Vladimír Ondys – Z konce světa

Všechno nejlepší, Lábusi – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Březen 27, 2017

Vladimír Lábus Drápal

Mc Laren a Epstein českého androše, šéf vydavatelství Guerilla a ředitel lounského divadla VLADIMÍR LÁBUS DRÁPAL oslavil své letošní 53. narozeniny tradičně vyvenčením několika exponátů své stáje v sále gasthausu v Dobroměřicích. Bylo to v sobotu 25. března. V 17 hodin vpustili plebs, v 18:20 začaly hry.

Hned zkraje jsme museli pro nemoc obrečet teplické Aku Aku. FLOWER COVER z Loun ale nikoho nezarmoutili. Kompletní prezentace kultovní sabatí desky „Paranoid“ byla odvedena precizně. A jelikož pomalejší skladby jak známo odhalí slabiny, byla zejména „War Pigs“ dokladem jejich kumštu.

Českolipská sestava OLD MINKA BAND do nás naprala punk´n rollovou harmonickou nostalgii, rvoucí duši na kusy. Házely se dekadentní perly… tenhle večer snad ne sviním.

A přišel explozivní start kapely SVATOPLUK, u mikrofonu kromě charismatického Rosti Tvrdíka osobně i skvěle rozcvičený Sváťa Karásek. Když jsem ho viděl přicházet, bál jsem se, ale to padlo při prvních taktech. Takovej bigboš tu ještě ten večer nebyl. Jo, vážně: bigbít, hard blues, boogie, to všechno. A jeho klasika, převedená do rockecu – otisky i podobu sejmuli a tulili se taky… Kdo zná jeho standardy, ví. Vokálně Tvrdíkovi spíš přicmrndával, ale tanečky a vůbec fyzkultura – vzhledem k anamnese úctyhodné!

A pak to přišlo. KABINET DOKTORA CALIGARIHO jsem viděl poprvé a doufám, že ne naposled. Jak správně řekl Lábus, tady vůbec nejde o masky. To divadlo je komplexní. A je tam všechno! Každá skladba jiná škatulka. Trocha Ramsteinů a trocha under-rapu. Carl Orff hodil své selské zpěvy do hororu. Mrazivě děsivé chorály. Jestli existuje stadiónová gotika, tak je to tohle. Tedy místy. Jinak možná parodie na tohle všechno a ještě mnohem víc. Prostě, tito pošahanci to u mě ten večer vyhráli.

Pak přišla legenda, po 50 letech vzkříšená a na zadní opět postavená, ta, co na ni většina čekala. THE PRIMITIVES GROUP, ač rodilý Pražák, jsem živě viděl poprvé. (Když před 48 lety končili, byl jsem těsně po matuře a sledoval spíš Beatles, Rangers a Mary Hopkin.) Zkraje to nakopli geniálně zpomalenou verzí „Johnny B. Good“. Pokud jde o další repertoár, ve všech těch Fugs, Mothers… nebo Pretty Things nejsem úplně kován, takže jsem většinou neměl srovnání, ale líbilo se mi to. S ohňovými efekty se tentokrát mírnili – dá se pochopit při omezeném počtu hasičů v zákulisí. Až došlo na Doors, kde si ale dovolím být arbitrem, neb tohle znám přes 40 let nazpaměť a odkaz svého duchovního dvojčete J. M. nesu za jeho i svůj hrob… Jsou dva způsoby, jak dobře udělat cover. Buď přesně napodobit originál, nebo ho totálně předělat a dát mu něco svého. Primitives odehráli ty tři kultovní skvosty asi tak, jako kdyby Doors už spěchali domů. Nejvíc to odnesla ta poslední, ke všemu něco jako moje hymna. „Alabama Song/Whiskey Bar“. Kurt Weil, Bertolt Brecht a Jim Morrison rotovali v hrobě jak zajíci a já jsem šel na tullamora… Ivane Hainiši, takhle ne.

JIŘÍKOVO VIDĚNÍ jsme nezažili – hromadná únava, hromadný odjezd a ještě nám tu noc ukradli jednu hodinu.

Ale jinak dobrý, dokonce MOC dobrý. Lábusova ručka vybrala jako vždy skvěle. Organizace skoro na minuty, pivo, guláš, tatarák, že by Pohlreich nemohl říct ani popel. Příště přijedem zas. Drápale, doufám, že jsi nesmrtelnej.

Kabinet doktora Caligariho

Ivan Hainiš, The Primitives Group

POJĎTE SE MNOU

Posted in Ahoj by ondys on Březen 22, 2017

Taky oslavit jaro.

Nejdelší túra po mrtvici mi připomínala úsilí vynaložené při běhu dlouhém desítky kilometrů, i když se tentokrát jednalo asi o třetinu délky chůzí a čtyři hodiny v přírodě. Doporučuji vykašlat se na auto, motorku i kolo a vychutnat si Zemi přímo pod nohama. Asi v polovině cesty mi bylo úzko, narazil jsem na stádo malinkých selat divokých prasat, bylo ode mne asi tři metry v šípkovém houští, netroufal jsem si je vyfotit a jenom jsem trnul, aby se na mne odněkud nevyřítila bachyně, neměl bych nejmenší šanci. Jinak to byl kouzelný výlet.

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Co se skrývá za obzorem?

Zpátky v Mostě

HVĚZDNÁ KARIÉRA

Posted in Pikant by ondys on Březen 20, 2017

pomeranc

Už v mateřské školce jsem byl náhodou u toho, když Vašek přišel na to, jak získat pozornost nadřízených soudružek. Jednoho dne se znenadání zeptal při besedě s jednou z dozorujících, jestli ví, jaký rozdíl je mezi pomerančem a jablkem. Když ho vybídla, aby nám hádanku objasnil, všechny si nás vychutnal.
„Pomeranč má spoustu dílků, abychom je mohli rozdat okolním, a jablko můžeme věnovat celé.“
Od té doby začala jeho hvězdná kariéra a hádanku vždy používal, aby na sebe obrátil pozornost dospělých. Tehdy ještě pomeranče nebyly dostatečně k mání, ale jablka od maminky; pracovala v obchodě s ovocem a zeleninou, si vždy dokázal egoisticky vychutnat. Nikdy jsem neviděl, že by někdy jediné jablko někomu věnoval, ale rád rozdával kolektivní moudra pro naše poučení. Později to dotáhl přes předsedu třídy, pionýrskou organizaci, až prý na funkcionáře ČSM. Byl nudný společník, a tak jsem s ním nekamarádil. Nijak mu to nevadilo a obklopil se především třídními šplhouny. Po základní škole se mi časem vytratil z očí…
Občas si vzpomenu na jeho nestydatost něco říkat pro svůj prospěch a dělat opačnou věc, když v okolním davu hledám člověka, abych si vychutnal jeho případnou blízkost. Vím, že žijeme za jiných okolností, ale vadí mi, pokud spousta lidí ignoruje jakákoli moudra a upozorňuje na sebe jenom s vlastní hloupostí, aby bylo okolním jasné, že právě oni si to mohou dovolit.

NEJSTARŠÍ BĚH NA ZEMI

Posted in Fragmenty by ondys on Březen 18, 2017

Během spánku se ke mně vzpomínky přitulily, aby mi připomněly dobu, kdy jsem vzdoroval.
Po probuzení jsem si uvařil tureckou kávu a nože i dýky s dokonalým břitem uklidil z dosahu. Po první mrtvici jsem se jistil před druhým pokusem a jsou tak ostré, že bych se s nimi dokázal i hladce oholit. Rozhodl jsem se, že se opět vědomě vydám do závodního pole. Naposledy jsem běžel s Rockym, ale našel cíl rychleji a nikdy nikdo se s ostatními účastníky nepodělil o pocity po proběhnutí poslední mety, i když je otázka, zda jenom běh nemá jediný smysl navzdory všem společensky příkladným žvanilům. Asi začnu cvičit a posilovat, abych si klání užil o to hlouběji. Rozesmála mne představa, že pupek z nedostatku pohybu vyměním na stará kolena za postavu maratónce. A při známé skromnosti klidně i 🙂 ))) kulturisty…

CHUDÁCI MOJE NOHY

Posted in Krátce by ondys on Březen 10, 2017

Vnucuju jim svou vůli skoro deset kilometrů tahat každej den dědka s nadváhou, na kterou nikdy nebyly zvyklý. Každou cestu se modlím, aby vydržely ve zdraví nechutnou řeholi, a pak jim to vynahradím v pobíhání po okolí se 🙂 )))))))))))))))) stařečkem jako věchejtek. Hlavně ať mě do tý doby nezradí!

Gigantickej dědek

Že se kasá vedle terénního auta…

A zuby si zase zapomněl ve skleničce…

🙂 ))))))))))))))) Tak mladý děvčata můžeš oslňovat už jenom pupkem

IMG_1516

Masaryk s duhou v zádech

 

 

OBOJEK A NÁHUBEK

Posted in Krátce by ondys on Březen 1, 2017
img_1464a

Psí dáma

Prostřední dcera Veronika se chystala se svou rodinou do zahraničí a její partner Tibor mi přivezl fenečku Latynku den před jejich odjezdem. Smál se, když mi ji ve dveřích do bytu svěřoval, že utíkala od auta ke mně už jako domů, a kladl mi na srdce, abych ji nepřekrmoval, vypadá prý jako koule po každém návratu domů. Poslušně jsem kýval hlavou a hned po jeho odchodu dostala pamlsek, který jsem koupil ve zverimexu speciálně pro tuto příležitost. Zahryzla se do něho a souhlasně po mně hodila okem. Smál jsem se, že budeme muset vychodit kilokalorie do jejich návratu, nebo mě pak taky sežerou. Denně venku trávíme alespoň dvě hodiny nepřetržitou chůzí. A je nám spolu dobře. Včera se mi zdálo, že jsem v dětských letech a s tátou uklízíme náš tehdejší barák. Na okně jsem znenadání našel zaprášený obojek s náhubkem Rockyho, kterého jsem si jako štěně pořídil až několik let po smrti obou rodičů, když jsem bydlel v Teplicích, a po probuzení jsem najednou uvízl v bolavém pocitu opuštění. Je to zvláštní, naši tehdy sice byli nezastupitelní, ale můj dlouholetý kamarád mi teď chyběl víc.

Dr.Voštěp

Dr.Voštěp