Vladimír Ondys – Z konce světa

Svítá nad Île de la Cité – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Září 27, 2014

(dvoukolejnost nedostatkem alkoholu)

Slovíčka kyberprostor, virtuální realita se mi nikdy nelíbila. Snít, pěkně staromilsky psát dopisy, posílat pohledy (zdali ještě existují korespondenční lístky) anebo sledovat televizi rovněž znamená pobývat v jedné z odnoží kybersvěta? To bychom mohli putovat časem zpět do nekonečna a skončit u transcendentna, třeba v podobě kmenového šamana, který do sebe kopne pár panáků oblbovadla nebo pojí hrst tanečních bobulí a komunikuje s Nejvyšším. A na to mám přece robota Jiřinu. Pojem kyberprostor (podle Wiki) prý poprvé použil roku 1984 William Gibson ve své knize Neuromancer, a definoval jej následovně:

Konsensuální halucinace každý den zakoušená miliardami oprávněných operátorů všech národů, dětmi, které se učí základy matematiky… Grafická reprezentace dat abstrahovaných z bank všech počítačů lidského systému. Nedomyslitelná komplexnost. Linie světla seřazené v neprostoru mysli, shluky a souhvězdí dat. Jako světla města, …“

Což považuji za rádoby poetický blábol poplatný žánru cyber sci-fi, kam je dílko zařazováno obecnou shodou sadistických písmenkožroutů. Děti, které se na internetu učí základy matematiky? Komické. Mladej debil mě ráno v autobuse nepustil sednout, jen polopřítomně prstil matně lesklou destičku Samsung Galaxy, sluchátka v uších, dřív než mu to v učňáku začne. Kdepak stříhali dohola…, ale informační masturbace. Abych nebyl tak příkrý. Chtěl jsem pochválit jednoho z mladých autorů na blogo-sféře iDnes, jenomže pouhá verifikace případného komentátora, tedy získání možnosti přidat několik vět je tak obludně složitá, že mé nasráni kulminovalo. Bylo by ovšem hloupé přirovnávat blogy k duševnímu, následně informačnímu sebeukájení, proč kupříkladu neužít slova zpověď, zpověď novověkému bohu, zpověď kolektivnímu transcendentnu, tedy zrcadlu skutečného veřejného prostoru. Nyní rozjímání na chvíli přerušme a pojďme se proběhnout.

Top (postaru tričko) dívky běžící ranní Paříži natolik kontrastuje na pozadí výlučně chladných barev, že jsem tuhle poněkud prázdnou fotku přidal do výběru. Dívčina, bezpochyby místní, navíc rekreační běžci po absolvování individuálně kritické vzdálenosti splácejí své úsilí kyslíkovým dluhem, v hlavě se misí povědomé melodie se zoufalstvím, nekoukají nalevo, napravo, jen kupředu, někteří dočasně ztrácejí zrak úplně. Dobře znám z dob mého mírně sportovního mládí. Pravděpodobně běží zřejmě odkudsi z ulice Rivoli, podél Louvre, oproti kostelu Saint-Germain-l’Auxerrois (kostel Svatého Heřmana z Auxerrois), jenž má velmi bohatou minulost. Odkazy na pařížské památky jsou bohatě zpracovány na české verzi Wiki, mnoha internetových stránkách, včetně mnohem kvalitnějších i hezčích fotografií. Vznik kostela spadá do 7. století, vlády Merovejců, první významné dynastie franských králů, kterou v 8. století vystřídala osobou Pipina III. (otce Karla Velikého) dynastie Karlovců. Půlnoc 23. srpna 1572 údery kostelních zvonů vyzvala k zahájení masakru hugenotů a vstoupila do dějin jako Bartolomějská. Poběžme dál, směrem k Seině, pak za roh a jsme od Nového mostu coby kamenem dohodil.

Nám běžcům v akci často kolují hlavou velmi prapodivné myšlenky. Snažím se z mozku vygumovat kolovrátek Personal Jesus v módu depeše. Ježíš převlečený za kovboje, kdesi v odlehlém hampejzu uprostřed kamenitých pahorků a vyprahlých plání Nového Mexika či Sierra Nevady? To nedává smysl, ani co by se Tequily do náprstku vešlo. Pomiňme nesporný vztah témat kyberprostoru a osobních Kristů vůči moderním teoriím informací – třeba teorie šíření informací a informačních prahů je velice elegantní. Místo toho citujme profesora Bělohradského:

Hackerská iniciativa jednoho z hrdinů naší doby, Juliana Assangea, zbavila západní veřejnost iluzí o společnostech, v nichž žijí. Ve veřejném prostoru demokratických zemí rychle vyrostla obludná skládka uniklých útržků důvěrných sdělení všech druhů a žánrů, jejíž žíravé výpary rychle rozložily pouto mezi kapitalismem a občanskými ctnostmi a také mezi civilizačními statky a politikou, o které demokratický diskurs opíral svou jedinečnou legitimnost.“

Časná nedělní rána bývají ulice poseté papíry, ptačím trusem, rozbitými láhvemi, rozličným smetím, přidává se první spadané listí. Pont Neuf (Nový most), jeden z pěti napříč ostrovem, je vlastně nejstarším. Zdi paláce Francouzského institutu odrážejí sluneční paprsky nad Seinou, v dálce ční Eiffelka. Nabíledni asociací přehraje přenoska na gramofonových závitech vzpomínek Jeňýka Pacáka v Bonsoir Mademoiselle Paris. Běh, běh je úděl tvůj, Pánbu tě opatruj… Na rohu bulváru Saint Michel postojím a splatím nikotinový dluh. Ale ještě nám kus chybí. Lampa, u Hainekenů svítá a Jindřich IV. Navarrský vypadá poněkud gumově. První Bourbon na královském trůnu. Franské královské rody zhruba od konce prvního tisíciletí byly všechny dynastie Kapetovců, nejrozvětvenějšího šlechtického rodu, staršího a mnohem členitějšího, než zhruba druzí Habsburkové. Kupříkladu Filip VI., první panovník větve Valois miloval nádheru, přepych a jeho dvůr býval středobodem evropského rytířstva. Nevlastní sestrou byla Blanka, která vyrůstala za péče mladší sestry Jana Lucemburského na dvoře jeho předchůdce Karla IV. Sličného, který byl kmotrem Václava-ten v dětském věku vstoupil ve sňatek se zmíněnou Blankou-pozdějšího krále českého a císaře Svaté říše římské. Otcem Karla sličného byl předchůdce obou králů, neblaze proslulý Filip IV. Sličný, který nechal na tomto místě (dnes Place Dauphine-dva baráky se zaparkovaným stříbřitě-modrým sršněm) veřejně upálit velmistra a převora řádu templářů. Nezdržujme se detaily a poběžme. Místo původního královského paláce, z něhož se dochovala jen Conciergerie a Sainte Chapelle (purkrabství, později věznice a sluncem zalitá kaple), vše v areálu Justičního paláce. Katedrála Notre-dame se velmi podobá Chrámu Matky Boží, kam chodil vyzvánět stářím shrbený Victor Hugo, trochu stranou straší děti sousoší nazvané Charlemagne a hurá přes most zvaný dvojitý, kus vynecháme pro příště a jsme na začátku Bulváru Saint Michel, tam mě uvázali ke sloupku…, kdo by neprotestoval?

Ještě jednou Bělohradský:

Dodejme ale, že demokracie permanentní obžaloby má i odvrácenou stranu. Tou je masová megalomanie v posuzování světa kolem nás, vyvolaná tím, co se nazývá infobesity (viz infobesity.com), globální nadprodukcí informací a masovým „přejídáním se“ jimi. Odtrženy od poptávky v žitém prostoru, informace jsou toxické jako nějaká junk food mysli, paralyzující naši schopnost interpretace a porozumění.“

https://www.youtube.com/watch?v=GlpDf6XX_j0

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Île de la Cité

Reklamy

TAK SE K NÁM VOLENÍ ZASE BLÍŽÍ

Posted in Gril by ondys on Září 20, 2014

Člověk je nedokonalý a omezený svým časem, energií i vůlí, ale vždy dokázal překonat všechny dosavadní společenské a přírodní katastrofy, je na to skvěle vybavený pudem sebezáchovy, snad kvůli tomu ho tak nenávidí všichni lidumilní inženýři lidských duší, kteří nevydrží sami se sebou v projevech slabosti a musí na základě svých údajně dokonalých představ zakládat úžasné kolektivy i spolčení, aby se mohli na okolních pouze chamtivě přiživit s nejodpornější zvůlí. Nikdo by ve svém bytostném zájmu neměl dovolit nikomu, aby ho zbavil svobody, a proto potřebuje stát jenom s jasně omezenou i nezastupitelnou rolí k vymáhaní svého bezpečí i práv, když k němu řádně plní své povinnosti především placením daní.

A Rockyho po dnešku dělí  už pouze měsíc od úžasných čtrnácti let

A Rockyho po dnešku dělí už pouze měsíc od úžasných čtrnácti let

Oslavili jsme to hrou

Oslavili jsme to hrou

I pitím

I pitím

Dešťovky z cizího bazénu

😛 Dešťovky z cizího bazénu

Oblaka nad Louvrem těžknou – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Září 12, 2014

Nikdy nespílám zrcadlům. Občas mívám strach pohlédnout vlevo, napravo, sám, když dvořané odešli spát, však většina veselí se v sálech, zahradách, když noci konce srpna voní jelením parfémem a teplým pižmem pod deštníky sukní dvorních dam i kurev dovezených z Paříže. Kouskem vápenné cihly kreslím čáru uprostřed ložnice, zavolám Marii. Dorazila z města. Večer v Tuilerijských zahradách byl úchvatný, pravila, a dámský doprovod v baňatých šatech mrskl chichotem a náhrdelníky mezi cecky naoko skrývané kosticovými vějíři i pukrle v kolínkách se kromě první dámy konalo. Ostatní dámy prominou, v západním křídle zábava pokračuje, vzkažte, že společnost rádi potěšíme Svoji návštěvou. Tlusté mraky vzdálené na vztyčení paže, opásané pomyslným lanem, nezbývá, než opatrně vykročit, jedno chybné došlápnutí… Madam také vypadáte úchvatně. Promiňte, Můj pane, malý Ludvík stůně. To není dobré, Marie.

Druhý den dopoledne jsem se zhroutil.

Noví Američané podporu neopětovali. Zlato, zbraně, proviant, flotilu-sami máme málo, které putovaly za oceán…, vstřícná odezva a rozvoj obchodu? Anglické koráby rozstřílely naše lodě v Karibiku. Byl tady, tady i tady seděl, každý ho obdivoval. Malý dlouhovlasý chlapík, vlas šedivý, považte, bez paruky, v bobřím kožichu, brejličky. Benjamin Franklin. Brzy začali vehementně obchodovat s Anglií, kterou jsme tak chtěli ponížit. Pošetilost mocných, šlechta a podporovat vládu lidu?! Já vlastně nevím.

Finance? Těch já si užil?! A dluh rostl. Věčně! Jídla na talíři nikdy tolik nebývá. Válečné výdaje, výbuch sopky na severu, ochlazení, hladomor, nákladný intrikující dvůr v oparu dekadentní chlípnosti mého předchůdce. Proč nezavést daň z komínů, oken? Snahy pana Turgota zrušit robotu, cechy, mýta z chodníků a cest? Výdaje na obranu, tolik zbytečných úřadů, bez zdanění šlechty? Ukazovák zapíchnutý v koutek čela, olej potu zpod bílé paruky horkem konce srpna dolů kanul, napětí byla ta nejúčinnější zbraň. Dvůr se náramně bavil, když správce kasy odcházel. I bez intrik neměl šanci. Trébuché! Nešlo vyjednávat, buď jste králem, nebo ne. Notáblové, parlament, šlechta, církev, všichni reformy odmítli. Já zase požadavky třetího stavu. V toulcích ostří závisti? Ale jistěže, u dvora, jinak nechápu, co naznačujete. Absolutně. Proto ta bílá čára v ložnici.

Několik dní jsem Marii nepohlédl do očí. Ani dnes, na konci našich časů. Vzpomínám. Usmívala se v zářícím slunci, já stydlivý, nerozhodný, nesmělý, nad zelení a zlatem Versailles plálo slunce, úzkost konce léta konejšila modrá obloha. Ruku v ruce čtrnáctiletá šeptla před dvorským panoptikem do ucha na mé povzdechnutí: „Koruna je tak těžká.“

„Proč zrovna My, Luisi?“

Už dlouho jsem nebyl v Tuilerijských zahradách. Budovat chrámy je přirozené. Projdu chodbou, vidím oblohu, mraky, slunce za oponou nebeského baroka. La Louvre!

Svět zrcadel i obrazů je klamavá nabalující se koule matrixu, příběh pravděpodobných lesů. Ale to jsme etymologicky příliš pokročili, zbývá vymyslet ještě mnoho slov. Třeba: Demokracie nebo Teror. Anebo ona slovíčka popravit, bezbolestně na ně zapomenout? Začněme staviteli chrámů! Kýčem člověka? Nebo Boha? Jednou budem dál…?!

(v podobné prdeli)

http://www.youtube.com/watch?v=d5sCvOCPZxw

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

Oblaka nad Louvrem

PO ČTYŘIAČTYŘICETI LETECH

Posted in Ahoj by ondys on Září 8, 2014

Je to zvláštní. Dali jsme si schůzku na ohyzdném autobusovém nádraží v Teplicích. Vyrazil jsem z domu o hodně minut dřív, proti špatné zkušenosti jsem si opět vzal Rockyho do centra města s předsevzetím, že kašleme na čas a nebudeme nikam pospíchat, i kdyby musel odpočívat každý druhý krok, ale docela – zhruba dva kilometry – zvládal obstojně. Na místo setkání jsme dorazili s předstihem, a tak se mohl rozvalit na chodníku s nárokem na odpočinek. Minuty plynuly… A autobus z Prahy stále nikde! Když už ani Rockyho nebavilo jenom odpočívat, zazvonil mobil s otázkou: „Kde seš, Vláďo, už jsem před McDonaldem a ty nikde?“

Doporučil jsem Pavlovi, ať udělá čelem vzad a za pět minut na sebe narazíme. Taky že jo!

PO ČTYŘIAČTYŘICETI LETECH

PO ČTYŘIAČTYŘICETI LETECH

PO ČTYŘIAČTYŘICETI LETECH

PO ČTYŘIAČTYŘICETI LETECH

PO ČTYŘIAČTYŘICETI LETECH

PO ČTYŘIAČTYŘICETI LETECH

PO ČTYŘIAČTYŘICETI LETECH

PO ČTYŘIAČTYŘICETI LETECH

PO ČTYŘIAČTYŘICETI LETECH

PO ČTYŘIAČTYŘICETI LETECH

 PO ČTYŘIAČTYŘICETI LETECH

PO ČTYŘIAČTYŘICETI LETECH

Iluze – z mailu od lista

Posted in Z pošty by ondys on Září 6, 2014
Jedna z veřejných toalet v Houstone

Jedna z veřejných toalet v Houstonu

Kabinka je ze skla – jednosměrného zrcadla – zvenku nic není vidět, ale uvnitř máš pocit, že sereš mezi lidmi... :P Úžasné pro lidumily!

Kabinka je ze skla – jednosměrného zrcadla – zvenku nic není vidět, ale uvnitř máš pocit, že sereš mezi lidmi… 😛 Úžasné pro lidumily!

Na party na x-tém poschodí mrakodrapu. Jdeš do koupelny, o které ti říkali, že má na podlaze specielní vzor. Otevřeš dveře – opakuješ si – toto je jen NAMALOVANÉ – a přeci se každému na chvílku zatají dech

Mejdan na x-tém poschodí mrakodrapu. Jdeš do koupelny, o které ti říkali, že má na podlaze specielní vzor. Otevřeš dveře – opakuješ si – toto je jen NAMALOVANÉ – a přeci se každému na chvílku zatají dech.

Stropní malba v místnosti vyhrazené pro kuřáky...

Stropní malba v místnosti vyhrazené pro kuřáky…

Zima se blíží – Viva

Posted in Vivina skříňka by ondys on Září 3, 2014
 ...houby se halí do kožíšků.


…houby se už halí do kožíšků.