Vladimír Ondys – Z konce světa

JAK VIDÍM ČERNÉ DUŠE V POLITICE

Posted in Ahoj by ondys on Prosinec 16, 2009

Musím přiznat, že mne překvapil telefonický dotaz šéfredaktorky Gábiny Hauptvogelové z týdeníku: http://teplice.naseadresa.cz/, ale souhlasil jsem s následujícím upřesněním: „Můžeš se k tomu vyjádřit písemně do konce týdne.“ Asi jsem si dost neuváženě i nepěkně nadrobil.

Čím déle o prvním dotazu přemýšlím, tím víc se proklínám za poněkud překotný souhlas na druhý. Původně jsem se domníval, že napíši něco v duchu, jak je poťouchle amorální a společensky neodpovědné jakoukoli formou uplácet jiné k účelovému vstupu do nějaké strany, aby v ní iniciátor akce získal převahu nad svými stranickými oponenty, a s odstupem času se mi to zdá dost povrchní a hloupé.

Nejlepší politika je, když se nemusím zajímat o politiky a jejich strany mimo období voleb s tím, že pro kvalitu mého života je rozhodujícím prvkem snaha tvrdě pracovat, případně podnikat, a touha být nejlepší ve vybraném oboru lidské činnosti, jsem soutěživý typ. Pokud s tímto přístupem získám jakékoli místo v tržním prostředí, měl bych se mít výrazně lépe než člověk, který zájem o práci pouze předstírá a snaží se nekonfliktně proplout životem s rukou nataženou směrem ke státním institucím s vírou, že ostatní jsou tady od toho, aby se sám nemusel odpovědně starat o sebe i blízké. Bohužel mi ale současný trend ve společnosti napovídá, že úspěšnější je druhý přístup, poněvadž tak u nás nahlíží nejméně polovina lidí s důležitým hlasem při volbách, pochopitelně jsou tedy i disciplinovanější v přístupu k volební účasti, když nezastupitelně potřebují údajně dokonalý sociální servis, a nedokonalí politici se naučili od úspěšných podvodníků jim říkat jenom to, co sociálně přítulní rádi slyší, snad, aby díky tomu populisté s menším úsilím i výrazně snadněji získali moc ovlivnit své okolí, mohli tak rozhodovat o všech ostatních a přerozdělovat veřejné finance k obrazu svému.

Za určitých okolností se pak dá s notnou nadsázkou najít i pozitivní význam údajně černých duší v politice. Dejme tomu, že dva z nejbohatších kontroverzních politiků našeho regionu sociální demokrat Petr Benda a občanský demokrat Aleš Řebíček by se rozhodli nesmiřitelně bojovat s korupcí a klientelismem za cenu osobních obětí v zájmu možnosti se sebevědoměji ověnčit podnikatelským úspěchem v transparentně rovných podmínkách s vítězstvím nejschopnějších a prokazatelně by to pojali jako svůj nezastupitelný úkol, aby ozdravili společensky nebezpečně chorobné vztahy ve veřejném prostoru. Soudný člověk by pak musel jenom s povděkem kvitovat fakt, že rozhazují svůj majetek při snaze získat co nejvíc sympatizantů schopných je následovat a pracovat na bohulibém úmyslu i za úplatu třeba v podobě luxusní večeře v nejlepším hotelu ve městě každý den.

Umíte si představit Petra Bendu a Aleše Řebíčka v podobné roli?
Já bohužel ne i se svým šibeničním smyslem pro humor. To je velmi smutný jev v současné české po(b)litice a vypovídá i o jejích černých duších, které démonizují bohatství v očích ostatních lidí.