Vladimír Ondys – Z konce světa

Lidi, to se nevidí !! – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Únor 28, 2012

     Musím se s vámi podělit. Před asi 5 lety jsem sháněl film „Festival“ – 3 ročníky jazz+blues+folk festivalu v Newportu ze 60. let. Promítalo se to ve filmovejch klubech v 70. letech a pak už nikdy. Lindaur, Černý, dokonce Sobotka – nikdo to neměl ! Poslední jmenovaný mi odepsal „Zeptej se Ondřeje Kristy. Jestli to nemá on, není ti pomoci.“  Krista to neměl(a). Nicméně asi rok poté vyšel „Festival“ oficiálně na DVD a já jsem ho měl asi po týdnu. Hned jsem hrdě psal Sobotkovi a Kristovi, jak jsem dobrej. Jenže Sobotka ho tou dobou měl už dva dny a Krista tři…

     A teď jiný příběh : nějakej Ondřej Krista shání pirátský 2CD V. Mišíka a vzpomene si po těch letech na mě a já ho zrovna – jako z udělání – mám, tak začnem čile mailovat a obchodovat, já mu to pošlu, on mi za to pošle 30 (!!) CD´s a DVD ´s s Mišíkem, Marsyasem, Blues Sessionem a dalšíma ze 70. i dalších let – živáky, speciality, nádhera !  Byl jsem u vytržení. A pak jsme se ještě přes další peripetie dostali k tomu, co jinýho sháním a já jsem se mu svěřil, že jsem v roce 1971 slyšel z rádia, konkrétně to bylo Mikrofórum, píseň Boba Dylana „George Jackson“, v pozadí krásný černošky… pak už nikdy, nikdy nikd e… Zjevně nevyšla na žádném LP, dokonce ani na výběrech. Byl to takovej angažovanej singl a nikam dál už ho nikdy dědek nedal. Celejch 40 let jsem si pamatoval refrén : „Lord, Lord, they cut George Jackson down, Lord, Lord, they laid him in the ground“. A ty černošky.

     No a ten Ondřej Krista mi včera večer (24 hodin po vyslovení poptávky) poslal mail a v něm byla příloha a když jsem si to pustil, tak to tam bylo. Akorát, že tam nebyly ty černošky. Jen Zimmerman a kytara. Tak jsem si řekl, že jsem si je asi během těch let vymyslel, nebo co. …   No a pak jsem objevil další mail od Kristy a další přílohu  – a tam byla tzv. bigbandová verze – a TAM byly ty černošky  – přesně, jak jsem si to 40 let pamatoval.

     Tak abyste nebyli zkráceni o tento zážitek, posílám vám to taky, obě verze – „acoustic“ i „big band“,  užijte si to, hlavně pustit na velkej volume…

I když je to taková silně levicová věc… no, co se dá dělat, asi měl pravdu :

Vzbudil jsem se tohle ráno
a slzy jsem měl v posteli
Zabili chlapa,
kterýho jsem měl opravdu rád
Bože, Bože, ustřihli George Jacksona
Bože, Bože, položili ho do země

Tak čau !

Reklamy

Naše představy a skutečnost – z mailů

Posted in Z pošty by ondys on Únor 28, 2012

Naše představy a skutečnost

 

Naše představy a skutečnost

 

Naše představy a skutečnost

 

Naše představy a skutečnost

 

Naše představy a skutečnost

 

Naše představy a skutečnost

 

Naše představy a skutečnost

 

Naše představy a skutečnost

 

Naše představy a skutečnost

 

Naše představy a skutečnost

 

Naše představy a skutečnost

 

Naše představy a skutečnost

 

Naše představy a skutečnost

 

MARTIN DVOŘÁK U MORAVCE

Posted in Pikant by ondys on Únor 26, 2012

Jenom jsem zíral.
Sebevědomý chlap, který rozhodně ví své o našich poměrech, zajímavě čelil hodně nepříjemné situaci. Udělal na mne dojem po záplavě společenských šplhounů, kteří se vždycky tak příkladně i nezištně snaží o dokonalejší systém, ale výsledky jejich horlivosti jsou pokaždé ostatním jenom k zoufalému pláči; k absolutní nechutnosti to dovedla trojka socanů v podobě Grosse, Špidly a Paroubka. Bavil jsem se skvěle při jeho argumentaci i tvrzení o manipulaci s jinými za vydatné pomoci médií v důsledku střetu dvou silných jedinců, tak to přece chodí už od nepaměti, i když on je zrovna zahnaný do rohu a je sympatické, že si nenasazuje masku slizkého svatouška s nechápavým úsměvem, jak se mohl ocitnout v ringu, kde všichni všechny tlučou pod pás navzdory svému vysokému vzděláni v údajném zájmu především o naše blaho. Tesat do kamene jeho závěrečná slova, že spoustu problémů by vyřešila privatizace dopravních podniků, majitel by se rozhodně nemazlil s nikým, jako to dovede stát nebo město z údajně společenských důvodů, třeba zrovna v případě nestydatého přemísťování veřejných finančních prostředků do soukromých kapes.
Pokud bych žil na Novém Zélandu, troufl bych si dodat, ať pravdu najde policie a soud rozhodne spravedlivě, v našich končinách mne něco podobného ani nenapadne.

Hledá se klíč – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Únor 24, 2012

…aneb sklepy plné vína

Vpluli jsme do spoře osvětlených sklepních prostor, Faríh přímo za rozbředlou zadnicí paní Parzudaki, já v závěsu. Nohsledové v podzemí. Stěny oblepené omítkou do drobných, ostrých špiček až kam sahají ramena, výše uhlazené, čisté, pravidelně bílené. Kužel světla jedné zamřížované lampy klesal k pološeru, předal zářící štafetu dalšímu, ruku v ruce opět spolu, zpátky ku světlu. Aniž by paní Parzudaki mohla tušit můj podiv nad vrásčitou zdí, za máchání zápěstí pravé ručky, zdviženého ukazováku a roztančeného stříbrného náramku, začala vyprávět.

 „To tehdy za války používali lidé sklepy jako kryty. Zbývalo ještě dotáhnout drobné dodělávky v posledním patře, vyzdít příčky na půdě, pobít krokve latěmi, pokrýt trámoví taškami vyráběné z místní, pro tento účel extra vhodné, mimořádně kvalitní břidlice. Ostatní části byly ubytovnou těm, které o střechu nad hlavou připravilo bombardování nordickými zvěstovateli apokalypsy obdařenými zbytnělým kusem byrokrata v srdci a štemplem na mozku. My neshazujeme bomby, my budujeme říši. V dolních patrech fungovala provizorní nemocnice.“

Ještě, že to neslyš mamá, napadlo mě.

„Dlouho jsme diskutovali, jestli by nebylo vhodné připevnit k trámům prostěradlo s červeným křížem. Prudký blizard hnal řídká mračna moučného písku od vzdálených břehů severní Afriky, ale většinou přivál jen vzdušnou vlhkost nebo srážky na přelétavých oblacích a několikrát rozměrnou cejchu strhnul. Zapletená v trámoví, velkým cípem často padlá ze střechy povlávala na průčelí. Pilot v nízko letícím Messerschmittu, či Focke-Wulfu mohl snadno zacílit dobře viditelný terč, přestože romantické duši mohl z dálky připomínat nástěnné hodiny s kukačkou ronící jednu obrovskou bílou slzu…anebo taky smrkajícího cihlového kyklopa. Co si budeme povídat, i spojencům tu občas náhodou upadla nějaká ta pumelice. Říkalo se, že jeden francouzsky snílek, který by určitě spatřil něco jiného, než vzdálenou stavbu nedbale opásanou bědnou plachtou přes fasádu, přelétával nad ostrovem. Dnes žije v čítankách, asi jste od něj něco četli, že jo. Nedostavěná budova vypadala shůry i tak notně zdevastovaně, a domobrana přestala vlajku vyvěšovat úplně. Zedníci, raději vůbec nevycházeli ze sklepa, a když došly zásoby vína, z dlouhé chvíle nahazovali zeď lopatami bez násad. Zednické lžíce nebyly už delší dobu k mání, pár hladítek s neošoupanou vepřovicí namočených v desinfekčním roztoku používal nemocniční personál k čištění okachlíkovaných stěn, fanky nosila obsluha protiletadlové baterie místo přileb.

Faríh  ke mně otočil oči v sloup, dlaně sepjaté, jako že bába kecá, ale to už jsme procházeli opravdu nově, do bledě modra obloženým sklepením, dokonale osvětleným řadami zářivek, na rozdíl od přívětivě omšelé minulosti, roky zatuchlé do chodeb za námi, nepříjemně chladným, sterilním, podél cel za těžkými dveřmi s malinkou špehýrkou.

Samozřejmě abych si nevybavil vězení v suterénu X97. Trochu jiné i hodně podobné. Zřejmě dneska bude Michaelová provádět profylaktické práce, dohlížet na vybrané vězně, určitě zkontroluje Parta Hadera, vyšle vlastní klony na pokec do sálu hologramů. Co by mohlo narušit plnění s láskou a péčí prováděných každodenních rutin, jež smyslem bytí zdají se být? Boje o zdroje mají vyspělé civilizace dávno za sebou. V kosmu je energie nekonečně mnoho a hmota jejím vrcholem. A přeci…špendlík varovně bliká! Možná ani netuším, že brzy přijde chvíle, kdy mě okolnosti přinutí uvědomit si, že ať momentálně vypadám jakkoli, pocházím ze prastarého a mocného rodu Bautů…a přeci se to stalo…už neblaze tuším. Prozatím, budiž jídlo!

 „Á pánové, tady bylo po válce provizorní vězení, netřeba se děsit, dnes tu spravuje optimálně temperované sklady naše výborně zásobená kuchyň. Právě chystá vybrané delikatesy právě pro vás, miláčkové. Společný stůl je prostřený, jste vehementně očekáváni v horním patře. Krátkou exkurzi do kuchyně můžeme podniknout třeba zítra.“

Dorazili jsme k výtahu, Fárih nenápadně podal průvodkyni stodolarovku. Paní zazářila jako biologická žárovka napájená proudem s rozkládajícího se křenu a zmizela v dveřích pro personál.

http://www.youtube.com/watch?v=iDqoPspDSIc

 

 

 

KDO PLATÍ ÚČTY, ŠTUDENTE?

Posted in Pikant by ondys on Únor 20, 2012

Musím se přiznat, že na otázku, která mi neuvěřitelně pila krev v mládí z úst nevzdělaného táty, když jsem ho argumentačně zahnal do kouta s moudry vyčtenými z knih, celý život hledám věrohodnou odpověď a v posledních letech mne pronásleduje ve vzpomínkách snad na každém kroku. Asi se mu nezdálo správné, že ho intelektuálně převyšuji a jako holobrádek bez nejmenších životních zkušeností mu to dávám nestydatě sežrat, ale nikdy se u nás doma předstírání nenosilo, pokládal to za zbabělost a nemínil mi tolerovat vlastnost, která nešlechtí muský. Ba naopak.
Vnímal jsem to jako ránu pod pás a odpovídal mu nasupeným mlčením.
Pobaveně dodal: „Tak si nech podobnejch keců až do chvíle, kdy je začneš platit sám, a zatím to bude po mým v tomhle baráku!“
Asi mi tím chtěl říct i něco hlubšího, ale mnohem raději mi to vždy nandal v práci, patřil mezi nejrovnější, nejhouževnatější i nejpoctivější, které jsem potkal za celý svůj život. Kéž by to platilo i o všech, co se dychtivě hrnou do správy veřejných věcí za peníze z našich daní ve společném domě. Zatím, i když nám v něm už skoro nic nepatří. Snad jen dluhopisy…

otec

S vnukem

15 let Nových Ústeckých Přehledů

Posted in Z pošty by ondys on Únor 20, 2012

Titulní stránka

TEN YEARS AFTER

Posted in Povídky by ondys on Únor 19, 2012

Ten Years After

Narodil jsem se šest let po událostech, na které nikdo z dospělých nechtěl vzpomínat. Uhýbali pohledem a tvářili se nepřístupně na zvědavé otázky dětí s vírou, že musí existovat odpověď i na každou díru v ementálu. Sice byl stále na nejpřísnější příděl, ale většina lidí si ho spojila se symbolem naděje i statečného odporu horalů.
Dnes bylo první pondělí v měsíci, a tak se muselo na sčítání obyvatel na hlavní náměstí do nejbližšího města.
Bezpečné to bylo jenom vlakem, v naší osadě bylo ještě poměrně dost dvounohých lidí, ale v sobotu večer většinou padali vysílením na pracovišti a stávali se terčem útoků zmutované havěti; už dávno ztratilo smysl vymýšlet pro ni nová jména.
Těšil jsem se na jízdu.
Kvůli páchnoucímu tatínkovi jsme mohli zůstat na volné plošině, kdy okolí povlávalo v pohybu, a nikdy mi nevadil záchvat dusivého kašle vyvolaný mastným kouřem z komínů. Náš kraj měl zásoby energie z odpadu bývalých chemických závodů i nově nalezených starých skládek ještě nejméně na dva roky…
Na nádraží ve městě bylo vidět, jak rychle postupuje úklid trosek navzdory zónám s nejvyšší radiací v dřívějších místech dopadu. Maminka se usmála na tatínka a dodala, že pravnuci to jistě ocení, pokud to bude dál pokračovat s tak příkladným nasazením komand DSZ, aby odčinily chyby způsobené skupinou největších viníků. Tatínek se ale zachmuřil, že to nevidí stejně, jeho bratr si stěžoval, jak i mezi jejich příslušníky sílí odpor k společensky příkladné lobotomii mozku a nechuť k odměně v podobě bezpečnější segregace za ploty z ostnatých drátů s výsadou jistot pro údajně větší klid na práci. Pohledem se ujistil, jestli ho neposlouchám, a pak mrzutě dodal: „Kam ten svět jednou dospěje, když se už nedá počítat ani…“
Okolní prostor zaplnil táhlý zvuk.
Zakopl jsem a ležel bez hnutí na mříži od kanálu.
Korálky zvědavých očí mne pozorovaly z hloubky.
Připomínaly mi noční oblohu.
A hvězdy v pohybu neměnnosti…
Chtěl bych umět hrát na flétnu.

 

Křížová cesta Martina Tomáška

Posted in Martinův ateliér by ondys on Únor 18, 2012

Křížová cesta Martina Tomáška

 

😉 Pěkně Vás všechny zdravím a těším se na Vás.   Martin Tomášek   www.tomatelier.blog.cz

Sexuální příručka – z pošty

Posted in Z pošty by ondys on Únor 15, 2012

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

K budování a obraně socialistické vlasti buď připraven!

Posted in Pikant by ondys on Únor 14, 2012

Vždy připraven!

 

:)))))))))))))))))))))))))))  A ještě jsem si na oslavu dobrovolně napsal diktát pro školáky ze třetích tříd:

http://zpravy.idnes.cz/diktat.asp?iddiktat=109