Vladimír Ondys – Z konce světa

OKOLNÍ SVĚT

Posted in Ahoj by ondys on Únor 13, 2019

Uvědomuji si ho v mikro prostředí svého mozku i s údajně nekonečným prostorem nad hlavou. Dokáži protáhnout do svého mozku i hvězdu při pohledu uchem jehly na noční oblohu. Nabízí se otázka na jakoukoli velikost a vzdálenost v zobrazeném, ale neumím na ni odpovědět, pokud nechci jenom papouškovat nejrůznější poučky natlučené do hlavy…

Koukejte mě následovat – Pavel Šmilovič

Posted in Z pošty by ondys on Únor 8, 2019

Minulý týden jsem vyrazil za pořádným koupáním.

Zima – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Leden 27, 2019

No jo. Trávím s ním večery. Já medvídek. Tak jo. Škyt… Máš rozinky…? Na rozinky? A panáka…? Cígo…, máš ? Snad, za trest! Sakra. Já měkký, hezký a hodný! Vždycky jsem chtěl být tebou a pořád jsem jenom Já. Divný. No nic… Mám rád zelí…

 

JE MOŽNÉ

Posted in Krátce by ondys on Leden 15, 2019

Že lidé, kteří jsou na Zemi pouhý okamžik v porovnání s délkou její existence, skončí jako jiné a předešlé – už vyhynulé – živočišné druhy. S usilovností nenažraných i přemnožených kobylek pustoší životní prostředí a nepřestanou, dokud se jich planeta nezbaví za hrůzostrašných okolností.

HLAVA MI TO NEBERE

Posted in Pikant by ondys on Prosinec 31, 2018

Kolonie

Forma mimozemských životů i civilizací může být hodně vzdálená představám mnoha spekulantů, kteří ji připodobňují pozemské s nejrůznějšími modifikacemi. Nepřekvapilo by mne, kdyby probíhala v bakteriálních rozměrech z našeho pohledu, existovala na Zemi déle než lidi a po svém.

409350795e76f224bb46d0af6e64f7a9

Kolonie

NĚJAKÝ ČAS ŽIVOT BUDE NADĚJNĚJŠÍ

Posted in Krátce by ondys on Prosinec 22, 2018

I když se současně nejdelší nocí právě začíná zimní období.

Už od mého dětství mne melancholie doprovází poslední čtvrtinou roku, kdy se den očividně krátí. Konec roku však zlomí smutek a každý světlejší okamžik dalšího dne mi připomíná krůpěj živé vody.

Na Boží narození (25. prosince) o kuří pokročení, na Nový rok o slepičí krok, na Tři krále (6. ledna) o krok dále či na Hromnice (2. února) o hodinu více.

A pak přijde moje nejoblíbenější roční období – květen, červen, červenec.

VRAŽEDNÉ PÁRÁTKO

Posted in Pikant by ondys on Prosinec 17, 2018

Nedávno jsem se dozvěděl, že kuriózní nehoda, která potkala i mne, zabila amerického spisovatele Sherwooda Andersona. Plul s manželkou na lodi do Jižní Ameriky a pro příšerné bolesti břicha, ani opiáty prý nepomáhaly, ho vysadili na břeh v Panamě, kde zemřel osmého března 1941. Při pitvě se zjistilo, že příčinou jeho problému byla chuť na suché martini s olivou nabodnutou na párátku, které omylem spolkl při večírku na rozloučenou a ono mu propíchalo tlusté střevo. Bakterie vyvolaly otravu pobřišnice a zavinily jeho příšerný konec. Narodil jsem se přesně za deset let devátého března 1951 a za dalších třicet let těsně před oslavou narozenin mě párátko dostalo taky. Bylo to krušné a následovala operace o délce trvání čtyř hodin. Podle ošetřujícího lékaře jsem měl neuvěřitelné štěstí, protože se úraz stal ve středu a já jsem přišel do nemocnice až v sobotu odpoledne.

https://www.databazeknih.cz/zivotopis/sherwood-anderson-5859

UŽ NĚKOLIK LET MI VRTÁ V HLAVĚ

Posted in Krátce by ondys on Listopad 20, 2018

Okolní svět s makro prostorem nad sebou vnímám v mikro světě svého mozku a přesvědčivé sny i duševní poruchy ve mně vyvolaly pochyby, zda se z utajených důvodů nejedná pouze o dokonalou představu z neznámých důvodů. Mimo myšlenky v podobě klamavé iluze nic neexistuje…

Síť představ a myšlenek

Laudane 2 – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Listopad 3, 2018

Laudane, vzpomínáš si, jak jsme si kdysi príma zalovili v Královské oboře?

Ani ne, Pane.

Nepamatuješ…no?…před dvěma léty, někdy v půli srpna. Dumej, hádej, troubo hadači. No!?… Plným tryskem, pevně zapřen v třmenech oře, kopí u hlavy třímaje, paže připravená mrštit jím po zátylku tura divého, býka v plné síle…!? Jsi neviděl, jak zdivočelá stvůra zarputile řádí po oboře, prameny slin z pysků, v bulvách trochu bíle, zbytek krev, chvíli cvalem, zubr v trysku, bestie bojovala jako lev.

Hleděl jsem zalézt za první křák, strom, lípu, doubek, které byly poblíž. Vy pořád, ať nestrhávám rudý pláštík, neuhýbám rohům zvířete, ať peláším paloukem pěkně rovně, ani otáčet mi není třeba, jinak budu podroben důmyslným torturám.

To snad ne, že bych byl takový nelida? Máš blbýho pamatováka, Laudane! Nebo si odvažuješ překrucovat historii, to si troufáš, zmetku…libo bylo by nějaké mučeníčko, co slouho!? Doufej v mou mírumilovnost a shovívavost.

Ale Pane, když už inscenujete obraz lovce, vzpomeňte, oštěp i Vaše paže se zaklínily do větvoví jabloně, či jiného smrdutého stromu, přirozeně nešlo tušiti a viděti co nad obzorem, tedy ve výši Vašeho jasného zraku oka urozeného nelze v přilbici uzříti a padl jste k zemi jako v bohabojné bitvě podťatý, žádná hanba, jen náhoda zlá.

Pitomče.

Dobře, už mlčím.

Kde to jsme, Laudane? Plno lidiček zde. Ha, houfy courajících děv ustrojených jako hampejznice, i těch starších, snad bab prodejných, mužové krátce střižený vlas, ovšem i krátké nohavice, obludné hnáty vystavují, co za móda, však i nepraktično, když jim bude nutno houštím a klestím prodírati se kupředu, popřípadě prchati. Komplexní maškary. Proboha, kde to zase dlíme? Honosné krámky, neznámé býlí v květináčích podél chodníků, uhastrošený lid posedává u stolů, mírně se veselíce, jídla i pití zřetelně dosti. Nebudou úplně hloupí, jejich sklářské dílny dovedou vyrobiti obrovské tabule skla, cesty vzorně dlážděné, žádné zbytky poživatin, chodníky zvířecí i lidské mrvy prosty. Národ zřejmě čistotný, vůně poněkud umělé, ale nesmrdí. Koukni Laudane, velice zvláštní chrám. Komu je zasvěcen? Nevidím kříže, žádné vyobrazení Našeho Pána, místo Anno Dominini skví se rudé DB.

Pane, zkratka znamená Deutsche Bahn, popojděme dál, brzy zajisté seznáte, kde jsme se ocitli.

Laudane, tohle přeci musí být kostel sv. Vavřince a na kopci oproti skvrnám letního blankytu a bílých oblak vidím známý hrad.

Ano Pane, Vaše rodné město.

Neuvěřitelné, hledím tupěji, než tupě, milý slouho. Pohleď, Laudane, jaká nádherná kašna! Panně s robětem v náručí prýští voda z cecků, odvážné, avšak velmi důmyslné a působivé, dím já tobě. Nepamatuju, že bych tuhle studénku vídával zde.

Velmi krásná, Pane, jmenuje se Kašna ctností a byla dílem budoucím. Nemůžete pamatovat…

Povedený oxymóron, Laudane, ale poběžme, zři tohle dech beroucí sousoší…, postavičky jako živé, proč ten pes, nač ta smrtka, podobenství šílenství?

Ano, Pane, jsa široce vzdělán jistě Vám nemusím připomínat Platonóvu alegorii, stejného jména sochy, o škodlivosti demokracie, podobenství, které protkává kulturu západu odedávna.

Jo, myslíš tu alegorii, anebo tohle: Chceme radikální změnu politického systému, chceme přímou demokracii, referendum a odvolatelnost politiků.

Nějak takhle, Pane. Budu citovat Wiki…

Koho? Jakous Viktorii? Proč ne, ženám bývám nakloněn, ba je mám rád.

Smím…?

 

Podstata alegorie v Platónově podání spočívá v obrazu lodi bez kapitána, jejíhož velení se násilím chopili nepříčetní, lehkovážní pasažéři, kteří jsou vůči kurzu lodi neteční anebo jej neznají. Tento lítý dav je schopen zabít nebo omámit kohokoliv, kdo jim bude stát v cestě, a pravého kapitána znalého hvězd, větru a kormidlování, považuje za nepotřebného.

 

Pravda pravdoucí, věru, zpovýkaní poddaní, nejen ti, vždyť víš, jak mě štvou domácí šlechticové, brojí proti koruně, pletichaří, nic jim není vhod, mne považují za nesamostatného opilce. Naštěstí škorpí se sami mezi sebou, přesně jak jsi citoval. Jo, kdo to sochal?

Nějakej Jürgen Weber. Inspirací ale byla středověká satira Sebastiana Branta a ten zřejmě inspiroval Hieronyma Bosche k namalování stejnojmenného obrazu, podobně jako mnoho dalších k jiným uměleckým počinům, kopice je v Hamelnu. K tématu se ještě vrátíme, milosti. Jen na dovysvětlenou. Levá strana zobrazuje vypovězení Adama a Evy z ráje, oba dohnání k zoufalství rozchechtanou smrtkou, za nimiž sedí malej Kain, nůž v dětské ručce. Strom poznání zlomený a uschlý, již jen stožárem jest. Napravo, buran sv. Grobián třímající kyj ztělesňuje násilí a tupou ignoraci, opravář v pracovním oděvu svírající kladivo představuje současnou technicistní realitu a schlíplý posměváček, který dopil svůj kalich, je symbolem rezignace.

Výborně Laudane, hotová vědma jsi a neříkej, že dílko se nejmenuje Loď bláznů.

Ano, Pane, Das NarrenSchiff, chcete-li, Ship of Fools.

Laudane, bolí mě nohy, pokračovat budeme příště.

 

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Podzimní pozdrav – Jura Sedlák

Posted in Ze selského dvora by ondys on Říjen 21, 2018

Tak je tu už zase podzim a za dveřmi pomalu přešlapují Vánoce. Jakmile skončí babí léto, začnou v televizi a superhyper otravovat stále vlezlejší rolničky a červený mužíček v šaškovské čepici a rok bude definitivně za námi. Tak jsem si těch posledních slunečních a barevných dnů užíval, co to šlo, i když práce mně letos přecejen trochu víc omezovala. Nejen ta, kterou dělám kvůli složenkám, ale Nejvyšší nám letos nadělil i jabka a člověk musí udělat i něco na baráku. Ale samozřejmě že je třeba i trocha toho relaxu. Tak posílám pár fotek, jak si to užívám.

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav