Vladimír Ondys – Z konce světa

Dneska to konečně vyšlo – Roman Nešetřil

Posted in Romanův šuplík by ondys on Červenec 18, 2013

Ahoj kamaráde, tak koukni:

:P Návrat k nevinnosti

😛 Návrat k nevinnosti

http://teplice.5plus2.cz/22199/spisovatel-vladimir-ondys-potrebuje-k-zivotu-tabak-a-kavu

 

 

Festival Košťany, Guláš party Modlany – Roman Nešetřil

Posted in Romanův šuplík by ondys on Červen 28, 2013

dovolte, abych Vás co nejsrdečněji pozval na dvě blížící se akce, na kterých se aktivně podílím. V pátek dopoledne je to patnáctý ročník festivalu Woodstockošťany (viz příloha). V sobotu odpoledne pak populoární Guláš party na hřišti Baníku v Modlanech. Začátek v 15.00, letos vaří neuvěřitelných 18 týmů, takže doporučuju velký půst před tím, než se do Modlan vypravíte. Jako vždy se v Modlanech neplatí ani vstupné ani ochutnávky a na závěr je připravená hudební produkce. Akce je, jak jistě potvrdí, všichni, kdo už na Guláš party byli opravdu jedna z nejvydařenějších a nejpohodovějších za celý rok minimálně v rámci Teplicka. Jo a letos svoje žetony, prosím, odevzdávejte týmu s názvem Joudové z Joudníků, kterého jsem kapitánem, čili šéfkuchařem 🙂

Hezký den všem Roman Nešetřil (Ešus, Ranger, Cheetahman….)

TZ – WOODSTOCKOŠŤANY LETOS JIŽ POPATNÁCTÉ

Košťany – Páteční večer a noc bude v Košťanech patřit již patnáctému ročníku festivalu s názvem Woodstockošťany. Na začátku byl nápad členů košťanské kapely Lucie, zahrát si v sestavách, které se od roku 1967, kdy skupina vznikla, vystřídaly. „Skutečně se to povedlo, sešli se všichni bývalí členové včetně Kamila Střihavky a Zdeňka Mazače a každá sestava si zahrála pár songů. To bylo před patnácti lety,“ vzpomíná iniciátor a zpěvák Rudolf Spousta. Setkání proběhlo v košťanském kině a dalo základ budoucímu festivalu. „O rok později se připojil hostinský Stanislav Červenec a od té doby se přehlídka s názvem Woodstockošťany koná každoročně před místní Sokolovnou,“ říká Spousta. Pro jubilejní patnáctý ročník si organizátoři pozvali šestici kapel. „Asi největší hvězdou bude seskupení CCTV-Allstars-Praha-Full Music. Jedná se o muzikanty z mnoha zemí celého světa, kteří žijí v Praze. Jejich živelná hudba zahrnuje styly funky, latino a reggae,“ doplňuje pořadatel. Milovníky revivalů potěší Roxette revival – The Rockset z Prahy a Status Quo revival z Ústí nad Labem. „Hlavně Roxette patří mezi špičku a uznávají je i členové originální švédské kapely,“ vysvětluje Spousta, který festival moderuje a po skončení živé produkce zajišťuje rockotéku až do ranních hodin. Ústeckou scénu zastupuje také těžko zařaditelná kapela No Discipline. „Bude to určité odlehčení, jsou to velcí baviči,“ upozorňuje Spousta. Festival v pátek 28. června v 17.00 zahájí duchovská rock´ n´rollová rodinná kapela Crazy Team Rock´n´roll. Samozřejmě vystoupí i pořádající Lucie Košťany, která zahraje staré převzaté pecky pro každého. Kromě hudby pořadatelé slibují pro děti skákací hrad, zmrzlinu a vstupné do 15 let zdarma. Pro dospělé tombolu o sud piva, laser show a ohňostroj. Košťany mají přímé spojení linkami MHD s Teplicemi, Dubím, Krupkou, Hrobem a dalšími místy Teplicka.

Rockeři lákají cyklisty na fest v Roudníkách – Roman Nešetřil

Posted in Romanův šuplík by ondys on Květen 13, 2013

Ahoj, srdečně Vás zvu na rockový fesťák Rock Na Můstku, který spolupořádám. Koná se tuto sobotu, tedy 18. 5. cca od 12.00 na louce v Roudníkách. Hraje 6 kapel, vstupné se nevybírá, kapely si vyberou do klobouku dobrovolný příspěvek. Přijet můžete autem (parkování zdarma), na kole, autobusem (spojení viz přiložený článek). Je možné si na louce postavit stan a přespat nebo jen ve spacáku pro ty otužilejší. Pivo Březňák, klobásky, grilování, gulášek…tak ještě aby nám vyšlo počasí, ale máme pivní stany, kde se můžete chovat.
Těší se na Vás Romča Nešetřil

Malý severočeský Woodstock bude již v sobotu 18. května a zadarmo.
ROUDNÍKY | Jeden z prvních počinů letošní sezony venkovních festivalů připravila parta nadšenců z vesničky Roudníky nedaleko vznikajícího jezera Milada na pomezí teplického a ústeckého okresu.
„Vloni jsme si vyzkoušeli menší koncerty a měly úspěch, proto jsme se rozhodli uspořádat festival na louce,“ říká Jan Galáš, jeden z organizátorů. Na akci, která má název Rock Na Můstku, se podařilo získat šestici kapel. „Všichni hrají zadarmo, proto i vstup na fesťák je volný. Kapely si budou moci vybírat do klobouku dobrovolné příspěvky,“ doplňuje Lukáš Bažant. Baskytarista a zpěvák skupiny Modlanská skládka se k organizačnímu týmu připojil po loňských úspěšných koncertech.
Kromě punkerů z Modlan na festivalu zahrají zkušení undergroundoví matadoři Ryba v pasti či bořislavský hardcore punk Mizefsy. Mladou vlnu zastupují teplické kapely The Seegers a Horny Evils. „Na závěr zahrají Gravetherapy z Hrobu. To je dost hustej nářez,“ slibuje Bažant. Program začíná v sobotu 18. května již od 13.00 hodin. „Protože Roudníky leží na cyklostezkách, doporučujeme, aby diváci přijeli na kole a vzali si sebou spacáky nebo stan,“ upozorňuje Galáš. Z Ústí nad Labem do Roudníků zajíždí linka MHD číslo 12, z Teplic se dá jet do Modlan linkou 121, odsud je to do Roudníků asi dvacet minut pěšky. „Pro případ nepříznivého počasí máme připraveny velké stany a o občerstvení nebude nouze,“ láká Galáš.

Program Rock Na Můstku:
sobota 18. 5. Roudníky
13.00 Horny Evils (grunge/Teplice)
14.30 Mizefsy (hardcore, punk/Bořislav
16.00 Ryba v pasti (underground/Teplice)
17.30 The Seegers (punk/Teplice)
19.00 Modlanská skládka (hardrock, punk/Modlany)
20.30 Gravetherapy (hardcore, punk/Hrob)
závěr rockotéka.
Časy jsou orientační a bez záruky.

Spojení:
MHD Teplice č. 121 od hlavního nádraží do Modlan: 12.17, 14.57, 17.37
MHD Ústí nad Labem č. 12 z Mírového nám.: 13.01, 15.01, 19.01

rock4

Teplákový bál ve Věšťanech – Roman Nešetřil

Posted in Romanův šuplík by ondys on Únor 8, 2013

plakat_teplaky

Ahoj všem, kdybyste měli náhodou 16. března volno, tak vřele doporučuju. Hezký den.

 

Chlap s koulema – Roman Nešetřil

Posted in Romanův šuplík by ondys on Leden 24, 2013
Pozdrav - Martin Tomášek

Pozdrav – Martin Tomášek

Možná si kníže Karel nadělal do kaťat svým výrokem o Benešových dekretech. Možná, pro mně se však zachoval jako chlap, který má koule. Bez ohledu na to, že si v zaprděné české společnosti, která ani po 60 letech nedokáže přiznat barvu, neuhnul ze svého bez výhrady stejného názoru. Benešovy dekrety a na ně navazující odsun sudetských Němců byl zločin. Možná ne v samotné myšlence, ale určitě ve způsobu provedení. Kdybych šel do důsledků, pak po „sametové revoluci“ by stejným způsobem museli být odsunuti všichni komunisti, ale i ti bezpartijní, kteří tiše spolupracovali a snažili se přežít. Otázkou je kam? Nechci teď rozebírat dějinné souvislosti obou totalilt a způsob jejich odsunutí do propadliště dějin. Chci jen teď, v předvečer historické možnosti napravit všecho to, co se tady v uplynulých více než 75 letech stalo (a další možnost už fakt nepřijde), upozornit na chlapa, který se k tomu dokázal postavit, i když mu šlo o hodně. Dík Karle, jsi můj pán.

Reklama je navoněná zdechlina – Roman Nešetřil

Posted in Romanův šuplík by ondys on Prosinec 20, 2012

„Dostávám do držky reklamou Benetton a koukám africkejma očima, svítí mi požár, co hořel v Los Angeles. Mám obličej, ne tak jasnou rasu,“ zpívá jedna z ikon populární hudby David Bowie ve své skladbě na albu Black tie white noise z roku 1993. Upozorňuje tak na jeden ze světových fenoménů devadesátých let. Tou bezesporu byly reklamy italské oděvní firmy Benetton. Tvůrcem v té době naprosto ojedinělých a kontroverzních kampaní s názvem United Colors of Benetton byl Oliviero Toscani. „Nevyřešené problémy rozděleného světa, odlišnosti Severu a Jihu, vzrůstající uvědomění o ničení životního prostředí byly hlavním tématem závěrečné diplomní práce, kterou jsem psal v roce 1965,“ vzpomíná Toscani. Právě tato témata použil o 25 let později ve zmíněných kampaních. „Pokud reklama považuje za své právo zaplavovat nás denně polopravdami stejně lehkými jako stereotypními, proč by mělo být zabraňováno přístupu nejvážnějších fakt naší každodenní reality do míst, která jsou nejvíce na očích. Do ulic, plakátovacích ploch, veřejných prostranství?,“ táže se Toscani ve své knize s názvem Reklama je navoněná zdechlina. Jedním z oblíbených témat kampaně United Colors byl apartheid. Ten byl tehdy aktuální zejména v Jihoafrické republice. Obchodní zástupce firmy protestoval proti kampaním přímo u majitele Luciana Benettona. „Lituju, fotky neměníme, to není starost naše, ale vaše. S apartheidem se jednou musí skoncovat,“ zněla lakonická odpověď. Po deseti letech, kdy se politika země zcela změnila, a prezidentem se stal Nelson Mandela, došlo na oficiální pozvání Benettona i Toscaniho do J.A.R. Napomohlo tomu i umístění kampaně s motivem malé černé ruky svírající velkou bílou ruku, umístěné v zemi v době, kdy tam probíhalo referendum za ukončení apartheidu.  Zajímavé je, že proti kampani protestoval i zástupce firmy v New Yorku, který nechtěl na plakátech černé modelky. O to hůře nesl například fotografie zachycující dvě nahé děti, jedno černé a jedno bílé, jak sedí na nočnících a při tom si spolu hrají, nebo poprsí černé ženy, kojící bílé nemluvně. Další z této série, zachycující pouta spojující dospělého bělocha s černochem dala odstranit ve své zemi britská ministerská předsedkyně Margaret Thatcherová.

Toscani vždy reagoval na aktuální dění. V den vypuknutí války v Perském zálivu publikoval velké fotografie válečných hřbitovů. Ty odmítl publikovat například německý časopis Stern, francouzské noviny Libération a některé italské noviny. Je zajímavé, že protestovali zástupci levicových, krajně pravicových i křesťanských médií. „Chápu, že můj hřbitov rozčílil. Nepředvedl jsem hrdiny, kteří padli za vlast, ale prostě mrtvé, obětované muže,“ vysvětluje tvůrce. Proti válce se tvůrce vyjádřil také v kampani pro rok 1994, které vévodily zakrvácené šaty mladého chorvatského vojáka Marinka Gagra, zabitého Srby. „Já Gojko Gagro, otec Marinka Gagra, si přeji, aby jméno mého mrtvého syna a všechno, co po něm zůstává, bylo využito k míru a proti válce,“ napsal otec zabitého v průvodním dopise, který Toscanimu zaslal v balíku společně s prostříleným tričkem a zkrvavenými maskáči.

Velkým tématem pro Toscaniho bylo onemocnění AIDS. Asi nejznámějším jeho počinem vůbec je fotografie holého pozadí s vytetovaným nápisem „HIV positive“. Stejně jako všechny ostatní kampaně i tato měla počinek v reálné události, která se stala v USA. Školák z Los Angeles si na protest, že se proti AIDS nic nedělá, nechal nápis vytetovat na paži a šel s tím do školy. Školní dozorci se na něho vrhli a zahalili zmíněné tetování.  Žádná jiná reklama v historii nevyvolala takovou polemiku. Velké reklamní agentury dokonce žádaly, aby Toscanimu byl odebrán novinářský průkaz. „Benetton mi nahání hrůzu, jak svým duchem, tak postupem. Jeho obchody bojkotuji,“ horovala významná novinářka a delegátku Výboru pro ženské otázky Francoise Giroudová z Paříže. Dalším počinem v této oblasti byla fotografie Davida Kirbyho, který umírá na AIDS v otcově náručí. Její tvůrkyní je Theresa Frare. Toscani rozšířil tuto fotografii bez jakéhokoli textu po celém světě. „Abych předvedl, že nemocný může zesnout obklopen rodinou, v náručí rodičů, aniž je nakazí,“ vysvětluje své motivy Toscani. Bouře protestů se zdvihla stejně jako v případě fotografie barevně odlišených kondomů, publikované o několik let dříve.

V devadesátých letech Toscani vedl svůj vlastní norimberský proces s reklamou. Tu obžaloval s následujících zločinů: Zločin nesmírného plýtvání prostředky, zločin společenské neužitečnosti, zločin lži, zločin vůči rozumu, zločin podněcování nekalých myšlenek, zločin zbožnění hlouposti, zločin výlučnosti a rasismu, zločin vůči občanskému míru, zločin vůči jazyku, zločin vůči tvůrčímu myšlení a zločin loupeže. „Kdo financuje všechny kampaně, všechny klipy, podobné jeden druhému, na kterých jsou vidět pořád stejné vyumělkované modelky a pořád stejné naleštěné vozy?,“ táže se Toscani. Sám si hned odpovídá: „Přece my, spotřebitelé. Obrovský vklad do reklamy je začleněn do ceny výrobku, reklama je hlavní nepřímou daní.“

Další průkopnictví, které musíme Toscanimu přiznat je to, že jeho kampaně nikdy nezobrazovaly produkty, které propagovaly. Přesto v době, kdy tvořil pro Benetton, rostly zisky firmy strmým způsobem. Dokonce natolik, že si mohl majitel firmy dovolit v letech 1986 – 2001 provozovat úspěšnou stáj Formule 1. Možná jenom skalní příznivci si dnes vzpomenou, že právě na voze Benetton získal nejúspěšnější závodník všech dob Michael Schumacher v roce 1992 své vůbec první vítězství v závodě F1 a v letech 1994 a 1995 své první dva tituly mistra světa.

Toscaniho tažení, které navždy změnilo náhled na reklamu, nezaznamenalo jen negativní ohlasy. „Benetton nám prostřednictvím Toscaniho připomíná, že určité prosté úkoly nemůžeme dovést ke zdárnému konci, pokud si nepřipustíme dramata druhých. Toscani není jemnocitný, ale ani realita, jíž připomíná, není jemnocitná,“ zhodnotil ředitel sbírek texaského Kimbell Art Musea Joachim Pissaro. Zakoupení výrobku Benetton znamenalo pro mnoho lidí pocit, že alespoň trochu napomáhají odstranění tíživých problémů, ke kterým se většina politiků staví zády. Jednou ze zemí, kde kampaně Benettonu vždy kladně přijímali, bylo tolerantní Nizozemsko. „Ve Východní Evropě jsem se dočkal nejotevřenějších, nejméně omezených reakcí,“ konstatuje Toscani. Vzpomíná při tom i na naše hlavní město. „Uprostřed nádherného Václavského náměstí se táhla reklama zvíci domu na prací prášek Persil. V těchto zemích je reklama v plenkách, doufám, že jsem je nakazil kritickým bacilem,“ uzavírá Toscani. Připomeňme si, že tato slova pronesl v první polovině devadesátých let. S odstupem dvaceti let můžeme konstatovat, že až na ojedinělé počiny se bohužel  Toscaniho snaha zcela minula účinkem. Oproti toleranci devadesátých let se stále více setkáváme s narůstající prudérností a neopodstatněným konzervatismem. Jestliže Toscaniho reklamy v devadesátých letech vyvolávaly smíšené reakce, obávám se, že v dnešní době by tvůrce uvhrly rovnou na pranýř. Když před několika lety přišla iniciativa Svoboda zvířat s kampaní proti zabíjení živých tvorů kvůli kožešinám, kterým vévodila fotografie mrtvého tuleního mláděte chyceného do pasti a zalitého krví, zakrývaly matky oči dětem a rychle jim doma pouštěly kreslené pohádky typu Madagaskar. A instituce, které by měly na kampani spolupracovat už z titulu svého určení, tedy zoologické zahrady houfně odmítaly tuto iniciativu jako neetickou.  Přesto je škoda, že kreativitu Toscaniho alespoň občas někdo nenapodobí. Zejména neustále se opakující předvolební kampaně se k využití motivu aktuálního dění a problémů přímo nabízí. Třeba by záběry bezdomovců, rvaček neofašistů s cikány či nekonečného moře fotovoltaických elektráren přinesly té straně nebo hnutí, které by se je odvážily uveřejnit více hlasů, než do zblbnutí se opakující zářivé úsměvy odulých tvářiček.

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Reklama

Suprové akce – Roman Nešetřil

Posted in Romanův šuplík by ondys on Červen 23, 2012

Ahojky všichni,

jestli máte poslední sobotu v červnu čas, tak neváhejte a přijeďte nebo raději přijďte do Modlan ochutnávat guláše. Je to suprová akce a jeden z gulášů vařím i já, tak potřebuju Vaše hlasy 🙂

Romča Ranger Ešus Nešetřilů

Vážení přátelé, kamarádi, bývalí kolegové, spolužáci, zástupci médií,

dovolte, abych Vás co nejsrdečněji pozval na vernisáž výstavy mých fotografií z toulek po Tanzánii. Vernisáž se koná v sále Regionální knihovny Teplice, Lípová 13 v pondělí 2. července od 18,30 hodin. Kromě krátké prezentace cesty do Východní Afriky Vás čeká Večerní chvilka africké poezie v podání Jaroslava Orri Hunky, ochutnávky afrických jídel připravených restaurací Mama Africa, hudební ukázky swahilského reggae a bongo flava a vystoupení punkové kapely Modlanská skládka.
Výstava samotná bude umístěna na schodech knihovny a potrvá po celé prázdniny.

V dokonalé úctě

Roman (Ranger, Ešus…) Nešetřil

Tragikomická postavička jménem Jarolím na Hrad – Roman Nešetřil

Posted in Romanův šuplík by ondys on Duben 4, 2012

Včerejší televizní debatou prozatím vyvrcholila šílená životní cesta zvláštní teplické postavičky jménem Tomáš Jarolím. Svoji kariéru odstartoval v první sestavě neustále reinkarnované rockové partičky Motorband. V teenagerském věku se celkem neuměle snažil doprovázet na kytaru Kamila Střihavku. Záhy shodil dlouhé vlasy a vrhnul se na reklamu. Také se vbrzku začal věnovat věcem veřejným, tehdy ještě s malým v. Na delší dobu se propojil s dalším teplickým exotem, pravoslavným popem (nebo jak se jmenují funkce v téhle příslušníky KGB a dalších bohulibých organizací prošpikované církvi) Evženem Freimanem. Už tehdy byl autorem mnoha groteskních prohlášení, tehdy ještě na přísně lokální úrovni. Nicméně po čase se rozešli a od té doby na sebe skutečně nevraží ve stylu zhrzených milenek. Z jakéhosi pochybného grantu a ve spojení s lokálními lobbisty pak Tomáš, který má mimo jiné i žurnalistické ambice, začal vydávat vskutku velmi kvalitní plátek, tuším s názvem Krajské listy. Zadarmo do schránek ve stotisícovém nákladu vydávané bláboly snad vedly ke spojení tepátora nepohodlných neřestí ke spojení s Bártovým projektem vedoucím k posvěcení neřestných praktik. Samozřejmě pod rouškou boje s korupčníky všech stran spektra. Tím vnesla tato strana a chudáček Tomášek se svojí severočeskou suitou do naší politiky strategii ve stylu francouzské komedie Prohnilí proti prohnilým. Prvním úspěchem bylo jeho proniknutí do teplického zastupitelstva, kde ovšem zůstal naštěstí osamocený. Nevím, kolik litrů těžkého červeného vína se vypilo při konspirační schůzce, kde padlo rozhodnutí z Jarolíma udělat místopředsedu VV. Ovšem, když stranu papírově vede za totáče protěžovaný a velmi dobře spolupracující „spisovatel“ s politickým rozhledem na úrovni láčkovců, proč by mu nemohl sekundovat právě on, že? Jak jsem na začátku uvedl, prozatímním vrcholem Tomášovy dráhy je prý jeho pokus o odvolání vlastních ministrů a jeho zdůvodnění před televizními kamerami. Protože pána s holou hlavou znám léta, vím, že za svým postojem vidí šanci sám si na ministerské křeslo sednout. Osobně jsem tipoval po odstoupení dalšího exota Dobeše, že postem ministra školství by teplická figurka nepohrdla. A nakonec proč ne, byl by Dobešovi vskutku důstojným nástupcem a do panoptika naší vlády by velmi dobře zapadl. A do přímé volby prezidenta by už měl jen krůček.

Príma společnost, príma zábava – Roman Nešetřil

Posted in Romanův šuplík by ondys on Leden 24, 2012

Bohužel ne na Tvojí

Rozsekla si mně sekyrkou Tvých dlouhých tmavých vlásků,

bylo to ale na piču,

ne já, to Pospa chutnal Tvojí lásku

Tak jsem se nějak přimotal k předávání almanachu Teplického Šlauchu v kavárně Zahradního domu. Príma společnost, príma zábava a tak mně po pár pivech napadlo, že bych se mohl do autorského čtení zapojit i já. Jenže ouha, nečekaje tento vývoj událostí, neměl jsem sebou nic tištěného a z flashky bez compu nic nevydoluješ. Pátraje v paměti mi došlo, že ze všeho, co jsem kdy stvořil, si pamatuju doslovně jen jeden jediný text. Ono to není nic světoborného, vlastně je to taková cipovina, jak by řekla moje přítelkyně Oluša, puvodem z Kurwinne.
Vzniklo to už v roce 1987, tedy je to hodně vousaté. Ovšem historka a okolnosti vzniku můžou být zajímavé. Aspoň v pondělí večer,  soudě podle reakce posluchačů, to zajímavě působilo.
Takže ve zmíněném roce jsem vykonával základní vojenskou tehdy ještě dvouletou prezenční službu. V té době zrovna ve Vyškově u pomocného technického (tedy pardon tehdy už stavebního praporu). Díky osvícenému a věčně ožralému nadporučíkovi Karlovi Kuralovi – nejen záklaďáci, ale i lampasáci sloužili u výše zmíněné perly Československé lidové armády z trestu – jsme my jen trochu hudebně nadaní, měli možnost vyřádit se v útvarové country folkové kapele s poetickým názvem Bodlák. Já osobně coby virtuos na nástroj zvaný kazoo a hlavně sólový zpěvák tělesa. Protože Karlík Kuralů při každé příležitosti rád vypadl z rodiště Klémy Gottwalda, kde se to v té době hemžilo zelenými uvědomělými mozky, pilně sjednával vystoupení v širokém okolí. A jelikož se jeho a také i nás rád zbavoval i velitel útvaru kulhavý Svobodovec major Tomek, jehož kariéru zbrzdil podpis pod textíkem s názvem 2000 slov, výjezdům kapelky bylo z vyšších míst vždy požehnáno. Dokonce jsme byli občas vyzdvihováni jako jedna z mála chvályhodných aktivit jinak zavrženíhodných lopaťáků. Naštěstí se o průběhu našich zájezdů, utopených v pivním a lihovém oparu, spojených s velkým nebezpečím (nebo snad potěšením) pro slečny i mladé paní v širokém okolí, nikdy nikdo z velitelstva nedozvěděl a pořadatelé koncertů takticky mlčeli, nevědouce, jestli by bylo zdrávo pohněvat si ozbrojenou složku všemocného lidu. Ještě krátký obrázek k dokreslení profilu zmíněného nadporučíka Káji Kurala. Poté, co jej definitivně opustila žena i s dětma, zůstal mu velký byt 3 + 1 na sídlišti. V tom bytě měl lednici, stále plnou lahváčů a kořalky, na zemi oficírský spacák a ve zdi zabouchané hřebíky, což byla jeho skříň. Víc k životu nepotřeboval.
No, ale teď zpátky k tomu textíku. Ve zmíněném roce 1987, to už jsem byl mazák, se nám dokonce podařilo nějakým zázrakem se probojovat na tehdy prestižní festival Svojšický slunovrat. Jakožto nýmandi jsme si svoje oficiální vystoupení odehráli už někdy dopoledne, pak jsme si samozřejmě poslechli nějaký ty tehdejší hvězdy (koneckonců v tomhle žánru jsou hvězdami i nyní. A to hlavně se zaměřením na bluegrass, ke kterýmu jsme, coby většinově rockeři, měli z kotlíkárny nejblíž. Samozřejmě, že pivečko teklo proudem a holky od 16 do použitelnosti před náma nestačily utíkat. Ještě musím říct, že další z privilegií, které nám Kája Kuralů vymohl, bylo, že kvůli stylovosti jsme mohli vystupovat v maskáčích. Pravda ihned po vystoupení jsme se měli převléknout do vycházkových stejnokrojů, ale ty jsme sebou vlastně ani nevozili.
Jo, zase jsem odbočil, ale to jen k dokreslení situace. Co se týká těch holek, samozřejmě, že všichni jsme měli průměrnou úspěšnost mnohonásobně vyšší, než ostatní řadoví vojíni. Nicméně náš kytarista Pepan Pospíšil, zvaný Pospa, ani už nevím, odkud byl, tuším, že někde od Ostravy, byl opravdový buldozer dívčích srdcí. Takový, že i Dalibor Janda v té době byl proti němu břídil. Bohužel měl i tu vlastnost, že neváhal odloudit vyhlédnutou holčinu i svým kamarádům. Právě tady ve Svojšicích mně na první pohled učarovala drobná tmavovláska s nádhernýma očima a krásnýma trojkama, který vynikaly na její útlý postavičce. Dávno už nevím, jak se jmenovala a odkud pocházela, ale dodnes jí mám před očima. Kecali jsme spolu, laškovali, nějaká ta pusina padla, ruka šmátralka občas dostala pleskanec, když zkoumala příliš podrobně a do hloubky. Odpoledne přerostlo ve večer a ten v noc, když jsme zapadli do Svojšický putyky, kde popíjela také drtivá část ostatních vystupujících. Včetně Hop Tropáků, Poutníků, Máků a dalších pánů muzikantů. Je jasný, že došlo na pořádný jamování, do kterýho přizvali i ty kloučky od armády. A rozmašírovaná hospoda nás brzo donutila k Slavíkům z Madridu, zrajícím třešním, žlutejm růžím, protože Walda zrovna nedávno z Kavčích hor utekl do Kalifornie, ale taky ke Krylovkám, Hutkovkám, Kubiškovkám, Tipperary a dalším a dalším songům, které vyzněly o to líp, když je dávali kluci v uniformách (tedy vlastně maskáčích). Bohužel v tom ajfru jsem přestal vnímat čas a dění kolem sebe a tak mi uniklo, že se Pospa nějak vypařil, že jeho kytara umlkla a taky, že mi ve stejný čas zmizela i moje vysněná tmavovláska.
Objevili se až v kalným ránu, kdy jsme se snažili vyšplhat i s nástrojema na korbu vejtřasky. Vymanila se z Pospova objetí, hodila těma svejma krásnejma kukadlama a podala mi cancák. „Napiš mi něco, Ešus, prosím a nezlob se, já myslela, že mně nechceš, když ses pustil do zpívání.“ A tehdy vzniknul ten úvodní textík, který si pamatuju do dneška.

O Fandovi – Roman Nešetřil

Posted in Romanův šuplík by ondys on Leden 15, 2012

Tak nějak ubývá v přemnoženém lidském plemeni Chlapů. Což o to samečků je relativně dost a to, že procentuálně je více samiček, je zcela v souladu se zákony přírody. Jenže Chlapa abys pohledal. O to víc mně vždycky potěší, když se nějaký objeví a prokáže, že Chlapství se dá prokázat rozličným způsobem a nemá nic společnýho s chlapáctvím. Můj výborný kamarád Fanda Bílek od malička toužil hrát vrcholově fotbal nebo hokej a ze všeho nejvíc obdivoval brankáře. Bohužel do vínku dostal od sudiček vrozenou srdeční vadu, která mu udělala čáru nejen přes sportovní rozpočet. Místo aktivního provozování o sportu začal psát a stal se výborným a oblíbeným sportovním novinářem. Před čtyřmi lety dostal pod vedením pana profesora Pirka nové srdíčko. Jeho transplantace patří k majstrštykům velkého kardiokumštýře. Pomalými krůčky se Fandík, se kterým se vzájemně důvěrně oslovujeme "Banik, pičo", učil dopřávat si stále více radostí života.
Včera, v sobotu 14. ledna se mu pak splnil sen z největších. Jako první člověk s transplantovaným srdcem na světě nastoupil k mistrovskému utkání ve futsale (sálová kopaná). Velký dík za to patří vedení FK Balticflora Teplice, která Fandovi splnění snu umožnila. Co na tom, že to bylo jen za "Béčko" v okresním přeboru. "Beru zápas jako oslavu života, a jestli dostanu dva góly nebo osm, mi je celkem jedno. Vlastně asi budu nejhorší brankář v dějinách futsalu, v přípravě s Wolwes Teplice jsem dostal rychle devět gólů," hodnotil sám sebe Fanda před zápasem. Včera ale předvedl velmi dobrý výkon a přispěl k vítězství svého celku v poměru 8 : 5. Na hřišti pobyl celý první poločas a dvě třetiny druhého. Co k tomu říct, obzvlášť, když jsem dlouho sám aktivně sportoval na podobné "nízké okresní" úrovni a vím, jaká dřina to je a jaká rizika to přináší i stoprocentně zdravým lidem?
"Fando jsi fakt Chlap a strašně si Tě vážím. Nejen za to, že jsi to včera dokázal, ale za to jakej jsi a jak žiješ. Jsem rád, že se můžu počítat k Tvým kamarádům..." A doufám, že všichni chlapíčci, kteří si hrají na  drsňáky, ale stáhnou ocas mezi nohy, když jde do tuhého, se chytnou za nos a dopřejí si dvojitou dávku gelu na hlavičku.