Vladimír Ondys – Z konce světa

Co jsem to chtěl vlastně? – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Červenec 30, 2014
Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Reklamy

Co jsem to chtěl vlastně říci…? Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Červenec 26, 2014

Měl bych přispět nějakým článečkem na blog, říkám si. No jo, jenže mě nic nenapadá. Teda chtěl jsem pokračovat v Příběhu Robota Jiřiny a žasnoucímu čtenáři konečně inscenovat epickou, divokou, strhující milostnou scénu, plnou ďábelského erotička a nekonvenčního sexu. Takovou, kurva, pořádnou píchačku. Zajeboviste. Stejně to nikdo nečte. My, horizont důchodového věku téměř na dohled, provozujeme ušlechtilejší kratochvíle a místní, jak bych to jen kulantně zaobalil, řekněme důchodci, vymýšlejí mezi živořením rovněž jiné kraviny. Žádná šukačka. Budu moci hned! Ale kupříkladu takové pročítání letáků obchodních řetězců, vyhledávání slev, lupu do ruky, brejle na nos…, třebas: Lídl…, balená vepřová kýta ve slevě, uzená klobása z místních zdrojů, chytrá televize, to je počteníčko, hned jsem v obraze, na správné vlně, úsměv bystře září zbylým chrupem Smart Horákyně. Nedávno jsem nalitý navštívil malé řeznictví. Majitel vztekle porcuje maso v přípravně, kam je vidět od chladicích boxů, prodavačky nezvykle velké ženy, snad dcery dosud neobjevených kyklopů z Beskyd, fackou by statnému muži urazily palici, dokonce ta největší si pravidelně holí kníra, odbavují jednoho po druhém. Vlevo prodávají salámy a masné výrobky, vpravo rozkrájená těla prasátek, kraviček, slepiček, intenzivní odér masa jakmile vstoupíte. Masný krám, že jo? Vždy mě dojme nejmenší z řeznic, přestože i vedle ní jsem trpaslík, když na dřevěný ponk položí pořádný kus uzených žeber a něžně tne. Kdy já naposledy jedl hovězí a jak vůbec vypadá? Koupil jsem kus čehosi, vím určitě, kližka to nebyla a samozřejmě než dorazil domů, zapomněl, co jsem původně koupil. Následující sobotu jsem nad bochníkem masa marně dumal, o jakou část krávy se vlastně jedná. Většina skončila v guláši. V bedně reprizují seriál o grilování s vytlemeným holohlavcem, kterému všichni říkají šéfe, tak bylo nabíledni, že zbytek připravím jako stejk, v horším případě roštěnou. Sníst, v běžném smyslu slova, nešlo ani jedno. Asi to bylo hovězí přední, nejvíce namáhaný, tudíž fest tuhý kravský sval.

Já nevím, mladinká slovinská recepční pravila něco ve smyslu, že my, Češi dokážeme věci neuvěřitelně zkomplikovat a nechat tak. Divné. Ti mladí jsou vůbec hrozní a navíc, navíc zvyšují inflaci. Ne že bych jich bylo moc nebo příliš, to ne, ale například jim nevadí enormní výše kolejného (hostel v Praze je i dvakrát levnější než studentská buňka pro tři lidi, k tomu patrová postel – došlápnutí na podlahu bývají poněkud dlouhá). Požadují enormní platy, chtějí bydlet v 3+1, jezdit na dovolené na opačný konec světa – doporučuji směr západ – nad bývalým Sovětský svazem jen opatrně, v houfu, padák v batohu. Takhle vypadá víra v budoucnost?

Měl jsem v úmyslu navštívit mého zesnulého španělského kámoše, dát řeč, popít i vína, Fernet mistrovi nechutná, ale agentura převážející lidi pro nedostatek účastníků výlet zrušila. Co naplat. Figueras a Salvátora na věčném odpočinku navštívím příští rok. Vlastně jsem chtěl napsat krátký komentář k fotkám z Lublaně a Mariboru. Hlavní město Slovinska je pravidelně vyhlašováno v Top 10 nejlepších míst pro život. Možná díky řece Ljubljanici, architektuře, jež nese pečeť i u nás dobře známého Jože Plečnika, příznivému klimatu, kotlině lemované pásmem horských hřebenů. Počet obyvatel nepřesahuje 300 tisíc. Nu, taková zpropadená provincie už od dob Říma. No a ty německé důchodkyně s nateklými kotníky opět jako doma, na Ja, Hilde, unsere Leibach. O Maribor sváděli po první světové válce boje domorodci a německé četnictvo, ba, ba. Kdyby mi pod slunečníkem nenabídli za rozumný eurodolar výbornou ledovou kávu a letní větřík konejšivě nečechral vypelichané kadaře, tak město zepsuju, fontánku kde kromě průzračné voděnky bylo nablito, pomíjím. Jinak tam roste nejstarší exemplář vinné révy na světě. Prozaicky řečeno, nevzhledné větvoví, jemuž nelze konce dohledat a nikoho nenapadlo jej konečně pokácet. Taková slezská holka od masa by vám předvedla jak na to. Jeb a máte po kulach. Naproti tomu je Ljubljaň čisťoučká, opět pominu, že jsem v parku šlápl do psího hovna, fotku posílat nebudu. Pachová stopa byla téměř dech beroucí. Nejproslulejšími vzněty architektury z dílny koho jiného, než fucked Jožky Plečnika jsou tři mosty postavené nakřivo, ovšem pod prvním mostním obloukem směrem od náměstí se nalézá WC udržované hajzl paní, považte, dokonce zadarmo. Náměstičku vévodí socha národního barda, jméno jsem jaktěživ neslyšel a jeho můzy, také neznám. Nevadí. Dalším neopominutelným Jožeho stavebním počinem je univerzitní knihovna. Celkem pohledný barák. Tam by se studovalo. Poslední dobou se intenzivně zabývám filosofickou vědou – u sklenky Fernetu poslouchám promluvy profesora Bělohradského z Youtube, následně silně rozrušen usínám uprostřed své Agory – rozuměj lože. Tamější knihovna by byla vhodnější. Přebytečné stoly bych vyházel, nechal nainstalovat autodráhu a nezbytný bar. Málem bych zapomněl, nad městem trůní fešný hrad. Zda-li jej stavěli podle Plečnika nevím, ale mnohé prvky tomu nasvědčují, mimo to, je z kopce pěkný výhled do okolí. Kolem místní radnice majetnicky přešlapuje a poletuje ochočená vrána. Možná hlídá vchod do atria, kde je malá, volně přístupná expozice, která by měla připomínat válečnou minulost dnes již svrchovaného státního celku. V této souvislosti si často uvědomím, jakou krásnou, pravděpodobně i bohatnoucí zemí by bylo nejen Slovinsko, nýbrž celá bývala Jugoslávie. Holt, dějinám neporučíš a šrámy na jejím těle se hojí dlouho, nezřídka vůbec.

Vzpomeňme ještě onu řeznici, která by jistě přesvědčila nebohého Vincenta, že bez jednoho ucha bude hůř slyšet, blbě vypadat, a pokud by jinak nedal, tak jeb a bylo by.

Stojím na Agoře věčného odcházení, obloha posetá milióny sluncí, horizont nekonečně daleko i blízko. Sevření. Hvězdy září, Rhona zrcadlí noční nebe, bárky opětují ukolébavku řeky, dvě ženy stoupají nábřežím, v dálí planou světla Arles. Starry, starry Night. Takže příště malé dostaveníčko, ne v Novém Yorku, ani Arles, ale v Musée d’Orsay.

http://www.youtube.com/watch?v=nkvLq0TYiwI

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

Co jsem to chtěl vlastně?

NORMÁLNÍ JEV

Posted in Ahoj by ondys on Červenec 24, 2014

Život vždy byl, je a bude boj o přežití a je naprosto běžné, že si ho jedni chtějí usnadnit na úkor jiných, hloupé je, že v současné Evropě vítězí mírumilovní levičáci a inženýři lidských duší, kteří preferují to nejpokleslejší, co se najde v lidech, a berou tím naději samostatným, schopným, pracovitým a poctivým jako mizivé menšině! A se silným státem to je jako s ohněm, s elegantně štíhlou administrativou při jeho nezastupitelné roli v životě svobodného občana může skvěle sloužit, ale s nenažraným pupkem levicového papaláše, který si hraje na pána, to je vždycky hrůza! Nejhorší okamžik nastane, když si stát samozvaně přisoudí roli podnikatele bez jeho existenčního rizika.

ŽE SI ROCKY HOVÍ NA TERASE?

Posted in Rocky by ondys on Červenec 20, 2014
:) Má k tomu pádnej důvod!

🙂 Má k tomu pádnej důvod!

:) Dnes osud dovolil čtyřnohýmu dědkovy třináct let a tři čtvrtě!

🙂 Dnes osud dovolil čtyřnohýmu dědkovi třináct let a tři čtvrtě!

A V PŘÍŠTÍCH DNECH SE UKÁŽE

Posted in Gril by ondys on Červenec 18, 2014

Jak silná slupka civilizace chrání současníky před barbarstvím…

USA: Letadlo bylo smeteno z oblohy!

USA: Letadlo bylo smeteno z oblohy!

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

298 cestujících a posádky zemřelo

PIETNÍ AKT

Posted in Ahoj by ondys on Červenec 11, 2014

Zajímal by mne pohled jiných na smrt našich vojáků po sebevražedném útoku v Afganistanu…

Pietní akt

Pietní akt

Vodoměrům navzdory – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Červenec 5, 2014

(alkoholické sny v neckách)

Vím, na pohyblivých píscích, v ponorných strouhách blábolení o Jiřině Robotovi jsem stvořil imaginární krajinu hor pochodujících kolem jezera Wörthersee. Hezké, ač je to spíše o strachu, nutkavých obsesích, příznacích alkoholické demence. Smutné nebo veselé, možná oboje, ale vlastně proč se na předmět zájmu nepodívat alespoň z autobusu?

Díky podzemním pramenům je voda jezera mnohem teplejší (28° C), než v mém domácím akváriu, kde bydlím s párkem mečovek, hejnem pavích oček, neonkami, které zapínám místo televize, jakmile padne tma. Skaláři se dočasně odstěhovali na Ibizu. Domovní důvěrník mě sprdl za neumytou chodbu, jak je ten člověk zarputilý. Však měl by a musí. Dům je v našem vlastnictví i péči. Babky v důchodu krášlí záhonky, jiní neustále brblají, občas si nějaký opilec rozbije palici o schod, popřípadě vykoná potřebu v suterénu. Deset minut jsem seškraboval ušlapanou žvýkačku z linolea v mezaninu, které čuně tohle mohlo udělat! Navíc se na sídlišťátku u lesa začalo vehementně krást. Když na sdělení, pokaždé jinak formulované, narazíte na nástěnce, dveřích do podlaží, výtahu stává se působivým. Začal jsem zamykat dveře a jedinou hotovost v podobě naskrblených 100 euro pečlivě uschoval. Domovní správa nás vůbec obšťastňuje veselým čtivem. Výstražné letáčky zmizely. Sláva, krást se přestalo! Objevily se nové. Do pololetí máme vyrovnat doplatky za bydlení, následně provést samo-odečet teplé a studené vody. Kdysi ty vodoměry vydržely snad 20 let. Měnit nejdříve vodovodní trubky a pak celé stupačky mi nepřijde zrovna optimální. Díky druhým vykonavatelům stavebního blaha jsem se naučil řezat kachličky, restaurovat dříve nalepené kachle pomocí lepidla, tmelu, vše nevzhledně zapatlat a dočišťovat kuchyňským nožem. První vyvrátili poměrně těžká dvířka – sadrokarton plus keramický obklad – zakrývající „střeva domu“. Pyšní na nově instalované trubky dokonce projevili lítost nad rozbitým umývadlem, když už jim bylo žinantní tvářit se, že za to můžu já. Nedávno mě opět vyděsili výměnou vodoměrů. V pracovní době, jak jinak. Nic nezničili, jen ty vodoměry jsou jaksi větší a dvířka nejdou dovřít. Věru tak na palec. V alkoholovém rauši, třeba se zapnutou pračkou nebo za neustálého splachování, není krásnější podívané, nad otáčející se ručičky vodoměru. Rozjívené mečovky a hlavně malá paví očka budou u vytržení. Minulý měsíc v dnech tropického horka se konala domovní schůze. Účast nutná. Nenuceně jsem polkl pár štamprdlí funebrálního liquidu a šel do sklepa schůzovat. Proběhlo hlasování o instalaci kamerového systému do venkovních a vstupních prostor. I vzpomněl jsem Orwella, rezolutně pronesl k shromážděným, že hodlají konat zlo a jediný byl proti. Jediná babka stižená Alzheimerem, pravděpodobně problém jaksi nepojala a zdržela se. Mě neupálili, přece platím, ne…?, jen jsem za ještě většího blba. Prostě jak zpívá Nohavica: Vyloučili mě z osady, že prý jsem houby tramp.“

Znáte to. Občas ráno zaslechnete písničku z rádia a ta vám v hlavě zní do večera, nebo alespoň oběda, než třeba, jako v mém případě, se vás pokusí minimálně psychicky otrávit kuřetem stokrát jinak. Včera mi v mozku vytanuli Bono Vox a U2 v megahitu „I still haven’t found what i’m looking for“. Jasně, hledal jsem schovaná Eura. Zjistit po dvou hodinách vzpomínání a hledání, že zapadla mezi povlečení o polici níž, potěší.

No, ono i s tím jezerem Wörthersee to bylo komplikované. Vždy jsem si myslel, že název odvozují od utrpení toho mladého, jež popsal Goethe a ono je to podle vrby…

Velikonoce jsou svátkem pohyblivým a já nevím, jak to ten kosmický tesař, nebo čím se vlastně živil, dělal, ale dokázal vstát z mrtvých, vstoupit na nebe a po padesáti dnech dokonce sestoupit v podobě ducha. Svátku se říká Letnice, a některé státy jej prohlásily za vlastní a jejich občané nemusí do práce. Letos sestoupil duch v pondělí. První opravdu horký slunečný prodloužený víkend, tak půlka Rakouska a celé Bavory vyrazily k Jadranu. Už od Vídně panovala „čilá“ dopravní zácpa, která polevila u Klagenfurtu. Stát dvě hodiny na rozpáleném betonu před ústím tunelu skrz pohoří Karavanka mi poskytlo dostatek času k fotografování, nejprve horského masívu, zeleně, turistů, posléze jejich aut, autobusů, opadaných borových šišek, kolem prošel Slavoj Žižek, Airbusů vysoko na blankytné obloze… Před Bledem došla foťáčku šťáva. Nabitou záložní baterii jsem kupodivu nezapomněl. Plavky, jo.

Citace z Wiki:

„Postojna leží mezi vnitrozemským a mořským proudem, proto jsou zde velké teplotní rozdíly a mnoho srážek. V období mezi světovými válkami se mu říkalo po italsku Postumia.“

Někdy kolem letošního února postihla rozsáhlou oblast kolem městečka, jež se pyšní slavnou krasovou jeskyní, přírodní kalamita. Dost dobře si nedovedu představit sled deště, silného mrazu, prudkých vichrů, ale výsledkem jsou hektary stromů bez korun, kilometry zničeného elektrického vedení, jen smutné stožáry a polámané lesy jako by vysoko nad nimi vybuchla atomová bomba. Celé kraj byl odříznutý po několik týdnů od zbytku světa, bez proudu, nefungovaly telefony včetně mobilů, zasahovala armáda. Snímky na webech jsou šokující. Tady místním promíjím, že za vstup do jeskyně žádali 23 Euro, ani přilbu mně nedali, nenechali narubat trocha vápenca.

http://www.rozhlas.cz/zpravy/evropa/_zprava/obrazem-slovinsko-pod-ledem-ocima-zvlastniho-zpravodaje-cro–1311887

Pak jsem jel k moři vybírat jachtu. Přístavy byly pěkné, kdysi patřily Benátsku, jen by zrovna nemuseli vyzvánět poledne, když vylezu na špici kampanily, stojím u zvona a fotím lagunu. Navíc rozklepaný cestou zpět, bo z výšek mám závratě a na stůl vylezu jedině opilý, to i polonahý zatančím, jsem hlavou jebl do hrany kovového schodišťa, zvonili podruhé.

PS: Zasílám něco fotek, ale koukal jsem na „Rajče“ a tam je drtivá většina fotek hezčích. Kde ti ludě berů škváru na také drahe foťáky, když ja musím úpěnlivě šporovať !? Čest, sejdeme se v čelbě!

http://www.youtube.com/watch?v=viRaPLFv7Z0

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory

Vodoměrům navzdory