Vladimír Ondys – Z konce světa

Koncerty Řijen – Listopad 2015 a Velký uprchlický epos – Jaroslav Hutka

Posted in Z pošty by ondys on Říjen 28, 2015

Milí přátelé,

po pečlivém třídění adres rozesílám zase po dlouhé době informaci o koncertech a dopis publiku. Pokud mi tam uvízla přece jen adresa někoho, kdo o to nestojí, odešlete tento mail zpět, ochotně Vás vyškrtnu. Tohle není spam…

říjen 2015
28. středa, Hutka, PRAHA 2, Balbínova literární hospůdka, Balbínova 6, 20:00
listopad 2015
4. listopadu Hutka, ROTTERDAM, literární kavárna Matrix, Mauritsstraat 16, 20:00
5. čtvrtek, ROTTERDAM, slavnostní odhalení sochy TGM
7. sobota, Hutka, OSTROV U KARLOVÝCH VARŮ, Klášterní kostel Zvěstování Panny Marie, 17:00
10. úterý, Hutka, KROMĚŘÍŽ, Báječný koncert pro uzavřenou společnost
11. středa, Hutka, ZNOJMO, Harvart, Václavské nám. 6, 19:30
13. pátek, Hutka, LYSÁ NAD LABEM, Kino, Husovo náměstí 25, 20:00
14. sobota, akce Židovského muzea, PRAHA 1, v sále Vzdělávacího a kulturního centra ŽM, Maiselova 15, (3.patro), já přijdu na řadu, 14:50
15. neděle, Hutka, HLOHOVÁ, kostel svatého Jiljí, 14:00
16. pondělí, Hutka, KONSTANTINOVY LÁZNĚ, Malá scéna kulturního domu, Tichá 164, 19:30
18. středa, Hutka, PRAHA 4, Chodovská tvrz, 19:00
19. čtvrtek, Hutka, PRAHA 1, Dobrá trafika, Újezd 37, (naproti Tyršovu domu), 20:00
25. středa, Hutka, PRAHA 12 MODŘANY, Viniční domek, Chuchelská 1, 19:30
27. pátek, Hutka, MORAVSKÉ BUDĚJOVICE, MKS Beseda, Purcnerova 62, 19:00
28. sobota, Hutka, JIZERSKÉ HORY, Turnovská chata, 17:00

http://www.hutka.cz/new/html/kalendar.html

NOVÁ CD

Sympatické a zdravotnické nakladatelství Galén mi před nedávnem vydalo CD MISTŘE JENE. Jsou to nahrávky ještě z emigrace, ale s holandskou bigbeatovou kapelou a po třiceti letech se mi zdají ještě lepší než tehdy:
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=845086432272213&set=a.268356516611877.60030.100003125932640&type=3&theater
Můžete si je objednat u mne, kus stojí 200.- plus dobírka.

Přesně před rokem mi Galén také vydal trojcd celého mého dosud největšího koncertu nahraného v lednu 1990. Bylo to ve velkém sále pražské Lucerny, kdy jsme všichni věřili, že se jednalo o revoluci, kterou jsme vyhráli my. Tady je na něj recenze:
https://www.facebook.com/photo.php?fbid=761045637342960&set=a.213045632142966.46568.100003125932640&type=3&theater

Tady je ještě to, co k tomu píšu v příloze: https://www.facebook.com/photo.php?fbid=680225638758294&set=a.268356516611877.60030.100003125932640&type=3&theater
Tohle trojcédéčko stojí 400.- plus dobírka.
Zbytek na: http://www.hutka.cz/new/html/obchod.html

VELKÝ UPRCHLICKÝ EPOS

Jsem fascinován vznikajícím velkým uprchlickým eposem, který se zapíše do historie Evropy i světa. Ten první tam z té strany byl o Gilgamešovi. Uprchlíci se snaží zachránit život z území, kde lidstvo začalo poprvé se zemědělstvím, z území velkých starých civilizací, kde do nedávna žila barvitá mozaika etnik, náboženství, kultur a historie, toto území zaniká. Syrie – první stopy naší civilizace. Zhovadilý prezident Miloš Zeman to zjednodušil na krutosti náboženské sekty nazývané Islámský stát, a že snad k nám tisíce kilometrů pochodují její bojovníci, kteří se zákeřně zaštiťují dětmi. Znalci husitských a jiných sekt, které se vášnivě topily v krutostech ve jménu Krista či jiných proroků a bohů, by k tomu asi měli jiná vysvětlení než rudý ožralý trenýrkář na Pražském Hradě. Islámský stát nevypovídá nic o lidech, kteří před ním utíkají. Ale hlavní viník je asi Bašár al-Asad, kterému teď v nouzi pomáhají Rusové v další likvidaci syrského národa.
Evropa, po té nejstrašnější válce lidských dějin, se zavázala lidem v nouzi pomoci a deklarovala Lidská práva. Nám v blbé situaci pomáhala čtyřicet let. A teď, čtvrt století po tom, co už pomoc nepotřebujeme, jsme se ještě nestali Evropany? Pořád budeme mít jen nataženou ruku a pro uprchlíky koncentrační tábory s vězeňským režimem o jejichž osazenstvu nerozhodují soudy, ale politické gremium sociální demokracie?
Národy jsou lidé, nemusí to být území. Polovina syrského národa opustila své území, aby si zachránila život. Menší část této poloviny, ta odvážnější, silnější, mladší a inteligentnější, se vydala na strastiplnou cestu do Evropy. Ale je to taková masa, že pohne dějinami, které se stále píší přes Evropu. Ale je to ta masa Germánů, tlačených Mongoly na západ, která požádala starý Řím o azyl a Řím odmítl, tak si Řím vzali násilím? Germáni dnes azyl dávají. Němci, Švédové a Holanďani. Zachraňují v mase lidí národ, který se jednou na své území vrátí a velký epos bude ukončen. My v něm budeme zmíněni jen jako zrádné bažiny na cestě hrdinů.
5. listopadu se bude v Rotterdamu odhalovat socha T.G.Masaryka. Holanďani si ho váží a věří, že právě v Rotterdamu, jako jeden z tehdejších uprchlíků, vymyslel Československo. Pozvali mě, abych jako uprchlík, který deset let v Rotterdamu žil, k tomu zahrál nějaké písně. Budu tam hrát Havlíčku Havle. Havel je pro Holanďany stále živý, ostatní dosud živí čeští prezidenti ne. Další píseň bude Tady domov mám. To je má odpověď z roku 1974 na otázku české hymny Kde domov můj. Budu to ale zpívat holandsky. Totiž František Škroup, který k hymně napsal hudbu, se dostal kvůli své německé opeře Wassergeist do tehdejších pražských disidentských problémů a vyrazili ho z divadla. Ale Holanďani ho pozvali, aby jim v Rotterdamu založil jejich první operu a tak tam i umřel a je tam pohřbený. Uzavřu to česko-holandsky tou písní o svobodě, jak jí říkám Náměšť a před Masarykem se budu za nás hluboce stydět… ale nebyl to právě Masaryk, který říkal o Češích, že jsou vystrašení sobci? Možná to formuloval trochu jinak…

Srdečně zdravím – Jaroslav Hutka
www.hutka.cz

Trubky II – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Říjen 24, 2015

(toto jsou závorky)

Opěr trubky! Vodovodní, jaké jiné. Někdy tak okolo března mi volá domovní důvěrník. Do práce, samozřejmě. I takoví milí lidé existují. Mám co nejrychleji, pokud možno ihned, dorazit domů, vytápím sousedku dole. Sousedka je stará pajdavá žena s knírkem a tuhým kořínkem. Stále se někam plouží, prý na zahrádku, která je bůhví kde, pokud vůbec existuje – podobně jako paní Colombová. Nicméně psané bylo faktem a dnes již minulost, přítomností. Normální plynutí času a zmnožování entropie, že ano. Ráno, když pravidelně stíhám spoj, často se osaměle vracívá od dcery, která bydlí v přízemí, tedy o patro níž, občas vleče zakřiknutého vlčáka. Asi připravuje vnukům gáblík do školy. Ten starší smrad mě přestal zdravit. Vlčák, nebo vlčice vypadá krotce, nikdy neštěká a bezelstně následuje bábu. Asi nějakej vykastrovanej vzorek, nebo co. Občas mě vědma, kromě pozdravu, obšťastňuje dotazy pronášenými místním dialektem, ve stylu: Mi už by še do tej roboty dzišo nechcialo, anebo Panočku, moče parazol, na polu leja jak z cebra (Mě už by se dneska do té práce nechtělo. Panáčku máte deštník, venku chčije). Nevím jestli ony a podobně přiblblé komentáře mám chápat jako dobře myšlenou škodolibůstku, nebo zbytky nemístně směrovaného mateřského pudu. Ostatně, nemám čas, aby se mi nechtělo.

Kolega mě střelhbitě odvezl domů… Bába s dcerou, vnukem i synem v jedné osobě, plus psem zastavili studenou i teplou celé etáži. Tankisti. Snadno jsem je přesvědčil, že v mém bytě nic neteče, kromě cigaretové smradu nic neuniká a všechno je tip top, až na mokvavé mapy zasahující do elektroinstalace a mokrou podlahu v její koupelně. Nemožné. Zázrak! Už nepamatuju, koho z nás konečně napadlo, otevřít oba centrální přívody…, samotný fyzický úkon jsem provedl já, v suterénu na nějakém kusu odloženého nábytku, málem se zřítil do prachu sklepa… Samozřejmě, povolilo kolénko přívodu studené vody, díleček celostní výměny stupaček před více než dvěmi léty a voda opravdu jemným čůrkem pokapávala i tekla. Tehdy dva obrovští instalatéři nakřápli umývadlo. Rok na to vyměnili malé vodoměry za velké. Dvířka nebylo možné pořádně dovřít bez mírného, kurva, zdůrazňuji mírného násilí – dneska se trubky vyrábí z tvrdého plastu a svařují teplem – tak asi proto spoj lehce povolnil. No nic, tak jsem víkend a pondělí trávil bez studené vody. V úterý se dostavili obři, nejdříve provedli opravu, paní byla natolik milá a shovívavá, že si vyžádala klíče od mého flatu, instalatérům asistovala, já mohl v práci pracovat, posléze být přítomen revizi v podání obou golemů. Vždy jsem žil představou, že instalatér by měl být sice drobný, ale mrštný, ohebný, mít přiměřenou sílu, prostě aby se normálně vměstnal do stísněných zákoutí koupelen a hajzlů, a ne mít přes 2 metry a 120 kilo. Prostě to naše učňovské školství, oproti minulosti, rovněž hojně feminizované, humanitní direktoriát pomalu ztotožňuje mistra odborného výcviku s pátým kolem u vozu, stojí za hovno i děcka na to zvysoka serou. Jen by jedli, rostli a ještě si stěžovali, že otesánek to nemá lehké. No, nemá. Navíc je ani nečeká triumfální vstup do pracovního procesu, spíše pozvolné uvykání pracující chudobě. Pasivita, ideál v podobě money, bez iluzí, pak se pořádně nenadlábněte, když to všechno stojí za píču, včetně keců v televizi.

Brzy po nikým nezaviněném incidentu přistála v poště faktura. Bez pár drobných litr. Pokus nechat nárokovanou částku proplatit z fondu oprav ztroskotal. Prý co je před vodoměry je naše, za – tvoje. Jaké terno vlastnit pár blbě sletovaných trubek v zástěnku!

Nedávno bába časně z rána zvoní opět. Já v trenýrkách, čerstvě ze sprchy. Zas odkudsi zatéká. Cestou po schodech, poznávám poschodí. Dala mi nahlédnouti do koupelny, nic moc, voda zatékala podél trubek ústředního topení. Izolace na mé straně opravdu zpuchřela, odlezla, shnila, měla recht stoletá vrásčitá víla. Tak jsem během odcházejících tropů utěsňoval silikonovým tmelem, poté co se mi povedlo odstranit hrnek čaje s dlaně, i bílým akrylátem. Zvláštní pocit, mít v jedné ruce silikonem přilepený krygel a druhou stejně zapatlanou si nedokázat pomoci, bo hrozilo kompletní sklížení… No nic. Bábě jsem alibisticky navrhl, že koupelnu vymaluji. Prachy nechtěla. Úlek v jejich očích zračil tušení další katastrofy, což mě hluboce uspokojilo a utvrdilo v dobré víře, že jsem pro nápravu věcí udělal vše, co bylo v mých silách. No, přesto je někdy lépe vymalovat, než být pokrytcem.

Týden na to praskla atypická pípa koupelnové baterie, instalatérským žargonem nazývaná ramínko. Oproti standardu má teplem rozšířený konec, bo celek kupovaný v Polsce, kde mají normy, jaké se jim hodí, tedy bylo nutno zakoupit baterii zcela novou. Kurva drát! Nechápu, proč musím investovat do takových kokotin, místo spoření na novou jachtu!

https://www.youtube.com/watch?v=LVdJHDsJqqU

Trubky 2

Trubky 2

Trubky 2

Trubky 2

Trubky 2

Trubky 2

Trubky 2

Trubky 2

Trubky 2

Trubky 2

Trubky 2

Trubky 2

TLOUŠTÍK

Posted in Povídky by ondys on Říjen 20, 2015

Franta mi půjčil dvě stovky.

Koupil jsem si knížku o elektronické poště, abych se pokusil vyřešit potíže s mailem pro Martinu, krabičku cigaret a zamířil do hospody U Labužníka nedaleko náměstí.

Mám problém.

Jdu městem. Potkávám známé tváře jako celá desetiletí a najednou mi jsou cizí výrazem.

Není to věkem, co brázdí kůži s drásavostí hladových šelem a mění pevné kozatky v rozbahněný terén. Procházím podivným panoptikem. Majitel zbankrotoval a figuríny chřadnou nezájmem. Nánosy barev se odlupují a prozrazují podvod. Obnažují víceúčelový skelet. Krásná Karolína s vystouplými lícními kostmi už není sexy jako vyhladovělá liška na výpravě za potravou. Pronásleduje ji Venda buldok a kocour Milan honí ptáka Nikolaje. V horkem odpoledni je pohled vstupenkou za všechny prachy do podstaty kasovního úspěchu.

V hospodě se chrochtá i hýká, občas někdo zabučí. Měsíc je v polovině a po výplatě se nalívá panáky jako poupě. Sedám si ke stolu s baziliškem. Známe se od vidění v normální minulosti. Je tradičně švorcový a osamělý.

Některý mladý holky jsou schopný utratit hrozný prachy v posilovně, aby se zbavily každýho zbytečnýho deka a vůbec se jim nedivím od jistý doby. Kila nad váhu jsou někdy hodně nepříjemný a komplikujou život pozůstalým. Můžu si ještě zapálit?“

Na okamžik se odmlčel.

Krabička cigaret s nápisem: KOUŘENÍ MŮŽE ZABÍJET, zůstala na jeho polovině stolu. Je půvabné, s jakou lehkostí věci opouští majitele zaskočeného vlídností a velkorysost ministerstva zdravotnictví při udělování moci.

Na Velikonoce jsem si kvůli obžerství málem zničil záda. Zavolali mi z vrátnice, ať přijedu s postelí. Dobrej vtip! Kluci si asi myslí, že jsem opilej. Za pět minut volali znovu a doktor ze záchranky se rozčiloval, že hasiči chtějí odjet, ať sebou hodím. Nebyla to sranda. Na podlaze sanitky ležel chlap a musel mít nejmíň čtyři metráky. Zadek auta byl pár centimetrů nad zemí a dědek celej plesnivej od pasu dolů. Dvanáct hasičů mělo co dělat, než ho přeložili do postele. Pak tlusťoch zachrčel a umřel. Přál bych vám poznat, jak taková mrtvola dá zabrat. Hasiče jsme museli volat ještě několikrát. Před kremací jsme ho uložili do bedny od zásilky nějaký mašiny, rakev by neměl kdo zaplatit, a zavolali odtahovou službu s jeřábem. Pane vrchní, nechte tady jedno pivo, pán to potom zaplatí.“

Na okamžik se odmlčel.

Několikrát jsem polkl na sucho a odstrčil talíř s držkovou polívkou. Nejedl jsem od včerejška, ale osvítil mě nápad jak odměnit vypravěče. Děda potrefený Pepkou mi francouzskou holí často v mládí vysvětloval rozdíl mezi nevychovaností a slušností.

Našel jsem ji v autě pod sedadlem. Zaprášenou s vykotlaným vrškem. Jsem sběratel vysloužilých podivností po tátovi. Věděl jsem, že jednou najde uplatnění. Schoval jsem ji dlaně levé ruky a přidržel palcem. Dárek musí překvapit obdarovaného, aby dárci nezkazil radost.

Do krematoria vezli bednu s tlusťochem na podvalníku. Pak zjistili, že neprojde dvířkama od pece a museli chlápka rozsekat na několik kusů.“

Civěl smutným pohledem do prázdného talíře.

Nenechal mi nejmenší držku a talíř vytřel rohlíkem.

Víte, pane, kolik z něho zůstalo popela? Dvanáct uren! Kdo to zacáluje?“

Zaplatil jsem účet i s jeho pivem a před odchodem si dal alespoň lok, abych zahnal pocit lítosti nad jeho osudem.

Vytržená stolička skončila na dně nedopitého půllitru a nenápadně si hověla.

Začalo mi kručet v žaludku.

Na rozloučenou jsem mu nabídl poslední cigaretu, poděkoval za příběh ze života a omluvil se nedostatkem.

Vypadal spokojeně a kynul o pumpnutou pajdu. Cesta mě odmění bufetem s koninou.

Mezi dveřmi jsem zaslechl povědomý hlas.

Seš kokot, Kaňoure? To je ten šílenej spisovatel, co si z nás furt jenom utahuje!“

Čas je nejlepší zubař.

ODPAD – pro Palosina

Posted in Pikant by ondys on Říjen 10, 2015

Zazvonil telefon.

Tomáši, mám pro tebe kšeft. Bereš?“

Jo.“

Dostav se okamžitě.“

Mladík zavěsil sluchátko.

Kam zase letíš?“ zeptala se matka.

Musím něco zařídit!“

Nasedl na kolo a zamířil na okraj města, kde stála nemocnice.

Vstoupil do šatny a navlékl na sebe šprcku.

Byl to jeho slangový výraz pro pracovní oblek chránící před infekcí jako prezervativ.

Zamířil do umývárny.

Vzal hadici a pustil se do práce.

Cítil hluboký smutek.

Odmítnutý ctitel.

Vysmívaný i obávaný.

Jeho společnice se s tím nemohla smířit a vyčetla mu to cestou z posilovny, když ji doprovázel. Posadila se za volant sportovního vozu a bez slůvka rozloučení vyrazila k obzoru. Burácející motor mu připomínal umíráček.

Zakládala si na vzhledu a názoru lidí ze svého okolí. Většinu obyvatel pohraničního městečka spojovala touha po dokonalém povrchu dopravní tepny.

Neuměl dívce vysvětlit, že to už dávno nedělá jenom pro výši odměny, i když byla původním motivem. Bůh jej neobdaroval výmluvností. Dopřával mu smutek.

Věřil, že se stává součástí rodiny, když ji zastupuje, a snažil se odvést nejsvědomitější výkon, aby ušetřil blízké děsivého zážitku. Nebyla to láska k neschopným překročit stín ba ani nenávist k slabochům s pokryteckými gesty. Chtěl jenom vyplnit nějaké vakuum.

Odložil hadici a pozoroval narůžovělou vodu mizející v odtoku.

Jenom několik tmavých stříkanců rušilo chladný vzhled dlaždic.

Uchopil houbu a pokračoval v práci.

Nezasvěcenému pozorovateli by její dotyky připomínaly laskání milence, který oddaluje pohlavní styk, aby něhou vyburcoval slast k šílenství.

Toužil vzdát hold životu v křečích orgasmu ženy.

Znenadání si uvědomil marnost svého počínání.

Tiše se rozplakal.

Cítil se všemi opuštěný v márnici lidských osudů.

Připadal si jako odpadlý flák masa v dokonale čisté kobce s odrazem světla od lesknoucích se kachliček a unikal mu důvod i smysl pocitu.

Do reality ho vrátil telefon.

Jak to vypadá?“

Je to hotový.“

Zastav se pro peníze.“

Pochopil dlouhý pohled matky při loučení.

Uviděl nesklizené pole a hejno havranů kroužících mezi mraky s otazníkem na konci nepoložené otázky na smysl existence bez milosrdenství.

Zabouchl dveře chladícího boxu, zamkl vchod, nasedl na kolo opřené o stěnu budovy a vydal se zpátky k domovu.

TAK SI ZASE UŽÍVÁM

Posted in Krátce by ondys on Říjen 9, 2015

K mrtvici se přidala artróza a je to přímo ďábelský spojení, pekelně si užívám nejmíň tejden. I kdyby vám dobroserové 😦 za cizí peníze cokoliv společensky příkladně namlouvali, tak nejlepší je bejt zdravej a bohatej. Pokud člověk ještě je mladej, nemá to chybu…