Vladimír Ondys – Z konce světa

ZA JELENY

Posted in Ahoj by ondys on Září 30, 2013
Za noci nechávají slyšet celému údolí, jak by rádi skákali na laně, a dnes jsme za nimi s Rockym vyrazili s čenichem vraženým do oblohy a ne tradičně u země

Za noci nechávají slyšet celému údolí, jak by rádi skákali na laně, a dnes jsme za nimi s Rockym vyrazili s čenichem vraženým do oblohy, a ne tradičně u země

Rocky mne vytáhl na pastvinu vysoko pod lesem

Rocky mne vytáhl na pastvinu vysoko pod lesem

Nezvyklý pach mu vrátil mládí, ale pro mou artrózu nic moc, tak jsem se rozvalil do trávy s tradičním cigárkem, abych neutrpěl otravu kyslíkem

Nezvyklý pach mu vrátil mládí, ale pro mou artrózu nic moc, tak jsem se rozvalil do trávy s tradičním cigárkem, abych neutrpěl otravu kyslíkem

Všude kolem bylo plno stop po vysoký a dokonce si nedalo vyšlapala stezku směrem k rybníku v údolí

Všude kolem bylo plno stop po vysoký a dokonce si nedaleko vyšlapala stezku směrem k rybníku v údolí

:lol: Pak jsem si řekl, že to je docela pohoda bejt důchodce a uloženej na zádech jsem vejral do nebe

😆 Pak jsem si řekl, že to je docela pohoda bejt důchodce, a uloženej na zádech jsem vejral do nebe místo oběda

Reklamy

Pozvánka na říjen 2013

Posted in Z pošty by ondys on Září 28, 2013

Jazzu mír dámy a pánové! Dovoluji si vás pozvat na vernisáž ak. mal. Josefa Velčovského dne 3.10.2013 v 18h. v galerii VOŠUP a SUPŠ, Žižkovo nám. 1. Těšíme se na vaši návštěvu. S úctou!
ak. soch. Milan Martiník – zástupce ředitele

Pozvánka

Pozvánka na čtvrtek

PĚKNÝ DEN

Posted in Ahoj by ondys on Září 28, 2013
Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Pěkný den

Červené město – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Září 25, 2013

(alkoholik na cestách)

Rozpohybovat se do rychlé chůzi mi činí problémy, neřku-li slunečným ránem nad podloubím (prý jich máme 38 km), v kamenném stínu propuknout v bujarý a svižný krok sycený energií mládí. Ani kdyby mi pouštěl do svalů statickou elektřinu profesor Galvani, podobně jak to činil s těly mrtvých žab. Živočišnou elektřinu, neoddělitelnou od života, kterou živé údy samy generují. V pyramidě lidského poznání jej záhy poopravil krajan Volta, který dal teorii fyzikální základ objasněním elektrochemické reakci dvou kovů. To nic nemění na skutečnosti, že jsem se dobelhal k lavičce u jeho vytesaných stop, pod paží ranní vydání Corriere della Sera a konečně si mohu v klidu zapálit. Ještě nedávno bych si plátek milánských buržujů nekoupil. Levicoví jsme byly, chcete-li kousek nalevo od středu a tak to už asi zůstane, starého psa novým kouskům nenaučíš. Dámy po padesátce přisedly vedle, jednu znám od vidění, tuším, Monica se jmenuje a traktují správně uvařené tagliatelle zalité vydatným vepřovým ragú. Dobré ráno.

„Mé mládí končí ve třinácti letech. Jako pro všechny: třináctý rok je stářím dětství, je to moment veliké moudrosti. Bylo to radostné období mého života. Začínalo léto roku 1934. Končilo jedno období, uzavírala se jedna zkušenost a já byl připraven začít další. Dny, které létu ´34 předcházely, patřily k nejkrásnějším a nejslavnějším v mém životě.“ ( z životopisu P.P. Pasoliniho)

V tom roce, pokud dobře počítám, mi byly 3, tedy má nejsilnější vzpomínka o deset let staršího. Dobrodružná hloupost končícího dětství, jak jen nepodlehnou obrovskému pokušení, vlastně i jakési otcovo pomatení, snad z bídy, nedostatku a neutěšené zmatečnosti konce války, kdy město sužovaly nálety spojeneckých bombardérů, způsobily, že mě vzal na Torre Asinelli. Každý den šplhali dobrovolníci do ochozů bezmála 100 metrů nad zemí, klička polního telefonu zakňučela vždy, když na obzoru bytněly stříbrné tečky, narůstající v hřmotné obludy a po okolí začaly za hrozného dunění vybuchovat letecké bomby. Pocit dobrodružství byl vzápětí ten tam, zbyl jen úděs, rozklepaná kolena, oči v dlaních. Obě věže vydržely. Vždyť o nich už Dante psal.

„…nevím, jestli se ještě uvidíme, všechno tady páchne smrtí, koncem, zastřelením. Všude smrad z výstřelů, vše je na zvracení, když si uvědomíš, kdo všechno kadí na této zemi. Chtěl bych na ni naplivat, na tu hlupačku, která dál plodí zelenou travičku, žluté a blankytné květinky a poupata na stromech.“(z životopisu P.P. Pasoliniho)

Nějakou chvíli jsem studoval na zdejší univerzitě, nejstarší ze všech. Pravidelně, koncem léta přijíždějí mladí lidé z celého světa, batůžky na zádech, neustále pevným krokem kamsi spěchají, zahledění do vědění, nebo také velmi prozaicky shánějí itineráře cesty za poznáním, již budou muset absolvovat nadcházející půl rok, či vyřizují formality nutné k veselému vegetování a zdánlivě bezstarostným večerům i nocím v místních barech. Trochu jim závidím. Občas se bavím představami, jakpak asi trávili volný čas v dobách temného středověku slavní studenti a nebylo jich málo, jenom strohý výčet: Dante Alighieri, Francesco Petrarca, Erasmus Rotterdamský, Mikuláš Koperník, Tomáš Becket. Podle historické pramenů třeba takový Dante zde nezískal žádný universitní gradus a na přednášky se také nehodlal příliš obtěžovat. Já první rok věnoval horlivému studiu, důvěrně známé bary z venku, některé i zevnitř, mě příliš nelákaly a trattoria u Giuseppeho, kde jsem pravidelně koncem týdne vysedával u Grappy, nezřídka za spílání matky zakopával o práh starověkého bytu, zase nebrala ostatní. V rozlehlém dvoře knihovny často vysedával a živě diskutoval profesor, o němž bych tehdy rozhodně netvrdil, ač jeho semináře o divné vědě pro pár nadšených posluchačů měly ohlas, že jednou bude světoznámým romanopiscem. Jenom ještě vzpomenu masakru na městském nádraží, stejného roku, kdy vyšla jeho první a neznámější kniha, a přidám citát, který je možné vztáhnout i na onu tragédii, když už mi po ránu připadá, že della Sera píše samé kraviny a v televizi stojí za shlédnutí pouze fotbal. Aspoň kapůčíno chutná podobně, však poslední dobou cítím hořké pachutě, asi po cigaretkách, když cesta zdá se být…

„Antikrist se může zrodit i ze soucitu, z nadměrné lásky k Bohu nebo k pravdě, jako se kacíř rodí ze světce a člověk posedlý z proroka. Obávej se, Adsone, proroků a těch, kdož jsou ochotní zemřít za pravdu, protože obvykle nechají spoustu jiných lidí zemřít s sebou, často před sebou a občas místo sebe. A možná, že úkolem toho, kdo miluje lidi, je přivést je k tomu, aby se smáli pravdě, přivést pravdu k tomu, aby se smála, protože jediná pravda je umět se osvobodit od chorobné vášně k pravdě, abychom se nestali otroky svých představ.“
Vilém z Baskervillu k žáku Adsonu z Melku

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

Červené město

ZASE NĚCO PRO KONZUMENTY

Posted in Ahoj by ondys on Září 24, 2013
Větřím podivný pachy

Větřím podivný pachy

To je síla

To je síla

Protáhl mne kolem zlatíček a výjimečně na ně nezaštěkal

Protáhl mne kolem zlatíček a výjimečně na ně nezaštěkal

Že by za to mohl kozel?

Že by za to mohl kozel?

Ale kdepak, prej rostou

Ale kdepak, prej rostou

Vyrazily v záplavě do našeho nejbližšího okolí

Vyrazily v záplavě do našeho nejbližšího okolí

Derou se z podzemí

Derou se z podzemí

Všude jich je plno

Všude jich je plno

Jeden nemá kam šlápnout

Jeden nemá kam šlápnout

Ani se nevejdou na pastviny

Ani se nevejdou na pastviny

Že by nějaká netykavka?

Že by i nějaká netykavka?

Slimáci mají hodokvas

Slimáci mají hodokvas

Tak si tě taky vyloupneme

Tak si tě taky vyloupneme

Můžeme pozvat ke sto..., ehm, k ohništi

Můžeme pozvat ke sto…, ehm, k ohništi

I naši valášci z toho mají bžundu

I naši valášci z toho mají bžundu, i když se světlem to není žádná sláva díky podvečeru a podzimnímu počasí

Známka z Vatikánu – od Vivy

Posted in Vivina skříňka by ondys on Září 21, 2013

Co by to bylo za výlet bez odeslání pohledů rodině, přátelům a známým.
Pro tento účel jsme zvolili poštovní úřad přímo ve Vatikánu, hned za Sixtinskou kaplí.
Koupili jsme známky a zdály se nám tak nějak důvěrně známé.
Nasadila jsem brýle.
A byl tam.
😛 Pozdrav z Prahy.

Známka z Vatikánu

Známka z Vatikánu

Návrat starých časů – od Vivy

Posted in Vivina skříňka by ondys on Září 19, 2013

Od autobusu, který stavěl nedaleko Caracallových lázní a Teatro di Marcello, jsme se vydali vstříc zážitkům a poznávání římských památek.
Prvním byl na řadě Circus Maximus. Dostali jsme se k němu cestou podél Fora Romanum. Blížíme se, blížíme a vtom! Gladiátoři na přechodu. Za přechodem CM a na něm rozbitý tábor. Tomu říkám přivítání. Vítejte ve starém Římě.

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Návrat starých časů

Kupčík – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Září 14, 2013

(Lodě, loďky, lodičky…)

Pentle pro dcerušku Madam, pravítko pro synka, zaručeně pravé a z velrybího žebra! Maska zkrášlí už tak líbeznou tvářičku seňorina, vypadáte mladší, za chvíli máme karneval.

Pánové k severu právě přívětiví nebyli. V Pise znám pár známých kupčíků, prchli až někam k Piemontu. Kamenné stavení, ze kterého vykročíte přímo do moře. Už mám nová okna z průhledného skla. Novinka. Vosička s dlouhým zadkem pochoduje za žaluziemi a nemůže najít škvírku do světla. Na východ. Taky tam jsme moc laskaví nebyli. Tolik cest do světa a domů jenom jedna. Nechápu, proč Masimo tolik bědoval, že mu lapkové šlohli mulu. Seděl před kostelíkem, pytle bavlny větší než osud, koš chřadnoucích citrónů vedle a dokola omílal ty své litanie. Bylo mi ho líto. Prý, kdybych viděl ty plantáže citrónovníku před Cařihradem, záhonky čaje cestou, vyprávěl, i ty hnědooké ženy, malá děcka odložené na pěšince, babizny vzpomínaly na toho mladého Makedonce, jenž dobyl vše, co se dalo, jedna malého u cecku přežvykovala lístky horoucího téé, a starší kopírovaly krajinu. Koním blanité listeny nechutnaly. Já šel vzadu, tak nějak napřed. Proč Masimovi věštit budoucnost? V Delfách byl a je stejně poměrně blbej, když si nechal šlohnout toho osla. No ne? Dobře placení žoldáci ze severu, místních většina. Podloudní a mazaní jsme byli. A ty lodě. Armaty po bocích, generál Bramante, dneska v purpurovém, na přídi mečem k východu mával, my přes palubu šavličky házeli. Moře hluboké, usměvavé ryby poskakovaly kýlem oranými vlnami. Bárka šikmookých, kterým snad smrdíme nebo co, však i oni nám, zbloudila s nákladem ambry, vrchovaté štoudve ploutví dravých ryb. Fuj, ten smrad. Pobili jsme je rychle.

Pentle pro paní, šafrán ve slevě, vysušená kočka přímo z Egypta. A vy mladá, sličná, co pro vás?

Masimo je sice úplně blbej, ale může na ovocný trh, zmetek. Vy budoucí v lásce, nenávisti, no i vy barbare, odkudsi z ostrova na severu, však čí to byla kolonie, pisálku?…zamlčte to slovo…ghetto…jako, že jsem hodně mazaný a bohatý kupec benátský!

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

Kupčík

NĚCO PRO KONZUMENTY

Posted in Ahoj by ondys on Září 10, 2013
Pohoda místo oběda

Pohoda místo oběda

Pohoda místo oběda

Pohoda místo oběda

Pohoda místo oběda

Pohoda místo oběda

Pohoda místo oběda

Pohoda místo oběda

Pohoda místo oběda

Pohoda místo oběda

Pohoda místo oběda

Pohoda místo oběda

Valbona – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Září 7, 2013

Draci. Téměř každý den je pouštím. Psst! Letí, stoupá, klesá, jak jinak? Matičko kulatá. No? Můžeme ještě chvilku? Cár rudého papíru na špejlích. Letec jeden vystužen. Co vy holky z žen? Patnáct mi už byly hošíku, nevidíš? Tenčí, než ten balící od Vánoc, kapíto? Hůů. Kluci nedočkaví. Ti z vedlejší čtvrti už testují. Kradmo kolem katedrály, úsměv kradmý též. Po špičkách. Hlavně nenápadně. Jak jinak, Meni. Říkám přece, pssst!

A když už vzlétne, tak poletí. Musí. Možná úlekem chvostem škobrtne o skálu, možná šňůra zmrzne na hradbách, to snad ne, možná ani nezafouká…Pepíno mě vždycky předbíhal a zítra mě zase přitiskne k těm šutrům. No jo. Letí, furt letí. Kopce! Kotle nevyzpytatelného větru, obloha potrhané kapsy. Fouká!
Franto, Guilermo, Armani, Domů! Oběd! Vy zahleděnci konce léta! Jste zapomněli, že Františku? Eee? Koukni na oblohu! Ti jsou Vaši? Jasně mami, je září… a nebe nad Urbinem.

Tomu, jehož se za jeho života bála i sama Příroda, však po jeho smrti chtěla zemřít s ním.
(parafráze epitafu Rafaela Santi-ho)

Valbona

Valbona

Valbona

Valbona

Valbona

Valbona

Valbona

Valbona

Valbona

Valbona

Valbona

Valbona

Valbona

Valbona