Vladimír Ondys – Z konce světa

Koukněte – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Červen 24, 2019

Když je na Žampachu napršíno…

A kdo zná jméno těchto krasavců? – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Červen 17, 2019

Hádanka – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Červen 10, 2019

Umí někdo pojmenovat tuto houbičku, která vyrostla tento týden u Lešan – u Prahy – (asi 7 km od naší chaty)?

Nechte zpívat Mišíky – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Říjen 20, 2017

No Láďo, tedy Vláďo…
hmm, – tak mě napadá, že to je vlastně jedna věc, kterou máš s tím Mišíkem společnou – oba jste Vladimírové a oběma se říká „Láďo“. Ale to asi nebude nějaký specifikum, to je zřejmě úděl všech Vladimírů a jak to tak pozoruju (i u Vás dvou), zřejmě se s tím už asi smířili. Ovšem nutno podotknout, že to zas třeba taková Eva Mišíková, už dost přes třicet let Mistrova manželka, ho oslovuje důsledně „Vláďo“. (Takže jinými slovy: „VONO TO DE…“.)
Ale ostatně o tom jsem nechtěl… Původním mým záměrem bylo poreferovat Ti o extrémně unikátní záležitosti, která nastala a byla jedinou svého druhu a opakovat se nehodlá, tudíž asi nebude. Víš, jak byly takový ty nápisy po Praze, když byl zakázanej Mišík. „Nechte zpívat Mišíka!“ Bylo toho docela dost a všude. Když potom po roce 1989 vyšla deska, která do té doby vyjít nemohla, měla obálku, na níž byl spokojenej úředníček, kráčející s kyblíkem barvy od zamalovanýho nápisu… A ta deska se jmenovala „Nechte zpívat Mišíka“. Láďa Vláďa mi tehdy zavolal, že by chtěl na zadní stranu nějakej text a že ten, co mu to tam napsal, to pojal tak nějak příliš oslavně a že se mu to nelíbí… nojo, jenže on chtěl, abych to vytvořil do druhýho dne. Tak jsem si napustil vanu, dal si tam desku napříč, tužku, papír a džbánek piva na dosah ruky. Druhej den jsem mu to odevzdal a asi za měsíc to vyšlo.
No ale o tom jsem vlastně původně vůbec nechtěl psát! Chtěl jsem Tě informovat o té akci, co byla v Lucerna Music Baru teď v pondělí 16. října. Zorganizoval to časopis Rock & All a nazvali to stylově „Nechte zpívat Mišíky“. Napadl je totiž takovej fór, že tam budou zpívat všichni členové jeho rodiny. Takhle zdálky se to možná zdá jako blbost, ale kdo ví, ví. Oni opravdu všichni zpívají. A tak to taky bylo.
Lucerna Music Bar byl vyprodanej. Začlo se celkem bez nějakýho většího zpoždění a prvním matadorem byl (V)láďův nejstarší syn Maťo se svou kapelou Gingerhead. Musím říct, že tu kytaru dře celkem dost obstojně, ale největším překvapením byla pro mě jejich zpěvačka, honosící se myslím že poněkud tendenčním jménem – Eliška Pekárek Flaková – no dobře, ale hlavní záhadou pro nás bylo její břicho – ptal jsem se vedle stojícího kytaristy z ETC… Kulicha v kontextu jedné jejich starší písně: „To břicho je od piva? Jestli ne, tak je to buď voda, nádor nebo dítě.“ Nevěděl. V průběhu večera jsem pak zjistil, že naštěstí pro všechny, hlavně pro zpěvačku, je to ta poslední varianta, tipuju tak týden před slehnutím. Ale zpívala jak ďas. Nechtěl bych ji k nikomu přirovnávat – je to prostě Pekárek, no…

Následoval těžkej mišmaš, kterej si už tak úplně nepamatuju (taky ty piva do toho, ne ?), ale určitě pak přišla kapela E+Mausy s frontmankou Evou Mišíkovou, už několik desetiletí manželkou Legendy V. M. Hráli… – no, „modernu“, chtělo by se říct. Hlavně textově to bylo silně avantgardní, což se není co divit, neb Eva je známou nejen překladatelkou francouzských básníků, ale i zcela svéprávnou básnířkou. Jestli to náhodou někdo neví, zpívala (a hrála na klávesy) svého času taky v Hudbě Praha. A její nynější prezentace na to tak trochu navazuje – její projev bych zařadil někam do postpunkový éry a sféry. V hlase naléhavost, která se dá vydržet tak možná dvě–tři skladby, ale pak už jste z toho celí nesví a prosíte, aby vám dala pokoj. Je to ten recept od Sex Pistols – opírají se do toho, aby vás nasrali… Eva tohle asi ví, a proto si vzala na pomoc dceru Báru, která jí tvořením překvapivě krásných souzvuků svým sametovým hláskem dělala úžasný garde, který to všecko tak nějak zahladilo a člověk se tím pádem uklidnil a ten infarkt nakonec nedostal.
No a pak byly všelijaký přeseskupeniny, třeba nejmladší, z rodiny toho času asi nejmediálnější syn Adam, mezitím taky nějaká přestávka, samozřejmě zpíval taky pan Legenda Vladimír s celou svou kapelou. O přestávce jsem mu říkal, že jak jsem tak slyšel Adama, tak se mu ten hlas nese asi tak, jako tátovi, když zpíval „Sluneční hrob“ asi před sedmačtyřiceti lety. A „Legenda“ se jen tak usmíval a přitakal… protože na rozdíl ode mě věděl, co bude v další části večera. A bylo! Mimo jiné Adam se starým repertoárem svýho táty. A byl tam i ten vysluněnej hrob a neslo se mu to a bylo to tam! Kruh se uzavřel – půlstoletí je tu a je to v rodině! Zaplať Pámbu. Totiž zaplať Příroda, jak by řekl Werich.

No ale byly tam ještě další atrakce, zpívala znovu i Eva i Bára, došlo samozřejmě i na celospolečenskorodinnej mišunk, kdy zaznělo například Dylanovo „I Shall Be Released“ a na úplnej závěr symbolicky „Víno, ženy, zpěv“. Symbolicky proto, že to je ta, co kvůli ní (mimo jiné) dostal kdysi zaracha, když ji ve velkým sále Lucerny zahrál jako nepřihlášenou skladbu. – Ono to bylo sice možná spíš kvůli těm obřím trenýrkám, na který se leccos promítalo a ta nepřihlášenost byla použita jako záminka, nebo to bylo ještě jinak, ale to už je jedno. Tohle byla prej ta oficiální kapka.

Jo a abych nezapomněl: Bára Mišíková do nás v průběhu večera naprala youngovku „Don´t Let It Bring You Down“, na což jsem zíral jak zjara, protože to bylo naprosto skvělý. Ona se už v těch dvojhlasech s matkou docela projevovala, ale tohle… – ! No čuměl jsem, jak jsem uměl. A tak mi táhlo hlavou, když jsem viděl na tom pódiu tuhle pravděpodobně nejkrásnější zrzku z Prahy 7 – Letná: „Ty vole, tohle ti sedělo na klíně u Sázavy asi před pětadvaceti lety a bylo tomu pět let… Dnes bys „tomu“ mohl tak leda otevřít dveře a uklonit se a ono by tě to ani nepoznalo…“
No a pak člověk stojí o přestávce u baru, ve vší slušnosti se opíjí… a najednou se předsálím řítí nádherná zrzka, rovnou jemu do náruče, na přivítanou se s ním líbá (všichni čuměj) a na otázku „tys´ mě poznala?“ říká „no jasněěě!“ … Tak to je teda, milí mladí přátelé, fakt nezapomenutelný.
No a tím vším jsem chtěl říct, že ta kultůůra je někdy fakt život zachraňující… Nebo aspoň udržující.

Všechno nejlepší, Lábusi – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Březen 27, 2017

Vladimír Lábus Drápal

Mc Laren a Epstein českého androše, šéf vydavatelství Guerilla a ředitel lounského divadla VLADIMÍR LÁBUS DRÁPAL oslavil své letošní 53. narozeniny tradičně vyvenčením několika exponátů své stáje v sále gasthausu v Dobroměřicích. Bylo to v sobotu 25. března. V 17 hodin vpustili plebs, v 18:20 začaly hry.

Hned zkraje jsme museli pro nemoc obrečet teplické Aku Aku. FLOWER COVER z Loun ale nikoho nezarmoutili. Kompletní prezentace kultovní sabatí desky „Paranoid“ byla odvedena precizně. A jelikož pomalejší skladby jak známo odhalí slabiny, byla zejména „War Pigs“ dokladem jejich kumštu.

Českolipská sestava OLD MINKA BAND do nás naprala punk´n rollovou harmonickou nostalgii, rvoucí duši na kusy. Házely se dekadentní perly… tenhle večer snad ne sviním.

A přišel explozivní start kapely SVATOPLUK, u mikrofonu kromě charismatického Rosti Tvrdíka osobně i skvěle rozcvičený Sváťa Karásek. Když jsem ho viděl přicházet, bál jsem se, ale to padlo při prvních taktech. Takovej bigboš tu ještě ten večer nebyl. Jo, vážně: bigbít, hard blues, boogie, to všechno. A jeho klasika, převedená do rockecu – otisky i podobu sejmuli a tulili se taky… Kdo zná jeho standardy, ví. Vokálně Tvrdíkovi spíš přicmrndával, ale tanečky a vůbec fyzkultura – vzhledem k anamnese úctyhodné!

A pak to přišlo. KABINET DOKTORA CALIGARIHO jsem viděl poprvé a doufám, že ne naposled. Jak správně řekl Lábus, tady vůbec nejde o masky. To divadlo je komplexní. A je tam všechno! Každá skladba jiná škatulka. Trocha Ramsteinů a trocha under-rapu. Carl Orff hodil své selské zpěvy do hororu. Mrazivě děsivé chorály. Jestli existuje stadiónová gotika, tak je to tohle. Tedy místy. Jinak možná parodie na tohle všechno a ještě mnohem víc. Prostě, tito pošahanci to u mě ten večer vyhráli.

Pak přišla legenda, po 50 letech vzkříšená a na zadní opět postavená, ta, co na ni většina čekala. THE PRIMITIVES GROUP, ač rodilý Pražák, jsem živě viděl poprvé. (Když před 48 lety končili, byl jsem těsně po matuře a sledoval spíš Beatles, Rangers a Mary Hopkin.) Zkraje to nakopli geniálně zpomalenou verzí „Johnny B. Good“. Pokud jde o další repertoár, ve všech těch Fugs, Mothers… nebo Pretty Things nejsem úplně kován, takže jsem většinou neměl srovnání, ale líbilo se mi to. S ohňovými efekty se tentokrát mírnili – dá se pochopit při omezeném počtu hasičů v zákulisí. Až došlo na Doors, kde si ale dovolím být arbitrem, neb tohle znám přes 40 let nazpaměť a odkaz svého duchovního dvojčete J. M. nesu za jeho i svůj hrob… Jsou dva způsoby, jak dobře udělat cover. Buď přesně napodobit originál, nebo ho totálně předělat a dát mu něco svého. Primitives odehráli ty tři kultovní skvosty asi tak, jako kdyby Doors už spěchali domů. Nejvíc to odnesla ta poslední, ke všemu něco jako moje hymna. „Alabama Song/Whiskey Bar“. Kurt Weil, Bertolt Brecht a Jim Morrison rotovali v hrobě jak zajíci a já jsem šel na tullamora… Ivane Hainiši, takhle ne.

JIŘÍKOVO VIDĚNÍ jsme nezažili – hromadná únava, hromadný odjezd a ještě nám tu noc ukradli jednu hodinu.

Ale jinak dobrý, dokonce MOC dobrý. Lábusova ručka vybrala jako vždy skvěle. Organizace skoro na minuty, pivo, guláš, tatarák, že by Pohlreich nemohl říct ani popel. Příště přijedem zas. Drápale, doufám, že jsi nesmrtelnej.

Kabinet doktora Caligariho

Ivan Hainiš, The Primitives Group

Třinácté narozeniny – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Červenec 14, 2016

Naše Kettynka dnes slaví!

Všechno nejlepší

Všechno nejlepší

Všechno nejlepší

Všechno nejlepší

Všechno nejlepší

Všechno nejlepší

Koncert pro Jeroma – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Květen 16, 2016
Koncert pro Jeroma

Koncert pro Jeroma

Vážení pozůstalí,

kdo má zájem, ať si otevře youtube a tam si zadá heslo Koncert pro Jeroma. Je to záznam asi tak první čtvrtiny akce, která proběhla v Teplicích v klubu Nexo (bývalý Knak) 5. Května t.r. Trvá to asi hodinu a 3/4.

Pokud by někdo neměl čas sledovat to celé, doporučuju tyto hlavní body :

  1. minuta – úvodní slovo Tomáše Morávka
  2. minuta – Tomáš Jarolím, hlavní pořadatel
  3. minuta – Jaroslav Kubera o Jeromovi (ze záznamu)
  4. minuta – hlavní fotografický dokument Tomáše jarolíma s komentářem ve stylu Járy Cimrmana (boužel kvalita zvuku není ideální, ale to hlavní se chytí)
  1. minuta – Pavel Vícha, autor Jeromovy přezdívky (jen nevím, proč si nechal pro sebe ten pravej důvod – ten jeden moment v klubu Radar před skoro 50 lety, kdy zkomolením názvu kapely Iron Butterfly  dýdžejem,  čehož se Vícha  chytil  a tak došlo  k historicky  jistě prvnímu  vyslovení  jména  Jerome  –  mám  to  přímo od nebožtíka,  tak věřím téhle verzi)

     1 hodina 2 minuty – Jaroslav Kubera živě od baru klubu Nexo

     1 hodina 21 minut – další  sestřih fotek  (většinou mé výroby),  začínající videozáznamem,  kde  J. diriguje Svč. filharmonii

      1 hodina 25 minut – začátek koncertu kapely Blue Rocket

     1 hodina 30 minut 56 vteřin – začíná jejich největší hit „Route 66“, stojící za poslech – já ho teda považuju za něco na úrovni Lynyrd Skynyrd

     Bohužel se nevešel koncert Aku Aku, kapela Hlahol, ukázky z Jeromovy poezie a projevy Karla Nygrýna a můj, které byly ještě asi o hodinu později. Ten svůj Vám můžu reprodukovat tady :

     „Ábend, dámy a pánové ! Původně jsem chtěl mluvit asi hodinu a 3/4, ale když vidím ten spád událostí a taky už jsme trochu znaveni, že…?… Tak připomenu jen Jeromovu zálibu v latinských příslovích, jichž měl na malejch papírcích sepsáno spoustu v originálním znění i v českém překladu. Troufám si říct, že mezi jeho nejoblíbenější patřilo to, které jsem ho naučil, a sice ´Non est magnus pumilio, licet in monte constiterid´. Jistě všichni rozuměli, že, ale kdyby NÁHODOU někdo latinsky nevládl, tak to česky znamená ´Trpaslík není velkej, ani když ho postavíš na kopec´. Pokud se někdy vyskytl nějakej duševní trpaslík, kterej nepochopil, co se tím myslí, Jerome mu to rád vysvětlil : ´To máš, jako když se u nás řekne vůl zůstane volem a pařez pařezem.´ Ale já jsem si jistej, že kdyby teď  Jerome přece jen přišel támhle těma dveřma, houknul by na mě ´Co tu meleš nesmysly z hlavy, ovare – nech toho a pojď  si dát kořalku !´  Tak já jdu.“

Přikládám ještě fotky.

Tak to je všechno, co Vám můžu poskytnout z této akce – užijte si to.

 Yarda

Koncert pro Jeroma

Koncert pro Jeroma

Jerome – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Květen 5, 2016
Jerome

Jerome

Jerome

Jerome

Jerome

Jerome

Smrž polovolný – Jaroslav Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Duben 12, 2016

Morchella hybrida seu semilibera – 11.IV.2016

Smrž polovolný

Smrž polovolný

Smrž polovolný

Smrž polovolný

Smrž polovolný

Smrž polovolný

CZECH FLOYD na Hvězdě – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Únor 4, 2015
S kamarádem

S kamarádem

Hlásím se po delší době, abych referoval o kulturním trapáku, jehož jsem byl svědkem tuto sobotu, 31. ledna na Hvězdě v Teplicích. Kapela CZECH FLOYD byla avizována jako český revival Pink Floyd a stála 180,- Kč. Už to mě zarazilo, když jsem dva dny předtím v UL za Mišíka s ETC… + třemi hosty z předchozích sestav (Guma, Olin a Kubeš), čili sakumprásk 9 hvězd jak Aldebaran, platil 150,-.
Někdy před osmou se začalo ladit, asi ve 20,30 se skončilo a pak se dlouho nic nedělo, až nakonec na nátlak (pískot, řev) nastoupila kapela ve 21,20 a začala skvělým otvírákem „Shine On You Crazy Diamond“. To byla mimochodem jedna z opravdu povedených písní…
Až do třetiny koncertu jsem své nespokojené okolí zklidňoval, že to není tak úplně blbý, jak ostatní tvrdí. Ale pak už to nějak nešlo. Vrchol všeho nastal v úvodu „Another Brick In The Wall – Part II.“ Zaznělo tam cosi jako sbor vykastrovaných kocourů, něco, co na deskách PF neuslyšíte. Pak už jsem se nesnažil další úlety bagatelizovat.
Ono se k hraní převzatého repertoáru dá přistupovat všelijak. Když se to dělá „nějak jinak“, po svém, může se tím zakrýt, že to někdo prostě přesně podle originálu neumí. Tohle ale u Pink Floyd asi nepůjde, protože hrát jejich věci jinak je asi blbost. Zbývá tedy druhá cesta = naučit se to přesně podle nich. Když říkám „přesně“, myslím „pünktlich“, víme? A o to se právě Czech Floyd evidentně snaží. Jenže to, jak jsme slyšeli, taky nejde. Chybění mnoha zvuků, známá sóla jinak (nejvíc mě dojal odfláknutý „Time“, a to už od prvních taktů)… Ono když si dáte na Seznamu prostě “Czech Floyd“ a otevřete hned první odkaz „Lidé – Czechfloyd“ a tam potom “multimédia“, zjistíte, že ani v té nejpovedenější, „Shine On…“, co o ní už byla řeč a kterou tu mají celou z koncertu, zřejmě vědomi si toho, že ta jim jde nejlíp, není vůbec všechno tak, jak má být. Při klidném domácím poslechu, bez koncertního ohlušení a okolního rumraje hospody, je slyšet, jak je to všechno přibližně, nahrubo…
Nevím, mají-li toho nazkoušeno víc, než předvedli v Teplicích za ty dvě hodiny. Každopádně tady úplně vynechali první 4 desky i „Animals“ a z „The Wall“ zazněla jen ta zmršená „Cihla“. Tu se mi ke konci chtělo hodit. Ale žádná tam nebyla.
Pár zlitcům nic nevadilo, příčetnější byli eufemisticky řečeno zklamáni. Já jsem tuhle kapelu zažil poprvé a předpokládám, že naposled. Obávám se, že tohle nebyl „momentary lap of reason“. Ze jmenované ukázky na netu to vypadá, že jde o setrvalý stav. Tak možná, kdyby byli aspoň o polovinu levnější… Jinak jeden z teplických lékařů nedoporučuje a ostatní tam nebyli.

Teplice

Ve Ztraceným světě

Ve Ztraceným ráji

Na Letné

Na Letné