Vladimír Ondys – Z konce světa

SOUZNĚNÍ

Posted in Pikant by ondys on Srpen 31, 2015

Před mnoha lety jsem napsal příspěvek Sirius, snad vyšel i tiskem v novinách, a zaskočilo mne, jak jsem po tolika letech i souzněl s autory videa, které jsem viděl asi před týdnem…

Sirius

Psi nevyjí na Měsíc.

V zimních měsících na zasněžených horských pláních občas Rocky tklivě zanaříká s pohledem tajemně žhnoucích očí upřeným do souhvězdí s nejzářivějším bodem na noční obloze a tvrdí, že jsme tam žili před dávnými věky spojeni v jedinou bytost. Otázky nevnímá, možná nevěří ve smysl odpovědí. Je to zvláštní. Zmocní se mě touha zaklonit hlavu a zakvílet s ním, ale rozum mi v tom zabrání. Několik následujících nocí mě ve spánku pronásledují představy odlišných světů s úžasnými motivy, ale při snaze zachytit je a svázat slovy zaslechnu vzdálený trylek smíchu připomínající pohyb prstů zbloudilých do strun harfy. Zničil jsem všechny literární pokusy, jenom stav viny, starost, úzkost i bytí k smrti zůstaly po nich. A Rocky s výmluvným pohledem očí, když útržkovitě zavzpomíná na událost před mnoha tisíci lety, kdy na Zemi panoval nejkrutější boj o přežití druhů. Pračlověk se tehdy potuloval v tlupách bez zájmu o poznání a vydával neurčité zvuky. Podivní poutníci vstoupili na půdu nejúrodnější části kontinentu ve tvaru hlavy s obličejem upřeným k slunci při zrodu dne a vystavili se vnějším pokusům o začlenění do potravinového řetězce. V tehdejší podobě prý neměli nejmenší možnost ochránit přinesené hodnoty. Použili zbytek energie k asimilaci a zakódovali tajemství o smyslu i naději do zdánlivých zbytečností, aby je zachovali pro budoucí časy.

Co je výsluní a co podsvětí?

Mystérium a maják ztroskotanců zářící do mrazivé noci.

Souhvězdí Siria

Souhvězdí Siria

Souhvězdí

Souhvězdí

A přuipojuji i zmiňované video:

 

 

 

 

 

 

ZABÍJENÁ

Posted in Pikant by ondys on Srpen 28, 2015

Láska je jako první nadechnutí po vynoření.
Někdo do vás strčí v nějakým kvaltu a žuchnete do žumpy.
Propadáte se do svinstva a zavíráte oči i pusu v domnění, že se ubráníte hnusu, když ho neuvidíte a nedáte si lok. Máte plnej nos smradlavý břečky a pochopíte hloubku přísloví, až se s ním zaryjete do bahna na dně.
Ve snu často běžím a nemůžu pochopit, proč se nevzdaluju pronásledovatelům. Nohy jsou neposlušný mrchy. Zmocní se mě noční běs a tiskne mi hrdlo těsně pod ohryzkem. Probuzení má příchuť orgasmu a jenom kroutím hlavou při pohledu na ptáka, kterej napíná látku. Většinou je problém trefit se do otvoru mísy klozetu, ale po vymočení se uvolní celej člověk. Občas to odnese prkýnko.
„Mužský jsou čuňata, ale ty si úplně jinej!“
Modrý oči a ňadra připomínající dva hrozny nalité k prasknutí dovedou člověka přinutit k blbostem. Vůně ženskýho těla prosycená vlhkostí klína se stává revolverem s hlavní zasunutou mezi rty a propletené jazyky si pohrávají se spouští. Každým číslem posouváte náboj se snahou vystřelit si mozek z hlavy.
„Nikdy bych nevěřila, že je to tak úžasný, lásko moje.“
Jsem ješitnej chlap.
Dlouhý vlasy a opálené tělo s nohama od sebe v očekávání napínají tětivu sebedůvěry až k prasknutí.
„Chci tě úplně nejvíc navždycky!“
Svět mění rozměr i vzhled v báječnou lež. Pot chladí a ústa jsou plná tělesných tekutin. Roky osamělosti se stávají podzimním listím v Máji. Paradoxy kvetou půvabem. Život se stává šťavnatým soustem. Touha vlastnit přenáší do otroctví a víra našeptává nesmysly. Ruka hladí sametovou kůži a vyhledává cizí dlaň. Všechno důležitý je rázem nepodstatný a jistý je pomíjivý.
„Zlato, co chceš k snídani?“
Pokus obdarovat je dojemný.
Při zrodu nového jsme čistší i velkorysejší. Nechceme se odloučit a hýříme polibky. Den bez milované bytosti se neuvěřitelně vleče a účty za telefonní rozhovory šplhají do rekordních výšek.
Zavěšeni do sebe a vzájemně propleteni nevnímáme pohledy jiných. Sbíráme perly v šedi každodenního vzhledu okolí.
Čas plyne.
Koleje a vyšlapané cesty do sobectví.
Hádky pro malichernosti.
Na otázky nehledáme odpovědi.
Pach piva a období migrén.
Navlékáme železné košile.
Milování pozvolna přechází v šukání.
Neupřímné pohledy a lži.
Smrt iluzí.
Cizí boty za dveřmi.
Někdo do vás strčí v nějakým kvaltu a žuchnete do žumpy.

Vladimir Ondys 2005 Ze smazaného webu

:SHOCK:

😯

TŘINÁCTÁ KOMNATA

Posted in Ahoj by ondys on Srpen 22, 2015

Vyrostl jsem v rozlehlém domě a často jsme se stěhovali z jednoho pokoje do jiné místnosti. Mohli jsme si to dovolit, bydleli jsme tam jen čtyři. Otec, maminka, sestra a já. Rodiče si pořídili dům na splátky za nízký peníz, byl po Němcích a vztahovaly se k němu strašidelné pověsti. Dům měl duši, rozmlouval s námi často v noci prostřednictvím různých zvuků. Někdy pouze naříkal. Sestra s maminkou se bály a odmítaly v něm zůstat samy. Přišlo mi to legrační. Samota mi nevadila, naslouchal jsem tajuplným depeším a snažil se zjistit, co se ukrývá za zamčenými dveřmi do podkrovního pokojíku. Žádný klíč k nim nepatřil a na mé dotazy otec stereotypně odpovídal: „Nebuď zvědavý, budeš brzo starý!“ Neposlouchal jsem podobné rady, v dětství i mládí jsem naprosto mylně spojoval stáří se zchátralým tělesným zevnějškem a netušil mnohem děsivější souvislost s duší, pokud člověk neunese tíhu pravdivých odpovědí. Nemůžu být optimista, jsem smrtelník. Kmotra s kosou jednou přijde a vezme mě s ni po letech, ať se mi to líbí, nebo ne. Je však pouze na mně, jaký chci zanechat dojem u lidí, na kterých mi záleží. Netajím se skeptickým pohledem a je mi často podsouváno, že s podobným přístupem by se citlivější člověk musel oběsit v současné době, kdy většina je zasažená materialistickým nazíráním na okolní svět tak hluboce, že odmítá pravdu i odpovědnost za chyby s chamtivými úmysly, aby mohla bezohledně těžit ze hry na slepou bábu. Někteří mudrlanti, podezírám je, že skrytě profitují na současném stavu společnosti, blábolí optimistické předpovědi ohledně vývoje a pletou lidem hlavu vzdáleným časovým horizontem, kdy jednou všechno bude dokonalejší s malou chybičkou: Nikdo z nás se toho nedožije. Nevím, z jakého zdroje čerpají argumenty pro své tvrzení, ale nemůžu brát vážně podobné představy po zkušenostech s komunisty i nacisty. Věčné časy a tisícileté říše jsou naprosté bláboly z pohledu historie. Neumím sedět s úsměvem idiota na větvi, řezat ji pod vlastním zadkem a tvrdit o případném pádu, že bude vzletem pro mastnou kapsu. Je mi srdečně jedno, zda jde o vlastní prospěch, nebo o cizí. V mládí se mi podařilo nahlédnout do třinácté komnaty našeho domu. Kulový blesk do něho uhodil, syn předválečného majitele se oběsil v podkroví a starší bratr zemřel před mým narozením za záhadných okolností. Vzhledem k poznanému se snažím neuhýbat před tíhou osudu, i když vidím budoucnost jako hodně nevábnou a chápu, že optimismus je pro většinu málo pevných lidí nutné opium.
Na rozdíl od nich chci znát pravdu a mít sílu ji unést.
Pro mne to je podstatné.

Vladimír Ondys 22. 2. 2005 (Ze smazaného webu)

UŽ JE MÁTE TAKY?

Posted in Ahoj by ondys on Srpen 9, 2015
Windows 10

Windows 10

Win10b

Windows 10

FÍFOVI JSOU ČTYŘI

Posted in Pikant by ondys on Srpen 5, 2015
Prej jsem tlustej jako prase!

Prej jsem tlustej jako prase!

Prej jsem tlustej jako prase!

Prej jsem tlustej jako prase!

Prej jsem tlustej jako prase!

Prej jsem tlustej jako prase!