Vladimír Ondys – Z konce světa

TŘETÍ SNÍH

Posted in Ahoj by ondys on Leden 24, 2014
Třetí sníh

Třetí sníh

Třetí sníh

Třetí sníh

Třetí sníh

Třetí sníh

Třetí sníh

Třetí sníh

Třetí sníh

Třetí sníh

Třetí sníh - beran a šéfová s rohama

Třetí sníh – beran a šéfová s rohama

Třetí sníh - Rohatá má seno všech vždycky pod svým kopytem

Třetí sníh – Rohatá má seno všech vždycky pod svým kopýtkem

Třetí sníh

Třetí sníh

Třetí sníh - A teď ještě k valáškům

Třetí sníh – A teď ještě k valáškům

Třetí sníh

Třetí sníh

:P Tohle neudělal Rocky, ani já

😛 Tohle neudělal Rocky, ani já

:lol: Já na to mám malou prdel a Rocky si chrní na svý v teple u kamen

😆 Já na to mám malou prdel a Rocky si chrní na svý v teple u kamen

 

Reklamy

FÍFA NA KANÁRECH

Posted in Ahoj by ondys on Leden 18, 2014
Fífa je zase na Kanárech

😛 Fífa je zase na Kanárech

Fífa s Nikčou jsou zase na Kanárech

Fífa s Nikčou a Tiborem jsou zase na Kanárech

:lol: Kdyby tohle viděli pachatelé dobra!

😆 Kdyby tohle viděli ochránci dětí a pachatelé dobra za prachy ostatních!

:) )))))) Fífy, moje kočky a cizí myši

🙂 )))))) Fífa, moje kočky a cizí myši

Jak jim Fífa umazal písek na pláži jako mořská :P panna!

Jak jim Fífa umazal písek na pláži jako mořská 😛 panna!

Lednová teplota kolem dvaceti stupňů je příhodná pro vycházky

Lednová teplota kolem dvaceti stupňů je prej příhodná pro vycházky

Nádhera

Nádhera

Konečně jeseter – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Leden 18, 2014

(Dobrodružství robota Jiřiny)

Kde jsem to skončila? Jo, za barem ve Slovanu, vedle Vlasty… A kdo je tohle? Ty nebudeš můj zaměstnavatel, chlebodárce, milec budoucí, Janouš z Bílé Bělejší? Žilnatou paprčí, dlaní mozolnou zkouší uchvátit můj pas. Had oslizlý. Vlasta kopla do sebe panáka vodky a buch (jeb) ním o pult! Hotovo, odpracováno, sázíme, sázíme mládeži.

„Jasně, můžeš koupit další.“

Houkla Vlasta a špičkou jazyka olízla smyslně rudé rty, dovedené značkovým leskem Glitter Lip Gloss k výšinám i hloubkám erotička a diblíkovské líbeznosti. Zní to jako klišé z budoucí knihy o mnoha odstínech šedé, o které se zmiňuje i Lexikon, a klišé to také je. Popravdě a přiopile nastíněno, výraz její tváře fatálně blízce připomínal mordu francouzského buldočka, jež omylem pozřel kus žemlovky i s hrozinkami, jo.

„Hovor mi Šaňo a čo, prisedni bližšie Vlastička, však pobozkám ti rúčku. Jirzina málem padla pod stôl.“

Ani jsem neodvětila: Nehovor, přistály na lesklé imitaci modrého mramoru, jehož bohatými přírodními nalezišti jsou soukromé bazény a koupelny zbohatlíků, další štamprdle. Ne, vážně, ložiska modrého krystalického vápence se nalézají třeba v Guatemale. A také tam žijí malinkaté stromové opičky. Hop, hop, hop! Vlasta škytla, hlavu v předklonu, profil zakrytý splývajícími vlasy. Opodál na parketu, mezi tanečníky v zajetí rytmu počal vzlínat navoněný dým odkudsi ze suterénu. Šano vyštrachal z nehezky lesknoucích se tesilových kalhot kapesník, já způsobně brkla do dlaně a to byl závěr nonverbální komunikace, téměř podle etikety, kterou si ten vlahý romantický letní večer pamatuji. Vidíte lidičky, tak končí kolektivní veselí, když zjistíte, že máte co dělat sami se sebou, popřípadě se záchodovou mísou či umývadlem. V Lexikonu je k tématu příhodný idiom: Míti dost.

Září. Podzim. Ouvertura věčného díla opadání, hnití, zmaru, smrti. Karnské Alpy jsou velmi zvláštním horstvem. Všude, kam pohlédneš, tě obklopí na distanci zhruba 10 metrů, závratně strmé, kamenité kopce, vysoké až do nebe, avšak porostlé přívětivými polštářky mechů, občas břízka na dietě – jen dva párky denně a bez hořčice, prosím, horní patra dekorované kleťí – zelenkavé chomáčky, střapečky cizelované ledovými vichry, občas jadrná šištice – a nahoře, úplně, ale úplně nahoře, kam ještě dohlédneš, sleduje okolí kamzík, rovněž jakoby z kamene vytesán. Ty hory mají snad nožičky, stále cupitají kolem vás. Cesta byla veselá, bezstarostná jízda. Janouš je dobrým řidičem, hrdým Polákem, mým šéfem, provozovatel a majitelem kampeličky, mazaným protagonistou resuscitovaného českého kapitalismu. Právě proto přičinlivě odpovídám: Ano, šéfe. Administrativa je docela odporná záležitost, tak proč ještě pronášet nějaké negace, dyť na čem záleží…, no, ni?

Nedalo nám práci zaparkovat bavoráka, jen tři auta na velkém parkovišti. A už nás vítají Hans Gutfreund s paní Hilde a dcerou Dagmar. Pan Gutfreund je význačným místním chovatelem užitkových ryb. Specializuje se především na velkochov jesetera malého a je význačným rakouským exportérem kaviáru. Rovněž patří mezi ctěné mecenáše. Nejenže sponzoruje faru, smyčcový kvartet, výboje místního pěveckého sboru do kultuře těžko přístupných horských vesniček v okolí, navíc vlastní malebnou továrničku na výrobu sádrových trpaslíků, včetně vzorkové prodejny a muzea. Právě dnes večer v místním domě kultury vystoupí kvartet ve složení: Vážení Hilde a Hans Gutfreundovi a přednesou společně s dcerou Dagmar a synem, jenž nám doposud nebyl představen, recitál Georga Philippa Telemanna s třešinkou na dortu v podobě premiérového provedení koncertina pro violoncello G-Dur.

„Á, to je náš Joachim.“

Stoupáme asfaltkou, kopce blízko, blizoučko. Svíravé šutroví. Skrze lupu na tebe čučí a mlčí, svinské kameny jedny! Mlok skvrnitý vlhkým růžovým jazýčkem zvědavé oko omývá, hned u nosu šneček vystrkuje růžky, na borovici pěnkavka zanotuje trylek s kloboučkem hluboko do týla. Nebe modřejší než šmolka, slunce zalévá úbočí hřejivými paprsky, luft provoněný jehličím, ozónem, z dálky cinkaj kraví zvonce a mezi skalními masívy se třpytí hladina jezera Wörthersee. Jak krásně zde!

Hallóó Joááchim, jednohlasně zdraví Gutfreudovic famílie a všichni zběsile máváme postavě mladého blonďáka a dvou dívek, jež leží v plavkách na mělčině stříbrného jezera. Mají neuvěřitelně dlouhé nohy, děvčata řídce ochlupené a kynou nám do kopců.

„Mé chovné jezírko, kamarádi.“ Až slunce ulehne za obzor a padne tma, vypustím jesetery. To bude podívaná, meine liebe, liebende. Houpačka je připravena. Hilde naložila báječné buvolí stejky. Znáš přece Paola ze Sorenta…?, vyrábí mozzarellu, občas pošle pár beden citrónů jedlých jen tak. Vyloudí na tváří ještě křivější ksicht, promne knír, sojčí pírko na krempu hučky lehce utane. Janouš se uchechtne, Hilde nepříčetně zajódluje. Já řeknu: Ano, šéfe a stoupáme dál, v horu výš, Bohu blíž. A to nás ještě čekají nemnohá překvapení… Wer nicht arbeitet, soll auch nicht essen. Ja, ja, kamaráden.

http://www.youtube.com/watch?v=i_G_0vgEYJg

V LEDNU SE MI TO TAKHLE ZDÁ LEPŠÍ

Posted in Ahoj by ondys on Leden 15, 2014
Druhý sníh

Druhý sníh

Druhý sníh

Druhý sníh

Druhý sníh

Druhý sníh

Druhý sníh

Druhý sníh

Druhý sníh

Druhý sníh

Pane, chcípl vám kůň!

Pane, chcípl vám kůň!

:shock: Pro Kristovy rány!

😯 Pro Kristovy rány!

Hele, už obživl. Vyválel se jen ve sněhu, trochu si zdříml po chutný snídani a jde vyloudit jablko, nebo mrkev.

Hele, už zázračně obživl. 😛 Vyválel se jen ve sněhu, trochu si zdříml po chutný snídani a jde si vyloudit usušenej krajíc, jablko, nebo mrkev.

Druhý sníh

Druhý sníh

ZA ČÍ PRACHY JSI VYSTUDOVAL, GÁDŽO DOKTORE?

Posted in Pikant by ondys on Leden 14, 2014
Yardova kniha povídek a bonus v podobě koláží

Yardova kniha povídek a bonus v podobě koláží

„Nežity na našich zapařenejch musíš brát jako rakovinu prdele před rozpadem, i kdyby ses měl na starý kolena rozkrájet skalpelem při nočních službách!“

MUDr. Jaroslav Pichlík mi koncem minulého roku přivezl z Teplic na pastviny svou knihu Indikace k ústavnímu léčení; vydává ji nakladatelství Galén, a věnoval mi ji i s bonusem v podobě svejch koláží, na kterej mi napsal věnování.
S Jardou se osobně znám někdy z poloviny osmdesátejch let minulýho století a celou dobu se mne snaží nezklamat v očekávání jako jeden z drtivý menšiny okolních. Povedlo se mu to i tentokrát a rád musím přiznat, že mne při čtení povídek překvapil, zaskočil i rozesmál.
Osobně jsem si užíval při četbě znalost prostředí i povědomých postaviček a postav s vědomím, že zrovna na chirurgii mi lékaři zachránili život za totality i po ní a nějaký čas jsem důvěrně poznal ARO, na jehož tehdejší personál nenechám dopustit, ale upřímně se obávám toho, že největší problém s Jardovou knihou budou mít pacienti s přesvědčením, že v zájmu společenského pokroku dnes slepák zvládnou už na vrátnici před špitálem, a tak není problém si neochvějně kurvit zdraví, doktoři jsou tady stejně jenom od toho, aby dělali nemožné na počkání a zázraky do tří dnů, když jim mají sloužit až do roztrhání těla od nejagresivnějších.
Asi není nevděčnější role pro spisovatele, pokud má něco napsat o knize jiného autora, poněvadž se v něm tluče čtené s tím, jak by se toho zmocnil sám, ale rozhodl jsem se, že zde nebudu vypichovat silná místa Jardovy tvorby, ani údajně slabší z mého pohledu, ať si je případný čtenář objevuje sám, pokud bude mít zájem ponořit se víc do hloubky. Rozhodně bych si nedělal hlavu s neinformovanejma tetkama, jejich údajně „spravedlivá hrůza“ v podání okolním: „No vidíte, paní – a pak jděte k doktorovi!“ je vždycky jenom hrůza v ódě na lidskou hloupost spojenou s pokrytectvím a jednotlivci typu Jardy se jim nikdy nezavděčí, poněvadž evidentně mají problém s předstíráním a je jim celkem fuk, co tomu řeknou nejtupější s preferencí nejpokleslejšího, co se v člověku najde, pokud to pro ně je jakkoli výhodné.

S věnováním od autora

S věnováním od autora

Neo-Feudalismus 2014 – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Leden 5, 2014

Kromě praní většího množství prádla, nejnutnějšího úklidu mě k antropocentrickému bilancování nepudilo zhola nic. Lidmi vymyšlený časový úsek, a co…?, tělesné schránky stárnou a chátrají stejně nepřetržitě, dobrá předsevzetí jsou od toho, aby se činila – právě teď začnu, popřípadě přestanu – a ne uskutečňovala, slavnostní přípitek, usnout a ráno rychle vzhůru do boje, sám se sebou, za přežití v tomto světě i po Novém roce.

Fatalismus, skepse pokročilého středního věku, naučená bezmocnost? Mimochodem, prof. Höschl považuje onu naučenou bezmocnost – parafráze: „Naučit se, že se nic nemohu naučit“, za jeden z nejhorších životních pocitů, vedoucích k psychickým problémům, už jen z důvodů eliminace vybití zdravého stresu, jakože adrenalin a nohy na ramena. Pro hromadné adrenalinové závody lidských mas si dějepisectví vyhradilo slůvko válka nebo revoluce. Paralely samozřejmě platí velmi obecně pro kolektivy, společenství, pokud dosadíme slovo: činit k lepšímu, měnit, ale tím se již zabývá věda sociologická. Jen velmi obecně rozvádím myšlenky, jimž příliš nerozumím, a už vůbec nehledám podobnosti v dnešní realitě, či blízké budoucnosti, ač jsem ve dnech volna pročetl Britské listy, různé politické blogy, další kus Toulek českou minulostí, dokonce rozhovor našeho předního egyptologa v Reflexu a klidně mohl nabýt pocitu očekávání nějaké společenské změny, ba kolapsu.

Procházel jsem fotkami z  loňských cest, výletů, pobytů, a některé se mi tuze líbily. Chvíli cvakal myší po ikonce „Vpřed“ grafického udělátka – cvakat myší, co za výraz…?, snad zuby nebo pantem – a najednou se opět procházel úzkými uličkami Benátek, Florencie, postával ve stínu Titova (neplést s Josipem Broz) oblouku na okraji Palatina, kousek odsud bydlel strejda Cézar, krutovládce Nero, zle snášel horko neviditelně vzlínající od přerozličného dláždění Věčného města, moje nožky, středomořské racky, mnohem větší našich, kteří hašteřivě kroužili kolem Trajánova sloupu, občas jeden usedl na mramorový pahýl, jiný jej vyháněl, pak pokračovali v přízemní akrobacii, namlouvání, či čem…Zima, léto, teplo a mráz, pot, čechraná péřová bunda, davy turistů a vy v tom davu. Na fotkách, v teple domova, nic takového nevidíte, necítíte. Fotek zbylo mnoho.

Začal jsem téměř exkursem do politiky. Slovy písně mistra Karla: A to mě nebaví, nebaví…Když píšu něco podobného, často mi vyjde, na rozdíl od ostatních, téma až smrtelně vážně traktujících, blábol, parodie, zlostný štěk. Co horšího! Mívám neodbytný pocit návratu do gymnaziálních let, kdy studenti museli odebírat, kupovat, či v městské knihovně shánět alespoň jednu stranickou tiskovinu a z Rudého práva, Tvorby vytvářet referáty nebo zadaný článek přečíst, vystihnou hlavní myšlenku, obecnou tezi, nezabřednou do kapitalistického bahna, jen prosím v kališti linie vládnoucí strany, drazí svazáci, vlast Vás potřebuje. Nám to bylo jedno, museli jsme, ale nikdo z nás tomu pořádně nerozuměl, konec se nevázal s koncem, stále stejné reálné vyvrcholení na Prvního máje nebo v lampionovém průvodu, katarze v kině u filmu sovětské provenience, nejlépe s padajícím vojínem, opásaným vuřty granátů, pod okupantský tank, přímo ze zákopů, v rodnou hroudu, velkou vlasteneckou. Ale vymývaní mozků fungovalo, ne že ne. Peníze a moc jsou starší než režimy a ideologie. iDnes na netu proletět Modré právo, vyslechnout podivně posunutý projev chlapíka, který v praxi nebyl dobrým ekonomem, ani politikem, ale skvělým ideologem, demagogem, „odkopávačem“ do autu, pročíst optimistické věštby ekonomů, jež se ne a ne naplnit, avšak mě nikdo nenutí a se svlečenými sportovkyněmi v kalendáři pro případné sponzory klubu je to mnohem zábavnější – taková malá, milá, nevinná prostituce. Kde je ta naše církev, ať se chopí zasévání lásky, mravnosti, uleví potřebným! Dobrých věrných odvrácených od sebepoznání, přesvědčených odevzdat odpovědnost za sebe do rukou páně se k vymývání mozků najde vždycky dost. Nežehrám proti církvím. Restituce se již nyní jeví spíše Darem danajským, pokusem o přenesení části břímě sociálních politik směrem od státu.

Bělohradský hovoří o postmoderní společnosti tekutého hněvu, rozpadu homogenních společenských celků, následné identitární panice, obratu rozumu k identitě (volím Karla, jsi Čech, tak si toho važ!). Jiní doplňují úpadkem střední třídy, společnosti dluhu – jak se takové žití podobá oné naučené bezmocnosti – když je člověk, rodina existenčně závislý na „mít práci“, jakoukoli. Raději úplně pomíjím odklon od protestantského „povolání“ vs. „práce“ – také šmejdi pilně, legitimně pracují a legalita reprezentovaná moci soudní, výkonnou, zákonodárnou, klopýtá kdesi vzadu, už i bavorští celníci nás mají za zlodějíčky a pašeráky. Globální, národní oligarchie, demokratické volby, byznys za maskou volebních programů, správa věcí vlastních, zpochybnění vazby démos a kratos (nedůvěra v politickou reprezentaci, až nevíme koho volit, špehování občanů horší předpovědí Orwella). Stačilo.

Tolik z dnešní „Tvorby“, ač jinými pojmy, aktuální terminologií. Od sametové revoluce nebyla do zdejšího veřejného prostoru instalována jediná socha, artefakt, pominuli dětská hřišťátka, lavičky, stezky v lesoparku, ale to až během posledních pěti let. Supermarkety nespočítáte na prstech jedné ruky.

Obrazy by se neměly fotit, někde ani nesmí, rovněž díky osvětlení, běžnému kompaktu, absenci blesku (No flash, please!) jsou fotky většinou mizerné, přesto dovolte, některým dát rám. Vlastně, četli jste výše. Bez ladu a skladu, názvu, autora, bez kontextu, v chaosu, ALE HEZKY.

Vysvětlivky: oltář ve vatikánských muzeích; Berniniho socha na Andělském mostě; ulička v Benátkách; barokní socha Krista-Schwarzenberský palác; P.P.Rubens: Umučení sv. Tomáše – Šternberský palác – nárokuje řád Augustiniánů – prý zapůjčí státu na věky věkův; Lucian Freud – Kunsthistorisches Museum Vídeň; Národní galerie polského umění 20. století, Krakov; plátna J. Matejky a galerie polského malířství 19. století – romantismus; barvy J. Matejky.

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

Další rok je za námi

CO PŘINESL NOVÝ ROK?

Posted in Ahoj by ondys on Leden 1, 2014

Na pastvinách je opět Pepíček s rodiči po delší pauze vzhledem k tomu, že jsou až z Východních Čech. Dopoledne za mnou přiběhl s očima na vrch hlavy, že se nám právě narodilo jehňátko.

Novoroční přírustek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírustek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek

Novoroční přírůstek