Vladimír Ondys – Z konce světa

PŘEDSEVZETÍ DO NOVÉHO ROKU

Posted in Pikant by ondys on Prosinec 27, 2016

Začnu chodit navostro, abych nepřišel o sex, když si sundám spoďárky a vzhledem ke svýmu věku i prodělaný mozkový mrtvici zapomenu, co jsem to vlastně chtěl.

pupik

Reklamy

Stastne a vesele – Pavel Šmilovič

Posted in Z pošty by ondys on Prosinec 21, 2016

Mili pratele z Ondysova,

Hezke vanocni svatky, stesti, spokojenost a hlavne pevne zdravicko do roku 2017, Vam i Vasim blizkym

preje Pavel

Jazzu mír – Milan Martiník

Posted in Z pošty by ondys on Prosinec 20, 2016

moji nejmilejší! V rámci výstavy klauzurních prací bude na vás  v galerii školy nastražena prodejní výstava studentských prací oddělení malby. Zkuste si vytipovat svého Leonarda. Nechť vás múzy obdarují pevnou myslí i rukou. Salve!

Pozvánka

Pozvánka

mm2

SPOLEČNOST HERODES s r.o.

Posted in Povídky by ondys on Prosinec 18, 2016

Neon zářil nad celým městem do noční oblohy a lhal. Jednalo se o neomezené ručení. Už mě neděsil chladem výbojky jako před lety, když jsem byl sám. Podmanivým světlem přitahoval nedospělé jako noční můry. Šikovali se pod ním do nejrůznějších formací s podivnými jmény a terorizovali ostatní. Začalo to pálením dětských knih a plyšových medvídků hned po instalaci.
U nohou se mi rozvaloval Rocky a spal s rozevřenými čelistmi. Vyplazený jazyk mu dodával komický výraz. Občas se probral a šel napít vody. Pohledem zkontroloval situaci a rozmrzele vyhledal pohodlnější pozici. Oheň v krbu nepraskal, kde by se vzal v panelovém domě. Mráz pomrkával mihotavým třpytem hvězd a pohrával si s koly aut na nedaleké silnici v serpentinách. Občas vítězoslavně zakvílel houkačkou sanitního vozu nebo policie.
Dnes jsem zahlédl jednatele společnosti a cítil, že se schyluje k něčemu, co opět nějak změní můj život. Nedělal jsem si iluze. Tak to zkrátka chodí už od mého narození. Jen jsem se přikrčil a čekal, odkud rána přijde.
Poprvé jsem o něm uslyšel v lůně maminky a babička to sdělovala šepotem. Vyhrožovala s ním dědovi, pokud nepřestane s pitím borovičky. Neminula se s úspěchem. Setkal se s ním mnohokrát. Zoufale odmítal další kontakt. V podobě donského kozáka ho jednou posekal šavlí až v Haliči.
Na vlastní oči jsem ho uviděl v dětství, když se dvořil mamince. S vybraným vkusem. Maminka byla krasavice. Lákal ji do auta s diplomatickým číslem a sliboval odvoz k Mysu Dobré Naděje. Odvolával se na velkou lásku před jeho útěkem do Anglie a mně se nelíbil žádostivý výraz v očích. Vřískal jsem ze všech sil a bojoval, až se proutěný kočárek otřásal. Ve stáří těsně před smrtí se mi maminka svěřila, že nám to tehdy zachránilo život. Trosky letadla s posádkou nikdo nikdy nenašel. Ale nám jeho návštěva otrávila život tíživým tajemstvím. Někdy jsem měl pocit, že mě tatínek podezírá a víc straní sestře. Narodila se dva roky po leteckém neštěstí. Mýlil se, ale tak to už chodí, když nedostaneme odpovědi na nepoložené otázky.
V dospělosti se mnou často vysedával po hospodách jako veselý kumpán v různých podobách a učil fíglům i ochraňoval. Nadělal jsem se vylomenin a pokaždé to spravil pouhý šrám na duši. Na oplátku mi poradil jak čelit fyzické bolesti. Tvrdil, že jenom nejsilnější muži zdobí jizvami tělo. Obdivoval jsem dar jeho výřečnosti. Decentně se vytratil, když mě okolí zahrnulo výčitkami o sobectví.
Ve snu jsem s ním opět flámoval a utahoval si z jeho pajdání. Znal jsem důvod, jednou si zul boty v mé přítomnosti. Flundrám z nočních podniků defekt nevadil. Znal nespočetné finty s jejich orgasmy a byl marnotratný. Občas na někoho vytasil nějaký úpis a jinému zase půjčil podle potřeby. Nikdy však nelichvařil. Ve slabší chvilce se pochlubil, že ještě nezažil takový úspěch ve svém podnikání. Globálně rozhodil sítě se sloganem o šanci pro citově ožebračené. Řev nejbídnějších je jeho hlasem. Podařilo se mu proniknout i do církve a oslovil řadu významných osobností zadečky baculatých ministrantů. Nabídl mi práci zprostředkovatele a plýtval procenty při provizi. Mluvil o pozdějším partnerství, ale až uvidí, jaké budou výsledky umělce s chutí tvořit na zakázku. Realita nabízí největší drama v historii. Ukazoval smlouvy s různými médii a vůbec mě nepřekvapil. Stejně jsem tušil nějaké spojení. Pouze jsem nechápal jeho nezištný vztah k mé osobě. Jsem jediný, za koho kdy platil účty a neměl zájem o úpis. Odvezl mě Rolls-Roycem do nového sídla firmy. Vybudoval ho v protiatomovém krytu a nešetřil s komfortem. Rozhodl se zdokonalit svůj vzhled. Na výplatní pásce má odborné lékaře i roj právníků sršících schopností dokázat černotu běloby před jakýmkoli zákonem. Politici s úředníky ho velebí za smysl pro pořádek. Řádně uplácí nejvýznamnější a přelévá daně na Ďábelské Ostrovy. Doporučil, abych se zbavil Rockyho. Pro psa není místo v podobném podnikání. Strká čumák do výkalů. Odmítl jsem s námitkou, že mě naopak fascinuje jeho ostrý čich. Na lumpy. Každý člověk by se mohl přiučit nezáludnosti a život by byl snesitelnější. Odměnil mě smíchem odpovídajícím jeho společenskému významu.
Rocky mě nemohl probudit.
Vlasy jsem měl přilepené k čelu slinami, jak mě ohleduplně olizoval.
Cítil jsem se rozlámaný.
Sen mě vyčerpal.
Otevřel jsem okno dokořán.
Mráz za oknem povolil a vzduch proudící do pokoje nás osvěžil.
Neonový nápis nesvítil. Ohyzdná spleť trubek a drátů připomínala sklad kovošrotu uprostřed mraků. Den většinou zbaví vidiny nádechu mystiky. Rocky mi dával najevo častým odbíháním ke dveřím, že je čas vyrazit do polí, ale rozhodl jsem se změnit trasu a připoutal ho na krátké vodítko.
Ošíval se. V přírodě jsme se cítili svobodněji a užili si volnosti mnohem víc.
Cestou k opuštěnému krytu uprostřed sídliště jsem přemýšlel o odpovědi jednatele na otázku, proč si vybral zrovna mne.
Tvrdil, že pro odvahu hledět smrti do očí. Všechny narozené děti se rozkřičely touhou po životě hned po prvním nadechnutí, ale já jsem se zarazil a pochyboval o smyslu dýchání.
Vzpomínka vydolovaná ze dna vědomí to vysvětlila.
Postrádal jsem tlukot matčina srdce a své neslyšel. Vadil mi ostrý dotek chladného kovu při uvítání. Ušmikli pupeční šňůru a dali lekci o sounáležitosti k jinému člověku. Od té doby jsem už stříhal sám, snad abych částečně zmírnil následný šok. Nemá to nic společného s odvahou, je to pouze o překonaném strachu ze samoty a ostřejším vnímání.
Zdržely nás policejní manévry u zdevastovaného domu s nezvanými nájemníky. Omámeni kouřem z ohně založeného ve stohu marihuany se smáli připoutání ke komínu. Těžkooděnci se šikovali s vážnými úmysly ukázat, zač je loket pro existence, které rezignovaly po letech ztracených marnou nadějí. Srocení alkoholici jim tleskali a nenávistně pokřikovali na rozesmáte rebely. Feministky spílaly všem mužům bez rozdílu a proklínaly nemoc šílených krav.
U pahorku z hlíny navršené na betonové velrybě, Jonášové v ní jednou přežijí hysterii atomů, jsem zaslechl varovaní vnitřního hlasu, ale zvědavost člověka připomíná buldozer mezi sněženkami.
Rocky naježil srst a zpozorněl.
Psí výkaly z trávníku parku vystřídala lejna lidí ověnčená útržky novinového papíru v křoviskách okolo vchodu s železnými vraty jako do trezoru. Neznámý bankéř je však nezavřel.
Protáhli jsme se do podzemí a vyplašili tlustou kočku.
Přežrala se potkanů, nebo byla v očekávání?
Protáhla se nabízenou ústupovou cestou s neochotou domácí a nevraživě prskala. Zmizela za kontejnerem přetékajícím odpadky. Vodítko vyhrožovalo prasknutím.
V betonové kobce panovalo přítmí.
Zamířili jsme k světlu na vzdáleném konci.
Pocházelo z voskovic pod nápisem přes celou stěnu.
No Future!
Barva připomínala zaschlou krev a vosk stékající ze svící vytvářel rozsáhlou kaluž. Kapky vody dopadaly na dno nějaké nádoby a narušovaly hrobové ticho v rytmu neviditelného chronometru.
Rocky zavrtěl prutem a hrnul se ke změti hadrů na podlaze.
Spal v nich neupravený stařec s vrásčitou ženskou v náručí. Zíral jsem na nahá a ošklivá těla. Zoufale se k sobě tulila. Dojemná obžaloba pokrytectví i humanismu. Zvědavost potlačila nepříjemné výčitky z pohledu na stáří zneuctěné životem. Zatoužil jsem uslyšet lidský hlas. Odpovědělo mi zahvízdání v nose a táhlé uniknutí vzduchu z řitě.
Kolem lůžka se povalovaly prázdné lahve a ohlodaná kost trčela z kotle nad otevřeným ohništěm. Rocky se zarazil a nespouštěl z ní pohled. Morda se zaplnila slinami. Kanuly do špíny jako slzy ze živočišné žravosti.
„Co šmíruješ, šmejde?“
„Jen tak… Jsem tu náhodou.“
„Odpal!“
Uchopila láhev a snažila se zamířit.
Rocky vystartoval bez varování.
Vodítko zadrnčelo, když se vzepnul na zadní.
Zaječela hrůzou.
„Nic vám neudělá. Netropte hlouposti.“
Stařec otevřel jedno oko a pak je zavřel. Mrtvý brouk je výhrou v tombole pro jiné.
„Odprejskni, vole. I s tou bestií. Neobtěžuj slušný lidi!“
Jeho hlas zněl nevzrušeně.
„Přišel jsem na kus řeči.“
Posadil se a měl pohled jako ostny z planých růží.
„Si cvok? Nikdo o tebe nestojí. Vezmi si kost pro svýho psa a vypadni dřív, než zavolám ochranku. Jsou to démoni, vole!“
Nabídl nám odchod se ctí.
Rocky popadl kořist. Na jednom konci měla kloub s kopytem.
Maso ožrali bezdomovci.
Jednatel společnosti s neomezeným ručením projevil smysl pro recesi.
Jeho smích duněl i z nejmenších puklin betonu. Usmívaly se i záhadné bytosti a odhalovaly střepy zkažených zubů. Strach z bídy a hladu je čertovsky potměšilý a nemiluje svobodu, ale ony s ním stále zápasily.
Na rozdíl od jiných.
Zamířili jsme domů.
Rocky byl v sedmém nebi. Hrdě svíral kost v zubech a našlapoval jako šampión. Pobaveně jsem sledoval, jak se s ní vláčí. Doma do ní vyvrtám otvory a naučím ho pískat na ni jako na flétnu. Může se stát psem krysařem.
Nevěděl nic o mých záměrech.
Pošilhával po okolí jestli vůbec někdo ocení jeho trofej.
Všiml si nás hlouček dětí u vraku auta vybrakového sběrači kovů a růžolící chlapeček se zeptal: „Kolik je hodin?“
Podíval jsem se na hodinky.
„Bude šest.“
Chlapeček se zadumal.
Přemýšlel jsem o kontrastu mezi vzhledem odrostlého Jezulátka a neschopností poděkovat, když vtom se obořil na jednu z dívenek.
„Musíme domů, kundo!“
Vyrazil mi dech, ale ovládl jsem se a zeptal: „Víš, co to slovo znamená?“
Rozjíveně vykřikl: „Má ji mezi nohama!“
Okamžitě jsem zareagoval: „Asi myslíš pipinku?“
Následoval pobavený řev předškolních špuntů a zařadil je do smečky.
Rocky naježil srst a vycenil tesáky.
Netušil, že slyší bolestný křik. Znal jenom kňučení štěňat.
Nebe pohřbilo hvězdy.
Někdo nemilosrdně ukřižoval děti na plácku mezi věžáky a do tmy zářil neonový nápis.

demon

PRÝ JE HODNÉ CHVÁLY

Posted in Gril by ondys on Prosinec 15, 2016

pluh

Překovat meče v pluh a mírumilovně orat ve prospěch všech, kteří si ponechali zbraně.

pluh2

ZASE S KŘÍŽKEM PO FUNUSE

Posted in Pikant by ondys on Prosinec 13, 2016
Za zdravější život

Za zdravější život

Pokrytečtí inženýři lidských duší, to se vám povedlo. Kouření v restauracích i hospodách jsem si vyřešila dávno, kdy mne tehdejší opilý přítel fyzicky napadal i nutil kouřit, a když jsem odmítala, že je to nechutné, pálily mne potom obě ošoupané dírky několik dnů. Už do těch zařízení, ani s tím smradlavým zvrhlíkem, nechodím. Obracím se na vás v zájmu budoucnosti našich dětí s návrhem, jak konečně zatočit s nebezpečným automobilismem, který denně prokazatelně ničí zdraví a životy daleko většího počtu lidí. Prosaďte zákon, že výfuky motorů musí být vyvedené do cestovního prostoru kvůli čistému vzduchu pro všechny, a než se problém samospádem vyřeší, je třeba rozmístit co největší obrázky z nejdrastičtějších nehod na všech volných místech karoserie. Věřím, že mi vyhovíte a děkuji. Za zdravější planetu a více peněz pro všechny ve zdravotním pojištění…

Buď fit!

Buď fit!

OPTIMISMUS A ODPADKY?

Posted in Gril by ondys on Prosinec 10, 2016

Na planetě v konzumním prostředí se prasata a hovada musí mít skvěle, už zasrali i její okolí…

Vidím to černě

Vidím to černě

Vidím to černě

Vidím to černě

Vidím to černě

Vidím to černě

Vidím to černě

Vidím to černě

Vidím to černě

Vidím to černě

Vidím to černě

Vidím to černě

Již bezmála 60 let koluje kolem Země obrovské množství úlomků z družic, raket a dalších zařízení, které mohou poškodit fungující satelity a narušit světovou komunikační síť. Mnohé z těchto objektů se pohybují rychlostí až 28 tisíc kilometrů za hodinu. Mohly by ohrozit astronauty a mnohá zařízení v hodnotě miliard dolarů, včetně družic sledujících počasí.

Již bezmála 60 let koluje kolem Země obrovské množství úlomků z družic, raket a dalších zařízení, které mohou poškodit fungující satelity a narušit světovou komunikační síť. Mnohé z těchto objektů se pohybují rychlostí až 28 tisíc kilometrů za hodinu. Mohly by ohrozit astronauty a mnohá zařízení v hodnotě miliard dolarů, včetně družic sledujících počasí. (Převzato z internetu)

 

KAFE S RADIMEM HLADÍKEM

Posted in Krátce by ondys on Prosinec 6, 2016
Jan Hrubý, Radim Hladík a Vladimír Mišík

Jan Hrubý, Radim Hladík a Vladimír Mišík

Yarda Pichlík mi tvrdil, že bonbónek zabalený do nabízené sestavy ještě neslyšel. Vláďa Mišík, Honza Hrubý a Radim Hladík. Legendární kytarista, který sólovou hrou stavěl katedrály tónů při koncertech Blue Effectu, přijal Vláďovo pozvání k uzavření  vzpomínkové akce na Karla Kryla v Teplicích. Na nádvoří zámku jsem všechny tři našel při rozhovoru s Alenkou, Jardou a Evou, která měla průvodní slovo celým odpolednem a ukecala Vláďu k odpovědím na otázky pro noviny. S Radimem jsme zašli na kafe, pil překapávaný, já tradiční se zkříženýma nohama, a bavili jsme se o běžných věcech. Byl naprosto přirozený jako člověk, který umí hodně. Pak si k nám přisedl Vláďa s Honzou a chvíli jsme si utahovali z poledních debat politiků v televizních studiích. Koncert se odehrával pod hvězdami a co dodat? Skvělý výkon a nadšený ohlas. Dozvěděli jsme se i pikantní novinu, že se Hladíkův klan rozrostl o vnouče někdy kolem poledne. Všichni tři se museli vrátit na scénu ještě dvakrát po závěrečné písničce. Pro sběratele kuriozit mám překvapení: Vláďa Mišík přednesl dvě básně od Karla Kryla. Dobrý!

Vladimír Ondys 6. 9. 2004

TUČŇÁK

Posted in Krátce by ondys on Prosinec 1, 2016

lnvswin

Stojí to dnes za hovno s dřívějším přístupem k životu. Byl jsem zvyklej zatnout zuby a snažit se razantně překonat nepřízeň osudu především silou, ale po mozkový mrtvici musím zápasit s neuvěřitelně otravným hučením v hlavě a zvykat si, že jsem vratkej jako batole, když se učí chodit. Zabíjím spoustu času spánkem (i osmnáct hodin), každodenní procházkou v jakémkoli počasí (dva až čtyři kilometry denně) a hlavně učením Linuxu (čas mi pak mnohem rychleji letí), abych umřel jako znalej svýho počítače co nejvíc. Prej budou zase vánoce. Tak hlavně merry…