Vladimír Ondys – Z konce světa

U nás na vsi – od Jury

Posted in Ze selského dvora by ondys on Duben 29, 2016
U nás na vsi

U nás na vsi

Domácí mazlík (poslal jsem Jurovi mailem video s australským bushmanem a jeho oblíbeným krokodýlem) je jistě zajímavý, ale já si pod tím pojmem představuju přece jen něco jiné a dávám přednost raději (fence) Vikině, nebo jdu na dvůr pozorovat slepice, které vždycky utíkají ke mně, jen mne uvidí. Kohout je za to na mne nasraný i když se mu do práce nepletu ani v nejmenším. Ale i z tohoto pohledu je jasné, co je v životě „slepic“ prioritní! Žrádlo má před sexem jasně navrch! I když je pravda, že slepice přede mnou už dávno přičapávat přestaly, protože poznaly, že mne v tomto směru opravdu nepřemluví! 🙂 Králíka má teď jenom jednoho – tedy jednu samicu, která také zatím jenom čeká na svého oplodňovače. Samca jsem živil celou zimu, ale když měl na jaře odvést svou práci, spadl z ní a zjistil jsem, že nějak není v pořádku. Také měl už skoro pět roků, tak jsem mu dal příležitost vyniknout v omáčce se smetanou. No a jedna samica dostala kokcidiózu a druhá nějakou vyrážku na kůži. Tak jsem jim také ukrátil žití.
Mi dělá radost, že se zase vrátily do hnízda ve chlévci vlaštovky. Ne jiřičky, ale klasika vlaštovky s červenými líčky a vidličkovým ocáskem s dlouhými pérky. Nejdříve se mi zdálo, že přiletěla jenom jedna, ale teď tam poletují kolem hnízda tři. Tak doufám, že opět zahnízdí a vyvedou dvakrát mladé.
Noha je stále lepší a lepší. Už často používám jenom jednu berlu, jenom na delší štreky používám obě, abych tém „hmoždinkám“ v kostech přece jen dal ještě trochu klidu aby mohly požádně do těch kostí zarúst. Taky jsem už nachystal na zahrádce záhonky a okopal a dosadil jahody a nasadil řádeček petrželky, mrkve a cibule jenom tak do polívky. A přichystal záhonek na nejdůležitější plodinu – rajčata. Na ty je ještě čas, stejně jako na okurky. Pěkně sílí stromky angreštu a keříky rybízu, takže myslím, že bude na ochutnání i dost drobného ovoce. Trnky, ale vlastně všechny stromy letos kvetou jak hlúpé. Samozřejmě, s nynějším chladným a deštivým počasím asi spousta květů odejde, ale snad tam aspoň něco ostane do bečky.
Samozřejmě se také pořád bavím našim fotbalem, jako divák, ale furt tomu ještě tak trochu pomáhám ve výboru. Člověk se setkává s lidmi, kteří za vším nevidí jenom prachy a udělají i něco jenom tak „pro věc“ – zadarmo.
Jinak mám štěstí, že jsem na to nezůstal sám. Kluky vidím skoro každý den, než jdou do práce, a nejstarší dcera z prvního manželství se také často zastaví. Dcera v Praze volá a jezdí dvakrát za rok na návštěvu a já se tam občas při cestě do Prahy taky stavím.
Předevčírem mi volala neteř, že umřel brácha ve Cvikově. Byl jedenačtyřicátý ročník, takže žádný vysoký věk a ani zatím nevím, na co vlastně umřel, ale od smrti své manželky, na kterou byl dost fixovaný, jsem měl pocit, jako by se mu nějak přestalo chtít žit. Pohřeb asi dělat nebudou, tak jsem rád, že jsem se tam ještě loni zastavil. My jsme měli stejnou jenom matku, takže byl vlastně „nevlastní“, ale měl jsem ho z celé rodiny nejradši.
Trochu jsem se rozepsal, Vladimíre, ať si počteš a přijdeš na jiné myšlenky.

U nás na vsi

U nás na vsi

U nás na vsi

U nás na vsi

U nás na vsi

U nás na vsi

U nás na vsi

U nás na vsi

STAŘEC A HOŘE

Posted in Rocky by ondys on Duben 25, 2016
Jak jsem vyrazil za nejbližšími

Vyrazil jsem za nejbližšími

V pátek během noci se mi zdálo, jak hledám Rockyho zatoulanýho v pražskejch ulicích a pak jsem si uvědomil, jak to je marný, když už není. Najednou se ve snu objevil můj někdejší společník, jeho mladší bratr mi před několika lety řekl, že jeho partnerka umírá na nádor v hlavě, a dal mi padesát tisíc. Pak se k nám přifařila stará, vošklivá a tupá šlapka, která postávala pod mými okny na chodníku výpadovky na Ústí, a společně jsme obráželi noční podniky a bordely. 😦 Dnes se mi zase zdálo, že jsem byl v Rusku a chytil jsem ajc.

Nika se sousedy

Nika se sousedy

Latynka

Latynka

Ještě jednou Nika při zahradničení

Ještě jednou Nika při zahradničení

Tibor a Nikča

Tibor a Nikča

Při návratu ze zájmovýho kroužku

Měli ze mne srandu

Měli ze mne srandu

Při návratu ze zájmovýho kroužku

A Fífa kutil

A Fífa kutil

 

Vrty – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Duben 15, 2016

Ó zazni písni vznešená, kurva, již konečně jakás jiná, furt jen alkoholová medicína, když prahnu slyšet píseň jara, zebou mě ruce, pytlík, kolena, sirky nehoří, došla žvára…, a tak nadále v dálavách opuštěn setrvám, hlava mě bolí děravá, protože v ní díru mám. No nic, no.

Letošní únor neobšťastnil zdejší bohem zapomenuté údolí nadměrným počtem polojasných, nebo dokonce slunečných dní. Ba, právě naopak. Snad třikrát byla obloha taková mdlá, potrhaná, stále zataženo, šero, mlhavo. Nemrzlo, nesněžilo, jen si tak nějak divně bylo. Lidé vypadali apaticky, až otráveně. Není divu, Boys & Girls.

Kolem cest, po chodnících, v parcích se povalují uprchlíci a teroristi, kteří stále ještě nedorazili, hodného utečence nerozeznáš od zlovolného bídáka, soudě podle fotek mediální masny. Čínské hordy za rohem, všude ruská propaganda – by mě zajímalo, co že ti Rusové jako propagují, jiní zase vidí ďábla v Americe a oba tábory hájí své haněním strany druhé – tuž samá pozitiva a výhody. V kavárnách mají z prezidenta amok, námezdním pracujícím je to u prdele, včetně tibetských fanglí a keců interpretů písní, jak by něco být mělo a není, a ani nebude. Myloš se musí královsky bavit. Němci se opět kolektivně zbláznili. Všichni můžou za všechno a nikdo za nic. Nejen, že jsem opět málem vyhořel, bo zapomněl hrnec prvotřídní drůbeží polívky na puštěném sporáku a šel posedět do knajpy, ještě k tomu všemu profláknutá daňově rajská Panama a ohrožení mých pracně nasyslených aktiv za účelem koupě kýžené jachty. Ne fakt, depka, Girls & Boys.

Za kalných rán, rozpačitých dopolední i po obědě, je-li volná chvíle, sednu k  počítači a upravuji fotky. Tentokrát mi přišla pod ruku letní Florencie. Chápu, že psát o tomhle městě není zrovna zajímavé, bo už tam každý byl, ani dostatečně snobské, bo kdo tam nebyl, si tam může celkem bez obtíží cestovat. Nebudu přeci putovat na druhý konec světa, jenom abych se mohl chlubit! Ryzí skromnost budoucího vlastníka jachty mi přirozeně nedovolí. Jo, zrovna mě napadlo, kdybych propíchl zeměkouli pořádným špendlíkem nebo se prokopal skrz, kde bych byl. Podle placaté google mapy jsem odhadl Utah, ovšem podle časových pásem je nejpravděpodobnější vynoření kdesi uprostřed vodní pustiny Tichého oceánů, příliš daleko severně od Hawaie. Mrzuté. Kdybych už se jednou prokopal, proč díru hned zašpuntovat, že jo? Inu, nechal bych já vodu téci a téci, zaplavil níže položené částí Evropy: Polabí, Pálavu, Porýní, Hamburg, Holandsko, proradné Belgy, Brusel, Toskánsko by mělo být ušetřeno, Prahu, pff, co mi tam, Hrad už zažil onaké dějinné bouře, přežije Myloše, přežije i potopu… Tím by se částečně vyřešila uprchlická krize. Spousta běženců by utonula, našich rovněž, ale buďme velkorysí i jako oběti! Víte o tom, že role se hrají a oběti umírají? Funy? Masa plovoucích se v tzv.: MeltingPotu důkladně promísí, idea multikulturalismu bude naplněna, „Suchozemští Horalé“ chlámající se na pahorcích, kopcích, výšinách budou závidět „Dolňanům“ uprostřed tavícího žejdlíku slané vody a svět bude naplněn nebývalým evolučním vzmachem a všichni se budeme škodolibě křenit jeden druhému! Ovšem pak se zjeví Noe, parník plný rozličné havěti a bidlem tě jebne po palici. Hehé. Jenomže zase ta voda bude chybět třebas u Japonska a kalifornské pláže budou velehorami…, hm…, ale kapaliny se přemísťují v celém objemu látky, takže vrt se vlastně časem zavodní a opět nastane rovnovážný stav…, ale ty škody, ty ztráty, ten zmar? Nejvyšší není pojišťovna, dupky!

Hrůza, začínat vrtat…

No, tolik o mém letním pobytu (2 dny) ve Florencii. Začal jsem veršem, rýmem končím:

Děti, mámo, táto, přimkněme se k NATO. Od srdce a ne tak vlažně. Čestné pionýrské, ruku na to. Evropo, díky, myslíme to vážně!

 

https://www.youtube.com/watch?v=9IN-bSmes-Q

Vrty

Vrty

Vrty

Vrty

 

Vrty

Vrty

Vrty

Vrty

Vrty

Vrty

Vrty

Vrty

Vrty

Vrty

 

Koncerty duben 2016 a píseň ČÍNA – Jaroslav Hutka

Posted in Z pošty by ondys on Duben 14, 2016

koncerty duben 2016
15. pátek, BRNO, středisko Dělňák, Klajdovská 28, 19:00
19. úterý, PRAHA 2, Balbínova literární hospůdka, Balbínova 6, 20:00
20. středa, MLADÁ BOLESLAV, Dům kultury – divadelní sál, Dukelská 1093, 19:00
26. úterý, OLOMOUC, ks centrum Artum, Sokolská 7, 20:00

Vážení přátelé,
do roku 2008, než jsem navštívil Laos, byla pro mne Čína pouze vzdálený a vzácný kus mé vlastní kulturní bytosti, jako starý Egypt, Řecko, Mexiko. Sice jsme v roce 1968 napsali s Petrem Kalandrou posměšnou píseň Slunce Mao, ale to jen z radosti. Teprve když jsem viděl v této malé, hornaté, komunistické zemi, jak nadutě se k ní velká komunistická Čína chová, jak plundruje její přírodu a obyvatelstvo ani jedné země do toho nemá co mluvit, tak se mě cosi dotklo. V Luang Prabang jsem napsal text. Trochu kramářský. Muziku složil Vladimír Veit. A jelikož město bylo plné barevných betonových draků, kterým Laosané dávali každý den do tlamy napapat rýže, dostal jsem k nim srdečný vztah. V kramářské písni ČÍNA pak ožili úplně:

http://www.hutka.cz/new/mp32/china04.mp3

Po podivném posledním desetiletí, kdy část politiků i obyvatel chce zase blíž k Rusku, prožívám pocity absurdity. EU a NATO nám prokazatelně zaručují prosperitu, bezpečnost, svobodu a nezávislost. Ale leze k nám útočná propaganda, která na nás bafá i z Pražského hradu, že EU a NATO jsou jakési karikatury, které nás utiskují a vysávají. Dobře, pár pomatenců plácá zbloudilosti. To se ve svobodné společnosti také děje. Ale pitomé je, že rozhodující většina se vyřadila z vlivu a zastrčila hlavu do písku rozlehlé pouště nezájmu o jakékoliv dění. Nechá se pouze vystrašit televizní obrazovkou a přesvědčovat, že ostnatý drát okolo země by mnohé vyřešil. Agresivní skupinka začíná být slyšet. A v této atmosféře rozvratných pochybností nás navštívil hlavní čínský komunista. Ve vší parádě. Jenže státní náštěva to byla jen na oko. Několik zbohatlíků, co pasou našeho pana prezidenta, použilo stát k dělání vlastních kšeftů. Čínský komunista to viděl rád, protože tak to doma také vede. Čína nepatří občanům, ale komunistické straně, tak jako to bylo čtyřicet let u nás. Občan smí tuto skutečnost jen oslavovat. Ale nám, malé zemi, která byla během posledních osmdesáti let dvakrát přepadena a okupována, vadí, že se to stalo taky Tibetu. Takže jsme ukázali pár tibetských vlajek. Mírumilovně a bez pokřiku. Byla zde i jemná připomínka nám milého Dalajlámy a Václava Havla. V normální politice celkem okrajová záležitost. Jenže chápání prezidentových pasáků je jiné. Z nejistoty propadli panice, že sluníčková tibetská vlajka by kšefty kazila. A zde se objevuje jméno policajta Jiřího Komorouse. Za komunistů prošel špionážním výcvikem a stal se profesionálním rozvědčíkem s orientací na Francii. Po převratu ho přeřadili na boj proti drogám. Tam jsme se potkali. Angažoval jsem se v tom také. I s Pavlem Bémem jsem jezdil po školách, já hrál písničky a on vysvětloval. Pavel Bém pak udělal kariéru, já zůstal písničkářem a Komorous se stal mysticky věřícím Landovsko-Ortelovským vlastencem. Teď je šéfem Útvaru pro ochranu ústavních činitelů. Hmm. Čeští špioni byli pod patronací KGB. Ústavní činitelé jsou zástupci mého státu. Chci, aby tento stát zůstal můj a byl bezpečný. Aby se už nestalo, že v první hodině okupace je uprostřed Prahy zajata vláda i s troubou Dubčekem… A kdo si teda vlastně vzpomněl, když zavlály na bývalé Leninově třídě rudé prapory, že vlajka Tibetu je provokace? Chování policajtů naznačovalo, že možná třeba žijeme také v jiném státě. V zemi, kde prezident z pozice svého úřadu organizuje kšefty svým zbohatlickým pasákům a říká tomu investice. Jaká investice má následovat příště?

Srdečně zdravím – Jaroslav Hutka
www.hutka.cz

diskuzi k minulým Dopisům publiku najdete zde: http://www.hutka.cz/new/html/dopis1603.html

Smrž polovolný – Jaroslav Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Duben 12, 2016

Morchella hybrida seu semilibera – 11.IV.2016

Smrž polovolný

Smrž polovolný

Smrž polovolný

Smrž polovolný

Smrž polovolný

Smrž polovolný

Bicí koncert

Posted in Z pošty by ondys on Duben 11, 2016

Jazzu mír dámy a pánové! Že jde na návštěvu bubeník se pozná podle toho, že klepání se zrychluje. Bubeník má také prý pouze dva mozkové závity. Jeden mu velí se najíst a druhý jít na záchod. Kytarista má prý tři závity. Navíc má ještě C dur. Dovoluji si vás pozvat na naprosto výjimečný koncert v naší dramaturgické řadě ve spolupráci s Pražskou konzervatoří. Doporučuji si vzít vatu do uší s sebou. Smrt diletantům a kinder manažerům! S úctou! ak.soch. Milan Martiník – zástupce ředitele

Koncertbicí

STROMY UŽ ZASE KVETOU…

Posted in Krátce by ondys on Duben 5, 2016
A my odkvétáme

A my odkvétáme

A my odkvétáme

A my odkvétáme

A my odkvétáme

A my odkvétáme

Foto.0282

Foto.0283

A my odkvétáme

Foto.0288

Až na mateřskou školku, kvete furt

Dovoluji si

Posted in Z pošty by ondys on Duben 3, 2016

vás pozvat na vernisáž výstavy význačného umělce pana Martina Patřičného v galerii VOŠUP a SUPŠ v úterý 12.4. od 18 hodin. Dobrá hudba a dobé pití je zajištěno.“ Přijďte pobejt“!
Smrt diletantům a kinder manažerům! Na vaši návštěvu se těší ak.soch. Milan Martiník – zástupce ředitele

M.Patricny-Pozv_9,9x21_big