Vladimír Ondys – Z konce světa

JO, JO…

Posted in Krátce by ondys on Září 15, 2019

Meditace

Dítě po svém narození s prvním nádechem přijme i svou duši; bude ho doprovázet vzniklým životem i světem, stanou se projevem jejího sváru s tělem, a vše skončí až s posledním výdechem, po kterém se tělo promění v prach, aby osvobozená duše pokračovala dál ve své nekonečné pouti…

S POSTUPUJÍCÍM STÁŘÍM

Posted in Ahoj by ondys on Září 4, 2019

Jsem chápal stále větší zbytečnost požadavků z mládí a postupně se osvobozoval od okolností, které mne svazovaly s nenápadnou urputností. Zbavil jsem se touhy po přebytečných penězích, alkoholu i nikotinu; byl nejdéle mou nejoblíbenější neřestí, a v současnosti – při náhodném pohledu do zrcadla – mne zaskočí otázka: „Co zde ještě hledám mezi děvečkami a pacholky, kteří preferují nehoráznou nenasytnost před harmonickou společností?“ Nakonec mi dojde, že stejně už ničemu nerozumím, a raději se nechám ostříhat od dcery Veroniky se vzpomínkou na své dlouhé vlasy v mládí.

🙂 Stříhali dohola velkého dědečka…

Jo? – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Srpen 31, 2019

Jsem věřící ateista v létech. Starej chlap. Prej ošklivej jako Bukowski. Žádnej rocker, spíše skrčenej připosranec. Tak si popíjam u baru, kde ani nemaj bar, bo je to velmi seriózní podnik, avšak co…, my rockeři s nadhledem…, uděláme, aby se skutečnost stala iluzí? Dal jsem se do hovoru s jedním profesně známým, a tak po skleničce a další…, tam přikvačila nějaká malá, nepatrná, fakt kulturní a hezká babizna (blondýna) kolem třicítky a mrskala cecky o bar a zvláštně koukala na mně. Hm, drogy, nebo co? V černém úboru. Odbyl jsem ji. Když jsme s kolegou dopili, zjevila se opět. Zasunul jsem ruku za blůzu a sáhl na cecek, hned pod halenou svlékla druhý ramínko. Podotýkám, oblečení a za barem v docela prestižním podniku! Letní tepláky, nebo co měla na sobě. Já blbec jí řekl: „Takový malý?“ Už dávno jsem neměl ženu… Jo, na pár vteřin jsem ji prstíkem prohrábl kundu…, před lidma a za barem, ale zkušeně a nenápadně. Dej mi sama ochutnat. Pomohl jsem jejím ukazováčkem…, ruce měla něžný jako panenka…, a drzá opice ten prstík ukázala servírce, kterou znám léta a i opilému mě naleje…, no, neolízni to… Já se do tohohle baru chodím dorazit a pak jdu spát, no…, brutálně se mi postavil…, že, kde a jak to udělat? Potěžkávala kládu mýho osudu i chcaní. Tak sladká! Erekci jsem prokouřil v přilehlé zahrádce. Půjdu domů, klikatičkou cestou šílenství. Byla stále tam. Chlapy, kterým jde z tlamy smrad chlastu a cigaret baby nesnáší. Ovíjíme se! Líbali jsme se šíleně ve stavu beztíže. Nevím jak ona, ale já chvílemi viděl Všechno…

ŽIVOT JE JAKO NA SJEZDOVCE

Posted in Krátce by ondys on Srpen 27, 2019

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

Život je jako na sjezdovce

V Bruggách – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Srpen 23, 2019

„Vylezeme na věž, na vyhlídku?

Vyhlídku na co? Na to, co je tady dole? To přece vidím odsud.“

Poměrně kultovní hláška z prý Béčkového filmu – V Bruggách. Na film mě upozornila Mimóza, přibližně týden před tím, než jsem tam měl vyrazit. Na filmy nekoukám, ale několik podobných šíleností britských popíračů obecného humanismu jsem už viděl. Ovšem vykonstruovaná nechutnost v žánru „Noire Hardboiled school“ místy zaujme až dokonalým vystižením atmosféry i génia loci magického města. Bizarní kecy obou hlavních hrdinů, nájemných vrahů a vizuální doprovod místy téměř dokonale nahradí turistického průvodce. Například rádoby přízemní dialogy a působivě snímané záběry před triptychem Hieronyma Bosche – Boží soud – v muzeu Groningen, anebo Bazilice svaté krve Vás dostanou. Postavu staršího zabijáka hrál Brendan Gleeson, irský herec velkých vedlejších rolí. Mimo jiné si zahrál i ve filmu Statečné srdce, anebo ztvárnil postavu opravdu zlého a ukrutného křižáka Renauda de Châtillon ve velkofilmu Ridleyho Scotta Království nebeské. Tenhle křižák je reálná postava a byl to opravdu zlosyn a kruťas, kterému před křesťanským králem Jeruzaléma, knížaty a ostatními místodržícími po prohrané bitvě u Hattínu setnul hlavu sám Saladin! Tím chci jen demonstrovat sílu internetu (naštěstí jen netu), poněvadž, jak jsem vygůglil: Ten padouch Renaud byl opravdu pradědečkem Svaté Anežky české.

Byl jsem zhruba mezi posledními sedmi, kterého odmítli vpustit na věž Belfort, ani Bosche jsem v muzeu neviděl, no, poněvadž Belgové slavili Letnice a většina atrakcí měla otevřeno do 13 hod. Vůbec nevadilo…, probíhala tam úchvatná oslava…, rytíři na koních, alegorické vozy tažené belgickými chladnokrevníky, výjevy odkazujícími na křesťanskou mytologii, volek v zápřahu, který táhl dějiny, svět, ba co, vesmír…! Faraon, Ježíšek, Panna Maria, Svatí, a tak…

Počasí nebylo nic moc, ani májové průvody už tady neslavíme, a co bylo dál? Ztratil jsem SD kartu. Propluli jsme grachty, loděnka se otáčela se okolo sochy Van Eycka (live kafe jsem si dal na souši), a pak nic…

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

DĚSIVÉ VÝROČÍ

Posted in Krátce by ondys on Srpen 21, 2019

Oběti zásahu cizích vojsk 21. srpna 1968

 

😦 Ještě tam chybí pět mrtvých a desítky těžce zraněných z následujícího roku, o které se postarala naše armáda a Lidové milice. Mezi tehdejší mrtvé patřil čtrnáctiletý kluk a sotva dospělá dívka. To už je jenom naše hanba!

😦 Po všeobecné mobilizaci 1938 tehdejší představitelé zradili odhodlání většiny občanů přinést i nejvyšší oběť při obraně svobody a straničtí papaláši od nich opisovali v srpnu 1968…

Ať jdou do prdele údajně nejlepší z nás!

KORUNOVAČNÍ KLENOTY

Posted in Pikant by ondys on Srpen 20, 2019

Drtivá většina informací slouží k manipulaci a lež se bezostyšně tváří jako pravda. Se svatozáří bývá nejďábelštější. Od dětství jsem doma slýchával, abych se naučil samostatně rozlišovat jednu od druhé a byl nedůvěřivý k překotným závěrům. Společenská situace tehdy nepřála tomuto nazírání a občas hrozil nebezpečný konflikt. Současná situace není ideální, ale zatím se nikdo nemusí bát křičet: „Miloš má nahé půlky!“

Laudane III – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Srpen 16, 2019

Kde jsi zase byl, mamlase?

Výsosti, pobíhal jsem okolo králíka. Víte, vyměnil jsem pár zlaťáků za ty bláznivé papírky a zakoupil kouzelnou krabičku, která umí sama malovat.

Ukaž! Hm, divná věcička, tak mě s ní namaluj. No a koně, koně si obstaral? Můžeš i jednoho pro sebe. Zahýříme v tomhle divným městě, ostatně, prej mým rodným, jak troufale díš. Já jen, abych vypadal majestátně, když už jsme uhastrošení jako tihle blázniví domorodci. Botky? Proč ne, ale v těchle rozplandaných kamaších, ustřižených pod koleny si připadám jako nahý v trní. Podobně košile bez rukávců. Jaká potupa!? Prosím tě, Laudane to je asi kašna, voda je posvátná, okolo jsou lidé i jejich malí lidé, prosím tě, neumývej své ohanbí na veřejnosti. Dobře, já vím, že je to normální. Ale časy se mění. Znám tuhle špráche.

„Lidé, omluvte ho, je to místní blázen.“

Ovšem velice případně hovoříš o těch povedených tiskovinách. Bůh i ďábel! Já vím, co mi chceš připomenout. Fotra tu moc nemusej. No, On potřeboval tyhle papírky, jako ve stříbrných a zlatých, tak posvětil takovej malej pogrom. Prej jsem křtiny probrečel a taky se posral, pak smrděl, asi vím proč. No, po mámě.

Ano Pane, ale budou tady další, jiní, vlastně byli, a Pane, věřte mi, byl to fakt mazec.

Brr, naskočila mi husí kůže, normálně jsi mě vyděsil.

Proto běhám kolem králíka.

Sakra, o čem to pořád meleš? Jo, tomu Číňanovi, jak jsme kupovali ty podřadný hadry, nechutný, plesnivý škorně, jsi zaplatil?

Ano.

Jsi blbec!

Kde se tu sakra berou? A vůbec, stejně tě proženu ostružiním, pošlu na preventivní prohlídku k mistru katovi. No, zři! Takoví dva hezcí lidičkové. Muž a žena. Vidíš je? Adama s Evou? Stejně vyoblečení, pěkné čepičky, opásání, napodobenina meče pevně trčí kolem boku. Hele, dokážu pochopit tvou slabost pro lepší polovinu lidstva, hlavně tu svou živou imitaci nech zastřenou kraťasy. Jak já se těším Domů, i když, alespoň se nelišíme a splýváme s davem nebo stojíme.

Pane, Vy a s davem? To přeci nejde…

Dobře tedy, kde máš toho králíka?

Povedu Vás.

Tvá drzost nezná mezí, mučeníčku stejně neujdeš, ale OK.

Né, do očí nééé…

Laudane, prosím tě, nepruď, cestou do kopce!

Ha, fakt králík?! Ježíš, ten je hezkej.

Pane, neberte slova božího nadarmo.

Pravdu díš, ale je fakt rozkošnej.

Namaluj mě tou krabičkou…Laudane, nebudeš takovým blbem, za jakého mě máš…

Tolik opilého lidu jsem v životě neviděl, sežeň šťopičku…, pojedem z kopce dolů a bude máj.

Co je to za stodolu, slouho?

Krčma, Pane…, poddaný je prý Talián a…

Stačí, stačí: Come stai, Bella Bellissima? Podej nám tekutiny, voděnky, piva žitného, pálenky zarputilé, nebo něco jako todle, prostě nás napoj, cype. Laudane, tohle je nesympaticky zamračenej poddanej kapučíno, ovšem tahle sladká voda je veskrze báječná. Znáš jejich písmo?

Coca-Cola píšou.

Hm, to je jedno Laudane, ale fakt hustý. Co je to za krále? Nejsem to já? Bez koruny, meče, co to třímá v ruce? Kdo to je?

Pane, ten chlapík se jmenoval Albrecht Dürer.

Hmm, plyny z dutiny břišní jdou mi hrdlem ven…, asi tě nepopravím, je mi fajn.

Pokročme, slouho… Nuda, kamenné hrady, místo střílen zasklené díry, divnej folk a začínaj mě bolet nohy. Co? Koukej Laudane, arci dílo samotného satana kříženého třemi papeži tančícími během konkláve! Co to je?

Zase Jürgen Weber, Ehekarussell, Pane.

Laudane, ty vole, to je bomba! To chci mít doma!

Nerouhejte se, Pane, nebo tady budeme strašit dalších 600 let.

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

UTEKLO TO

Posted in Ahoj by ondys on Srpen 2, 2019

Snad první fotka

Celý život jsem se snažil chovat jinak než drtivá většina v okolí, která se prodírala nejrůznějšími nástrahami i úskalím pomocí myšlenkových schémat převzatých od rodičů a v případě vzdělanějších i ve škole. Spoléhal jsem se jenom na sebe a přemýšlel o okolních jevech. Zkoušel jsem na vlastní kůži riskantní chování a někdy jsem i zoufale pil, abych utišil bolest z ran, které jsem si způsobil. Dožil jsem se staří jako nekuřák a abstinent zbavený o snahu spoutat se dobrovolně v zájmu pohodlnosti. Jsem tomu rád…

🙂 Jedna ze současnosti…

 

Kamarádi – Jura Sedlák

Posted in Ze selského dvora by ondys on Červenec 22, 2019

 

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi