Vladimír Ondys – Z konce světa

FÍFA BYL PRVNÍ DEN VE ŠKOLE

Posted in Fragmenty by ondys on Září 3, 2018

První den

První den

První den

První den

První den

První den

Prvni_den2

První den

První den

První den

První den

 

TO SE NEŘÍKÁ

Posted in Fragmenty by ondys on Srpen 26, 2017

S mamkou

S mamkou jsme se dívali na televizi, kde František Ringo Čech vystupoval v předvolební kampani, a pobaveně jsem řekl, že je mu už sedmdesát. Pak mne samotného zaskočila otázka: „Mami, a kolik je Ti vlastně let?“ Nečekal jsem na odpověď a hloupě jsem dodal: „Ale prej si už mrtvá…“

Matka se na mne smutně podívala a vzápětí se rozplynula.

Po probuzení jsem nadával, že jsem si neuváženě zkazil příjemnej sen.

NEJSTARŠÍ BĚH NA ZEMI

Posted in Fragmenty by ondys on Březen 18, 2017

Během spánku se ke mně vzpomínky přitulily, aby mi připomněly dobu, kdy jsem vzdoroval.
Po probuzení jsem si uvařil tureckou kávu a nože i dýky s dokonalým břitem uklidil z dosahu. Po první mrtvici jsem se jistil před druhým pokusem a jsou tak ostré, že bych se s nimi dokázal i hladce oholit. Rozhodl jsem se, že se opět vědomě vydám do závodního pole. Naposledy jsem běžel s Rockym, ale našel cíl rychleji a nikdy nikdo se s ostatními účastníky nepodělil o pocity po proběhnutí poslední mety, i když je otázka, zda jenom běh nemá jediný smysl navzdory všem společensky příkladným žvanilům. Asi začnu cvičit a posilovat, abych si klání užil o to hlouběji. Rozesmála mne představa, že pupek z nedostatku pohybu vyměním na stará kolena za postavu maratónce. A při známé skromnosti klidně i 🙂 ))) kulturisty…

„Seš tam?“

Posted in Fragmenty by ondys on Leden 20, 2017

„A kde bych měl bejt?“ odpověděl jsem a usilovně přemejšlel, odkud znám povědomej hlas.

„Tak to tam teda seš…“  zaznělo pobaveně a začalo mi svítat.

„Vo co ti zas jde?“ řekl jsem votráveně, můj zdravotní stav se zhoršil díky extrémnímu počasí a celý dny jsem proležel. Ještě že furt spím, jinak by mi z toho asi jeblo.

„Já přijdu!“

To mi je jasný už od chvíle, kdy mne to švihlo.

„Tak jo a nestraš, horší je bejt vochrnutej!“ ušklíbl jsem se. Užil jsem si dostatečně svý bezmocnosti.

Na druhým konci se ženský hlas odmlčel. Snad od něho budu mít chvilku klid…

:) )))))))))))) To musíte bejt na mne dvě?

🙂 )))))))))))) To musíte bejt na mne dvě?

 

PO DLOUHÉM ČASE

Posted in Fragmenty by ondys on Červenec 2, 2016
JSEM TO ZASE UDĚLAL

JSEM TO ZASE SÁM UDĚLAL

JSEM TO ZASE UDĚLAL

JSEM TO ZASE SÁM UDĚLAL

JSEM TO ZASE UDĚLAL

JSEM TO ZASE SÁM UDĚLAL

AUTOPŮJČOVNA

Posted in Fragmenty by ondys on Květen 23, 2016

Po odchodu Rockyho hledám nový způsob života navzdory nepříjemnému pocitu po spoustě zajímavě a hlavně nenávratně uplynulých let. Ale vždy mne zaskočí, jak už jsem pomalý, pokaždé mne dožene stáří i ztracené zdraví.

Autopůjčovna

Autopůjčovna

Autopůjčovna

Autopůjčovna

Autopůjčovna

Autopůjčovna

Autopůjčovna

Autopůjčovna

Autopůjčovna

Autopůjčovna

Autopůjčovna

Autopůjčovna

BÁJEČNÝ MEJDAN S KLAUSEM

Posted in Fragmenty by ondys on Prosinec 18, 2012
Střekov

Střekov

Nastoupil na loď jako nový člen posádky a představil se jako Klaus. Při pitce na uvítanou z něho vylezlo, že z pozice provozního zpronevěřil prachy ve známé hospodě v centru Ústí. Klesl na dno společnosti a tvrdil, že je odbojář. Komik. Komouši nám byli ukradený. Na řece jsme si žili po svým. Práce, chlast a ženský. Případný zloděj riskoval kůži v případě, že se nedovolal esenbáků. Dostal pěknou nakládačku bez obhájce s talentem překroutit fakt. Klaus se ožral a spadl do vody. Labe pod střekovským jezem připomíná let splašenýho koně. Vlny běsní cestou ke svobodě a mají patřičný tah. Ulovil jsem ho hákem na přitahování lana až na zádi za kormidlem.
Zuby mu drkotaly. Lednová koupel v hadrech nacucaných vodou není nejlepší odvaz. Pozval mě domů a nabídl manželku jako revanš pro zachránce života. Odmítl jsem.
Převlékl se do obleku a s motýlkem na krku mě pozval na flám v nejlepších barech. Elegán. Ve finále jsem seděl na zdi vožralej jak kráva a dělal dlouhej nos na noční hlídku pod sebou.
Běsnili, že jsem příliš vysoko. Pak mě šaškování přestalo bavit. Seskočil jsem a chápavě přikyvoval, že jsem divokej kolík, ale měli vzácné pochopení pro těžkej život na lodi. Nechali mě plavat. Motejl u krku a drahý kvádro z vlny nesvědčí o důvěryhodnosti. Klaus skončil na záchytce s pokutou.

Vladimír Ondys 5. 4. 2004

SPOLEČENSKY PŘÍKLADNÉ KONCE

Posted in Fragmenty by ondys on Prosinec 16, 2012
Václav Havel na Hrádečku

Václav Havel na Hrádečku

Kdo jich má víc?

Kdo jich má víc?

První vystoupení našeho osvoboditele a obrozence v Národním

První vystoupení našeho osvoboditele a obrozence v Národním

Vlasta Chramostová se slovy východoněmeckého Bertolta Brechta o Václavu Havlovi

Vlasta Chramostová se slovy východoněmeckého marxisty Bertolta Brechta o Václavu Havlovi

Loučení s nejpříkladnějším náčelníkem

Loučení s nejpříkladnějším náčelníkem

Rozloučení

Rozloučení

Rozloučení

Rozloučení

Rozloučení

Rozloučení

A dělové salvy

A dělové salvy…

A VEJCE V PAPÍROVÉM SÁČKU V SÍŤOVCE NA HÁČKU

Posted in Fragmenty by ondys on Listopad 28, 2012

Jawa 555

Zrovna mi bylo patnáct, chlupatil se mi pták a dostal jsem občanku i řidičák na malý motocykl Jawa 05. Budoucí vícemistr světa v motocrossu Jaroslav Falta jezdil do školy v Tyršovce na jednosedadláku a táta mi slíbil druhou půlku na nejnovějšího dvousice, když si tu první našetřím z prázdninových brigád v lese na prázdninách u dědy hajnýho i jinde. Dodržel slovo a jak jinak, když takhle se chová jenom nezáludně rovnej chlap, kterej nikdy nepotřebuje písemné smlouvy i advokáty, aby se mohl vykroutit ze smluvního závazku, když se mu začne zajídat nepříjemnější povinností. Těšil jsem se na prázdniny, až budu moci křižovat okolí od rána až do noci bez nutnosti šlapat do pedálů na kole.
První týden byl slastný a začátkem druhého mne maminka požádala, jestli bych ji nezajel koupit vejce. když si i naše slepice nárokujou dovolenou pro svý zadky. Vybral jsem si samoobsluhu v centru města na rohu náměstí, které se říkalo u Jirky podle příjmení soudruha vedoucího. Doufal jsem, že třeba uvidím Venuši, která kamarádila s Modráčkovou, a její nejstarší brácha Jarda byl mou oblíbenou fotbalovou hvězdou v městským manšaftu s fotbalovou parádičkou na pěťáku Milanem Witzem i s elegantní nadějí v obraně Jirkou Klozem, jehož strejda František byl legendou kladenského fotbalu, patřil mezi nejlepší ligové střelce a raději umřel na otravu, než by si měl nechat amputovat neuvěřitelně hubený nohy po dávce z kulometu od nácků v posledních záchvěvech druhý světový. V podloubí se ale motali bratři Kulhaví s Láďou Pešavou, kteří patřili do party od hřbitova směrem na Krásnolipskou, zatímco já jsem se kamarádil se spolužákama z party před hřbitovem kolem Pražský. Vzhledem k svýmu úžasnýmu vlastnictví nového kočkolapa jsem se musel co nejrychleji vzdálit, zmocnil se mne strach každýho našince vlastníka, abychom neutrpěli nějaký šrámy od nemajetnejch posílenejch skutečností, že zrovna nejsem z jejich tlupy.
Rozjel jsem to před dlouhým stoupákem Pražský na plnej plyn a cítil, jak mi vzduch sviští kolem hlavy, asi ve třetině u staré benzínky, na které se zastavil čas a vyřadil ji z provozu, jsem musel odbočit vlevo do ulice, na jejíž konci jsme bydleli. Rukou jsem dal všem za mnou signál, aby věděli, co ode mne musí čekat, a pak jsem zas popad řidítka, objížděl jsem zrovna traktor stojící s vlekem při pravé krajnici, a začal jsem odbočovat, když vtom jsem se vznesl a letěl. Kurva, to byl kus a na přistání mě čekala plocha pokrytá štěrkem o velikosti dlaní kojence. Dopad byl krutě nepříjemnej a skončil jsem až v drátěným plotě pozemku pošťáka Voldřicha. Kousek ode mne se válel starší kluk s mnohem silnější motorkou třiapůlou, co jediná děsně řvala. Zvedl jsem se a jenom zíral, jak jsem zřízenej během jedinýho okamžiku, dvousic taky. Docela mne to nasralo s vysněným krasavcem, a tak říkám motocyklistovi: „Dík, vole, za nádherný prázdniny!“ a vydal jsem se pěšky domu, abych tam byl dřív než zaručený zvěsti. Otevřela mi maminka a málem sebou sekla. Pak začala lamentovat i opatrně mě omejvat od krve i prachu, před barák přijel pan Voldřich s poštovním vozem a odvezl mne do nemocnice. Čekaly mne dny, který stály za hovno i navzdory tomu, že z rádia občas zazněl bigbít, v časopisech se někdy dalo číst a v televizi si někdo nasadil lidštější ksicht, nemohl jsem jezdit ani na tom posraným kole a museli mě i pár dní krmit kvůli loktům vodřenejm až na kost.

Jawa 05

A ŠÉF PŘIMHOUŘIL OKO UŽ PO DRUHÉ

Posted in Fragmenty by ondys on Listopad 27, 2012

Wartburg

Ale poprvé mne esenbáci honili celou noc (19. 8. 1969) až do rána. Měl jsem zrovna poslední prázdniny před maturitním ročníkem střední školy. Už si nepamatuju, kdo měl ten dobrej nápad jet za holkama do Varnsdorfu. Byli jsme tři. Tradiční dvojka já a Harry, ke který se tehdy přidal můj spolužák s novým wartburgem svýho tatíka, aby se pochlubil nám, jakej je skvělej řidič, a případným krasotinkám z Elitky nebo Velvety, jakej je sekáč, i když není vlastník vozidla. Vzdušnou čarou to mohlo být do Vanďáku tak pět kiláků, ale kvůli státní hranici se muselo jet oklikou přes Studánku, která značně převyšovala obě městečka, a hned jich bylo nejmíň devět na kraj cílového. Pamatuju se, jak jsme se řítili alejí a chyběl nám už snad kilák, když spolužák zakřičel: „Máme tam stodvacet!“, pak to s náma začalo lítat z jedný na druhou, ozvala se děsná rána, nad hlavou nám přeletěl nějakej chlápek, na anděla nevypadal, v koženým mundůru spíš připomínal orgána na rušné křižovatce mávajícího rukama, a pak se ozvala další, po který jsme skončili na poli a několikrát se přetočili. Když jsem se trochu vzpamatoval, přišlo mi divný, že jsme zasypaný kovovejma korunama jako po nějaký průtrži mračen v podobě mincí. Harry jako nejstarší z pěti bratranců, kteří se vymanili z pokrokovýho sevření jisker i pionýrů a už tehdy vytvořili pouliční gang k plnějšímu vytížení brigády socialistické práce příslušníků z nejbližšího oddělení VB, byl už z vraku venku a cpal si je do kapsy. Říkám: „Kde je Mirek?“ a von na mne, že už někam utek a my musíme taky, než nás seberou. Tak jsme zamířili do lesa na druhý straně silnice, a když jsme ji přebíhali, uviděl jsem rozsekanou motorku a chlápka v koženým vobleku, co řval jako tur na vozovce. Kurva, pohled na něho nebyl jako ve filmu. Najednou se na horizontu vyhouplo nějaký auto. Zastavil jsem ho s tím, že procházíme kolem a je tu zraněnej, ať ho vodvezou do nemocnice. Vůbec se jim do toho nechtělo, ten motocyklista byl na tom hodně špatně, ale měl jsem hrůzu z toho, že naši vinou umře a to pak přestává všechna prdel. Že prej se raděj postaraj vo sanitku a zavolaj pomoc z nejbližší budky s telefonem, asi jim vadilo, že dost krvácí, a tak jsem jim začal vyhrožovat, že je prásknu, poněvadž oběť silniční nehody má na kahánku a grázlové, co to způsobili, se na něho taky vyprdli. To zabralo. Pak jsme to s Harrym nabrali do nejhustějšího porostu a mazali a mazali. Na vzdalující silnici se začala sjíždět auta a šátrat po okolí s rozsvícenými reflektory. Z dálky jsme zaslechli štěkot psa, mohl být i z nějaký zahrady, ale poučení z chování diverzantů pronásledovaných pohraničníky ve filmech jsme hupsli do potoka a skákali po kamenech. Prchali jsme oklikou s větrem o závod, a když jsme dorazili ráno k nám, přivítal mne lístek se vzkazem od táty, že mám kliku, poněvadž musel na šichtu do fabriky, a ať se okamžitě přihlásím na městským oddělení, jdou po mně už celou noc a v ulici nám dělaj ostudu brajglem kolem baráku. A to nás všechny v republice ještě čekal hodně horkej den v podobě zítřka…