Vladimír Ondys – Z konce světa

Vyhlídky a Věže I. – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Srpen 28, 2016

(z gauče a vleže)

Nikdy jsem necítil nutkání někam lézt, šplhat, dobývat výšiny hor. Fyzicky, ani v přeneseném smyslu slova. Míním tím lezení někam, šplhání u někoho, i když…, nikdo není dokonalý a kritická sebereflexe neubírá cti osobnosti mého kalibru. Viďte, že jsem šikulka?, Girls & Boys.

Práce ve výškách mě upřímně děsí, stát na třetí šprušli žebříku (pochopitelně odspoda, nemluvě naopak – záleží na délce žebře) zavání potenciálním smrtelným ohrožením. Na druhé podestě lešení během omítání tankových garáží v průběhu svědomitého plnění základní prezenční služby jsem se potil více strachem, než fyzickou námahou. Také mi bylo dopřáno usazovat poměrně těžká okna – lakýrnici natírali dřevěné rámy – na panty v pátém patře rodného flatu a prožívat neodvratitelné zděšení, buď vypadnu já, okno, popřípadě já i s oknem, fakt to šlo blbě. Nakonec většinu stejně instaloval fotr, bo nemohl mé utrpení nadále sledovat. Snímky Pálavy z minaretu v Lednicko-Valtickém areálu jsem pořizoval metr od ochozu, opřený o zeď a měl pocit, že každou chvíli umřu. Před dvěma měsíci proběhlo i za drobného osobního přiložení mé ruky k dílu malování vlastního bytu i s výměnou koberce. Švagr s fotrem mě taktně degradovali na pomocnou uklízečku a nosiče smetí, poté co viděli jak se třesu na vetchém hliníkovém žebříku, když demontuji lustr, Donaldi. Vyloženě eskamotérským úkonem byla výměna plováku v mikádu (taková ta nádrž kde se hromadí voda k splachování sraček). Labutí jezero a sólisté: Židle, tři až čtyři tlusté knihy a přiopilý zoufalý instalatér v mém podání. Ani nevím, ale nějak to dopadlo. Jinak, pokud máte ještě stará splachovadla u stropu, je opravdu dobré použít mechanismu bez plováku, který kupují profesionální instalatéři, alespoň dle zkušeností znalé prodavačky. Já musel tenhle bazmek opravovat téměř každým rokem, protože vždycky po čase voda prokapávala, až jemným potůčkem odtékala do mísy a nepomohla výměna těsnění, ba celého napouštěcího ventilu. No, už pár let nedoplácím za vodu. Nyní bych mohl volně přikročit k mému oblíbenému tématu, jímž jsou trubky. No nechci to zakřiknout, ale dobrý, prozatím dobrý, i když samovolné noční erekce mě už jaksi míjejí. Zpět, vzhůru k výškám. Někdy před pěti léty jsem učinil rozhodnutí cestovat, poznávat a všechno fotit. Dneska už mám druhý foťák (první má ďas), takový kompromis mezi velikostí, kvalitou a cenou (CANON Powershot SX700 HS). Ono i kapesní kompakty fotí hodně dobře, zvláště když snímky proženete grafickým editorem (používám Adobe Lightroom) a běhat celý den po rozžhaveném Římě s půl-kilovou digitální zrcadlovkou to chce fyzičku, zdravou krční páteř, ramenní pletence a inklinaci k sadomasochistickým praktikám. Avšak tyto kratochvíle přináší kromě jiných utrpení rovněž pestrou škálu možností získat zajímavé obrázky snímané z rozhledu, nadhledu, kopce, hory, věže. Na cestu balónem nad Českým Krumlovem nezbyl čas, ani peníze a pokoušet se plachtit dolů roklinou je pro jiné ptáky. Jenom ještě překonat strach z výšek – akrofobii.

Myslím, že prvním pokusem byla Torre Asinelli. Jako začátek terapie velice špatná volba. Schodiště rozličné konstrukce vypadalo jako by se mělo každou chvíli zřítit do temných útrob věže a na ochozy vedl snad jen příkrý dřevěný žebřík, čiročirá hrůza, navíc je věž viditelně našikmo a hrozí padnout celá. Bojácně jsem napínal ruce mezi dráty přes okraj zídky, hlavu  odvrácenou a jen mačkal spoušť a zpětně revidoval, co vlastně vyfotil. Zřejmě čerstvě sezdaný anglický hovořící pár i s tchýní (čí nevím, tchýně už bývají takové neurčité) se vesele opírali přímo o okraje, fotografovali navzájem, nakukovali dolů, zatímco já v předklonu fixoval Canon na kameni. Neklepaly se mi jenom ruce, třásl jsem se celý a přepadávalo mě nutkání močit, přičemž bylo nad slunce a modrou oblohu jasné, že zrovna tohle není vhodné místo pro podobné potřeby. Asi chybělo anglosaské očarování láskou, anebo možná postrádám jejich otrlost dobyvatelů. Po sestupu na mě hleděla penzionovaná gynekoložka s vnukem (u jednoho stolu jsme spolu vychutnávali polopenzi) vyloženě zděšeně, nemohl jsem trefit cígem do tlamy, a očividně netušila, jaký druh první pomoci by měla poskytnout. Dole mě v pekelném hicu málem trefil šlak. Jinak několik faktů: Věž je spolu s menší, za to více nakloněnou a veřejnosti uzavřenou „sestrou“ Torre Garisendou jedním ze symbolů magického města Bologna.  Hlavní Torre měří 97 metrů a počátek její stavby spadá do 11. a končí někdy o století později. Jinak obdobné věže budovali 3 – 10 let, v době největšího architektonického vzmachu (12.-13. století) jich bylo na území města až 180 a obrazová rekonstrukce středověké polis opravdu připomíná Manhattan (jinak toto přízvisko patří jinému italskému městu San Gimignanu, ale to zase jindy). Důvody proč staří Italové zaplňovali městský prostor poněkud pošetilými architektonickými útvary, není zcela zřejmý. Věže podle různých teorií měly být prvotně dokladem bohatství a moci, poté obranými prvky za války stoupenců papežské a královské moci (v boji Guelfů a Ghibellinů o investituru –  vliv na jmenování církevních hodnostářů ve 12.-13. st.n.l.), po jakousi sušičku hedvábí i žalář. Za druhé světové války hlídkovali dobrovolníci na Tore Asinelli a telefonem hlásili přilétávající spojenecké bombardéry a následná místa požáru, nic pro mě…

Tolik výlet do oblasti Emilia Romagna a nyní pěkně do Jižních Čech, leťte moje koně, konkrétně do Třeboně. Město vzniklo právě v době vztyčování italských věží a je malebné. Detaily prostudujte na wiki – škola volá. Jen zmínkou a fotkou doložím existenci Štěpánka Netolického, Krčína z Jelčan, rybníku Svět a Rožmberk (mimochodem jeho nejzazší konec je prý 20 cm za obzorem, takže druhého břehu nedohlédnete), renesančního zámku a samozřejmě radniční věže. Během návštěvy státního zámku mě už ti Rožmberkové nějak začali lézt na nervy (mluvili o nich na všech posraných památkách), včetně magistra Kellyho, který zde našel dočasné útočiště, než díky vlastní zbrklosti polámal sobě paprče, a oddal se potřebě testovat výstražná signalizační udělátka v jednotlivých cimrách – důvěřuj, ale prověřuj! Pff, napotřetí mi jinak sympatická průvodkyně pohrozila vyvedením ochrankou, kráva, a to jsem ještě odolal pokušení vymačkávat nosní jebáky před olezlým starobylým zrcadlem, zpovykaná mládež. Ještě dobýt tu blbou věž. Naštěstí měřila jen 31 metrů. Vstupenky prodávala krásná dlouhovlasá víla, jen místo nevtíravému obdivu ke krásnému kupci, hleděla na mně pomněnkovýma očima jako na starého cypa ze Slezska, aby vzápětí propadla četbě jakési píčoviny pro paní, dívky a slepice. Stejně vypadala jako kapr. Zpětně si uvědomuji, že většina těch Jihočechů připomíná kapry. Oči vypouklé, hýbají vydulými tvářemi a vypadají bahnitě…, ale ne, jsou milí, jen zpovykáni nájezdy cizinců, a tak trochu na prachy. Ha, volali z doků, jachta prý už čeká…

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Z gauče a vleže

Reklamy

Buddy – Blue Monday

Posted in Knihovna BM by ondys on Srpen 27, 2016
Buddy

Buddy

Na můj svátek (teda ne můj. já ho měl jindy, ale pak tam bolševník dal Adrianu, tak na mě zbyl tenhle) mně umřel poslední z těch psů, který jsi znal. A hned večer jsem našel inzerát, jel jsem tam, dohodl se, a tak mám štěně kavkazáka, otec je velikej jak ten můj koník.
Nemůžu bejt bez psa, jsem holt závislej na těch zubech, chlupech a vůbec.
Posílám pár fotek, jmenuje se Buddy, ráno toho dne, kdy jsem si pro něj jel, mě to jméno zničehonic napadlo.

Buddy

Buddy

Pozvánka – Jindřich Luňák

Posted in Z pošty by ondys on Srpen 26, 2016
Pozvánka

Pozvánka

PADOUCH NEBO HRDINA

Posted in Pikant by ondys on Srpen 24, 2016
Moravan Jan Kubiš a Slovák Jozef Gabčík

Moravan Jan Kubiš a Slovák Jozef Gabčík

S kritikou přišel britský deník The Guardian, který tvrdí, že pomník je bezejmenný a parašutistům se nikdy nedostalo pravé pocty. Platforma evropské paměti a svědomí poukázala na to, že podobné jednání s hrdiny není ve světě běžné. „Ve Velké Británii a Francii se k odbojářům chovají s velkým respektem. Ti naši jsou v masovém hrobě a lidé se od nich odvracejí,“ sdělila britskému deníku The Guardian šéfka platformy Neela Winklemannová. „Je neuctivé, co jsme udělali Gabčíkovi a Kubišovi. Jako jediní za války zabili nacistického vůdce, který byl navíc výrazným aktérem v otázce holokaustu,“ dodává Winkelmannová.
Zdroj: http://www.lidovky.cz/v-cesku-pry-chybi-pomnik-se-jmeny-hrdinu-gabcika-a-kubise-kritika-anglicanu-ale-miri-vedle-gba-/zpravy-domov.aspx?c=A160823_154229_ln_domov_bri
Historik Michal Stehlík z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy: „Ďáblický hřbitov je problém, který by se měl řešit dlouhodobě. Jsou tam oběti nejen z dob protektorátu, ale i z 50. let, nedávno byly vyzvednuty ostatky pátera Toufara. Hřbitov si jednoznačně zaslouží systematický přístup. Není špatné, že to slyšíme i z venku, měli bychom se nad tím zamyslet,“ uvedl pro Lidovky.cz Stehlík.
Zdroj: http://www.lidovky.cz/v-cesku-pry-chybi-pomnik-se-jmeny-hrdinu-gabcika-a-kubise-kritika-anglicanu-ale-miri-vedle-gba-/zpravy-domov.aspx?c=A160823_154229_ln_domov_bri
Těla parašutistů, kteří se v kryptě kostela raději zastřelili, než by se vzdali, pak nacisté vhodili do šachet v Ďáblicích bez hlav. „Jsou tam mrtví parašutisté, popravení nacisté jako např. Karl Hermann Frank, je tam i Karel Čurda. Pohřbeny jsou tam oběti poválečných procesů i těch komunistických,“ sdělil pro Lidovky.cz historik Zdeněk Špitálník z Vojenského historického ústavu Praha.
Zdroj: http://www.lidovky.cz/v-cesku-pry-chybi-pomnik-se-jmeny-hrdinu-gabcika-a-kubise-kritika-anglicanu-ale-miri-vedle-gba-/zpravy-domov.aspx?c=A160823_154229_ln_domov_bri

Pro české (vždy společensky příkladné, poctivé a pracovité) šovinisty je nepřijatelné, když je kdokoli i jakkoli přeroste…

OLYMPIÁDA V ČR?

Posted in Pikant by ondys on Srpen 21, 2016

(reakce z archivu na tehdejší ankety)

Nad olympiádou silně vůbec nepřemýšlím, ale pokaždé vždy převažuje NEVÍM. Jako syn Ondřeje Ondyse, který toho pro český sport také moc neudělal, opět musím říci NEVÍM. Nebo i za sebe, který se musel hýbat od malička, až jsem byl z toho tak unavený a nevystudoval pak PedF UK zaměření NŠ-TV a tím pádem při učení dětí nepropagoval sport s hýbáním nejen při hodinách TV ale i při jakékoli příležitosti. Sice by to prý byla nejpřesvědčivější propagace ČR a zábava za všechny dosud ještě nezpronevěřené peníze, ale jsem jasně PRO v jediném případě.

MOV musí zařadit nové soutěže: podlézání nejnižší laťky, strkání hlavy do písku (v případě inovace do nějakého voňavého otvoru z pružného materiálu), davové poskakování s japnými výkřiky v nacionálním duchu, skok na špek (případně pivo), nejzáludnější přetahování závodníků z týmu soupeře, sypání popela na cizí hlavu, házení zabetonovaného sudu do vodní nádrže, údery pod pás pomocí loktů i kopů, vrtání kolen pro pouhou korunu (rozhodující bude technika a vynalézavost), orientační běh po supermarketech s vyhledáním nejvýhodnější slevy, malování politicky korektního anděla na zeď Strakovky ap.

To by v tom musel být čert, abychom se po OH v Praze nestali olympijským gigantem.

ZA ZÁDY

Posted in Krátce by ondys on Srpen 20, 2016
Nirvana

Nirvana

(Z archivu)

Občas jsem slýchával hlasy

„Namyšlený budižkničemu, vopruz a holá prdel!“

Už se nikdy neotáčím, je to stále stejný

Ksichty s nevraživými pohledy, vymydlený krky, napomádovaný vlasy

Odplivnou jedovatou slinu a dál tupě přežvykují

Kdo za kolik koho vojebal, do jaký prdele se výhodně vecpali

Peprmintová chewing gum proti lesním jahodám ze stráně pod železniční tratí

Klikatá čára zmije se tam často mihne v žáru poledního slunce

Čas pro mě už dávno neexistuje, nehoním se za penězi

Tvrdě bojuju o přežití

Fantazie i zmije

Její jed člověka nezničí

Spolehlivě působí jenom na žáby a myši

Nirvana

Nirvana

MilešOFFest 2016

Posted in Z pošty by ondys on Srpen 18, 2016

Ahoj všem,

spolek Útulek fest nelení ani o prázdninách a spolu s přáteli Jardou & Vaškem připravil 0. ročník hudebně-divadelního festiválku na pohodu: MilešOFFest 2016 rozvibruje v sobotu 27. 8. louku i rybník před hospůdkou Rybářská bašta Milešov u Velemína (nedaleko Lovosic).

V době od 14 do cca 24h stihneme pod širou oblohou nedaleko hromové hory Milešov naslouchat rytmům lo-fi folku (Will Eifell), violoncellového metalu (Algaes), „čirému písničkářskému veselí s mnoha žánrovými přesahy“ a lovosickou zpěvačkou Evičkou (Fridrich & Fridrich) či Hambaeros, teplicko-ústeckému triu, které tvoří zpěvačka Kytička, klavíristka Waser & cajonista Fabio.

Odpolední blok se tedy ponese v odlehčenějším duchu se závěrečnou tečkou v podobě Hynkovo hravého divadla. Litoměřičtí na přilehlém trávníku rozbalí improvizační divadelní show „Poslední cesta Zikmunda a Hanzelky do Afriky“ – máme se nač těšit!

Od 19h si zapogujeme s ústeckými punkáči z Brajglu, podoomáme o textech punk-folkového písničkáře Toma77, abychom si následně zaSKÁkali u litoměřické Tosky. Závěr MilešOFFestu patří rap/metalovým Hectic (s DJStoodym) & houpání se v reggae-dubovém rytmu Vysmátého kouře z cca 20 kilometrů vzdáleného Ústí.

Moment, tím ještě nekončíme: popůlnoční jam-session v hospůdce láká opět na Willa, Algaese a všechny, kdo se k nim chtějí přidat…

Vstupné je do klobouku (na božího zvukaře Michala Tancoše & muzikantům na benzín), točíme Ferdinanda a samozřejmě nezůstaneme ani bez občerstvení.

Stanování & parkování je na MilešOFFestu rovněž grátis, děti i jejich rodiče vítáme obzvláště.

Děkujeme za mediální či jinou podporu & těšíme se na vás v sobotu 27. 8. pod MilešOFFkou!

Za pořádající trio J.E.V.: Jarda (702 575 956), Emilio (739 312 901, www.utulekfest.cz) & Vašek (727 916 536)

https://www.facebook.com/milesOFFest/

www.facebook.com/events/228079364254103

http://bandzone.cz/koncert/418258-milesovrybarska-basta-milesoffest-2016

Vzdálenosti (cca km) od: 9/Lovosice, 16/Bílina, 19/Litoměřice, 22/Teplice, 23/Ústí n. L. & 30/Most

Lokalita vás okouzlí: https://mapy.cz/s/VU4K

Dobrý srpen

MilesOFFest2016

DOSUD NIKDY

Posted in Ahoj by ondys on Srpen 7, 2016

Jsem nikde jinde neviděl, za celý svůj život, padat z nebe k Zemi tolik lidí, když je k tomu příhodné počasí. Nejdříve na obloze temně zahučí motor, pak se na chvíli odmlčí a už se jako tečky sypou dolů, než se jim nad hlavou otevřou padáky.

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Z nebe

Katedrála 2 – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Srpen 3, 2016
Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála

Katedrála