nevzdat hold obžerství a pivní výživě. Jak pravím, rychlá zastávka u moře s přehlídkou mnoha různých germánských pitoreskních typů: od anemických, bělolících, blonďatých víl, po divně zmustrované obrejlené stařeny se špičatým, chlupatým nosem, od normálních mužů bílé rasy, až po obtloustlé, lehce dementní chlapíky rozličného věku, vysoké starší pány na cestě k důstojně sveřepému stáří. Německo v přítomnosti a pohybu. Na severu Holandska. Děti na pláži vypadaly stejně jako všechny děti a mimo mořských vln a samotné vody převeliké, nekonečné je fascinovali mrňaví mořští ráčci zapouzdření ve špičatých ulitkách. Ti zaujali i mne. Chtěl jsem nasbírat pár mušliček. Placaté bílé, béžové, srdčitého tvaru byly prázdné. Každou z těch malých zakroucených obýval prťavý agresivní ráček. V příboji jich bylo plno. Někteří dokonce za přihlížení dětských diváků zápasili mezi sebou. Jeden drzej mě držel za ukazováček průsvitným klepýtkem, sám metr v luftě. Znechuceně jsem nájezdníka, jako před tím jiné, odhodil metr do moře a sledoval, jak si z toho nic nedělá a spolu s kámoši houfně míří zpátky ku břehu. Zřejmě na rozhraní písku a míst kam doklopýtaly vlny, nalézali nejštědřejší zdroj potravy. Takový Lídl pro mladé ráčky poustevníky. Přece jen jsem jednu prázdnou ulitu našel a konečně mohl být happy.
Ještě bych asi měl trochu popsat severní trasu z úchvatných skleníků v Orchideeenhoeve Luttelgeest do přístavu Den Helder. Teda, část, která vede po 32 km dlouhé, umělé hrázi Afsluitdijk a pak ještě jedna, ne tak majestátní, kratší, odděluje moře od umělého zálivu Ijsselmeer. Cesta kupředu, vlevo voda, vpravo voda. Krása poldrů! Několik architektonických nesmyslů, třeba: dvoje propouštěcí vrata, socha vodohospodáře, ministra, politika Cornelia Lelyho Vám zpestří dřeváky i svetřík…, koho má bavit psát tyhle cypoviny po 2 dcl vodky… Zduřte!

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

Vyhlídky a věže

UŽ JE TADY

Posted in Krátce by ondys on Duben 11, 2019

A primář na očním mi minulý pátek řekl, že je to dobrý…