Vladimír Ondys – Z konce světa

ZNOVU S ROCKYM

Posted in Rocky by ondys on Leden 25, 2015

S Tiborem jsme vyrazili po desátý z ústavu a měl jsem čas až do večerního návratu v osmnáct hodin. Těšil jsem se na všechny a nejvíc zvědavej jsem byl na čtyřnohýho dědka. 🙂 )))))))))) Nezklamal a olízal mi celou hlavu na uvítanou. Bylo to naše druhé setkání po rozloučení vynuceném děsivými okolnostmi.

Nejprve jsem se díky Nice zkultivoval na setkání u její dřívější kadeřnice

Nejprve jsem se díky Nice zkultivoval na setkání u její dřívější kadeřnice

:P Pak mne asi rozladila přibraná kila (už to jede na devadesát čtyři)

😛 Pak mne asi rozladila přibraná kila (už to jede na devadesát čtyři)

Na vycházce s Rockym

Na vycházce s Rockym

:) )))))))) A jeho současná smečka vzhled k mé nepřítomnosti

🙂 )))))))) A jeho současná smečka vzhledem k mé nepřítomnosti

Opět s Rockym

Opět s Rockym

Opět s Rockym

Opět s Rockym

DNES JSEM BYL V NEMOCNICI JEN O BERLÍCH A…

Posted in Ahoj by ondys on Leden 23, 2015

…dobrý! Odpoledne při nácviku chůze jsem od rehabilitační sestry ještě dostal pochvalu za zjevný pokrok.

VČERA TU ZA MNOU BYLI DVA KAMARÁDI Z TEPLIC A ŽENA JEDNOHO Z NICH

Posted in Šu(š)kanda v Teplicích by ondys on Leden 19, 2015
Kamarádi

Kamarádi

Na blogu jsou známí, byli za mnou i v Rybništi a Roman sem i psal. Bylo to příjemné setkání, nečekali zlomenou trosku a snažil jsem se ze všech sil vysrat na krutý osud. Choval jsem se jako chlap, který nezaujímá společensky příkladné postoje a dál si stojí za svým, aniž by nutil jiné. Spolu jsme v pohodě komunikovali, a když jsem se dozvěděl o těžké autonehodě ženy před nedávnem s nepříjemnými zdravotními následky, zcela vřele jsem jí doporučil i místní rehabilitační ústav. Z mého pohledu je skvělý a začínám i chodit.

Profesor Námol, Karel a Mangabej – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Leden 15, 2015

Tak jsem minulý sobotní večer u flašky přemýšlel, zdali jsem Charlie, anebo ne, až jsem zjistil, že jsem Namol a na Karla zapomněl. Typické. Je všude. V televizi, v novinách, internet je ho plný, na ulicích, za rohem, v podzemí, nadzemí, vykukuje z krtinců, jeho stín plouží se kopaninou. Otevřu plechovku uzených sardinek a požru je s chlebem & cibulí, ať vyženu libý výdech k výšinám puchu. Á, ejhle, malé slizké Karličky bez hlaviček. Všechny Vás sežeru, smradlavé rybí příšerky!

Klepy, klep… Ha, ktosi je za dverami?!

„Mangabej.“ (Tiše zpoza dveří.)

Koho nám sem čerti nesou…?

„Mangabej.“ (Opět tiše, ale již zřetelněji a hlasitě.)

Jímá mne strach a utéct není kam. Co si jen počnu, bídně zde zhynu, bez lásky a vody slané.

Host do domu, samopal do ruky. Pro mě, za mě, klidně si odneste třeba všechno i s čertem a nezapomeňte spaní, může se hodit.

Právě jsem dokoukal rozhovor Veselovského s Taberym & Halíkem. Taberyho neznám, jím reprezentovaný časopis nekupuji, tím pádem nečtu, kromě jedné výjimky před několika léty, kdy mi v obrazové paměti utkvěly precizní černobílé ilustrace, jinak nic.

Jinak, profesor Námol, vážení. Právě pojídám další Karličku sardel.

„Osobo, nemumlejte za těmi dveřmi a pojďte konečně dovnitř.“

„Mangabej!“ (Již zcela zřetelně a mimořádně nahlas.)

Jdu otevřít, připraven na cokoli. Třikrát zopakuji zaslechnuté slůvko. Kdo to může být? Dveře se otvírají…

„Sakra, Karle, vidíš, jak jsi mne vyděsil…, a kdes byl tak dlouho? Nedáš si uzenou rybku?“

„Sháněl jsem moře. Dobře, že jste nezapomněl heslo, profesore.“

„Měli, neměli?“

Mám, profesore, mám, od hokynáře žida, Z druhé ruky, ale za dobrou cenu.“

„Hezkýýý. No tak ho vylij, no vylij ho tu, nenech se pobízet, že jo…“

Šplích, šplách…

„Jé, koukejte, profesore: Moře!“

„No jo, moře.“ (Zasní se oba. Tiše, přetiše.)

Taberyho vidím prvně. Ale co ten Halík, sonorním nosovým hlasem šťárá v uších a na kopci rozhovoru se zachmuří i usměje současně a pronese škádlivě potměšilé: „Bu,bu,bu.“

Apanage Satanas! I Karličky – rybičky málem propukly v hysterický pláč, úsměv zároveň. Ještě aby čaroval na Hradě…

„Karle, v lednici mám udici, dones ji, nastražíme pár uzených rybek a ulovíme nějaké větší.“

„Jistě, profesore, pár větších, největších, dobře vyuzených, tak akorát pro nás dobrých.“

„Rozprostři křesílka, naplň kávou šálky z proutí, polož na stolek mechů a kapradí. Jistěže zahradní, nemehlo.“

„Někdo klepe, profesore…!“

„Mangabej a krátká pomlka.“ (Ozvou se nesměle zpoza dveří.) „Mangabej…“

„Karle, rychle dopít a nohy na ramena…, s paní sebou!!!“

https://www.youtube.com/watch?v=_DGNPKxOLgc

NA TŘI KRÁLE O KROK DÁLE

Posted in Šu(š)kanda v Teplicích by ondys on Leden 9, 2015
Dnes opět na svejch

Dnes opět na svejch

Dnes opět na svejch

Dnes opět na svejch

Dnes opět na svejch

Dnes opět na svejch

Dnes opět na svejch

Dnes opět na svejch

:P Ani lyže bych dnes nepotřeboval!

😛 Ani lyže bych dnes nepotřeboval!

Sup – Pavel Šmilovič

Posted in Z pošty by ondys on Leden 5, 2015

Před svátky se objevil pod barákem tenhle pták. Vypadal jako větší slepice, možná trošku jako krůta. Nedařilo se mi ho vyfotit. Až nejednou popoběhl, roztáhl křídla a poznal jsem supa. Šel jsem se podívat, proč sedají na můj pozemek.

Sup

Sup

Sup

Sup

Sup

Sup

Sup

Sup

Sup

Sup

Káva 2014 – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Leden 2, 2015

Káva je prý nejprodávanější komoditou po ropě. Trpím poněkud bizarní zálibou dokumentovat místa turistických zážitků fotkou šálku kávy, abych stvrdil-génia loci je příliš nadnesené-spíše mě bolí nohy, kouzlo míst (i ta lýtka), která jsem navštívil. Letos i loni.

Jenže zítra bude dnešek loni i letos a země kde zítra, znamená včera, již nejsou. Nikdy jsem tuhle slovní hříčku putování časem nepochopil. Grandiózní iluze tenhle časový posun. Olbřímí bůh, dejme tomu Atlas, vyrve kus planety a kvapem vyrazí na západ, aby ušetřil pár cenných hodin, protože na východě již svítá a lidé slaví třeba Nový rok. Vždy popoběhne o kus napřed, jen se nenechat chytit. Z trsů velikosti kontinentů opadávají pohoří, kusy měst, masy potoků a řek, malinkaté blešky – ejhle to lidi, překvapené velryby, přímořská fauna i flóra, které zapomněly, že nastal Čas! Některé věci mohou být relativní a jiné nemohou. Naštěstí. Třeba ta káva.

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014

Káva 2014