Vladimír Ondys – Z konce světa

SIRIUS – Vladimír Ondys

Posted in Rocky by ondys on Říjen 23, 2010

Sirius

Psi nevyjí na Měsíc.

V zimních měsících na zasněžených horských pláních občas Rocky tklivě zanaříká s pohledem tajemně žhnoucích očí upřeným do souhvězdí s nejzářivějším bodem na noční obloze a tvrdí, že jsme tam žili před dávnými věky spojeni v jedinou bytost. Otázky nevnímá, možná nevěří ve smysl odpovědí. Je to zvláštní. Zmocní se mě touha zaklonit hlavu a zakvílet s ním, ale rozum mi v tom zabrání. Několik následujících nocí mě ve spánku pronásledují představy odlišných světů s úžasnými motivy, ale při snaze zachytit je a svázat slovy zaslechnu vzdálený trylek smíchu připomínající pohyb prstů zbloudilých do strun harfy. Zničil jsem všechny literární pokusy, jenom stav viny, starost, úzkost i bytí k smrti zůstaly po nich. A Rocky s výmluvným pohledem očí, když útržkovitě zavzpomíná na událost před mnoha tisíci lety, kdy na Zemi panoval nejkrutější boj o přežití druhů. Pračlověk se tehdy potuloval v tlupách bez zájmu o poznání a vydával neurčité zvuky. Podivní poutníci vstoupili na půdu nejúrodnější části kontinentu ve tvaru hlavy s obličejem upřeným k slunci při zrodu dne a vystavili se vnějším pokusům o začlenění do potravinového řetězce. V tehdejší podobě prý neměli nejmenší možnost ochránit přinesené hodnoty. Použili zbytek energie k asimilaci a zakódovali tajemství o smyslu i naději do zdánlivých zbytečností, aby je zachovali pro budoucí časy.

Co je výsluní a co podsvětí?

Mystérium a maják ztroskotanců zářící do mrazivé noci.

Reklamy

Jak to vidí Rocky

Posted in Rocky by ondys on Říjen 23, 2010

Neděle je liduprázdná po ránu a poznám ji podle převrácených odpadkových košů. Nesmím z nich vytahovat plastové lahve. Pán na mě vždy křičí: „Fuj!“ Nevidí to rád. Někdy ho neposlechnu. Při sevření čelistí obal praskne a vzduch prudce vyletí i se zbytkem tekutiny.
Nejraději mám 7Up.

Jak to vidí Rocky 2
Lilo a starý člověk ošuntěle oblečený krmil holuby pod vysokým stromem v parku s mušlí. Dlaněmi nabíral kousky nalámaného pečiva z velikého pytle a rozhazoval je po zmoklé trávě. Oséval pole. Po dopadu na zem z úlomků vyrůstali ptáci a občas taky veverky. Nemám je rád, nechtějí se honit a prchají na strom do větví. Člověk je krmil se slovy o samotě a nicotě bez přírody. Naříkal bez bolestného vytí. Holubi zobali a vděčně naslouchali. Za smutek. Přinášel potravu a neplašil. Na rozdíl od dětí. Můj pán nevšímavě pospíchal a zarazil ho až hlas muže. V koženém kabátě s kufříkem v ruce rozhazoval ruce nad starcem a huboval pro nerozum. Rozčiloval se na parazity a roztoče. Vadil mu šum při mávání křídel, stín vrhaný hejnem a pokálené římsy. Lak na jeho automobilu je prý hodně narušený a co ho stál peněz. Křičel: „Holubi serou i na lidi!“ Strčil do člověka a vykázal ho z parku. Stařík se nahrbil. Pod tíhou pravdivých slov se ploužil krokem velblouda k domu s nějakou službou a útulkem. Můj pán prohodil cosi nelichotivého směrem k muži v kabátě, ale patrně se mýlil. Neviděl jsem rohy na hlavě. Ani nebučel.

Vrrr, haf, haf!

Jak to vidí Rocky 3
Pán obchází stánky a diví se, je teprve úterý. Slíbil několika lidem do telefonu, že noviny určitě pošle poštou, ale nikde je už nemají. Dokonce musel rozeslat několik mailů s vysvětlením, proč se snese jeho skepse s mým optimismem. Tvrdil o psech, že neznají dějiny lidí. Nejsme poučeni historií a to nám dovoluje mít naději. Odpoledne jsme se spolu přetahovali. Smál se a mluvil o tom, jak mi závidí sílu spojenou s mládím. Dostal jsem pamlsek za nasazení a nezáludnost při boji. Mezi lidmi to prý neplatí. Má to asi souvislost s nějakou větší kostí. Netuší, že je pak čeká víc práce při zahrabávání, věčné hlídání před potulnými hafany a rvačky při hájení kořisti. Zastavili jsme se v Trnovanech a zase nic. Paní trafikantka mi dovolila, abych se přesvědčil na vlastní oči, když jsem teď populární. Na pultě se vršily hromady různých novin i časopisů a spousta barevných fotek s lidskými čubičkami. Nikdy bych nevěřil, že je jich tolik, a jsou všude bez srsti. Hrozně mě to vzalo. Musel jsem udělat hromádku do křoví. Těch plastových lahví! Pán se rozčílil, že přijde o rameno kvůli mému temperamentu a bordelu mezi keři. V průchodu u zastávky hromadné dopravy se dva policajti procházeli v kruhu a smáli. „Kdyby to byla fena, nosila by v mordě flakón voňavky místo flašky!“ U Božáku se rozčiloval nějaký dědek a kymácel na všechny strany. Asi na něj foukalo. Nesmím mezi lidi, podle jeho soudu. Prý jsem zabiják! Pán se rozčílil a lhal, že jsem ulízal celou třídu nějakých školáků k smrti.

Ha, ha, haf!

Jak to vidí Rocky 4

Nevidím to rád.

Blíží se Vánoce a pán se tváří jako nic. Vymlouvá se, že slušný člověk se jejich podstaty drží po celý rok. Bez rodiny s malými dětmi je to jenom pokrytecký humbuk na konci uplynulého období. Negruntuje, nepeče a stromek taky nezdobí od doby, co se jeho dcery odstěhovaly. Nic proti, ale domnívám se, že alespoň jeden večer ve sváteční náladě s pohledem na zasněženou krajinou za oknem je podobný očistné koupeli. Nevím, co si mám myslet o jeho chování. Netají něco? Pořád sedí u počítače. Kouká na obrazovku a povídá. Někdy se i směje. Udiveně koukne, když ho upozorním drcnutím čenichu nebo olíznutím, že není normální. Snaží se zavděčit štěkáním. Tak hrozný přízvuk nemá ani lišák v polích za Trnovany. Honí mě po bytě a chce mi vzít kost z buvolí kůže. V křesle u televize ji může žvýkat jenom ten, kdo vyhraje. Nikdy mě neporazí, a když mu kousek nabídnu, vymluví se na nějaký můstek mezi zuby. Občas mu nechám zbytek z konzervy, aby měl lesklejší chlupy. Marně. Je mlsný. Při návštěvě u Radka a Veroniky vyhledává sladké dobroty. Dozvěděl jsem se to od jejich irského setra Archibalda. Tvrdil, že můžeme přijít na Štědrý večer, abychom nebyli sami, ale není o co stát. Neunese ztrátu soukromí. Provokuje a štěká uprostřed města jako na lesy. Hlídá zahradu u gymnázia. Měl by mít vyšší úroveň. Cestoval půl roku po Egyptě, lovil ryby v Rudém moři a značkoval písečné duny místo stromů. Na poslední chvíli se pán pustí do úklidu bytu jako pominutý a večer, kdy se rozsvítí svíčky na stromech za okny, vyrazíme už tradičně do polí. Sedneme si pod vysoký modřín na Doubravce, budeme koukat do nebe nad kotlinou a čekat na kometu. Honící psi, Velký pes a Malý pes jsou souhvězdí. Ukáže prstem na Severku a začne vyprávět o polární záři. Skončí příběhem. Na studených pláních vlci zabili dítě nějakého Pána. Za trest se z nich stali psi odsouzení k životu ve městě. Může je vysvobodit jenom moudrý člověk s úctou k přírodě.

Hauúúú, haf, haf.

Jak to vidí Rocky 5
Teplo je úžasné.

V lednu.

Na loukách za městem jsou kaluže s dešťovou vodou. Dnes jsem našel u cesty spoustu nových a zajímavých věcí, ale pán se mračil. Tvrdil, že nikdy nepochopí chytráky, kteří si pletou přírodu se smetištěm při vánočním úklidu. Škarpy musí sloužit některým tulákům jako místo k odpočinku v cestě za slávou. Neuvěřitelný projev neúcty k místům vyhrazeným pro velikány české kultury. Málem v nich navždy skončil Josef Lada, Jaroslav Hašek, Božena Němcová, Jakub Jan Ryba, Karel Hynek Mácha, Bohumil Hrabal, Jan Amos Komenský, Ota Pavel… Žádný pes si nikdy nezapamatuje tolik neznámých jmen! Pán ukazoval na odhozené plastové lahve, pneumatiky, igelitové tašky s neznámým obsahem a nadával, že zabírají místo chytrým a slušným lidem, kteří ho opět budou potřebovat, ale nejvíc se rozhněval u lesíka se spoustou splasklých balónků v trávě, nikdo ji neposekal celá léta. Křičel, až se stromy kymácely v korunách, že bude trvat nejméně tisíc let, než se obrátí v prach. Nesměl jsem k nim čichat, může se v nich ukrývat nějaká nemoc. Je podrážděný od včerejška. Vrátil se ze sousedního města a někomu vyprávěl do telefonu o mladém lékaři, který přišel do republiky léčit odněkud z daleka. Ošetřoval zraněnou pacientku a nějak se mu nezdál průběh hojení rány. Při třetím převazu mu prozradila po dlouhém naléhání, že je HIV pozitivní. Lékařova dívka přijela na Vánoce a oba mají strach z výsledku testu, který lékař musí podstoupit. Stačila pouhá záděra u nehtu, nebo neznatelná ranka na kůži ruky, a lékař může smrtelně onemocnět. Krutá odplata za dobrou vůli pomáhat jiným. Mladá žena ohrozila i zdravotní sestry, které asistovaly lékaři, bez nejmenšího ohledu na fakt, že mají děti. Pán byl zdrcený. Předešlý rok byl podle něho neobvykle bohatý na nejzrůdnější činy. Tvrdil, že snad ani nemá smysl snažit se o nějaké umění, když se lidi tak snadno mění v hyeny a supy. Vystačí si s pouhými skřeky, pokud budou pokračovat v podobném vývoji. Čeká nás pořádné horko při globálním oteplení. Příští týden se vypravíme do hor hledat nějakou jeskyni.

Haf, haf.

Jak to vidí Rocky 6

Pán se občas hlasitě směje a kroutí hlavou, když si prohlíží nějaký časopis s fotografiemi populárních tváří nebo kouká na bednu s pohyblivými obrázky. Po nějaké chvíli ji vypne, tvrdí, že nemá smysl přemýšlet a psát po záplavě hloupostí, oblékne se do zabláceného oblečení, vezme dlouhé vodítko a zamíří se mnou za město. Touláme se celé hodiny, aby si pročistil hlavu. Vypráví o zvláštní potřebě lidí měnit obleky. Není to jenom z nutnosti, ale ve společnosti je přímo žádané, aby mnozí zamaskovali nějaké nedostatky lidskosti. Hladí mě po hlavě a tvrdí, že srst ze mne nedělá psa. Mou typickou vlastností je prý nezáludnost. Dávné přátelství psa s člověkem vyplynulo z respektování nepsané smlouvy o potřebě pomáhat si v boji za přežití a pevně stojí na pilířích vzájemné výhodnosti. Mezi lidmi je to složitější. Sepisují sáhodlouhé dohody, aby chamtivější později překrucovali původní záměry s pomocí právníků, případně zbraní. Většinou se omlouvají přežívajícím zákonem džungle, který je ve volné přírodě nutný pro udržení rovnováhy, ale jedná se o lživý výklad. V civilizované společnosti je to hodokvas na úrovni krys a sviní. Tvářím se udiveně. Asi to neví, chybí mu citlivý čich. Na planetě zuří skrytý boj odnepaměti. Mezi Homo sapiens a mazanou poloopicí z Neandertalu. Jedni nikdy neopustili jeskyně, umně je maskují komfortem. Touží ovládat lidi a předstírají zájem o prospěch nějaké skupiny s důvodem k vytvoření tlupy. Profitují na nejhorších vlastnostech, ničí prostředí a ohlupují optimismem prosťáčky, bez jejichž pomoci by neuměli přežít. Poloopice většinu času tráví před zrcadlem, je známá přehnanou čistotností, aby se zbavila pověstného pachu, a ve společnosti se prozradí zručným šplhem. Evoluce ji poznamenala nenávistí k vlastní srsti a láskou k luxusním kožichům. Zbožňuje drbání na společenských večírcích a nesnáší psy pro údajné bohatství blech. Připomínají poloopici život na stromech.

Ha, ha, haf.

Jak to vidí Rocky 7

Pán se usmíval, když slyšel turistu vyprávět po návratu z daleka, jak psi i jiná zvířata vycítili blížící se vlnu a svým chováním varovali lidi, kteří jim věnovali potřebnou pozornost a pozorně naslouchali varovnému hlasu přírody. Reakci nějaké dívenky z Evropy označil za bystrou a slibnou. Podobné chování poskytuje naději a je přijatelné i pro jeho skeptické vidění budoucnosti. Je smutné, kolik bylo obětí a ještě bude, než si ostatní přestanou nalhávat, co je pokrok a co únik do odcizení v nepravdivém světě vytvořeném nějakými médii. Kniha je prý nenahraditelná. Umožní poznávat s pomocí vlastního myšlení a rozvíjet tvůrčí fantazii v intimním spojení s duší každého člověka. Nevím, co mi tím chtěl naznačit, pak dostal chuť k jídlu, ale zjistil, že lednička je prázdná. Vysvětlil mi, že mezi lidmi si peníze zaslouží jenom člověk, který posluhuje úspěšnějším při vytváření nějakých pravidel. Zamířili jsme za město. Z polí a luk se vytratili zajíci. Dříve jsme často narazili na srny, lišky a koroptve. Teď jenom občas bažant vystřelí z trávy k obloze a místy je zem rozhrabaná rypáky prasat i sviní. Začíná to být stejně jednotvárné jako výkladní skříně obchodů ve čtvrtích. Zavedl jsem ho k rybníku v Srbicích a pozorovali jsme hejno kachen s kačerem, naparoval se barevným peřím v odlehlé zátoce. Poslední dobou pán usilovně přemýšlí a tvrdí, že letní úraz mu byl čert dlužen. Nějak nám pšenka nekvete. Čeká, až dostane slíbené peníze z pojišťovny, aby mohl vyrovnat pohledávky, pak rozprodá zbytečné a vyrazíme za obchodem s příchodem jara. Jenom tak může zůstat relativně svobodným člověkem. Umělci s tvůrčími schopnostmi jsou prý ve společnosti praktických lidí jako děti v temném lese a zároveň připomínají zvěř s citem pro nebezpečí i schopností vidět, co je odepřené většině. Je podivné, s jakou odezvou se jejich snaha setká. Asi to má souvislost s bohatstvím estrádní šmíry a populárních bavičů, kteří vystřídali moudré klauny. Chtěl jsem ho potěšit kostí, ale podle pachových stop ji vyhrabala černá fenka Rita. Nikdy nemá dost. Odpouštím jí pro nádherný chvost a krásné oči.

Haf, haf.

Jak to vidí Rocky 8

Světlo má různou podobu a je nutné pro člověka. Orientuje se s obtížemi především v noci, kdy se mezi zem a nebe vloudí mraky nebo někdo neznámý odpojí nějaké dráty bez slůvka varovaní. Pán musí hledat zápalky a svíčku, aby rozespalý nezabloudil do koupelny a neudělal něco ostudného třeba do vany. Cestou zpátky se zastaví u nefunkční ledničky a láteří, že mu někdo způsobil škodu za dva tisíce na potravinách pro sedm set korun dlužných na zálohách. Jídlo dostal od kamarádů, skutkem milosrdenství vyrovnávají podrazy otupělých lhostejností k jiným i k společnému osudu. Pán tvrdí, že nastala doba vyvažování bárky rozhoupané lidmi opilými nějakou mocí v přílivu bezohlednosti. Podsouvaný balast je třeba nahradit osvědčenými hodnotami, jinak všichni utoneme v hlouposti. Nerozumím podobným úvahám a provokuji ke hře na honěnou. Kroutí hlavou a vymlouvá se na hluk, který by rušil sousedy ve spánku. Je chytrý a ví, že nemá šanci zvítězit v okolní temnotě, oslabil si sluch i čich neřestmi. Povídá mi příběhy a vzpomíná na dětství, kdysi se prý mluvilo o černé hodině v souvislostí s podobnou komunikací. Holedbá se, že mu nechybí rádio s televizí, ale smutně pošilhává k počítači. Pak se rozčílí a tvrdí, že někoho přetrhne, jestli došlo k závažné újmě na drahém přístroji při nečekaném vypnutí. Cítí se provinile, když se skláním nad poloprázdnou miskou, a omlouvá vzniklé potíže. Kasá se, jak si poradí s rostoucími problémy. V těžké době poznal cenu přátelství a poskytnuté pomoci. Obohatil se o mnohé a přirovnává to k paprsku světla. K pozitivní energii, kterou je nutné předat dalším. Jak to vidím? Nevhodná otázka pro psa, který se spoléhá na jiné smysly, ale cítím pot ze stresu. Je to neviditelný zabiják. Mezi lidmi s rozumem má naději, ve vlčí smečce by ho už dávno vyhnali ze společenství a někde stranou rozsápali.

Hauúúú…

Jak to vidí Rocky 9

Nevím, kdo přišel na blbost, že se nemůžu smát kvůli absenci nějakých svalů. Nestačí, že mě mnozí uráželi už dřív. Po němotě tváře další předsudek! Podobně hloupý. Nechápu, odkud lidi načerpali odvahu vydávat neupřímný škleb s podivnými zvuky za něco, o čem vědí zoufale málo. Každý vyjadřuje radost v různých podobách. Pán si může namlouvat, že mě vede, když jsem pár metrů před ním. Vleču ho od kmene stromu k blízkému keři po svahu pod Novosedlicemi, kde se ze mě snažil udělat poslušnou opici na nějakém cvičišti v mládí, poletuje za mnou jako papírový ocas dětského draka vypuštěného do povětří, ale jak pozvedne hlas, povyskočím, až vodítko připomene strunu, zavrtím prutem a hodím po něm okem. Přestane hubovat a mávne rukou. Pak se opřu packami o jeho břicho. V leže na zádech je legrační. Olíznu mu tvář a čekám, až se vzpamatuje. Sníh pod límcem zimní bundy rychle taje. Snaží se zvednout z chodníku. Počkám, až poklekne, a vyrazím. Za odměnu ho vleču po břiše nejhlubším sněhem. Moc se mu to líbí, křičí a drží se vodítka jako klíště. Přihlížející se smějí. S lidmi je občas legrace. Jako tuhle v televizi jeden pán připomínal očima zatoulaného ratlíka a naříkal. Zoufale vyl v obavách ze ztráty imunity, ale nebál se kvůli zdravotnímu stavu. Co kdyby se někdy přišlo na to, že vyžíral misku z jiného důvodu, než je zájem pána, který mu důvěřoval. Za trest by mohl skončit na řetězu, případně jinde. Musím vám něco prozradit, i když je to nechutné. V okolí Teplic se prý ztrácejí zatoulaná psiska, aby si na nich pochutnali nějací žrouti z daleka i místní, kteří se vymlouvají, že nic netušili, měli chuť na kousky kuřecího masa. Taková zhovadilost a velké nebezpečí pro všechny kamarády, nutně potřebují výhody při obhlížení vzdálenějších míst, kde se dá něco urvat s trochou štěstí. Místo lelkování s dřímáním se stále někde honí s vyplazeným jazykem a čenichají. Podvraťáci, čistokrevní, vysloužilí boxeři i zasloužilí krysaříci s obojky připomínajícími nějaké talárky… Ženou se za nějakou kořistí jako dogy na horké stopě.

Haf, haf, vr.

Rocky v Kurýru

Jak to vidí Rocky 10

Vloni jsme byl celou zimu na Cínovci a užil si spoustu legrace se sněhem. Hromady vysoké několik metrů lákaly k rozhledu po okolí na parkovišti pro kamióny před hranicí. Pán házel klacky na vrcholky. Bavil se, když jsem se bořil až po mordu při aportování a hrabal se prašanem jako krtek v oranici. Občas přijely obrovské náklaďáky s řidiči, kteří odmítali zaplatit za hlídané parkování. Křičeli a pán přibíhal do kanceláře, kde jsem se rozvaloval v pohodlném křesle, s přáním, abych jim domluvil. Varoval mě, nemám to přehánět se smíchem, pokud se budou motat a padat na zem, až vylezou z kabiny. Zdáli se mi legrační, ale musel jsem se mračit. Nevěřil bych, že lze projet celou republiku bez nehody v podobném stavu. Většinou se chtěli družit a objímat, ale někdy do nás i najížděli. Křičeli na pána a hrozili mu pěstí z výšky vyhřáté kabiny. Snažil se je uchlácholit pozvánkou na baseball. Měl dřevěnou pálku a okolní pláň jako hřiště, ale nikdy neodpálili míč do hry. Křiklouni odmítali utkání podle jasných pravidel. Neuměli pochopit, že pán není majitel, a spílali mu do vydřiduchů, aby zastřeli fakt, že si neumí spočítat výhody a odečíst je od rizika případné pokuty v zakázaném stání nebo nějaké zlodějny. Netušili, že jde o pouhý obchod, který musí být průchodný pro obě strany, a snažili se urvat jenom něco pro sebe. Musel jsem se smát buldočí zatvrzelosti u člověka. Z rádia jsem občas slyšel písničky o rytířích silnic, ale tohle byla namyšlená cháska s úrovní řeznického hafana. Pán se často potil za volantem na silnici, když jsme sjížděli z hor s kamiónem pár metrů za kufrem škodovky. Tvrdil, že většina má stejně nevhodné obutí jako my, ale nechce se podle toho chovat. Troubí na nás s posedlostí jelenů v říji, abychom zrychlili do zatáčky, za kterou jsou pomníčky.

Vr, haf, haf.

Jak to vidí Rocky 11

Veronika přišla na návštěvu a nesla v náručí malého človíčka zachumlaného do zimního oblečení. Pán mi ji představil jako svou vnučku a tvrdil, že se musím krotit v projevech radosti. Olízl jsem ji na uvítanou od brady po čelo a odběhl do kuchyně k misce, abych zjistil, jestli mám co nabídnou k pohoštění. Poslední speciální konzervu pro nejlepšího přítele člověka jsme si s pánem rozdělili ráno, svou porci zhltnul okamžitě s tvrzením, že snaha o umění dá docela zabrat v současné době, ale hlad je skvělý kuchař. Rozdíl v kvalitě masa se setřel vzhledem k pokroku. Lidi s touhou tvořit smysluplné věci přežijí díky konzervám pro psy. Veronika hubovala kvůli chomáčům srsti na podlaze a vyčítala pánovi, že je zase bez koruny. Co je za člověka, pokud nemyslí na zadní kolečka! Měl by se přihlásit na nějaký úřad s žádostí o příspěvek, když nikdo nestojí o jeho práci. Pán se smál, nepostřehla kvalitní lesk psí srsti vzhledem k nesoudnému horlení. Starý vlk neumí vyloudit patřičný nářek, dokud má sebemenší naději na přežití. Vnučka na mě namířila prst a udělala: „Haf, haf.“ Pán ji vyhodil až ke stropu a tvrdil, že mě určitě poznala podle fotky v novinách. Človíčci jsou legrační. Motají se při chůzi a vzápětí klesají na všechny čtyři. Veronika křičela, že jsem příliš divoký a skáču jako klokan při pokusu o polibek. Určitě bude mít monokl po projevu radosti a lásky, co si lidi pomyslí o Radkovi. Pán se ušklíbl, podobné odkazy nemá rád, a uklidňoval ji tvrzením, že lidi mají spoustu důležitějších zájmů. Bloumají od čerta k ďáblu, okukují slevy v nákupních centrech, obdivují estrády v televizi se soutěžemi, při kterých lze vyhrát vysněnou hromadu peněz. Proč by měli přemýšlet o případné souvislosti mezi polibkem a monoklem?

Staford a profesor.

Úspěch mazaného nádražáka a podnikavé servírky.

Svoboda a menu ze psí konzervy.

Ha, ha, haf.

Jak to vidí Rocky 12

Nejraději jezdím autem. Pán mě nejdřív vyvenčí, abych neměl problémy při otřesech kol v případných výmolech výpadovky na Ústí. Mám oblíbené místo na zadním sedadle u pravého okna. Pán ho stáhne pokaždé, když je příznivé počasí, abych mohl lovit pachy. Cítím nejzajímavější, když les lemuje silnici. Neumím si přiřadit mnohé a poslouchám pána, vypráví o muflonech, jelenech i laních. Má rád les a přirovnává ho k nějakému chrámu s chorálem ptáků. Dřív jsme často jezdili severním směrem a pán chválil velebnost bukového lesa v Lužických horách. Pod košatými korunami se šťavnatou zelení listí panuje namodralé přítmí, pán pokaždé mluví o kouzelné náladě a vyhlíží pohádkové bytosti. Podmanivě sní. Občas vidím skřítky v kapradí a nějaké bytosti tančící na mechu mezi kmeny. Slyším hlas lesního rohu, dusot kopyt a zrychlený dech štvané zvěře. Štěkot smečky loveckých psů ve mně probudí předka z rodu teriérů a prostor kabiny se pro mě stane příliš těsný. Pán se směje. Má radost při pohledu na účinek fantazie. Zastaví na odpočívadle, pokud nám dovolí čas, a připne mi k obojku dlouhé vodítko. Les nás pohltí houštinou maliní protkanou skoro neznatelnými stezkami zvěře a po několika desítkách metrů se před námi rozevře pohled do údolí. Posadíme se na výčnělek skály a koukáme na dravého ptáka. Krouží a vyhlíží kořist. Vyzývavě štěknu a pán se baví. Na ptáky nemáme. Chybí nám možnost zamávat křídly, vznést se a plachtit pomocí stoupání teplého vzduchu. Kouzelné jsou podvečery se stíny. Protahují se do šera. Už tam nechodíme. Často je proříznou reflektory auta přijíždějícího po málo užívané cestě. Motor většinou ztichne na nejkrásnějším místě u potoka, bouchnou dveře a zazní podivné zvuky. Dominuje chrochtání s mlaskáním. Naposled jsme viděli chlápka s obojkem kolem krku. Snědá paní ho venčila a šlehala prutem po holém zadku. Chlapopinč volal: „Danke, danke!“, ale pak na ni udělal svou potřebu. Dostala za to nějaké papírky. Vzápětí začala hlasitě křičet. Mně by se to taky nelíbilo. Pustili se do sebe. Pán se rozzlobil a tvrdil, že jim nemůže nadávat do prasat.

Urazil by černou zvěř.

Ha, ha, haf.

Jak to vidí Rocky 13

Pán pokládá za geniální básníkovo pojmenování nejbarevnějšího ročního období. Ryšavý podzim. V ulicích města pokukuje po zrzkách a chová se podivně v lázeňských parcích. Navazuje známosti, ale doma tvrdí, že je to jenom kvůli mně, abych si mohl užít trochu radosti s fenkami. Obdivuje, jak jsem k nim ohleduplný a galantní. Tráví spoustu času mimo domov mezi drsňáky a budí mě ještě za tmy, kdy lidi kamsi chvátají a připomínají tažné ptáky. Slétají se do hejna na zastávkách, netrpělivě přešlapují a mohou si vykroutit krky při vyhlížení autobusů nebo trolejbusů městské hromadné dopravy. V televizi se ve zprávách hodně mluví o nebezpečné nemoci a pán občas utrousí, že by světu prospěl prasečí mor, aby se lidem zvětšil životní prostor a mohli se svobodněji nadechnout. Vrací se často unavený, ale občas přinese pamlsek z buvolí kůže a nešilhá po misce, když dostanu konzervu se šťavnatým masem při návštěvě u Iblů. Chodíme k nim na kus řeči do Proboštova. Nejvíc se vyřádím, když mi za domem Jiří hází polena z tvrdého dřeva připravená do krbu a pak se o ně se mnou přetahuje s obavou o prsty. Jenom hyeny prý mají drtivější sevření čelistí. Neznám je a netoužím po seznámení, ale prý se jim velice daří. Jsou samá skvrna a spousta lidí je obdivuje. Nakupuje upravené maso z mršin v obchodních řetězcích, zbožňuje jejich vřeštivé zvuky, čte hlouposti a sleduje nekonečné seriály. Zlatý věk hyeny. Pán jenom kroutí hlavou a pobaveně se směje. Už dávno se nediví, že při mé nezáludnosti a odvaze obětovat život pro blízké často slyší křik z médií, jak krvelačnou bestii si pořídil. Měl bych mít potomky.

Jak to vidí Rocky 14

Pán potkal Koru koncem léta v Lovosicích a hned se mu zalíbila. Dozvěděl se, že je z Teplic, vzal si na ni telefon a celý večer opěvoval její pohled, zuby, držení těla. Seznámí nás, až nastane vhodný čas. Při prvním schůzce se chovala nadřazeně se snahou ovládat a snažila se odloudit mi pána, mohl na ní oči nechat. Procházeli jsme se Šanovem, občas jsem ucítil zvláštní pach, po kterém se ztrácí hlava. Pán to asi vytušil a nasadil mi hodně široký obojek, aby mi neupadla. Další setkání se uskutečnilo na zahradě gymnázia, kam lidi posílají potomky. Školník na ně zvoní odnepaměti na radu pana Pavlova, ale prý moc neslintají. Kora byla k nakousnutí a sežrání. Olizoval jsem ji a honil po hřišti i v trávě mezi keři. Asi po hodině pán a majitelka Kory začali být nejistí. Srncová volala veterináři, jestli je podobný projev milostné předehry ze strany psa normální. Doktor to viděl skepticky. Asi očekávali přímočařejší přístup po pořadech v televizi s názvem Chloupek, kde se všichni okamžitě vrhají na všechny a plýtvají bez náznaku krasosmutnění. Pobledlý pán tvrdil, že nemá omezeného řeznického hafana, ale při pohledu na irského setra Archibalda, který pronikavě vyl a masturboval v kotci, si očividně nebyl moc jistý mou mužností. Pomiloval jsem Koru až v podvečerním šeru, když to vzdali a chtěli nás rozloučit. Co se stalo s lidmi, že zapomněli?

Na měsíc a hvězdy…

Jak to vidí Rocky 15

Pán celou dobu prskal do nějakého hadru, strkal lesklou tyčinku pod košili a do žrádla se nehrnul. Během venčení neustále koukal na hodinky a tvrdil známým, že ho straší nějaká kontrola, a oni se smáli, že každý soudný člověk musí tohle pochopit, když žije sám se stafordem, ale pán kroutil hlavou, že našinec si nemůže být jistý cizím rozumem. Rozkradlo se osm set miliard, a je dobrá každá koruna, o kterou stát musí obrat člověka s nějakým drobným přestupkem, když si neumí poradit s (ne)mocným gaunerem. Co by bylo v Čechách, kdyby nejrovnější z rovných nemohli brát ze společného a potutelně tvrdit stejně naladěným kumpánům, že kdo dnes neumí přijít k velkým penězům, šidí rodinu? Už i lékaři musí stávkovat a protestovat, aby upozornili na systém výhodný pro nafoukance s chorobnou touhou veřejně vyměšovat na hlavy ostatním. Kadil jsem do roští u jednoho stromu a nějaký člověk spustil hrozný řev. Pán se smál, že bych měl dostat deset korun za pohnojení veřejných pozemků, ale vzhledem k okolnímu bordelu z průmyslových odpadků se vzdáme odměny, pak snad bude na úklid. Člověk dál metal hromy, blesky, asi byl zaslepený. Sebral jsem láhev od coly ze záhonu pod okny, ale stejně jsem se nezavděčil. Pro psí hovno na podrážce vlastní žumpu nečistil.

Jak to vidí Rocky 16

Byli jsme se podívat v jednom městě za kamarádkou pána a mířili jsme do centra, kde mu chtěla něco ukázat. Pán se bavil s paní o jménech a hodně se smáli. Ulice se nyní jmenovala Masarykova, před mnoha lety patřila Leninovi, pak taky Stalinovi, chvíli si nechala říkat Adolf Hitler Strasse, pár let nesla současný název, před tím ji pojmenovali podle nějakého France Josefa… Paní věděla hodně o životě ulic. Vyprávěla pánovi, jak tuhle vždy nacpali někomu do zadnice, když se mocní v zemi vystřídali u nějakého vesla. Nešťastná ulice byla dlouhá, široká, prý občas i výstavní s památnými budovami a košatými stromy před okny. Muselo to být moc bolestivé konání. Spousta lidí si iniciativně vyhrnula rukávy a jablko by nepropadlo na chodnících přeplněných optimisty, kteří skandovali: „TO je na vždycky!“. Paní tvrdila, že současná ulice žije zvláštním životem. Přes den je normální obvyklým ruchem, ale jakmile se rozsvítí pouliční osvětlení, lidi ztmavnou a rozjede se kšeftování. Občas někdo vystřelí a jiný se svalí. Už si zvykla i na časté kvílení sirén, ale neumí si poradit s dopravním značením. Po příkaze: „Dej přednost!“ nikdy nenásleduje očekávaná křižovatka. Většinou uvízne okradená ve slepé uličce, jindy se ocitne v protisměru a skončí s pokutou od policie. Došli jsme do centra. Zastavili před obchůdkem. Nad dveřmi jsem uviděl zašlý nápis: KNIHKUPECTVÍ, ale ve výloze zářila reklama: SECOND HAND. Jinak samý orient na vylidněném náměstí. Pán se rozhlédl a nenacházel slov. Mluvit o historii hlavní ulice je asi těžké. V džungli na Hočiminově stezce.

Jak to vidí Rocky 17

Občas pán zapěje ódu mezi známými na ovesné vločky. Umožnily mu přežití v době, kdy odmítal připustit, že většina lidi pochází z opic. Potkani ho seznámili s výhodami, které přináší konzumace obilovin. Nemusím je, i když netvrdím, že strava v granulích, kterou dostávám od narození, je důvod k přežírání. Sýr, pacholík, žebírko s kusem masa, sádlo se škvarky… Nenechal si poradit a někdy se mi zdálo, že nos, trčící z vyhublého obličeje, se mění v čumák hlodavce! Pán mi dával ochutnat své výtvory a musím přiznat, že byl vynalézavý. Ovesné vločky s medem, kousky ovoce, marmeládou, mlékem, cukrem, někdy je pouze spařil horkou vodou, když mu při prodeji knížek potomci opic tvrdili s hrdostí v hlase, že nečtou, je to pod jejich úroveň. Nejbližší mu často domlouvali, aby nebyl tvrdošíjný a zařadil se pod stůl, kam úspěšní populisté odhodí kost při hostině. Smál se, že sice má šedivé vlasy, ale to ještě neznamená, že patří mezi šediváky, kteří se neperou s hloupostí. Co na tom, že ji nikdo nikdy neporazí! Sedával v kuchyni potmě a civěl do zdi, na kterou promítal pohyblivé obrázky vzpomínek na lepší časy. Často se tam mihl krvavý biftek obložený hranolky zalitými horkým tukem. Mňam, to bylo nezdravé! Konečně si našel práci a opět se mohl trochu zaoblit. Vzali mu krev a paní doktorka se divila. Hodně dlouho neviděla tak příkladný výsledek. Pán ji vyprávěl, jak se žlutí rudoši rozhodli skončit s inteligencí v nějaké Kambodži před mnoha lety, aby vymýtili civilizační choroby. Venkované s bodrým smíchem vystěhovali obyvatele z hlavního města během jediného týdne a pak utloukali motykami učitele i lékaře na polích. Došlo i na maturanty. Zdravý selský rozum rozdrtil žlučníkové kameny. Krysy hodovaly. Hromady kostí se tyčily až k nebi. Celá zem se stala rájem. Pro zuřivé psy.

Jak to vidí Rocky 18

Pán dostává poslední dobou podivné zprávy, u počítače kroutí hlavou a tvrdí, že činy jsou mnohem výmluvnější než věty. Slova zvadnou jako květy, když vyletí z úst bez opodstatnění. Vypráví mi příběhy, přenášely se od ucha k uchu pro poučení odnepaměti. Křivák zjistil, že se vyplatí podkuřovat jiným a mazat jim med kolem huby, ale byl zbabělý. Nechtěl čelit případné bolesti po žihadle od včely. Najímal zloděje a med ředil cukrem. Negramotným hlupákům neplatil bankovkami, ale oslepil je leskem nejdrobnějších mincí přímo z mincovny a měl úspěch s hromadou peněz. Nejpitomější z pitomých se vlekli s váčky naditými k prasknutí do hospody a vzájemně se ujišťovali, jak si budou dávat do řepy mnohem déle, než je zvykem v kraji pobertů a potměšilých kejklířů s iluzemi o nekonečném dobru štědrých dárců drobných mincí. Pěkně si naběhli. Z hromady peněz ubývalo mnohem rychleji, než předpokládali. Začali podezírat hostinského, že šidí, a čest úspěšných zlodějů jim nedovolila trpět něco podobného. Zvalchovali mu záda a vyhnali. Tak to udělali s každým podezřelým a město začalo vzkvétat. Jaké z toho plyne poučení? Křiváci, mazaní tlučhubové, hlupáci, lenoši a úspěšní zloději patří k nejpovolanějším při správě věcí veřejných.

Ha, ha, ha, haf!

Jak to vidí Rocky 19

Pán pracoval v nemocnici na ARO a trávil tam celé dny i noci. Měl výčitky svědomí, že musím vydržet bez venčení spoustu hodin, ale vláda prý miluje odboráře. S lidmi se prý špatně manipuluje na cestě dlážděné podivnými úmysly. Kam směřuje? Pán se směje, že na jejím konci i lidská záda ztratí slušný název. Tvrdí, že prázdná dutina břišní může být přechodný jev, mnohem nebezpečnější je to s lebeční. Nejzvučněji se rozezní na nějaké žranici, kde vlkodlaci vyjí a slibují důvěřivým dostatek kostí, až je ohlodají nikým nerušeni. Je to pech mít v zádech nenasytnou bestii, která sní o umělém spánku nezúčastněných při hodokvasu a podstrkuje opiáty na šok z dluhu po rozhazování. Nazí v bezmocnosti se neobejdeme bez pomoci, zaplatíme za ni ztrátou identity a důstojnosti. Člověk nebo pes, každý silnější neurvalec si zchladí žáhu nakopnutím. Vzpomíná na oddělení v posledním patře budovy. Vládla tam slušnost spojená s obětavou péčí navzdory rvačce se smrtí. Viděl prolitou krev a slyšel nářek pozůstalých. Člověk je nepoučitelný v chtivosti nevidět, neslyšet, nemyslet a podléhá opojení v kalupu za pochybným úspěchem. Po záchraně poděkuje zcela výjimečně. Pán často tvrdí, že si nechá vytetovat na prsa prohlášení spojené s kvalitou života ve smečce zatracených pro případ nějaké nehody. Nebudit srdce! Život je člověk.

Hauu…

Jak to vidí Rocky 20

Pán tvrdil nepříjemnému hlasu ženy, že to nějak zvládne, ale z jeho pohledu čišel smutek. Poslední dobou je stále unavený a okřikuje mě, že nemá sílu supermana, když se opřu do vodítka, abych sebral vzdálenější plastovou láhev, kterou lidi odhodili do křoví. Nosím je ke kontejneru nedaleko domu, kde žijeme. Mám si najít jiné zpestření. Nestačil uložit mobil do kapsy. Na druhém konci majitelka Kory mluvila o nějakém pašákovi. Byla na ultrazvuku s fenkou a veterinářka napočítala deset štěňat. Chtěla fotku otce pro případné zájemce. Má plné ruce práce s přípravou na velikou událost v rodině, všichni se prý těší a sledují Koru, jak se zakulacuje. Cestou domů zazvonil malíř a dal se do řeči s pánem o výstavě svých obrazů. Žádná sláva s návštěvností, o případném prodeji je škoda mluvit. Většina lidí podlehla mazané reklamě, nakupuje bezcenné věci a ještě se kvůli nim zadlužuje. Znakem doby jsou palce otlačené od zacházení s dálkovými ovladači pro pohodlí a nedostatek zajímavé komunikace. Pán tvrdil malíři, že si neumí představit svůj domov bez obrazů, před kterými vystál důlek v galerii, než si mohl dovolit je koupit. Umění kultivuje a snaží se rozvinout fantazii, ale má to těžké v době, která v zájmu rychlé konzumace nadbíhá nejpokleslejšímu, co je v člověku. Na zastávce telefonoval koncertní mistr s nástrojem ve velkém pouzdře. Vrátil se z turné v bohaté zemi a mluvil o plném sále posluchačů, kteří se chovali podivně. Tleskali v místě, kde to bylo nevhodné, a nereagovali na patřičném. Později se hudebníci dozvěděli, že úspěšná bankovní firma sezvala nejváženější klienty a před opulentním rautem jim naservírovala symfonický zákusek. Mladá žena v nedalekém autě se domlouvala na schůzce, až se setmí, manžel se zdrží v zaměstnání, za rohem je konec roku. Hlas z druhého konce jí sliboval nevšední zážitek v pikantním provedení. Je zábavné sledovat rozhovory, když ostatní netuší, že našinec má bystřejší sluch než člověk. Pán zpozorněl, asi mu začalo být podezřelé, že neznačkuji rohy, ale vyhledávám blízkost lidí s telefony. Došlo mu to, když mě rozesmála paní. Slibovala hodně vysokou výhru, pokud se volaný dostaví na setkání v hlavním městě s životním partnerem a úsporami. Nerozdýchala by, že jsem pes. Pán se vyděsil, co na to zákon, když nemám povolení od úřadu na odposlech, okamžitě koupil láhev kofoly, která v mordě nedovolí pustit jazyk před zuby, ale zapomněl, že jsem gramotný.

Jak to vidí Rocky 21

Znenadání jsem zaslechl, jak sněhové vločky tiše klesají. Probudily mě ze snění o volném pohybu v polích, kde rozličné stopy mají pachy mnohem lákavější než v městských ulicích, a mění mě ve zvědavého tuláka. Touha poznat, komu patří, mě jednou zavedla až do vzdálených míst, kde mě vysíleného dlouhým během lidé našli u silnice. Měli staré auto s nedovřeným víkem kufru plného rezavých věcí, sbírali je na opuštěném místě. Nabídli mi kus chleba s nějakou pomazánkou a podle známky na obojku zjistili, že jsem z Teplic. Cítil jsem z nich odlišný pach, snad to bylo barvou kůže, ale nevyzařovali nebezpečí. Umístili mě na zadní sedačku vedle ušmudlaného kluka a radili se v neznámé řeči. Kluk loudil, ale muž v roztrhaném kabátě kroutil hlavou a nedbal výčitek ženy na sousedním sedadle. Ukazovala mu peněženku skoro prázdnou. Asi ji vadilo, že mám na krku přetržené vodítko, vyrazil jsem za srnami pod Doubravkou a nereagoval na volání pána. Jeli jsme dlouho a zastavili až na náměstí před budovou, kde to znám. Za horkých dní zde piju vodu z nádrží hned vedle schodů při dlouhých procházkách. Řidič odešel a vrátil se s papírem popsaným nějakými klikyháky. Byl naštvaný, že s ním ochranka a úředníci podivně jednali. Odvezli mě až do míst nedaleko našeho domu, řidič obcházel jednotlivé budovy a my jsme na něho čekali. Kluk mě hladil po zádech a žebronil. Žena mi dala zbytek svačiny. Pak jsem uviděl pána, jak kráčí s mužem v roztrhaném kabátě směrem k autu. Byl unavený dlouhým hledáním a zmatený, když zjistil, v jaké společnosti se nacházím. Žena vyběhla z automobilu a žebronila, ať mě netrestá. Asi ji zmátlo kožené vodítko, které pán nesl, protože je pevnější, než bylo přetržené. Pán nevěřil vlastním očím a přestal důvěřovat sluchu. Muž v roztrhaném kabátě si po dlouhém přemlouvání nechal vnutit alespoň dvě stovky za ztrátu času a příspěvek na benzín.

Jak to vidí Rocky 22

Pán je podivný. Nelíbí se mu nákupní tašky narvané k prasknutí potravinami. Prý se s nimi nosiči dřou jako soumaři a hledají pocit jistoty v přejídání během svátečních dní. Nemá jim to za zlé, ale podle jeho mínění to vypovídá o nějaké nejistotě a beznaději. Poslední dobou si s lidmi v okolí moc nerozumí, protože nevěří, že se obejdeme bez střední vrstvy, která je tradiční nositelkou vzdělanosti a kultury. Její úroveň nejpravdivěji vypovídá o hospodářství a stavu společnosti. Bezohlední populisté u moci donutili mazanými opatřeními jednu z její části k podivnému jednání a ztrátě etiky. Celkově jde o nestydaté odepsání velké skupiny lidí, kteří se vždy dovedli postarat o sebe a nejbližší i za cenu nezměrného úsilí. V důsledku nějakého bludu se společnost lidí dlouhodobě mění na vlky, hraboše a zajíce. Morální korupce přináší nejpokleslejší pravidla chování s jediným měřítkem úspěšnosti. Nemilosrdnost k jiným při ziskuchtivosti. Přerozdělování nadměrně vymáhaných peněz pod pláštíkem solidárnosti zdaleka nemusí mít nic společného se sociálním cítěním pro nejslabší, ale může být zdrojem plného koryta pro nejžravější. Často se mi svěřuje s podivnými myšlenkami a tvrdí, že je mi moc vděčný za trpělivé naslouchání, ale to mě neuspokojuje. Dlouhé hodiny pak mlčí a sleduje trhliny na stropě. Ztrácí pojem o čase a je překvapený, když si v mordě přinesu obojek, aby nezapomněl, že mě musí venčit. Život s ním je nuda, a tak sním o veliké zahradě někde na venkově s plnou miskou vařeného masa, po kterém se sladce podřimuje.

To bude rachot s ohňostrojem, až si to koncem roku přečte!

Jak to vidí Rocky 23

Mrcha. Cítil jsem ji všude. Pán pil kafe a kouřil i v noci, když se probudil. Občas odešel během dne a vrátil se znepokojený. Pohledem z okna do šera, nebo tmy, se marně snažil dohlédnout světlejšího bodu. Bral pilulky a tvrdil, že je to sice krok odnikud nikam, ale podobnou chůzi si lidi vymysleli, aby měli pocit úniku před nebezpečnou mrchou. Doprovází je jako prokletí za zpupnost, se kterou si přivlastnili něco, co nepatří jen jim. Perou se mezi sebou, jedná se o hodně horký brambor, a namlouvají si ušlechtilé motivy pro krádeže a lži. Koukne na mě smutným pohledem, když se ho snažím rozveselit nějakou hrou, jednou i nevinní psi zaplatí za člověčí hloupost. Trochu ho povzbudil návrat nejmladší dcery Martiny, je to moje původní paní, jsem vánoční dárek ze štěněčí doby. Před rokem a půl pán odvezl Martinu na autobusové nádraží do Prahy, vydala se na dlouhou cestu do Lisabonu, aby nyní přiletěla z Londýna, kde pracovala v nějakém obchodě na Oxford street. Vyzařovala energii, dodá ji jenom úspěch u lidí, kteří dovedou ocenit poctivost a píli, ale je moc těžké ji získat. Pán se mi svěřil s obavou, že má strach, aby jí doma cenný dar někdo neukradl z malicherných důvodů zlomyslných trpaslíků mezi zmatenými lidmi. Radost mu dělají písničky od Radůzy. Přinesl je z návštěvy v Proboštově, kam mě nebere v zimě, kafe rychle stydne v altánu na zahradě, a nevěří, že bych udržel zvědavost na uzdě v upraveném domě Marušky a Jiřího. Jeden večer mu bylo hodně zle, vrátil se s dárky od Veroniky a Radka z nějaké večeře. Nacpal si břicho až k prasknutí různými dobrotami a celou noc prohuboval. Prý se zachoval jako idiot. Zapomněl, že si kdysi v nemocnici během hlubokého spánku vypůjčili žlučník jako váček na veliké kameny a už mu ho nevrátili. Měl by se zastavit ve ztrátách i nálezech a pozeptat na poctivce. Je nejvhodnější čas.

Nastal slunovrat.

Jak to vidí Rocky 24

Pán používá slovo představa a nevím, co se za ním skrývá. Dřepne, upře na mě pohled a čeká, jak si poradím. Když je nesnesitelný, odběhnu a vrátím se s uzlem ze silného lana. Začneme se přetahovat. Většinou zvítězím. Pochválí mě za přístup se srdcem, posadí se do křesla a poslouchá zvláštní píseň se zavřenýma očima. Umělec zaplatil životem svůj postoj. Často melodie dozní a pán vnímá ticho se vzdálenými zvuky. Většinou mlčí. Někdy vyrazí do pracovny k počítači se spokojeným výkřikem a píše dlouho do noci, jindy se moří s podivnými myšlenkami. Převaluje se na lůžku a tvrdí do polštáře, že je nutné zachovat si vnímavost dvouletého dítěte a nezešílet navzdory tvrzení některých odborníků. Děsí ho matení pojmů a příklon k pokleslým hodnotám. Člověk pak neuvěřitelně lehce ztrácí identitu a může se změnit v tupé hovado schopné všeho. Dcery pána procestovaly kus světa a při rozhovoru mu často vyčítají, že jeho pohled na okolí je přísný. Nechápou, že jde o zásadní problém, cizí ztráty tolik nebolí, když se jedinec ocitne v pasti a hledá možnost úniku i pro nejbližší. Je to stálé stejné drama odnepaměti, herci pouze mění kostýmy a obnovují se kulisy. Pán s dcerami a vnučkou navštívil majitelku Kory. Vyprávěl o šesti roztomilých fenkách a pejscích. Porod byl těžký a probíhal pod dohledem veterináře. Jedno štěně, psí holka, je vzhledově věrnou kopií otce. Pohled na fotku mě nenadchl, viděl jsem pouze nějaké skvrny. Postrádal jsem pachy, vypovídají mnohem věrněji o našincích. Stačil by mi útržek deky z pelíšku, ale lidi jsou popletové díky nedokonalosti. Čichu. Přikládám fotografii pro zájemce o kurážného kamaráda i kamarádku s nárokem na dlouhodobý a pevný vztah.

Ha ha ha haf!

Kora s potomky

Jak to vidí Rocky 25

Sestra přijela navštívit pána z města, odkud pochází, aby mu dodala energii. Je hezká a zajímá se o východní léčitelství. Má ráda přírodu a hledá v ní tajemství užitečná pro lidi s nějakou bolestí. Vyprávěla pánovi o kopci s černými kameny a dlouhých procházkách. Má dva psy. Jezevčíka a německého ovčáka, který rozumí česky, když mu zavelí. Nesnáší mě, musí do kotce v koutě zahrady, abychom se neservali při občasných návštěvách. Paní pracuje s lidskými vlasy, hodně prozradí. Varovala pána, je v nebezpečí, a měl by být pokornější ve vztahu k životu. Pán ji vyprávěl o strachu z nějakých vizí. Má sny, které se často naplní v mnohem drsnějším provedení a bez poetiky. Nemá právo omezit své vnímání a utíkat od skutečnosti, která je nakloněna nevědění. Nemůže za to, že jeho představa o štěstí je odlišná od většiny. Vyprávěl sestře o démonech, nikdy je nepoznala vzhledem k přirozené skromnosti spojené s harmonií, a boji s nimi. Je nekonečný. Věří v osud, který se naplní, protože je každému určený. Psaní ho sice vysiluje, ale teď si udělal radost čtením povídek o poutnících, napsal je Gabriel García Márquez. Vladimír Mišík doporučil pánovu knihu Příchod Vodnáře legendárnímu kytaristovi Radimu Hladíkovi a nejnovější povídky vyšly ve dvou sbornících koncem roku. Kalné vody a Intelektuál umožní náročnějším čtenářům posoudit smysl jeho psaní i za cenu dlouhodobého odříkání a nezměrného úsilí. Paní tvrdila, že za pravdu o smyslu lidské existence zaplatí vysokou cenu, je neúnosným břemenem pro citlivého člověka. Měl by se nad tím zamyslet dřív, než se zničí. Je k sobě očividně nevlídný a to ji děsí. Jeho zevnějšek je zanedbaný a nelíbí se jí pohled bez jiskry. Umí si pán představit, co by jeho chování řekli rodiče, kdyby žili? Měl by si uspořádat poměry a dělat drobné radosti. Pán slíbil, že se pokusí vyřešit některé problémy, které vyplynuly z dřívějších omylných rozhodnutí, a věří, že se tím mnohé usnadní. Z jejich povídání jsem byl celý tumpachový, vzduchem vířila neznámá jména s podivnými úděly a tlukot srdcí přehlušoval slova. Paní se večer rozloučila a zůstal po ní závan naděje i dobroty. Vydali jsme se do polí a naslouchali vesmírnému šepotu v mrazivé noci.

Hauuu…

Jak to vidí Rocky 26

Zima se chová podivně. Pán vypráví, že v době dětství v severním výběžku kraje napadl sníh v listopadu, roztál až někdy v březnu a vločky se občas snášely s deštěm i začátkem května. Chutná voda se dala pít přímo z vodovodu, ale rodiče to neviděli rádi, když přiběhl uřícený po zápase v ledním hokeji na nedalekém rybníku. Za silných mrazů bruslil do školy po zamrzlém potoku na šlajfkách, kličkou je připevnil rovnou na boty, a obrovití sněhuláci soutěžily o největší mrkev místo nosu na břehu se sněhem do pasu. Dnes ráno kapky deště zaťukaly na okno a pán škemral o půl hodiny delšího spánku, když jsem mu olízl tvář, abych mu naznačil, že je čas označkovat kmeny stromů v okolí. Po hodině pohledu z prosklených dveří balkónu na tající sníh jsem z něho stáhl deku, byl zachumlaný až po hlavu. Zapálil si cigaretu a pil kafe rozmrzele, že mu došel cukr a nevzpomněl si při nákupu. Už dva dny mi slibuje piškoty, ale věřte lidem s hlavou plnou bolavých zubů, na které je zubař krátký. Kdejakej vykuk mu svazuje ruce. Přivandroval do politiky s igelitkou v ruce a chtěl by postavit palác na úkor lidí připomínajících hluché slepce s touhou vidět padat mince z nebe a slyšet jejich cinkot v kapse proděravělé naivitou. Víra, že někdo jiný je ochotný unést jejich kříž včetně svého břemene, z nich dělá ovce, které ostříhané vypadají uboze a nedojmou psy urvané ze řetězu v rouše z jejich vlny. Pána popuzují optimisté v médiích s tvrzením o příkladném úspěchu Irů bez dodatku, že jsou to bojovní rváči, Švejk je jím směšný předstíranou vstřícností k mocné aroganci, a ve svém čele by asi nestrpěli potměšilé trafikanty z nedůvěryhodných partají. Podle mínění pána podstatné hodnoty občanům nepatří a nemají právo měnit je za cetky. Jejich úděl je zachovat nejpřijatelnější podmínky pro potomky. Příklon většiny lidí s neovladatelnou žravostí ke konzumnímu způsobu života je tichý souhlas s kolektivní sebevraždou, mají prostředky na hromadné ničení a umí lhát na rozdíl od zvířat. Připadá si často jako po úspěšné vzpouře v ústavu pro choromyslné, kde se role vyměnily a sadističtí pacienti šikanují nejobětavější lékaře pomocí nevzdělaných dozorců s podporou tupé administrativy. Pán tvrdí, že pochopil, proč mě má rád a je na mě závislý, mým prostřednictvím si uvědomuje rozdíl mezi člověkem a lidským hovadem.

Ha ha ha haf.

copyright © vladimír ondys 2004  kontakt: ondys@o2active.cz