Vladimír Ondys – Z konce světa

DUBEN 2012 – Jaroslav Hutka

Posted in Z pošty by ondys on Březen 30, 2012

Vážení přátelé,
dubnové koncerty vypadají takto:

4. středa, Hutka a jiní, OLOMOUC, udělení Ceny Olomouckého kraje Za celoživotní přínos v oblasti kultury, (dvorana slávy), divadlo, 19:00
6. pátek, Hutka, DĚČÍN, klub Le Garage Noir v Kině Sněžník, Podmokelská 24, 22:00
13. pátek, Hutka, NOVÉ MĚSTO NAD METUJÍ, zámek, 19:00
17. úterý, Hutka, NERATOVICE, Společenský dům, jazzový klub, 20:00
25. středa, Hutka, PRAHA 1, Indická kráva, Nová budova Národního muzea, Vinohradská 1, 19.00
26. čtvrtek, Hutka, PRAHA 1, Cafeidoskop, Lazarská 8, 19:30

Po třech měsících v Indii jsem měl za to, že mě česká politika přestane zajímat, protože skutečná korupce, diktatura politických stran a společenská nespravedlnost se dá zažít v Indii a všechno ostatní už je jen slabý odvar. Jenže Čechy nezklamaly. Indie prostě neměla opoziční smlouvu, která zrušila zápas politických stran mezi sebou a stačí se nechat jen zvolit a to už je jedno do jaké strany.
Kluci se už mezi  sebou domluví. A pak jsem si uvědomil podobnost dvou politiků, kteří za posledních čtyřicet let udělali na národ stejně pěkný dlouhý nos.
Husák a Klaus. Rusům se okupace nepodařila a slabošský Dubček toho neuměl využít. Pak se objevil kabrňák Husák a všichni se spolehli, že tento politický vězeň to Rusům sečte. Sečetl to akorát sám sobě a my zůstali s otevřenou pusou. Do Klause všichni vložili naději, že je tím géniem, který z nespravedlivého a nefunkčního státního hospodářství udělá funkční a spravedlivé soukromé. Stal se akorát praotcem českého mafiánství a samozřejmě spravedlnost a hospodářství jsou pro něj poněkud hloupá a nudná témata. Ale jak se tak na svět dívá z nádhery Pražského hradu, nemá určitě nejmenší důvod si myslet, že něco udělal špatně. Husák si nechal vykopat z Hradčan únikovou chodbu, Klaus s útěkem nepočítá. Věří ve věčnou blbost svých Čechů. O to je dál než Husák. Podobní jsou si ale ještě v tom, že je nikdo oficielně do světa nepozve na oficielní návštěvu, protože jsou to protivní nafoukanci.
Akorát v Moskvě jsou oba vždy vítání.

    Důležitá událost ale bylo vydání mého CD TAK JAKO KVĚT Galénem.

Jsou to nahrávky z roku 1985, které ve Svobodné Evropě zařídil Karel Kryl. Jejich cesty potom byly poněkud bludné, čtěte zde:

http://www.hutka.cz/new/html/dopisy.html

Po čtvrt století se mi podařilo nahrávky získat, Galén je vydal a Magdalena, než jsme odjeli do Indie, k tomu udělala pěkný obal.

Kontakt:  Galén, spol. s r.o., Na Bělidle 34, 150 00 Praha 5,
tel. 257 326 178, fax 257 326 170, e-mail: objednavky@galen.cz,
www.galen.cz

Srdečně zdravím – Jaroslav Hutka
www.hutka.cz

Záliby I – z mailů

Posted in Z pošty by ondys on Březen 30, 2012

Fotka a tužka

 

Truhlář

 

Psavci

 

Fotka a tužka

 

Truhlář

 

Psavci

 

Fotka a tužka

 

Truhlář

 

Psavci

 

Fotka a tužka

 

Truhlář

 

Psavci

 

Fotka a tužka

 

Truhlář

 

Psavci

 

Fotka a tužka

 

Truhlář

 

Psavci

 

Fotka a tužka

 

Truhlář

 

Psavci

TYPICKY BÉČKOVEJ PŘÍBĚH

Posted in Gril by ondys on Březen 27, 2012

Velice se bavím humbukem v médiích a přemýšlím, od čeho je nutné odvést pozornost, i když se zároveň musím přiznat, že už dávno je pro mne velmi otravná naše společenská hra, kde nikdo netuší, kdo je četník a kdo zloděj, pokud se jedná o společné finance. Dokonce se obávám, že skoro všichni jsou příkladní bez ohledu na velikost osobního majetku i preferovanou politickou orientaci, pokud lze beztrestně přesouvat a odklonit v tak netušeně hluboké krizi důvěry a morálky, před kterou nikoho nespasí velehory zákazů i paragrafů s jedním háčkem pro zasvěcené a s druhým pro ostatní, než nás jednou všechny zbytečně vytěžená hlušina zavalí i uvězní faktickou nevymahatelností. Problém asi bude v tom, že ve státě zpustošeném bezohlednou chamtivostí zdroje začínají omezovat množství samozvaně povolaných a čekají nás patrně mnohem krvavější události, než byl střet padesátileté ženy s autem opilce ztrácejícího neoprávněný vliv už nějaký měsíc. V tom je asi největší i nejpodezřelejší úskalí mediálního vrtění psem pod taktovkou neviditelných. Jisté je jenom jedno, zahlédneme tak velikou špičku ledovce, jakou nám dovolí nejmravnější z nás s ochotou k nejvyšší oběti a vědomím, že správné skoro nikdy nebývá výhodné a už rozhodně ne výnosné. Otázkou je, zda podobní u nás vůbec existují po desetiletích ohýbání a výchově k nenávisti samostatných se svobodnou myslí…

PROČ TO ČTETE?

Posted in Pikant by ondys on Březen 26, 2012

Zarazil mne ženský hlas, když jsem přemýšlel v koutku s pečivem, co jsem si doma umínil koupit a vykouřilo se mi to z hlavy při vochcávačce s Rockym během dopolední zdravotní vycházky.
Nemám rád podobné hlasy. Jsou nepříjemně ježaté předstíranou bodrostí, nečekaně vlezlé do soukromí s podobou podbízeného kumpánství a podezřele sladké předstíraným zájmem o druhého.
Ženská s pichlavým pohledem ostražité domovnice si vyhlédla paní v šedivém kostýmu, která si pročítala drobný text na nabízeném produktu.
Nedomovnice se tvářila zaskočeně a očividně ani netušila, jak by měla reagovat na podobně projevenou přízeň. Neurčitě něco zadrmolila, ztratila zájem o text na obalu, provinile vrátila zboží na původní místo a vyplašeně pokračovala v cestě po nákupním centru.
Hlas ženský se rozloučil ve vítězoslavném houknutí: „Chcete se z toho zbláznit?“

BYLO… – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Březen 23, 2012

Místa málo, zkracujeme*. Takže teplickej Jazzclub za únor „en block“: 3.II. Phil Shoenfelt se svojó grupó Southern Cross. Dobrý jako vždy, jenom se mi to tentokrát zdálo takový moc normální, jestli mi rozumíte – prostě dobrý, dobrý, akorát né úplně kdovíjakej vodvaz (třeba loni v Dobroměřicích to bylo šŤavnatější, ale to třeba taky dělá ten velkej sál), takže při dnešních cenách jsem si pravil (já se sebou občas i hovořím, když mám na sebe zrovna náladu), že už na něj zas nějak kór moc brzo nemusím jít.

10.II. Ondřej Konrád a jeho Gumbo. Na toho mám někde v hlavě (nebo v myokardu ?) nějakej špeciální chlívek – toho prostě musím vždycky. Ze své zatím jediné desky „Aspoň jednu krásu světa“, vyšlé 2008, přehráli z 11 skladeb 8 a k tomu nějaký ty standarty slavnejch černochů, nejlepší česká foukačka byla v provozu hodně často a kytara Pepy Štěpánka taky úřadovala v každý skladbě. V sestavě nechyběla kultovní dylanovka „All Along The Watchtower“ (a Ondřej ví, komu ji má věnovat !), jenom nechápu, proč ji tak málokdy zpívá se svým českým textem, kterej je senzační. Večerem byl nadšen i pan doktor Paneš, jinak element v jazzu honěnej a jako takovej kritickej. Tak teda hurá !

16.II., tedy 9 dní před svými 76. narozeninami, zavítal do našeho městečka po půlroční zdravotní pauze zas jednou Jiří „Bigfoot“ Černý, tentokrát s pořadem o Leonardu Cohenovi. Člověk vládnoucí hlasem srovnatelně charismatickým, jako má hrdina jeho pořadu, nás prosmýkl večerem od první Mistrovy desky k té nejnovější, staré snad něco přes měsíc. Průvodní slovo nabité informacemi znamenalo jako vždy přínos i pro Cohenovy letité příznivce, protože – málo platný – ten Černej ví vždycky o něco víc a líp, než my ostatní. Na pořad přijeli i lidi z UL a ze Starých Splavů a jelikož byla přítomna i moje zubařka, klidně jsem střídal nápoje horké se studenými a nebál se ničeho, snad kromě toho, aby nebyl moc brzo konec.

No a až bude ten J.Č. mít opravdu ty narozeniny, společné s G. Harrisonem, starým Havelkou ze Šanova a Dnem znárodnění, tak půjdem zas do klubu, tentokrát na Ruchadze band, ovšem o tom zas příště.

* (Moje poznámka: v NÚP)

Když to nikdo jinej neudělá, chci v těchto povětrnostně nelehkých dobách pochválit letošní zimu. Dobře – všichni jsou nasraný : zamrzá jim nafta, při močení v terénu mrzne chmel, obloukem vracený do přírody, ještě v letu, když se Franta vyblije na schody před hospodou, Venca s Láďou po tom uklouznou a narazej si cemr, resp. hubu, bezdomovci umrzají, až to při nakládání do funébrkár cinká a dokonce i Rusáci a Ukrajinci přešaltovali na čas z vodky na grog. Ale kdo ocení ta pozitiva ?

Tak například Kettynka se teď krásně venčí : tři kroky, přičápnutí, obligátní maxilouže velikosti dvoukoruny a úprk zpátky do teplíčka, takže se to lehce stihne včetně vyvenčení páníčka do domácího porculánu během reklam na Primě, nepřijdete ani o metr filmu a ještě si otevřete další lahváč. „A koukej, mámo – teď už ho určitě sejmou !“ Ale hlavně bych chtěl připomenout těm, co celý léta nadávali, jak to má ta příroda obrácený a že už ty zimy nejsou, co bejvaly, když jsme byli… a to za našich… atd. („Určitě za to můžou ty jejich drůžice !“): Tak to tu máte, to, co už dlouho nebylo : V zimě jsou konečně mrazy. Já vím – je to divný, žejo ? Možná bude nakonec taky v létě horko. Ale zkuste si zvykat na normál. A kdo si nezvykne, je holt nepřizpůsobivej (TADY to slovo funguje, když ne moc jinde) a jako takovej odsouzenej k záhubě a dobře mu tak ! (Jo, ta Sparta, to byla stejně věda… teď nemyslím tu na Letný.)

A BUDE?

Snažím se dopsat ještě pár povídek laděných do optimistična, aby mohla vyjít knížka, což mi jako rozenýmu pesimistovi a škarohlídovi jde ztuha, ale prej je to v zájmu vyváženosti sbírky a jejímu pestřejšímu složení a méně depresivnímu vyznění nutný… Koukám, kde bych nahrabal ještě pár životů navíc, abych stihl taky dopsat román o dědovi a realizovat ještě několik koláží, ležících mi zatím jen v hlavě, poslechnout a zkouknout těch asi 300 CD´s 150 DVD´s, co mám ještě neprojitý, ačkoliv se už několik let povalujou doma… a furt to nějak nevychází. Má někdo zkušenosti s oblbnutím času ? Jestli jo, hlaste se ! Platím, co si řeknete.

Tenkrát na západě – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Březen 23, 2012

Z cest

(ze zápisků alkoholika na cestách)

 Po dlouhé době jsem se vypravil přímo na západ. Ne divoký americký, ale poněkud civilizovanější a spíše ruský, ale kdo ví. Samozřejmě myslím západ republiky české! Ostatně, když už někam cestuji rodnou zemí, musí zeměpisné souřadnice zahrnovat kousek zmiňované zeměpisné délky, jinak bych skončil v Polsku nebo na Slovensku.

Věk a málo kontrolovaná-tedy nezřízená-konzumace lihovin nevalné kvality, společně s těžkou prací se zle podepsaly na mém, již od dětství chatrném, zdraví fyzickém. První i druhé povraždilo milióny buněk v oblasti, kde by se měl nalézat mozek, a zapříčinily nespornou myšlenkovou ochablost hraničící s demencí. Kromě celkové zmatenosti je to jedna z příčin proč se za blízkými humny těžce orientuji, nezřídka mám problém trefit privátní útočiště, které běžně nazýváme bytem (nezaměňovat za nějaké čuňačiny), a jakákoli delší cesta do neznáma mi zapříčiní kulturní šok.

Na tomto místě předběhnu sled událostí a poznamenám, že v rámci výpravy jsem se ocitl na středověkém hradě, nejbližším v tamním okolí. Hradů, těch já viděl! Všechny hrady vypadají podobně, osobně se mi jeví, kromě podivných názvů, prakticky stejné (hradby, věž-popřípadě více věží-prostě uspořádaná hromada starých šutrů, nějaké meče, kus brnění a hnusné obrazy podél stěn), tak jsem si konečně připadal jako doma, z kulturního šoku vysvobozen. Ne nadarmo se říká: Můj dům, můj hrad. Podhradí bylo okouzlující, hradní pohledy, průhledy, nadhledy umocněné jarním pnutím slunéčka rovněž, presso patřičně dobré a drahé, lidé včetně vietnamského drogisty normální. Když už si působím násilí připomínkou onoho drogisty, musím zmínit i drobnou osobní tragédii. Shánět turistická razítka nebo kupovat suvenýry je okaze pro děcka, popřípadě cizince, a tak jsem u zmíněného hokynáře zakoupil docela drahou náhražku známého parfému, jejíž vůně je pro mne příjemnější originálu, a po zaplacení karafkou manipuloval tak nešikovně, až mi vyklouzla z vrchlíku a pádem na chodník prasklá ve dví. V očích Vietnamce zaplály plamínky lítosti zděděné po předcích, jež vyháněli poslední zbytky amerických uzurpátorů, a já zahořekoval: Och srdce mé, vůně mé…bez parfému se budu muset 3x denně sprchovat, poněvadž staří lidé zapáchají už od přírody a měli by používat vonítka a ti chudší třeba nosit po kapsách tablety proti molům. Nevím proč se pevnost jmenovala Loket, a ne třeba Kotník, když mě další den bolely nohy jako bych na nich putoval od středověku do včerejška.

Nemenší kulturní otřes mi připravily lázně, které založil chlápek obecně známý z hodin dějepisu, který to měl tady na povel dobrých 600 let tomu nazad. Snad pominulá těžká zima a poloha v dolíku, dala okolí podobu velkého geografického odpadkové koše. Ovšem která města po vsáknutí sněhové peřiny nevypadají obdobně? Jak praví lidová pranostika: Neodkrývej duchnu v únoru, i hovno svědčí úhoru.

Nevím jak vegetovali poddaní v době rozkvětu hradu Lokotníku-mé přejmenování-asi hůře, poněvadž nyní žijeme nejlíp, jak tvrdí hlava mazaná, možná i pomazaná (viz.: pranostika výše) usídlená na nejhlavnějším hradě (kousek od jižního obchvatu, poblíž Ruzyňského letiště Václava Havla). Pochybuji, že v té době měli „krank-kasu“, aby si mohli dovolit nové zuby nebo povalování v bahně. To my, dnešní poddaní, si občas můžeme připadat jako šlechta vyvolená původem a oddat se legračním léčebným metodám v podobě lázeňských procedur. Nechápu, jaké příznivé účinky na lidské zdraví může mít popíjení teplých vod vyloženě nedobré chuti, polehávání skrčmo v maxi hrnci naplněném bublající minerální vodou-mimochodem, pominu-li bílé kachle, plachty, dostatek světla-symboly nebeské čistoty obecně-vždy jsem si podobně představoval peklo. Jen bych těm simulujícím mizerům přitopil nebo dosypal kusy ledu. Maso další maso! Nicméně kotle obsluhovaly milé ženy, které nechtěly nikoho uvařit vlastním dětem k obědu, přestože dlaněmi naklepávaly záda, obalovaly různé části těl blátem, popřípadě do nich pouštěly slabé elektrické proudy…prostě taková velká kuchyň na výrobu zdravých lidských řízků.

Jak pravím, jsem člověk skromný, mimořádné péče nevyžadující. Do bláta nebo škarpy občas padnu cestou z harendy, a nemusím se ani svlékat a po nedokonale provedené hygieně lovit s trenýrek hroudy rašeliny, které mi ulpěly tam, kde rozladěně-v dnešní politicky bizarní době čím dál častěji-posíláme lidi i věci, v duchu i veřejně.

Já nevím, velmi mě překvapil rozdíl v jazyce i mentalitě nás z východu a kmenů na západě. Dlouhé volé mi už nepřijde tak exotické, ovšem ty cype, ani správně, tvrdě vyslovenou pyču jsem nezaslechl. Jiný kraj, jiný mrav. Hotový běs, místo toho jsem často zaslechl zděs, což u nás nepoužíváme vůbec. Nebo For Sale a to už snad není ani česky, že jo.

Inu, jak napsal Balzac:  Lesk a bída…kurtizány vynechávám, V zámku a podzámčí…napsala babička vod Němců…kde je těm Bavorům konec, Odvrácená strana měsíce…růžovej Floyd, zlato a prach, kapitál z východu, za rohem imitace Karlína, pro anglofily Bronxu…jeden barák čerstvě omítnutý, druhý vysídlený, průhled do svahu po demolici, další na odstřel, mírně zašedlí lidé a pářící se holubi, kteří se neměli nikdy lépe a vítr tančí s papírky ve křoví…a klobouk?…pán klobouk nenosil?…kdo ví, možná by cosi zabrnkal na loutnu, stokorunu, rublík, by kolemjdoucí upustil…dyť von stejně vystačil s několika kačkami, zato na hlavě, ale tu jeho píseň bych slyšet nechtěl, ostatně to byl móc chytrej a schopnej chlapík, i když napůl cizák…a možná by i dneska některým nakopal…

 PS: Protože přikládám fotky, tedy obraz skutečnosti a lehce přiblble popisuji pouhé dojmy, chtěl bych dodat, že veškeré služby, kterých se mi dostalo, měly vysoký standard bez výtek a pobyt doporučuji. Každý den nemusí být šampaňské a Fernet je všude poměrně stejný!

http://www.youtube.com/watch?v=EzmN7ehB8VM

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

Z cest

 

 

MALÝ DOBEŠ KONČÍ

Posted in Pikant by ondys on Březen 22, 2012

Hm, asi je těžké zachovat výraz hodný důvěry v oboru, který hltavě polyká miliardy z daní všech jako neochvějně socialistický garant lepšího příští především těch, co by asi nepřežili ve svobodném prostoru s konkurenčním prostředím schopnějších i samostatnějších, a současně mít věznice přecpané k prasknutí malými rybami s logikou, že podobně nafouklá piksla není dostatečně kultivované prostředí pro žraloka s nejsmradlavější hlavou. Vzhledem k tomu, že v současné době především lidé s vysokoškolskými tituly se nejnebezpečněji podílejí na bezvýchodném marasmu v podobě mafiánského přístupu nadřazených kmotrů k ostatním, jsem pro všemi deseti, aby každý studoval za své a zaplatil už i střední školu. Společenští šplhouni vždy způsobili největší zlo, když mazaně zvolili výhodně snadnější před správným s plnými ústy údajně nezištného lidumilství a všem ostatním to nepěkně nadrobili k pozdějšímu vyžraní. Proč bychom všichni nedobrovolně měli dotovat podobně rizikovou skupinu tak nestydatě sobecky i chamtivě zaměřených lidí s touhou podmanit si ostatní prostřednictvím státních institucí bez nejmenšího osobního ohrožení?

INFEKCE

Posted in Pikant by ondys on Březen 19, 2012

Mám na těle dost jizev, největší vypadají ohyzdně a odpudivě, ale jsem na ně pyšný, každá nese vlastní příběh a většinou se vzdaluje na světelné roky představám užvaněných rozumbradů bez jizev. Životní zkušeností jsem přesvědčený, že náš organismus je nastavený tak, abychom v případě i nejděsivější nehody měli šanci na reakci při aktivní snaze přežít. Podle mých poznatků s poraněným tělem přicházejí nejnebezpečnější i nejbolestivější okamžiky až po odborném ošetření během hojení utržených ran ve zdánlivém bezpečí a jsou velmi náročné na trpělivost účastníků s prokazatelnou snahou o skutečnou nápravu. Je výsměchem osudu fakt, že úspěšné úsilí s největšími požadavky na čas i energii všech zapojených do náročného procesu může velmi lehce zhatit pouhá infekce nejrůznějších parazitů a naše případná neschopnost jim zabránit v množení, když zaručeně vždy přináší jen smrt?

KRIZE DŮVĚRY

Posted in Krátce by ondys on Březen 17, 2012

V minulých dnech mne opět zaskočila míra naivity, pokrytectví i nestydatosti ve veřejném prostoru a to je už co říci.
Začali s tím protestující studenti se svým svazáckým přístupem na úrovni dřívějších funkcionářů ÚV SSM, kteří se příkladně stranicky postavili k velmi závažnému společenskému problému. Umím si představit spravedlnost v jejich rukou, až jednou dostudují a budou se muset rozhodnout mezi jakoukoli osobní výhodou a nepohodlným hledáním pravdy s případně hrozící újmou v dopadu na jejich kariéry. Bůh ochraňuj všechny potřebné v dosahu.
V současné době, kdy politické strany nejen počtem svých členů silně připomínají obyčejné gangy zaměřené především na možnost beztrestně urvat, co se dá ze socialistického přerozdělování, je naprosto zbytečné zabývat se reakcí jejich představitelů u moci. Kdyby jim šlo o čestný záměr, už dávno by skončili s dírou v hlavě z vlastní ruky, aby ochránili rodiny i nejbližší před hanbou.
A o našem přístupu k demokracii, samostatnosti a svobodě svědčí snaha svrhnout vládu po lidové demonstraci v zájmu hledání hodnějšího pána v podobě dokonalého úředníka při faktické snaze společenských nešťastníků o návrat k socialismu s lidskou tváří.
Hlava mi nebere chování dospělých lidí, když vím, jak je těžké vytvořit a zachovat normálně funkční pouhou rodinu při nedokonalosti všech jejich členů, se snahou příkladných klacků pouhým mávnutím proutku vyčarovat ideální stát především podle svých představ na úkor ostatních.
Je to deprimující a děsivý pohled, pokud za vzdělanost pokládáme určité řazení hodnot s odpovídajícím následným postojem.
Ale u nás lze tradičně dodat s tak osvědčeným společenským optimismem, že se dá klesnout ještě mnohem hlouběji.

A pak že nerostou...

Poznáte je na obraze?

Posted in Z pošty by ondys on Březen 15, 2012