Vladimír Ondys – Z konce světa

Zbystřil jsem – Pavel Šmilovič

Posted in Z pošty by ondys on Leden 28, 2016
Jonas

Jonas

Zimni boure – Jonas – hlasili.
Dick Jonas byl muj kolega z prace. Brzy i kamarad, opravdu spravnej chlap. Nic spatnyho by nikomu neudelal. Proc davaji bouri takovyhle jmeno? Ani majiteli fabricky, kterej nam obema pil opravdu a casto dost krev, ne. Dick uz to ma za sebou. Zemrel v predvecer 4th of July, loni. Videli jsme se vseho vsudy dvakrat po tom co odesel do duchodu.

Cely to zacalo divne. Ve ctvrtek, podvecer, volal nas nejstarsi soused, jestli nemam startovaci kabely? Kdyz zjistil ze ano, hned mne nasmeroval k nakupnimu stredisku, kde zustala jeho manzelka viset s chciplym autem. Co mi zbyvalo, nez ji jet pomoc.
Skoro na minutu, o den pozdeji, se zacal dest menit na mrznouci dest. Parkrat do toho poradne fouklo a na nebi, nad elektrickymi sloupy, se to rozzarilo zluto- modro-zelene a byli jsme siroko daleko bez elektriky. Troska ledu, ledovy krunyr pospojoval sikovne draty okolo transformatoru a bylo vymalovano. Na tri dny bez elektriky a den bez vody. Venku pritom takova pohadka.
Casne rano, nedockavy, zvedavy, jsem vyrazil prozkoumat okoli. Prvni jsem zahledl vetsiho psa. Zdalo se mi, ze mu visi voditko od obojku. Hvizdnul jsem a zavolal, „come here“. A pes se rozebehl. Samozrejme, fenka Glory, nasich nejstarsich sousedu. Takze zmena planu, otocit a privest psa panickum. Ti sedeli po tme u stolu, zabaleni, jenom oci a nos vycuhovali. Byli radi, ze jsem jim privedl Glory a hned se ptali, co a jak. Rikam: „My jsme Ok, co vy, nepotrebujete neco?“ Cofeeeee, vyhrkli skoro dvojhlasne. “ Ok, tak ja vam jdu udelat kafe.“ „Vam jde elektrika?“ „Nejde, mam ale kampingovy varic a bombu jsem vyndal ze zamrzlyho grilu a vsechno to dal v kuchyni dohromady,“ rikam. Cestou domu jsem si pak povidal, to jsou natury, je jim pres sedmesat, vedi, jak to tady v tom rednekove chodi a nemaji doma vubec nic. Vodu, zdroj tepla, mobil meli oba vybity.
Uz se nemuzu dockat dalsi boure, cekam jenom, jak ji pojmenuji.

Jonas

Jonas

Na Floridě je hej – Pavel Šmilovič

Posted in Z pošty by ondys on Leden 24, 2016
 Tyhle je ze zalivu ve Venice a Tampa Bay. Koupali jsme se nekolikrat denne, kazdy den. Takoveto pocasi se nam uz nepovede.

Tyhle je ze zalivu ve Venice a Tampa Bay. Koupali jsme se nekolikrat denne, kazdy den. Takoveto pocasi se nam uz nepovede.

 Tyhle je ze zalivu ve Venice a Tampa Bay. Koupali jsme se nekolikrat denne, kazdy den. Takoveto pocasi se nam uz nepovede.

Tyhle je ze zalivu ve Venice a Tampa Bay. Koupali jsme se nekolikrat denne, kazdy den. Takoveto pocasi se nam uz nepovede.

 Tyhle je ze zalivu ve Venice a Tampa Bay. Koupali jsme se nekolikrat denne, kazdy den. Takoveto pocasi se nam uz nepovede.

Tyhle je ze zalivu ve Venice a Tampa Bay. Koupali jsme se nekolikrat denne, kazdy den. Takoveto pocasi se nam uz nepovede.

 Tyhle je ze zalivu ve Venice a Tampa Bay. Koupali jsme se nekolikrat denne, kazdy den. Takoveto pocasi se nam uz nepovede.

Tyhle je ze zalivu ve Venice a Tampa Bay. Koupali jsme se nekolikrat denne, kazdy den. Takoveto pocasi se nam uz nepovede.

 Tyhle je ze zalivu ve Venice a Tampa Bay. Koupali jsme se nekolikrat denne, kazdy den. Takoveto pocasi se nam uz nepovede.

Tyhle je ze zalivu ve Venice a Tampa Bay. Koupali jsme se nekolikrat denne, kazdy den. Takoveto pocasi se nam uz nepovede.

SBOHEM ARMÁDO A NASRAT!

Posted in Povídky by ondys on Leden 20, 2016

Vyprávěl jsem Rockymu o lidských citech, nedbalosti a kouzlu sugesce, když zazvonil telefon.

„Prosím?“

Sluchátko nabídlo ticho, vteřinu dvě se nic nedělo, pak zazněl vzlykot.

Sestra přemáhala pláč a skoro nesrozumitelně tvrdila o mladším synovci, že se válí v posteli a umírá.

Musím přijet.

Co nejdřív!

Rozloučit se.

Vzhledem k jeho stavu je každá minuta pozlacená.

Spojení se přerušilo a sluchátko mě odmítalo pravidelným tutáním.

V letu po schodech jsem srazil násilnického souseda, v opilosti ho škrtila cizí žena, a na chodníku zmatený Rocky utrhl nohu pod kolenem drbně z protějšího domu, aby potěšil drobnou pozorností sestřiny zuřivé psy. Na rozdíl ode mne nosí dárky, když zavítá na návštěvu.

V krvi proklínala zoofily.

Před několika lety jsem pro ni byl pedofil, a když mě manželka s dcerami opustila, vysloužil jsem si nálepku homosexuála.

Na současné poměry vzdělaná to žena ohledně cizích výrazů!

A sečtělá.

Bulvární tisk zná sílu slova.

A zloba po odmítnutí je bezedná.

Noha v autě příšerně smrděla.

Necelou stovku kilometrů jsem vygumoval v zatáčkách, když jsem je řezal hlava nehlava. Myšky mi záviděly eleganci, s jakou jsem se protahoval mezi nákladními auty. Řidiči jedoucí v protisměru ježili vlasy obdivem.

Co se přihodilo synovci, který by mohl lámat skály holýma rukama?

Jaká náhoda ho uzemnila?

Ve smyku jsem se zastavil o nový plot před rodným barákem a zamčenou branku zdolal jedním skokem jako za mlada.

Z obývacího pokoje zněl cinkot skleniček a bujarý smích.

Podivný způsob jednání, když smrtka obchází kolem.

Vtrhl jsem dovnitř, dveře vyrazil kopnutím.

Synovec rozléval šampaňský a nesrozumitelně drmolil slova na uvítanou.

Sestra byla opilá.

Na stará kolena nám nepěkně zvlčila.

Švagr je racek chechtavý.

Neteř husopaska.

Na uvítanou mě láduje šiškami z mletého masa, hranolky, tatarskou omáčkou a vypráví.

Jídlo je dobrý a nezdravý.

Tomáše pozvali k odvodu do armády.

Těsně před prohlídkou Mudři krabatili čela nad zdravotní dokumentací a kroutili hlavami.

„Kdo tě, chlape, pozval? Už dávno máš být po smrti!“

Nahý Tomáš nechápal, oč běží.

Vrhli se na něho odborníci.

Z jejich řeči vytušil, že mu běží o život a zadek stáhl v předsmrtný křeči.

Žádný prst nepronikl do řiti.

Stažené hrdlo odmítlo špachtli pro vyšetření mandlí.

Srdce tlouklo zběsile v boji o existenci, z tlakoměru zrobilo pouhý šrot.

Jejich domněnky se potvrdily.

Je dezertér!

Utíká smrtce z lopaty.

Vojenští byrokrati jsou nakloněni spravedlnosti.

Dají mu poslední šanci.

Ale pokud dobrovolně neumře sám do měsíce, postaví ho ke zdi a vnitřnosti naloží do lihu v zájmu vědeckého zkoumání!

Tomáš žadonil, lomil rukama, plakal.

Jenom udatná armáda má šanci udělat z něho chlapa.

Chce sloužit republice ve zbrani.

V partě bude jinak za Emana Štáckripla.

Vykopli ho elitáři, ať si sám nějak poradí.

Přišel domů s tváří v barvě khaki a odmítl komunikovat s rodiči.

Ulehl do postele v pravé poledne, aby naslouchal šelestům srdce. Nechtěl propásnout kolaps ledvin. Játra tvrdla nečinností a strach řezal závity do mozku. Zvedla se mu teplota.

Nikdy netušil, jak těžce je nemocný, ale když to tvrdí lékaři.

Rozplakal se lítostí.

Začal trpět nechutenstvím.

Zvracel úzkostí.

Celé rodiny se zmocnil smutek.

Nejhůř to nesla sestra.

Důvod odmítnutí překonal nejděsivější představu.

Při ondulování plakala zákaznicím do vlasů.

Nepřežije smrt dítěte.

Zachránil ji telefon až následující odpoledne.

Komisní hlas zavelel vzkaz pro brance Tomáše.

Včera došlo k záměně zdravotní dokumentace. Musí se dostavit k novému odvodu. Armáda mu poskytne další šanci stát se vojákem a padnout v zájmu stáda.

Pod Kábulem nebo Bagdádem?

Na Floridě tam je blaze… Pavel Šmilovič

Posted in Z pošty by ondys on Leden 11, 2016
Na Floridě tam je blaze...

Na Floridě tam je blaze…

 

Na Floridě tam je blaze...

Na Floridě tam je blaze…

 

Na Floridě tam je blaze...

Na Floridě tam je blaze…

 

Na Floridě tam je blaze...

Na Floridě tam je blaze…

Na Floridě tam je blaze...

Na Floridě tam je blaze…

 

Světlo a stín – Jaroslav Hutka

Posted in Z pošty by ondys on Leden 7, 2016

Od srdce všem přeju hezký celý další rok a posílám k tomu píseň naděje:

http://www.hutka.cz/new/mp32/epda4ibgjv.mp3

Text k písni SVĚTLO A STÍN jsem napsal v roce 1971, v roce největší beznaděje. Ruská okupace zvítězila, všechny naděje šedesátých let byly pohřbené. Tisíce lidí emigrovalo, všechny organizace byly zrušené a nahrazené novými, nepřátelskými. Nebylo kde hrát a nebyly peníze ani na jídlo. Se ženou Zorkou Růžovou jsme bydleli v jedna plus jedna. Umývadlo bylo jen v kuchyňce, žádná koupelna. Vavřincovi byl už rok a to v té bídě, kdy nebylo ani na jídlo, bylo nesmírně teskné. Výhled do budoucnosti byl pouze temný.

Z kuchyňky jsem si udělal pracovnu, z předsíňky kuchyň a ta jedna obytná místnost byla na všechno. Topilo se uhlím a plínky se vyvařovaly ve starém kotli na půdě. Také uhlím. Měl jsem napsaný LITVÍNOV a jednu noc jsem myslel na Šímovy obrazy a z těch představ se vynořil text SVĚTLO A STÍN. V roce 1974 k němu Vladimír Veit složil melodii.

Takhle nahrávka vznikla s Radimem Hladíkem, Vladimírem Kulhánkem a Jiřím Hoškem začátkem devadesátých let. Je na mém samopalnickém CD ZAHRADY RADOSTI

http://www.hutka.cz/new/html/obchod.html .
Současná doba je daleko nadějnější než tehdejší, ale přesto je nám úzko z budoucnosti, tak snad vám tahle píseň pomůže se cítit lépe.

Jaroslav Hutka

www.hutka.cz

Holčičky a kluci – Patrik Linhart

Posted in Z pošty by ondys on Leden 5, 2016

Zveme vás na prvního letošního Na ležáka v Teplicích a křest nové knihy v sobotu 9. ledna 2016.
Tentokrát začínáme v 18.00 na teplickém zámku dernisáží výstavy Radka Fridricha. V 19.00 (zhruba) začíná v Zahradním domě (Gartenhausu) pásmo autorských čtení a performancí a einmaneinskesselbuntů. Vystoupí Josef Straka, Radek Fridrich, J. H. Kalif, Jakub Kujan, hoši z Kundích frků a kdokoli, kdo chce. No limit, šéfiku!

Pokřtíme také první letošní knihu Patrika Linharta Horrory roků, kterou vydalo nakladatelství Milana Hodka.
Autor se spáchat ještě větší marketingovou sebevraždu, než o jaké psal před rokem Ondřej Bezr:

…svědčí o tom i jeho aktuální, z marketingového hlediska sebevražedný tah. Zároveň vydal u dvou různých nakladatelů dvě knihy…

Zdroj: http://kultura.zpravy.idnes.cz/patrik-linhart-vydal-dve-knihy-dza-/literatura.aspx?c=A150129_110134_literatura_ob

Pokud neseženeme hudebníky, nebo přijdou jako posledně jen tak lážo plážo, zahraji na svůj – právě před dvěma dny objevený – hudební nástroj EMOSUŠIČ, vytvořený ze sušáku na prádlo a dvou lžiček!

Vaše Stará milenka
Kundí frky
a
Darth Baader

 

Darth Baader