Vladimír Ondys – Z konce světa

Brexit a kytka – Pavel Šmilovič

Posted in Z pošty by ondys on Červen 25, 2016

Co se povysuje nad brambory.

Ahoj, mame tady velky horko a bourky. Vsechno roste jako v dzungli, tak jsem udelal domecek nad filtr s pumpou, aby mi nahodou neprerostl /pres hlavu/.

Brexit a kytka

Brexit a kytka

Brexit a kytka

Brexit a kytka

Brexit a kytka

Brexit a kytka

Brexit a kytka

Brexit a kytka

Brexit a kytka

Brexit a kytka, 😛 co se povysuje nad brambory

Svedená a opuštěná – Mimoza

Posted in Ahoj by ondys on Červen 20, 2016

Chtěla jsem výmysly v článku nechat být /jako autorská licence a tak/, ale pár jemných korekcí si neodpustím.
Tak předně, gorila není opice a Shinda je mi bližší než někteří příslušníci vlastní rodiny.
Zbožňuju, jak nadělala blbce z celé smečky ošetřovatelů, veterinářů, kurátorů a chovatelů.
Také bych chtěla uvést na pravou míru své stravovací návyky. Nežiju z luftu, jak tvrdí Palosíno.
Jím skutečně málo, zato furt. S jedinou výjimkou, banánem si dokážu zaplácnout žaludek na dlouhé hodiny a fungovat poměrně bez problémů.
Další citlivá otázka. Prý jsme na sobě měli maloměstské úbory?!
Kamarádčina dcera žije v Anglii a 2x do roka přifrčí s balíkem fungl nových hadříků. Sice z výprodejů, ale stále lepší, než modely z Tesca, či vietnamské shity. Já nesnáším uměliny a halím se toliko do přírodních materiálů. Pravda, nejmilejší z letních látek – chladivý len, působí kapku zmuchlaně, zároveň i nedbale elegantně. A mimochodem v Praze jsem první den měla na sobě džíny William & Delvin, sametové sáčko od Marks & Spencer a vkusnou bavlněnou blůzu cyklámenové barvy se sámky na předním díle a hodinkovým rukávem.
No, když to tak po sobě čtu, žádná vysoká krejčovina to není. 🙂

Svedená a opuštěná.
Ihned po příjezdu a ubytování naházel Palosíno nesnědené řízky do lednice, převlékl se, nervní jako dostihový kůň na startu posbíral foťák, prachy, cigára jen, jen vyrazit. Já se mezitím natáhla na postel a povídám – deset minut?
Pod tíhou jeho pohledu jsem bleskurychle vystřelila a v pozoru čekala u dveří na šéfa zájezdu.
Byla jsem strašlivě unavená, dvě noci prakticky nespala, těšíla se i obávala… S cizím chlapem v cizím městě i pokoji. Jak tohle dopadne?
Pár desítek minut a zůstala jsem, trubka, sama na refýži.
Nasraná ani trochu, udivená převelice, nemohla jsem uvěřit, že by mě tam nechal. A vono vopravdu, jak by řekli místní. Slunko pralo jako sedlák cepem a kedlubna se rozhodla dát o sobě jó vědět.

Do devítky jsem už nastupovala se slušnou migrénou a mířila zpět, směr koleje Jarov. Konečně mobil, jeden rychlý hovor a pak jen přítmí, postel, ticho a klid.
Palosína miluju, nemůžete se zlobit na přírodní úkaz. Přála bych vám vidět, jak za pochodu svačí párek v rohlíku uprostřed rušné ulice, hlavu vyvrácenou, zaujatě čučí po pražských věžích a na tričko mu stéká kečup. 🙂
Díky za nádherný výlet.

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

S Palosinem

Na vejletě v pražským světě-é – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Červen 19, 2016

Jistě, cestovat prstem mapou je snadné, navíc dnešní moderní doba skýtá v zákrytu monitoru nebývalé technické možnosti a přímo ponouká k toulkám Evropou, ba celým světem. Tak to mají i řidiči, ale ti odvádějí skutečnou a zodpovědnou práci. Proč tedy nevyrazit na cestu, když drožka je za zbylý grošík k mání, připravena? Nasedat a jedééém… Jo, abych se neztratil, dopřál jsem si chytrý telefon s navigací. Blbá a poměrně hmotná destička mě dodnes usvědčuje v tušení neodvratné skutečnost i, že jsem blbej a stav mého osobní mentálna nevykazuje známky konjunktury, ale spíše krize, ba hluboké deprese. Hloupnu a dětinštím. Nicméně, počínající léto neodbytně vybízí, vstát od stolečku, odlepit bezdrátovou myš z dlaně, oholit nohy, u šikmookých zakoupit nové sandálky a vyrazit dobrodružstvím vstříc.

Cestovka mi kvůli nezájmu lidu obecného zrušila Velké putování Řeckem, tak jsem se nasral a natruc antickým bohům vyrazil do Rakouska, které mě ostatně nikdy nedokázalo zaujmout a následný výlet to jen potvrdil. Kurva, všude nablýskané Volkswageny, trpaslíci a sterilní ordnung. Jak já miluji tu zdánlivou italskou ledabylost, oprýskané zahnědlé omítky úzkých uliček, to jejich Vechio (staré), neuspořádaný chaos, slizkou vychcanost kupčíků, absenci veřejných toalet, když z hradeb starobylého městečka chčím vstříc obzoru, kopečkům porostlými olivovými háji, za káravého pohledu ztepilých pínií, štěbetání pěnkav a tónů louten renesance. Ó, Dio!

Protože cesta v Dolní Rakousy začínala brzy ráno na málo romantickém místě pojmenovaném Praha – Florenc a ze Silesie bych půl sedmou ranní nedal, napadlo mě strávit pár dnů v Praze. Možnost ubytování za přijatelnou cenu mám, cestu znám je já, ale neřeknu vám, kam se chodí, do té chaloupky k nám. Každopádně změna je život, tak jsem se rozhodl dlít v kolejní chýši VŠE na Žižkově-Jarově. Žižka, Já a Che jsme Velcí strojvůdci. Předmětem Vašeho zájmu zřejmě bude, proč jsem cestoval s Mimózou? My se vlastně neznáme, ale tahle myšlenka mě napadla, když se snad v mailu nebo na těchto stránkách zmínila, že by ráda viděla tu malou gorilu a její máti a celé jako to stádo opic. Tě pic. Tak jsem ji nabídl spoluúčast na krátkém pražském pobytu.  Celodenní jízdenky na MHD byly na „hlaváku“ ke koupi pouze u dvou pokladen. Fronty nemám rád, tak čekám venku a poslouchám šílené kecy pokérovanýho týpka k exkurzi mladých lidí o bezdomovectví, ale to mi sdělila až Mimóza, která jej  viděla v televizi, jak seznamuje případné zájemce s vlastními životními zkušenostmi člověka na ulici. Vrchlického sady přezdívané Sherwood nezůstávají pověsti nic dlužny a mě už ani nenaplňují úlekem či marností.

Žižkov je mírně děsivá, prý kdysi dělnická čtvrt, jíž protíná vibrující tepna nazývaná Koněvova, kde se při letmém pohledu z okna tramvaje střídá pestrá kombinace: Herna, Čína, Večerka, obchod s podivným tovarem, pak malé oživení: hřbitov, Olšanka, O2, pak znova korálky: Herna, Čína, Večerka a na vše shlíží postmoderně neurčitý Žižkovský vysílač.  Připadáme si jako v Ostravě a doma. Dokonce se ani nestydíme za náš maloměstský úbor, báby a chlápci okolo jako my a vše završuje starej olysalej transvestita s namalovaným obočím a vyšpuleným dolním pyskem. Bizarní. Já snad budu tu Prahu i milovat. Byteček v 13-ti patrovém (hrubý odhad) činžáku má předsíň vetší než samotné pokoja, docela jeté, nevím, ale na vypínačích nešetřili. Nikdy jsem neviděl v bytě adaptovaném na kolejní zařízení tolik mačkadel, prachem zadělanou klimatizaci na malém WC (sotva jsem se vešel egem a penisem, o novinách nemluvě) i v koupelně, zásuvky tvrdošíjně zakryté válendou. Předsíni jsem dokonce chvíli bloudil – dala by se tam konat solidní mejdla. Internet za 100 kaček na 10 dnů, naprosto nesrozumitelný návod jak se připojit a varovná hláška o nefunkčnosti bezpečné platby 3D. No, nic není zadarmo a kde nic není ani čert nepokrade. Rozhodl jsem dobýt centrum města, tedy jet jako na vejlet, ale ještě před tím si dát někde meníčko, popřípadě se i najíst, bo na rozdíl od Mimózy nefunguju na luft, banikpyčo. Kdesi uprostřed Žižkova, poté co jsem sežral kupu rizota, došlo k zborcení našich bohabojných plánů a šlechetných předsevzetí. Když jsem na poslední chvíli nastupoval do tramvaje , vypadla mi krabka cigaret a zatímco ji Mimóza zdvíhala z prachu Koněvovy, potrhlá řidička linky č.9 prakticky a bez varování, no tak tramvaj si jen tak trochu nahlas pípala, provedla ukončení nástupu, dveře se zavírají a milá Mimóza zůstala trčet venku, v neznámém světě, já uvnitř jen bezmocně gestikuloval, jakože se sejdeme na další zastávce, bo mi bylo známo, že zapomněla na kolejích mobil. No, nebudu to více rozvádět. Úlekem mě přepadlo střevní nutkání, které jsem statečně potlačil, nabyl bojovou náladu a ponechal bábu svému osudu. Vím, je to nečestné a nesportovní, ale jen si přečtěte noviny, poslechněte zprávy, co za prasárny se na světě dějí, že jo.

Mým plánem bylo dát turné 4 věží, což znamená po zaplacení nekřesťanských 300 kaček ztéci obě věže na Karlově mostě, Prašnou bránu a zvonici kostela Sv. Mikuláše a to ve 2 dnech, přestože vstupenka platí měsíce 3. Doma jsem experimentoval a chytrým fónem pořídil elektronický bilet na Orloj – absolvoval jsem další den, naštěstí tam instalovali kromě těch starobylých hejblat i sofistikovaný výtah, jinak by mě tam museli vynést. Chvílema mě sice přepadával malý pocit viny a pokušení hledat Mimózu ve Vrchlického sadech, ale zdoláním 370 schodů na tu posranou kampanilu jsem mentálně, ale i fyzicky silně otupěl. (V časech totáče pozorovatelna STB, pěkně izolovaná smradlavým dřevo-kartónem s dírečkami, jaký znám ze školky a z kterého se vyráběly kastle od Trabantů) Telefénní vyzvánění Mimozy mě za popíjení ledové kávy v mé oblíbené pražské zahradní kavárně docela potěšilo. Sice rušila mý lebedění, avšak obecně miluji bližního svého. Dokonce nebyla tak nasraná, jak bych očekával. No, další den bylo mou snahou jaksi zmírnit její prožité, osudem téměř vnucené, příkoří minulého dne, tak jsem ji provedl pasážemi Václavského náměstí, celou Malou stranou a vůbec starou Prahou. Jinak samozřejmě musím doporučit navštívení Vrbtské zahrady a zahrad Pražského hradu. Krása, opravdu krása až dech beroucí, v záchvěvech povětří, uprostřed opečovávané zeleně, vůní růží, navíc pod pohledem neuvěřitelné barokní oblačnosti a splašených, mohutnících mraků nad modrou planetou.

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

S Mimozou

SERU NA TO (třetí část)

Posted in Ahoj by ondys on Červen 18, 2016
Na Hněvíně

Na Hněvíně (pohled na východ)

Na Hněvíně

Na Hněvíně (České středohoří s Lovošem a Milešovkou na obzoru)

Na Hněvíně

Na Hněvíně

Na Hněvíně (přestěhovaný kostel)

Na Hněvíně (přestěhovaný kostel)

Na Hněvíně

Na Hněvíně

Na Hněvíně

Na Hněvíně

Na Hněvíně

Na Hněvíně

SERU NA TO (druhá část)

Posted in Ahoj by ondys on Červen 17, 2016
Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín - pod vrcholkem po mé levé ruce je nemocnice (Na kraji města), kde mi dvakrát moc pomohli

Na Hněvín – pod vrcholkem po mé levé ruce je nemocnice (Na kraji města), kde mi dvakrát moc pomohli

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

SERU NA TO (první část)

Posted in Ahoj by ondys on Červen 16, 2016

Tlustej jsem, poněvadž jsem se po mrtvici dva měsíce nemohl pořádně hejbat a teď mě zas dlouho neudržej nohy, jsem pro ně moc tlustej. Po dnešním vejletě se cejtím, jako když jsem před lety běžel trať delší o desítky kilometrů. Tak jsem aspoň vrhl kostky.

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín (pohled zpátky)

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín - Krušné hory

Na Hněvín – pohled cestou na Krušné hory

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Na Hněvín

Ahoj lidi – Pavel Šmilovič

Posted in Z pošty by ondys on Červen 5, 2016
Ahoj lidi

Ahoj lidi

Rano, pred snidani jsem hupnul do bazenu a potom udelal i prvni selficko. Asi dost pozde, vzhledem k memu veku.

Dnes ma byt nejteplejsi den. Voda v bazenu byla po ranu 29C. Pristi tyden ma byt podstatne chladneji, maximalne 30C, hlavne pres noc pod 20C, tak se i voda v bazenu ochladi. Jinak nevim, jak vodu ochlazovat. Jediny co me napada, je udrzovat hladinu na minimu a pripoustet studenou vodu. To mam starosti, co?
Vcera, kousek od nas naprselo behem pul hodinky 2,5 cm. My meli stesti, pekna bourka ale destik tak akorat na poradne zaliti. Jak uz jsem psal, na 1. maje jsem jen tak, ze srandy- z tradice, zasadil do ctyrech „sudu“ brambory. Uz jsou zasypany hlinou az k vrsku a kvetou. Dulezity ale bude, co uvidim, az sudy prevratim. Papricky i rajcata uz maji taky krasne plody. Bylo velmi destive jaro a tak vsechny kere a stromy, co jsme zasadili, rostou. I uroda cernych bezinek je velika, bohuzel se vari jenom same stavy a med, vino zadne. 😦

Co je u Vas noveho? O tom, ze by pan soudruh president rad nasadil hasice s vodnimi dely na hranice, vim. Mozna by mel dat instalovat i obri platna a promitat film “ Hori, ma panenko, hori“.

Ahoj lidi

Ahoj lidi

Zdravim, Pavel