Vladimír Ondys – Z konce světa

Tohle fotila manželka – Pavel Šmilovič

Posted in Z pošty by ondys on Únor 27, 2016
Kdyz jsme na Floride zavitali ke znamym blizko Saint Petersburg.

Kdyz jsme na Floride zavitali ke znamym blizko Saint Petersburg.

Kdyz jsme na Floride zavitali ke znamym blizko Saint Petersburg.

Kdyz jsme na Floride zavitali ke znamym blizko Saint Petersburg.

Kdyz jsme na Floride zavitali ke znamym blizko Saint Petersburg.

Kdyz jsme na Floride zavitali ke znamym blizko Saint Petersburg.

Kdyz jsme na Floride zavitali ke znamym blizko Saint Petersburg.

Kdyz jsme na Floride zavitali ke znamym blizko Saint Petersburg.

Reklamy

Sydneyská zvířena – od Vivy

Posted in Vivina skříňka by ondys on Únor 27, 2016
Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

Od Vivy

ÚNOR BÍLÝ

Posted in Krátce by ondys on Únor 25, 2016

KOKOTI ŠÍLÍ… 😦 A kdo se má pak brodit po chodnících s holejma v soli?

Foto.0258

 

Foto.0259

 

Foto.0260

Zkrátka NG – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Únor 15, 2016

(věnováno JH)

Nějak jsem nemohl dospat. Možná chemická rezidua mírného včerejšího chlastu, každopádně sucho v pysku a žízeň, žízeň převeliká. Malá ranní hudba. Trlll. Vyměšovat mi stále činí živočišné potěšení. Stejně tak prolévání hrdla čajem. Milec čaje, však i vodkomilec. Vstávat hodinu před odchodem do rachoty je neekonomické a taky blbost. Člověk musí svítit, rozmařile konat potřebu vícekrát, než by ve spěchu normálně činil, podléhá nutkání použít různé spotřebiče nebo mediálně se socializovat prostřednictvím rádia, televize, internetu. Ekologicky šetrný vůči universu je spící, bdící, popřípadě mrtvý. Také spoříte na vlastní recyklaci žehem?

Já pustil internet. No, i na tento blog jsem kouknul. Očka ohnilá cigaretovým kouřem, dech ztuchlý krví a Fernetem, mysl tupá, pátou ranní zakalená. Stigma jednohodinové volnosti. Co s tímhle pocitem divně mezním? To snad není možné? Považuji se za přestárlého, a ejhle i místně traktovaný, pokročilý geront Jarda Hutka, běžně těhotný písní, čeká podomka. Hezké! Folkový bard v Blesku! He, he. Procházím zpravodajské portály. Národní muzeum hoří! Loknu čaje a jdu hasit. Na míse jsem si vzpomněl, o čem jsem už dávno chtěl napsat drobnou impresi. O Národní galerii. Překonat mou duševní ochablost a nedostatečnost mě přiměly ještě dvě věci. Výstava Aj Wej-Weje, kde čínský umělec, dle informací médií, obalil dvanáct hlav znamení zvěrokruhu pozlacenou fólií, snad aby dodnes nezpochybňovaným ekvivalentem bohatství zakryl prapůvodní podstatu, která je rázem něčím vedlejším, měně atraktivním, než vrásnité zlaté koule v úžasu zahlédnuté z tramvajky směr výstaviště. Gold over All! A pak? Jiří David a jeho apoteóza (oslava, zbožštění) tamtéž. V odstínech bílé a černé, tedy valérech šedé, reinterpretuje do kontextu současnosti (prý) Slovanskou epopej Alfonse Muchy stejně monumentálními plátny.

Časový sled návštěv za výtvarným uměním mám popletený, ale přesun z kolébky renesance do zastávky Holešovice, mi připomněl ohyzdností i zmarem méně koncentrovanou Ostravu-Zábřeh. Městský blebs, ve zpuchlé mastné tlamě lahváč nebo levné víno, zaprášená periférie, úlomky papírků-doba papírově kamenná, když už celek není a neděje umírá každým ránem. Opotřebovaná zaprášenost, nové lamentace vrší kopku starších. Smutek staré tenisky. Kde sehnat lístek na tramvaj? Oběma mobilům došla šťáva, takže elektronická jízdenka nehrozí. Druhá půlka srpna, 40 Celsiů ve stínu. Chce se mi srát. Knajpa U Houbaře. Neděle, poledne, čas oběda. Objednávám hovězí s bramborem a konečně si po dlouhé cestě ulevuji. Lidová hospoda mě hostí mírně nedovařeným hlízou, hovězím těsně u hranice žvýkací gumy a neuvěřitelně autentickou omáčkou UHO. Vítejte v 1987!  Kurva, to je hyc!

Je čas vyrazit do NG. Takhle. Ještě drobná retrospektiva. Na ČT Art reprizovaly jakési letité promluvy Jana Wericha a jednu přímo v parku Juldy Fuldy, černobíle. Časy se hnuly. A ledy? Ledy, medy, arabskej kolego. Celý tohle území mi připadá jako ryze český bizar. Architektonické protiklady, solitérní neslučitelnost, předzvěst postmoderního chaosu, mozolnaté špičky něžných prstíku gymnastky na hrazdě dějin. Staré a nové, malé a velké. Parfém vs. Smrad, umění a kýč, večerky Vietnamců vs. Staročeská hospoda. Stadión hokejové Sparty a Lapidárium, Panoráma Bitvy u Lipan a pyramida GOJA, Policejní ředitelství a nejvýznamnější česká galerie. Veletržní ulice bez pražského Génia loci, jen taková přímá, otravná…

Na kamenném soklu dávám žváro, pak razím dovnitř. Malé skupinky gerontů jednotné Evropy v kontaktu s místně podobně věkovitým a početným staffem prohlubuje můj pocit úzkosti. Já chápu, že kromě výtaháře, který vypadal jako ten humorista – tanečník v StarDance. Já z těch hvězd znám akorát Ebena, bůů, jsem starej…zaměstnávají důchodce. Jenže! Když v ryze státní galerii Bargello anglicky vznesu dotaz: Kde vlastně je ten David od Donatella, šedo-růžová nakulmovaná italská babička se usměje, schválně zdůrazním předmět zájmu, poněvadž vím, že anglicky nerozumí a s pýchou mě kousek doprovodí…V přítomnosti páru pražskejch sterej kokotů s manýry bývalých základních kádrů STB, porůznu strážících proslulou slovanskou epopej, jsem měl pocit vycházkou odměněného abonenta Alcatrazu. Nevím. Muchovy monstrózní plátna je pravděpodobně nutno skrývat v šeru, protože podle mě nutně potřebují generální restauraci (obnovu-ne na pivo) a nikomu se v okruží majetkový sporů nechce říct, že tak to je. Jo, jedna babka sdílností překvapila, postáváme vedle chopperu, který za 4 melouny nadizajnoval (byl by blbej, kdyby za prachy věnoval) bývalý ředitel, já uspokojený výronem linií a barev M. Rittsteina. „Jo, pan Knížák“, ten uměl sehnat prachy. No nic, fajně jsme pokecali.

Stačí mi vidět originál Spících lodí, pár obrazů Mikoláše Medka, Hynaisův neuvěřitelný štětec, kytaru Braqua a jsem šťastný…van Goghy, Picassy, impresionisty, expresionisty, modernu různých zemí jsem viděl v mnohem úchvatnějším podání. Veletržní palác je velmi vyhovující, přesto nešťastné místo. Ale kde jinde, že jo. Zbývají smíšené pocity a nevím, jestli výstavy výše zmíněných umělců navštívím (pár dnů budu v té době v Praze), nevím a spíš se otočím na podpatku, ač mě to sere. Tak a dotlačeno, spláchnout a do práce.

Jiřího Davida uznávám (60-tník-geront), stejně tak legendu Jardu Hutku. Tak, panáka na malý, malinkatý (i mladý) hajzly, hajzlice! (a prosím, něco bokem pro nás geronty…!)

https://www.youtube.com/watch?v=W5inGkCrEZE

 

IMG_7235

IMG_7241

 

IMG_7246

IMG_7259

IMG_7267

IMG_7282

IMG_7313

IMG_7316

IMG_7329

IMG_7330

IMG_7354

IMG_7370

IMG_7376

IMG_7391

IMG_7395

IMG_7400

IMG_7404

IMG_7420

IMG_7433

Každou chvíli tu mám jiného ptáka – Pavel Šmilovič

Posted in Z pošty by ondys on Únor 14, 2016

Cervenej je Cardinal a modrej je Blue Jay. Mame jich tady tisice. Je ale tezky je vyfotit, jsou desne plachy. Vcera v podvecer, uz serilo, jsem videl, jak nalitavaji na prazdne krmitko, tak jsem si rikal, ted je ta spravna chvile. Naplnil jsem krmitko a trpelive, za rohem baraku, cekal. Litali kolem dokola, sedali na strechu, na okap, rvali, ale na krmitko nesli. Serilo se vic a tak jsem se vratil dovnitr a fotil pres sklo.

Jednou je modrej...

Jednou je modrej…

A jindy zas červenej

A jindy zas červenej

bird04

bird05

Ledňáček od Vivy

Posted in Vivina skříňka by ondys on Únor 12, 2016

Prý nosí štěstí. Snad i australský kookaburra. Tak se o něj dělím.  :-)

Kookaburra

Kookaburra

Kookaburra

Kookaburra

Strašidelná Severní Karolína – Pavel Šmilovič

Posted in Z pošty by ondys on Únor 10, 2016
Narcisky, Camelie i nove zasazene stromy a kere jsou pripravene na prichod jara. Misto toho od zitra zase strasi nekolikadennimi artickymi mrazy. :-(

Ja to tusill, ze Severni v nazvu Karoliny nevesti nic dobryho.

ps01

 

ps02

 

ps03

Velký únor a Hromada smetí – Jaroslav Hutka

Posted in Z pošty by ondys on Únor 9, 2016
Vážení přátelé,
k Velkému únoru posílám něco veselého na zahřátí:http://www.hutka.cz/new/mp3/hymna2.mp3

Píseň vznikla v roce 1970 a muziku napsal Hvězdoň Cigner, se kterým jsem tehdy rok vystupoval a v té zoufalé době jsme napsali řadu veselých písniček. JEZEVČÍK ZÁCHRANCE, KOULAŘ, ESKONDOR PASA, HANČI, ČIČI A ČEBABČICI, moje tehdejší žena Zorka pak ještě na Hvězdoňovu melodii napsala TANGO O PRAZE,  ROZCVIČKU a STROMEK. Říká se, že humor je agresivní obrana proti depresi, což by asi o tomto krátkém písničkářském období platilo.
HROMADA SMETÍ, na rozdíl od ostatní těchto písní, které jsou jaksi „svobodně“ veselé, má svůj politický náklad.  Není to jen ten Gottwaldův únor se Slánského beranicí na hlavě. Je to i srpnová okupace a ta hromada špíny, která se za ní začala v našem životě hrnout. A velmi jasně přiznaná melodie Internacionály. Publikum se samozřejmě mohlo tehdy uřehtat a píseň na některých místech se stala opravdu populární. Když jsem měl těsně po převratu koncert ve sportovní hale v Českých Budějovicích, tak celá hala tu píseň zpívala se mnou. Poslední vzepjetí této písně bylo, když se Balbínova poetická strana rozhodla, že tato píseň se stane její hymnou. S nimi jsem také pořídil tuto nahrávku, kterou aranžoval Radim Hladík.
Takže si písničku užijte a pokud nebudete, pod návalem hudby rozumět některým slovům , zde je text:

HROMADA SMETÍ ( L14)
hudba H. Cigner, 1970
Tam, kde roste hnusné bejlí
Tam, kde potkan mlsně šmejdí
Kde se mouchy cejtí v ráji
A červi svou pevnost mají
Tam člověka nos nezmejlí
Milenci tam nechodějí
Pouze tam vrána krákorá
Kde bída sny hnilobné snívá
Tam smrt po práci odpočívá
Na hromadě ležej zbytky
Čteš v nich, co je život lidský
Zpívaj táhle hymnu rozkladu:

My, odložené věci tady smrdíme
Svět nás a my jej v nenávisti máme
Sem jsme odváti, je to prokletí
Konečná stanice jen pro žebráci
Celý život poctivě jsme sloužily
A tohleto je naše odměna
K lidem důvěru má
Jen kráva šilhavá
A nikoli smetí hromada
My jsme odloženi, s náma se nepočítá

Každým rokem rez a červi
Podráždí smetišti nervy
Déšť zavlaží záhon plísně
Smetí chlemstá nenasytně
Slunce teplem pudí tlení
Smetí se dá v přemýšlení
A myšlenka je otcem nespokojenosti
Hromada smetí se probouzí k vědomí
Má stavy jak při břicha bolení
Hergot fix ajn himl laudón
Zas přivezli další vagón
A už zde na něj místo není

Tak to si teda líbit už nenecháme
Proti popelářům pěsti pozvednem
Jménem hniloby pozvednem hlavy
A na pochod se proti městu dáme
Nová doba už svůj příchod věští
Smetiště okovy strhává
Půjdem do boje
S kopkami hnoje
Bude nás všech ukrutná síla
A teď se s chutí dejme do díla

Hej, mouchy, vyzvědači moji
Seskupte se v pevném roji
Zápach do první linie
Krajinu napřed zmapuje
Shnilé knihy řeknou hesla
Aby nám mysl neklesla
Krysy vběhnou nepříteli do týla
Vy lidé, až se ráno probudíte
Konečně už pravdu pochopíte
Není třeba na to mozky
By zůstaly ze světa trosky
Svět bude jedna velká hromada

Černá mračna po obloze putují
Vrány hlučně krákaj neštěstí
Hromada zpívá hesla bojovná
A za chvíli se do pohybu dá
Vtom divné vzduchem zachvění prolétlo
A krajina se temně zamžila
Přišel k nám dnes host
Už nám spravil most
Jeho paní se bíle oblékla
A hromada, jak byla, zamrzla

srdečně Jaroslav Hutkawww.hutka.cz

 

Vážení přátelé,
k tomu bolševismu mám taky píseň, ZTRACENÝ PŘÍBĚH 50.LET

http://hutka.cz/new/mp32/uqgukyiur2.mp3

Text jsem napsal v roce 2007 v jižní Francii, hudba je od Vladimíra Veita.
Ale ozývám se takhle brzo proto, abych napravil historickou chybu s tou Gottwaldovou beranicí. Upozornil mě na ni Jan Čulík z Britských Listů, že se nejednalo o Slánského, ale o Clementisovu beranici, ale i to je historicky blbost, protože si to celé vymyslel Milan Kundera. Cituju Jana Čulíka:
Clementisova čepice
Slavným se stalo prvních několik vět Knihy smíchu a zapomnění. Podle Štefana Švece tyto věty cituje dnes skoro každý jako historický fakt. Vznikla nová mytologie:
„V únoru 1948 vystoupil komunistický vůdce Klement Gottwald na balkon pražského barokního paláce, aby promluvil ke statisícům občanů zaplnivším Staroměstské náměstí. To byla historická chvíle v dějinách Čech. Gottwald byl prostovlasý. Těsně vedle něho stál Clementis.  Starostlivý Clementis sundal svou kožešinovou čepici a posadil ji Gottwaldovi na hlavu. Propagační oddělení rozmnožilo ve statisících exemplářích fotografii balkonu, na němž Gottwald s beranicí na hlavě mluví k národu. O čtyři roky později Clementise obžalovali ze zrady a pověsili. Propagační oddělení ho okamžitě vyškrábalo z dějin a ovšem i ze všech fotografií. Od té doby stojí už  Gottwald na balkóně sám. Z Clementise zbyla jen čepice na Gottwaldově hlavě.“ (str. 9)
http://technet.idnes.cz/jak-z-fotografii-mizeli-nepohodlni-lide-vylet-do-sveta-fotomontaze-1fu-/tec_foto.asp?c=A070914_103713_tec_foto_pka
Vůbec nešlo o den převratu 25. února 1948, ale o úplně jiný den, 8. února . Nebyla to “historická chvíle v dějinách Čech”.  Clementis neměl kožešinovou čepici, ale normální klobouk a žádnou čepici Gottwaldovi na hlavu neposadil…
A webmaster mojí stránky Jan Dusík mi k tomu poslal tohle:
http://zpravy.idnes.cz/zadny-balkon-gottwald-recnil-z-korby-vozu-fip-/domaci.aspx?c=A080226_14205
Dny, které možná někdo ještě pamatuje, a zdají se být jasné a nezpochybnitelné, se staly jinak a dodnes nevíme přesně jak. Byl chaos, na různých místech různé demonstrace, tvrdí se, že deset tisíc studentů zablokovaných na Karlově mostě, které tam nahnala už tehdy komunistická policie, když šli za Benešem na Hrad. 20. února v tom zmatku abdikovalo 12 ministrů v doufání, že Beneš vypíše nové volby, říká se, že to zkazil Jan Masaryk, když kolegy zradil a ve vládě zůstal, k pádu vlády chyběl jen jeho hlas, takže výsledek byl, že Gottwald se pouze snadno zbavil nepohodlných ministrů. Silný neomalenec předseda vlády a slabý prezident v okamžicích chaosu. Dnes máme silného neomalence prezidenta a slabého předsedu vlády a začíná to všechno také zavánět chaosem. Tehdy lůza, nakloněná násilí, vyhlásila boj nepřátelům dělnické třídy…

Takže přeji hezký den – Jaroslav Hutka
www.hutka.cz

Strčte jí vařečku do ruky – Viva

Posted in Vivina skříňka by ondys on Únor 8, 2016

Dneska jsme se jeli vykoupat.

Jedna slečna se pokoušela zaparkovat a nevšimla si chudinka, že u kraje silnice je poměrně hluboký příkop… Pro bázlivce a děti jsou na břehu bazény, ve kterých se přirozeně mění voda – přílivem nebo s většími vlnami.

 

viva0001
viva0002
viva0003
viva0004
viva0005

TIP

Posted in Krátce by ondys on Únor 6, 2016

Veškerá nastavení Windows 7, 8 a 10 lze ovládat z jednoho místa. Stačí si aktivovat superovládací panel a na desktopovém PC získáte 235 nástrojů. Klikněte pravým tlačítkem myši na pracovní ploše a vyberte volbu Nový → Složka. Do řádku pro název vložte – Super ovládací panel.{ED7BA470-8E54-465E-825C-99712043E01C} a odešlete Enterem. Nyní na složku poklikejte a získáte přístup k nastavování.

Zdroj: http://technet.idnes.cz/ovladejte-az-235-nastroju-pro-nastaveni-windows-z-jednoho-mista-p7f-/software.aspx?c=A150919_140946_software_dvr