Vladimír Ondys – Z konce světa

Dědci na pastvinách – Viva

Posted in Vivina skříňka by ondys on Květen 20, 2014
Rocky

Rocky

Rocky

Rocky

Rocky

Rocky

Vlado

Dědci na pastvinách

Vlado

Vlado

Rocky na vyzvědách

Rocky na výzvědech

Rocky

Rocky

Rocky

Rocky

Rocky

Rocky

Rocky

Rocky

Dnes mi je třináct let a sedm měsíců!

Dnes mi je třináct let a sedm měsíců!

Reklamy

VČERA TU BYL VETERINÁŘ

Posted in Ahoj by ondys on Květen 16, 2014

Majitel ho pozval kvůli povinnému očkování koní, ovcí, berana a kozy. Beran má sračku už delší čas. Se zvířaty to je jako s lidmi, někdo snáší drsnější podmínky odolněji ve svém životním prostoru, jiný má prostě smůlu, i kdyby se třeba snažil sebevíc žít nejzdravěji. Tady na Severu se příroda s nikým nemazlí, ale silné si podmaní krásou prostředí. Už jsem si zvykl, že místní vlhko z okolních lesů mi nedovolí, abych zapomněl na artrózu, ale prášky proti bolestem se snažím nebrat a krušnější období prospat s vědomím, že lepší to už nebude a co by za podobné problémy dali vrstevníci, kteří už museli odejít i za mnohem krutějších okolností. Nejhorší je sebelítost v případně trudné situaci, každému nemilosrdně sebere tolik potřebnou energii a čas k nezaplacení právě ve vyšším věku. Je docela poučné sledovat Rockyho, jak se navzdory rokům i překonaným neduhům se všemi nepříjemnými dopady na kondici snaží žít a nic nepředstírat, ale nejvděčnější jsem mu za to, že mne neotravuje poťouchlými představami i nejhloupější chamtivostí všech pokleslých, požádal jsem veterináře, aby mu dal injekci a naočkoval čtyřnohýho dědka na další rok proti nebezpečným infekcím. Prej žihadlo od včely, vosy a sršně do mordy je nebezpečnější, než se mi jeví uštknutí zmijí, i když v případě Rockyho problému se srdcem jeden nikdy neví.

Aréna aneb na Jméně nezáleží – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Květen 16, 2014

(Dobrodružství RJ)

Máme čas. Máme párty. Nechytej, co neuniká. Jméno muže v řeznické zástěře není pro náš příběh podstatné. Delší narezlý vlas, slaměný knír, škvíry očí, v nich klid, mír nebo možná únava a lhostejnost. Žádný mladík, spíše starý muž. Obchází menší jezero či větší rybník. Dva stadióny by zabralo. I s hledištěm. Maracanáá, zaskučel ofačovaný postpubertální tygr. Nejen na velikosti záleží, důležitá je rovněž hloubka. Deset metrů z kraje sahá dospělci maximálně ke kolenům, plytká a písčitá, pak klesá do dvanácti metrů. Tmavý svět tam dole, bahno, kal, slizké konfety řas, tady sluce nesvítí. Starověcí jeseteři již cítí vibrace, klapání holínek rozbláceným náspem. Muž, jehož jméno není podstatné, chrstne do vody první kbelík. Nejprve vidí stoupat bubliny ode dna. Na hladině se rozprostře směs kraví krve, vepřových kůžiček, jemných růžových oušek, hebkých až na ty bílé bodavé štětiny, lojovité odřezky klesají pod hladinu. Masité rypce, hmatové vousy vlají kolem rozplizlých tlam Vyz velkých, donedávna ještě migrující Dunajem, nicméně dnes právě tady. Jen u břehů voda křišťálová, dno se rychle svažuje, matní, stíny bloudí vodním sloupcem, mizí v hlubině, aby se opět objevily. Zrychlené rybí dějiny odchodů a návratů. Jezero je kulatým stolem. Obryně pozřely první dávku lahůdek, pomalu dál krouží, občas některá prudce zamíří vzhůru, špičatý, pažravá tlama prudce vyjede z hloubi, zvědavé oko zamrká směrem ke břehu, poté přízračné torpédo měkce zapluje zpět. Muž, na jehož jméně nezáleží okružuje rybník reflexní páskou potištěnou slovy: „Nevstupovat, soukromý pozemek! Zákaz koupání, nebezpečí úrazu sežráním!“ Chlapík neustále zrychluje, rotuje kolem vlastní osy až ke vzdálenému břehu, dřevěné kůly podél břehů zelenou stuhou zdobí. Archetyp vesnického sedláka, či kováře dále víří náspem-lidské vřeteno…, kruh nemá konce.

Blíží se k nám. Nevím proč, napadlo mě, že je to onen ošklivý školník nebo plavčík, který se v létě převtěluje v kňoura, běhá a sviní po kachlíčkách vypuštěného bazénu. Velký Masturbant!

„Dagmar, obsluž hosty chlebíčky, dolij Aquavit“.

Pronesla Hilde shůry, nohama na židli, dřevěným pádlem zarputile míchající narezlou hutnou polévku v kotli. Cihlový krb žhne.

Stopli jsme houpačku v lehkém pohupu a nejistým krokem vykročili ke krbu. Skleničky v rukou. Oba cigaretku. Já Camel, Janouš pojmenovanou po vévodovi Marlboro. Kde je dnes konec jeho slávy?. Ba jo, s kouřením a rakovinou jest spojován. Mě Aquavit moc neleze, tak do sebe lámu už asi třetí deci Smirnoff-fa.

„Koukněte přátelé, Retto nasekal jesetera na moc velké kousky, proto trocha kvedlání. Vím, Halászlé by se nemělo míchat vůbec, aby se křehké delikátní maso nerozpadlo na příliš jemné kousíčky, neodlezlo od kostí.

Mrskej mi setrvačník, prý maďarská národní specialita a uvnitř plavou, škvíří, sténají pod vláčným záběrem velké vařechy, plamenů, cosi jako vajíčka natvrdo s nějakou šťopkou (polo-rozvařená oční bulva Vyzy velké, plus přeříznutý konec zrakového nervu), kusy rozčtvrceného rypce, nozdry, cáry ploutví, měkké spodní patro obkroužené řadami malých požerákových zubů, bílé maso, rozedraná rajčata, proužky paprik…, vůně čerstvě, na jemno nasekané cibule mi stoupá do nosu. Asi omdlím.

Raději dám přednost tomu, co se otáčí na rožní a ještě nedávnou bylo živým podsvinčetem. Tygr leží vedle, plácá ocasem, ostrý pohled upřený na chlapíka tančícího směrem k nám, podél vodní plochy zmítané žranicí ochočených ryb.

„To je Retto Fänger von Hameln, náš fořt.“ Podotkl Hans Gutfreund, zatímco chlapík dokončoval pentlení břehu, nyní téměř přítomen.

Neštěstí chodí i po horách, zvláště těch škodolibě zarputilých. Smolař, na jehož jméně původně nezáleželo, ledabyle nakročil a po nízkém kluzkém břehu sjel skrz pás kopřiv do jezera!

První atak vodních příšer byl váhavý. Nejdříve v savých ústech umístěných na spodní straně zmizely nohy. Ryba sebou prudce mrskla, lidské tělo uvolněné se sevření tupých čelistí letělo vzduchem několik metrů do středu nádrže. Hladinou projela vlna postupující z hloubi. Druhý útok byl nebývale prudký. Největší z Vyz se podařilo nasát do obrovské tlamy hlavu nebohého Retta. Ústní ustroj, však nebyl dostatečně velký, aby jim prošla ramena oběti. Rybě, která zaútočila nejdřív, se za mohutného vlnění skřelí, bičovaní hladiny srpovitým ocasem, podařilo postupně nasoukat do sebe celou nebožákovu nohu. Další, menší se sápali po jeho rukou. Bylo jasné, že obři na obou koncích nakonec tělo rozervou ve dví, popřípadě odtrhnou končetiny nebo hlavu od trupu…!

Hvizd píšťalky náhle přehlušil bičování vody a lidský nářek nad vodní arénou. Ryby jako by zkameněly, vyvrhly z tlam, co předtím pozřely, pak vyrazily na mělčinu, kousek od nás. Jedna po druhé poslušně spočinula v bahnité zátoce. Hlavy vystrčené z vody zvědavě hleděly na postavu, jež zdviženou pravicí vybízela k poslušnosti a následování. Byl to on, Joachim, kdo pískal.

Na znak nezměrné oddanosti cvičiteli, vodní obludy malounko vypjaté na prsních ploutvích, souhlasně kývaly hlavami. Svorně! Syfilitické kníry v rozkladu. Připomínaly ohavné, na zádech opancéřované delfíny.

„Ještě žije, ještě dýchá!“ hystericky vřískala Dagmar. Janouš odkudsi schrastil dlouhé bidlo. Pomalu jsme strnulé, bezvládné tělo přitáhli ku břehu. Na čele, je pár škrábanců, ústa i vlasy olepené kluzce zapáchající rybím šlemem. Pravá noha nejspíš zlomená. Traumatický šok pomalu ustupoval. Retto se posadil.

„Musím mít vykloubený kotník, prosím Vás, pomozte mi vstát.“

Přiběhl dokonce i Max. Větřil, krčil čenich, tesáky obnažené, mrskal pruhovaným ocasem. Předesílám: Kdo by tušil, že tygr a ten na, jehož jménu nezáleželo, jednou jsou…? Málokdo. Zelená kočka je nesmírně prefíkaná, chrobáčikovia!

PS: Chtěla jsem toho chlápka nechat sežrat, ale párty by už nebyla tak Happy.

http://www.youtube.com/watch?v=KNZVzIfJlY4

Noc literatury

Posted in Z pošty by ondys on Květen 13, 2014

nocliteratury

Dovolujeme si Vás co nejsrdečněji pozvat na 8. ročník Noci literatury, ve středu 14. 5. 2014 od 18.00 do 23.00 na Žižkově.
Součástí akce je také openparty v Českém centru Praha a afterparty na Nákladovém nádraží na Žižkově.

Všechny informace naleznete v přiložené pozvánce.
Program níže a na http://www.nocliteratury.cz
Atrium. Lukáš Hlavica: Arno Geiger: Starý král ve vyhnanství. Rakousko.

Bajkazyl. Jan Hájek. Christian Kracht: Impérium. Švýcarsko.

Bankovní akademie. David Prachař. Herman Koch: Večeře. Nizozemsko.

Betlémská kaple. Martin Pechlát. Sigitas Parulskis: Tma a spol. Litva.

Bunkr Parukářka. Igor Orozovič. Paolo Giordano: Tělo. Itálie.

Dům odborových svazů /velký sál/. Ivan Lupták. Péter Nádas: Konec jedné ságy. Maďarsko.

Gymnázium a hudební škola hl.m, Prahy /komorní sál/. Jana Janěková. Stefan Spjut: Stallo. Švédsko.

Hospoda U vystřelenýho oka. Roman Zach. Emmanuel Carrère: Limonov. Deník ztroskotance. Francie.

Kuře v hodinkách. Andrej Hryc. Pavol Rankov: My a oni/ Oni a my. Slovensko.

Divadlo Ponec. Andrea Elsnerová. Dolores Redondo: Neviditelný strážce. Španělsko.

Radnice. Barbora Poláková. Linn Ullmannová: Než usneš. Norsko.

Sokol Žižkov /taneční studio/. Ivana Chýlková. Pia Juulová: Vražda na Hallandovi. Dánsko.

Švehlova kolej /nová budova/. Daniela Kolářová. Lena Constante: Tichý útěk. Rumunsko.

Tapatan. Pavel Batěk. Milton Hatoum: Dva bratři. Brazílie.

Viktoria Žižkov. Simona Babčáková. Sylwia Chutniková: Kapesní atlas žen. Polsko.

VOŠUP a SUPŠ /knihovna/. Václav Vydra. Michael Frayn: Skios. Velká Británie.

VOŠUP a SUPŠ /ateliér dřevořezby/. Simona Postlerová. Teolinda Gersãová: Mlčení. Portugalsko.

ZŠ Jaroslava Seiferta /slavnostní sál/. Hana Vágnerová. Annelies Verbeke: Spaste ryby. Belgie-Vlámsko.

Žižkovské divadlo Járy Cimrmana: Helena Dvořáková. Florian Illies: 1913. Neuvěřitelný příběh jednoho roku. Německo.

Žižkovské kinematografické divadlo /Ateliéry Petra Vachlera Pokrok/. Jiří Vyorálek. Etgar Keret: Najednou někdo klepe na dveře. Izrael.
Těšíme se na viděnou.

Jolana Součková

ČESKÉ CENTRUM PRAHA
Rytířská 31, Praha 1
Telefon: 234 668 301
Mobil: 724 587 661
Email: souckova@czech.cz

http://www.czechcentres.cz/prague

 

PPU na Hrad! – Emilio

Posted in Z pošty by ondys on Květen 7, 2014
PPU na Hrad!

PPU na Hrad!

Dobrý květen / ahoj všem osloveným,

dovolte, abych Vás po delší odmlce potěšil informací o tom, že se do Ústí nad Labem poprvé od roku 2008 (*) vrátí zřejmě největší česká undergroundová legenda –THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE (PPU).

Stane se tak v pátek 16. 5. 2014 od 19:30 na nádvoří ústeckého hradu Střekov, byť původní plán byl uskutečnit koncert v prostorách předlického Planet Undergroundu (zde akci – vzhledem k nutným stavebním úpravám – nelze realizovat).

Po ‘Plasticích’, kteří vstoupili na podzim 2013 do 45tého roku své neuvěřitelné existence, se pod mystickou skalou středověké zříceniny poprvé ve své historii ‘zjeví’ zástupce německé punk-rockové scény bývalého východního bloku: FREYGANG vzniknuvší r. 1977 v Berlíně … Dříve i na plakátech avizovaná italská skupina SLANG FOR DRUNK 16. 5. v Čechách nevystoupí.

Vstupné na místě vyjde na 150 Kč, nemáte-li lístek za 100 Kč z předprodeje – ten v Ústí probíhá na dvou místech do 15. 5.: v Café Max a v pokladně Muzea města Ústí nad Labem.

Info o akci najdete pod pořadatelským odkazem…
http://www.collegiumbohemicum.cz/akce/371-the-plastic-people-of-the-universe-freygang/
… i v otevřené facebookové události:
https://www.facebook.com/events/568430599911702/

Pan Václav Havel by měl jistě radost, že se PLASTICI opět vrací NA HRAD, a co Vy..?

Předem děkujeme za ochotu šířit tuto informaci ve Vámi dostupných kanálech a budeme se případně těšit i na Vaši osobní visitu.

Za pořádající o.p.s. Collegium Bohemicum
Emil „Emilio“ Dvořák (739 312 901) & spol.: v Ústí n. L. dne 5. 5. 2014

(*) = posledním živým vystoupením „Plastiků“ v Ústí se myslí benefiční ÚTULEK FEST 2008. Aktuální 13. ročník této benefiční akce chystáme na pátek 20. a sobotu 21. června 2014 opět na hrad Střekov, kde se loni festival uskutečnil poprvé. Předprodej (á 150 Kč) jsme již zahájili a více informací Vám přineseme postupně či, prosím, naklikněte tyto odkazy:  www.utulekfest.cz * www.facebook.com/utulekfest * www.collegiumbohemicum.cz/akce/382-UstI-beats-open-air-2014 *