Vladimír Ondys – Z konce světa

VŠEM DOBRÝM KALOUSKŮM

Posted in Fragmenty by ondys on Červen 30, 2012

Doprovázejí mne celý život, vždycky jsem sral, seru a budu srát na jejich příkladnou vlezlost, s jakou se mi snaží komplikovat život v podobě zvůle českého stranického papaláše s nemužnou potřebou státní instituce v zádech. Nejsem idealista a dovedu tolerovat zloděje i podvodníky v jediném případě, pokud se tím snaží odvrátit bezprostřední ohrožení na životě jenom díky lhostejnosti okolních.

Současný komfort (navzdory všem dobrým kalouskům) je příjemný s malou výhradou: ÚMĚRNĚ SI NÁROKUJE ČAS NA ÚKOR VŠECH MÝCH AKTIVIT. Je ale fakt, že se stále vzdělávám, ignoruju bednu s většinou mééédií a zvládám velice náročný linux mnohem víc, s Rockym to máme kousek za město do polí, kde se pohyboval od prvních krůčků štěněte v Teplicích několik let a umí si to patřičně užít navzdory zhoršené tělesné kondici vzhledem k věku, oba jsme na tom stejně, dokonce jsem si našel čas na Yardovu výstavu koláží v domě kultury až v centru, Veronika mi zařídila sestřih vlasů a ještě mne odvezla na návštěvu k sestře do rodného domu s upravenou zahradou, kde se cítím vždy úžasně, neformálně mi připomíná oba rodiče, kteří ji milovali.

Staroušek Rocky se všemi zdravotními problémy

Při pohledu do Evropy za Krušnými horami

Paneláky s Komáří vížkou na hřebenech hor

U rybníka za městem směrem na Ústí nad Labem

S oblíbeným místem divokých kachen

Nezasvěcený by asi neřekl, že na obzoru je okraj města se zahrádkářskou kolonií

Pohyb ve vodě miluje nejvíc

Se mnou

A vážkou

I přistávací plochou na obezdění výpustě se stavidlem

S motýlem mezi květy

Přirozený koutek přírody

Na odpočinku

A ještě v džungli za městem bez nejmenší známky jakékoli divoké zvěře

YARDOVY KOLÁŽE V KULTURÁKU

Posted in Šu(š)kanda v Teplicích by ondys on Červen 30, 2012

Tohle z něho udělala Nokia

 

Nokia se vyřádila

 

Nokia se vyřádila

 

Nokia se vyřádila

 

Nokia se vyřádila

 

Nokia se vyřádila

 

Nokia se vyřádila

 

Nokia se vyřádila

 

Nokia se vyřádila

 

Nokia se vyřádila

 

Nokia se vyřádila

 

Nokia se vyřádila

 

Nokia se vyřádila

 

Nokia se vyřádila

 

Nokia se vyřádila

 

 

Sory vole, ale Kapitán jsem já…! – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Červen 25, 2012

Klepe, klepe ten Hader a všechno na hovno. Já nikomu nemusím vyhlašovat soukromou vlajku…válku. Já nemusím obracet naruby ztuchlé mozkové pleny, smrad vnitřků rukavic s magnetem na připnutí ku sporáku, decentně ne, jsem boháč!…vy, kotoučkové ve zbroji…ve stroji. Vnitřňostové! Prasata! Se vám nelíbí? Hovada!? Jen vaň, vepříku…větříku, vaň…

Smrky nasadily pupence, zelenější konců větví, šišečky poklimbávají v parné letargii, tu kosové hvizdem odpovědi brousí, hlen namodralých vajec, odéry přečichlé psí prdele. Ten Hadet! Partičku šachů?? Slizký hade? Hadet diamantu oka slin. Ty žmijo jadovito! No, dolej medvídku a oprav překlepy. Jisto jistě myslím Parta Hadera! Pochop nabubřených panděr, knírů, chlupů, hlín, vchod. Zase ty žížaly špatně vykuchali! Tolik břichů těhotných savců, savkyň! Kunda-obecná příroda zatáhla mračna a močákem zkrápí kraj. Hnusle, hrak jen hraj a pomatené kůzle, očko otočí vyběhlé louce vstříci…matně kouce, jen chvíli sledován, co já to chtěl vlastně říci.

Zkouším, zda dovedu psát jedním prstem. Prostředníkem to jde. Ostatní zchromlé jsou. Druhou ruku v pěst…pokouším se, si ji strčit do prdele. Nejde to. Podobný klip kdysi dávali na mezigalaktickém přírodopisném kanálu. Nepochopitelné cpaní končetin do tělních otvorů. Po sedmé skleničce Močika, kde jinde než u Strobáka, vypukla nezřízená diskuse nad smyslem takového počínání. Bolestná rozkoš sebedestrukce nebo příprava bolavého konce, který nastal nyní, v budoucnu. Na maximum. Už tam skoro bude…

„Á promiňte…Michaelová, co vy tady?“
„Kapitáne, nezačetl jste se trochu?“
„Asi. Nechci vás oslovovat prodejnou mrchou. Vždyť zradu máte v popisu práce a strukturované bytí je pod vaše rozlišovací schopnosti. No, to zní to knižně. Jste kráva (píča)!“
„Ano, Kapčo jsem tu ryze služebně. Dohlédnout na vás, a kromě drobného vyplňování tuny formulářů, organizačních změn…zvýšení efektivnosti denních úkonů, strojové dostupnosti služeb, v rámci úsporných opatření, jsem musela jít pěšky. Ano, pěšky! Až do tohohle zakyslého suterénu! Fuj. A Kapitáne, musíte zrovna masturbovat, když si chci s vámi soudružsky pokecat?“
„É, felčarka stižená touhou artikulovaného projevu? Předzvěst tragédie! Hm. Fakt sory, Michaelová…to jen nervozita u konce třetího penisu. Pátou ruku mám v zadku, tak promiňte mírně ztíženou schopnost soustředění. A co to mé druhé já…?“

„Není tak sexy, jako vy, Kapčo. Furt kouká do monitoru, hněte šušně a podniká neočekávané výpady po všech palubách.“
„A co Manťáné?“
„Vykop je! Všechny!“
„Kokot! Že já to neudělal dříve!“
„Ale Kapčo, netřeba dělit viny, které jste nespáchal. Sama jsem Manťanka. Vzpomínáte na ten koncert hudby prohlášené za klasickou? Hů. Jak šmidlal ten zrzek, hů, jebák na špičce nosu, mastný vlasáč vřískal do pocitů melancholie a povadlého štěstí s hlavou na Vašem rameni. Kočího waltz! Prásk, prásk a jedem. V nebeském kočáře. Hi, hi. Teď nevím, který z třech penisů vám vlastně stojí? Aha! Vyprázdněnci u prachů udávaj módní trendy! Ohňostroje exhibic, hůů, se snažíte, i já holka trochu od Blbic. Ještě trochu, víc? Ty hříšníku!? “

„Eé, doktorko, proč jste vlastně přišla? Whiska ještě nedošla a plyšový medvídek v námořnickém dává korektní odpovědi. Před hodinkou jsme si výborně pokecali o gravitaci, elektromagnetismu, slabých atomových vazbách, no…hhh.“

„Nemusíte se omlouvat, každý den není ejakulát místo kouření do polívky. Jako Maggi koření, hi, hi. Prostřeno!? Zase koukáte na ty pozemské zprávy? Kapitáne, dyť ten seriál opakovali snad už sto krát, 100x!“
„Milá nejmilejší, ale to jsou zprávy…novinky…pokaždé jiné?“
„Ale maj furt stejnej název, repríza telenovely, můj hlupáčku. Dyť to jsou samé mluvící brýle bez srdce, až na toho Vašíka Modravce a vlasáče v bílém? Hm, zelenej lede, asi už tušíte, proč jsem tady, pelešivý lorde!?“

„Jistě, děkuji Michaelová, Kapitán drží slovo…abys měl co číst Bille, otevři oranžový špendlík. Vesmír je krutý, ale jestli ti to pomůže…chce se mi říci…jsme s tebou. Dlužíš mi dost Oronů, sráči. Bys mi chyběl, vole, jsem chtěl jen připomenout. I té krávě! No…“

http://www.youtube.com/watch?v=ODOj2jBUKW0&feature=related

Pozdrav od moře – Alli a spol.

Posted in Z pošty by ondys on Červen 25, 2012

Alli

 

Alli

 

Alli

 

 

Suprové akce – Roman Nešetřil

Posted in Romanův šuplík by ondys on Červen 23, 2012

Ahojky všichni,

jestli máte poslední sobotu v červnu čas, tak neváhejte a přijeďte nebo raději přijďte do Modlan ochutnávat guláše. Je to suprová akce a jeden z gulášů vařím i já, tak potřebuju Vaše hlasy 🙂

Romča Ranger Ešus Nešetřilů

Vážení přátelé, kamarádi, bývalí kolegové, spolužáci, zástupci médií,

dovolte, abych Vás co nejsrdečněji pozval na vernisáž výstavy mých fotografií z toulek po Tanzánii. Vernisáž se koná v sále Regionální knihovny Teplice, Lípová 13 v pondělí 2. července od 18,30 hodin. Kromě krátké prezentace cesty do Východní Afriky Vás čeká Večerní chvilka africké poezie v podání Jaroslava Orri Hunky, ochutnávky afrických jídel připravených restaurací Mama Africa, hudební ukázky swahilského reggae a bongo flava a vystoupení punkové kapely Modlanská skládka.
Výstava samotná bude umístěna na schodech knihovny a potrvá po celé prázdniny.

V dokonalé úctě

Roman (Ranger, Ešus…) Nešetřil

JE TO VELMI ZVLÁŠTNÍ

Posted in Pikant by ondys on Červen 18, 2012

Rockymu se udělal novotvar v uchu před několika měsíci, myslel jsem si o tom svý, poněvadž stejně nemůže pod kudlu kvůli srdci, i kdybych se případně zadlužil u dobrých lidí. Koukal na to Yarda Pichlík i Roman Nešetřil a shodli se na tom, že s trochou štěstí to hned nemusí bejt Vobávaná. Pak si Rocky začal stěžovat se srdcervoucím nářkem na bolesti, vzhledem k jeho vlastnostem musely bejt strašný, a když si začal neustále olizovat zadek s kýlou, popadl jsem vodítko a se slovy: „Prachy, neprachy!“ jsme mazali na kliniku, kde ho vloni dvakrát zachránili před Jasnou. Dostal ho pod ruce nejstarší a vymačkal z něho děsně smradlavý s tím, že navzdory stejnému zákroku na podzim se mu opět ucpaly žlázky a má to se zánětem. Na odchod dostal injekci s tvrzením, že starej vet už slyšel bít psí srdce i na větší sračky a pro mne se sestrou taky vydolovali nějakou pochvalu. Musíme zas přijít koncem tohohle týdne. Rockymu se očividně ulevilo a celou cestu jsem měl už nezvykle napnuté vodítko, jak si nechtěl nechat ujít ani nejslabší pach v okolí. V sobotu dopoledne koukám, jak se na povlečení jeho pelechu začínají množit nechutně zbarvené fleky, na přehozu přes mou postel taky a v pokoji to zrovna nevonělo jako u Veroniky s Tiborem, když k nim zavítám, navzdory furt otevřenejm oknům i dveřím na terasu. Trochu jsem se vopupínkoval, ale docela mne mátlo, že Rocky je jinak v pohodě. Včera jsem náhodně zjistil, že mu z obludného nádoru v uchu skoro nic nezůstalo. Možná se nastartoval nějakej pro mne neznámej samoočistnej přírodní proces zasaženýho organismu. S následným zázrakem vrácenýho zdraví navzdory věku?

Ten chlapík byl Mrož! – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Červen 14, 2012

Od rána pršelo a já nejistým krokem spěchal do kšeftu. Chuť na cigáro přehlušila vůně pečených housek, chleba. Možná to byl kmín a podobný silice. Sůl to být nemohla, protože už od rána mi bylo nějak slaně. Srocení před zastávkou. Naskočte za jízdy. Kámo posedává na zadním sedadle a bus zatáčí kolem doků směrem ke škole.

Otevřeli ji před rokem. Lesklé panely, hliník, sklo. Možná výkřik nové technologie, izolatérského nadšení budovatelů světlých zítřků. Nebyli jsme v tom sami, ale dobrý úmysl a nadšení tam byly, ne, že ne. Fontána dlážděná nazelenalými kamínky cenťák po cenťáku chrlila čerstvou vodu. Zelené rybí šupiny, každá jiná. Nožky v sandálkách brouzdalištěm před samoobsluhou. Sloup uprostřed, koule nahoře, jen z něj opadal lupínek po lupínku, tý cenťákový mozaiky…a tabák voněl. Koule nesmyslně lesklá, časem matněla, beztak navzdory bezpečnostním předpisům, až ji odstranili úplně. Sloup uťali. Těžce zraněné děti my nechceme. Poslední obchod PNS, kde ABC neprodávali pod pultem, k sehnání bylo nové vydání Letectví a kosmonautiky nebo VTM. Vodu vypustili už dávno. Dnes je tam parkoviště a Teskno.

Pár knoflíků na kabátě. Zeď široká tak akorát k veselému poskoku…nekoukejte dolů. Kamenný val porostlý mechem, kluzký, ale když jste tím bláznem s palicí v Normandii, a chcete točit film, tak je vám to jedno. Balvany zapadají, jeden jako druhý. Předkové museli být hodně důkladní. Do sebe. O co go? Hraniční val, pole, středověké zídky i vrbový plot oddělují další políčka…louky, vlastně stále zeleň bez Licence to Own, až na výjimky. Kravka pantem mele, stádo ovcí níže, pes jménem Marta hlídá všechny dokolečka, pak zahlédne…běží v ústrety. Zataženo, ale už neprší a kapka whisky…? Je vidět půlka slunce. Je růžové. Zapadá za obzor. Zahřmělo.

Paul McCartney: *18.6.1942

http://www.youtube.com/watch?v=Tg1k_G6fRpQ

Sendy – od Pavla

Posted in Z pošty by ondys on Červen 14, 2012

Krasavice Sendy

 

Chceš-li, pověs tam tu fotku čubiny pod můj příspěvek. Myslím, že se povidla excelentně, to je přesně ona. No, ještě jí tam chybí voda, její živel, ale tu mám taky… 🙂
Dík!
Jo, a ještě bys tam mohl přiložit tu druhou – Sendy sere – ale klacek má při ruce!
😀 😀 😀
Pavel, teda Sendy. 🙂

PIMPRLOVÉ DIVADLO PRO NAŠINCE

Posted in Gril by ondys on Červen 9, 2012

Kašpárci

Je to zvláštní, ale celý život mám dojem, že se pohybuji ve dvou paralelních světech, v jednom nedokonalí lidé mají šanci prožít si svůj život podle svých možností i limitů, v podstatě jim nic jiného nezbývá a je jim tak dáno, aby měli šanci přežít nejrůznější společenské a přírodní katastrofy odkázáni sami na sebe, a ten druhý se vždy otevře jako pimprlové divadlo na veřejné scéně v představách nejrůznějších vodičů s údajně nejlidumilnějším vztahem k loutkám v rolích zásadně podle jejich scénáře. Srandovní je, že v Čechách, na Moravě a ve Slezsku žádný samozvaný vodič nechce nést odpovědnost za nestydatou slátaninu v neskutečně drtivé většině pokleslých her, ze které se vždy vytratí člověk omezený svým časem a energií s neuvěřitelně nechutnou nutností ho intelektuálně přímo znásilnit v prospěch bezduchých loutek, ale nejhorší okamžik nastane při pohledu do zákulisí na hordu ke všemu odhodlaných inženýrů i horlivých vdechovačů duší do loutek kultivovanou jenom formálně s nejtenčí slupičkou civilizace, která se vždy zaleskne jenom na scéně. Je podivné, jak je u nás navzdory technickému rozvoji stále v oblibě obrozenecké loutkové divadlo pro přitroublé, naivní, mazané a potměšile chtivé, i když by to za běžných podmínek muselo být absolutně nevýnosné, pokud by se patrně nejednalo o největší šmíru z oblasti hodně hloupých pohádek pro nedospělé.

Taky jedna oblíbená

Nejvděčnější diváci

Rockyho mladá kámoška Allien

Posted in Z pošty by ondys on Červen 6, 2012

Allien

Allien

 

Allien

 

Allien

 

Allien

 

Allien

 

Allien

 

Allien

 

Allien