Vladimír Ondys – Z konce světa

Noc v muzeu – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Únor 22, 2014

Jaké to je ocitnout se Tam? No, povídám, nic extra. Seberou vám občanku, peníze šoupnete skrz otáčivý šuplík chlápkovi, jenž sedí za sklem v podivné uniformě zřízence instituce evidentně ještě podivnější. Odevzdáte mobil, ten má dneska každý, takže nic mimořádného. Šperky, hodinky, osobní cennosti již zajišťují jistou exkluzivitu v souboji o atraktivní lokaci, ale stále nic moc. Nesnažte se oslnit žonglováním umělým chrupem, ať už v ústech, ruce, popřípadě rovnátky za uchem, tím preparátora pouze otrávíte. Velmi se cení tetování, různé anatomické vady, anomálie, defekty. Ráčkování, to, že neumíte třikrát po sobě odříkat jazykolam o pštrosech či Kláře Králové preludující na piáno také zaručeně nezabere. Ovšem pokud se při tom tváříte jako debil nebo jím podle papírů dokonce jste, kterému uniká rozdíl mezi velkým kurem a Klárou Královou, tak nezoufejte, máte šanci. Hledáme talent! Ovšem něco jiného, máte-li dvě hlavy, možno i více, anebo třeba jako žraloci, dva penisy. Jó, to bude jiný kafe, Martičko! O zaslouženou pozornost máte vystaráno. Nerad bych zmiňoval případ ženy znetvořené útokem devadesátikilového šimpanze, podobně ukrajinského aktivistu, kterého hřebíky přitloukli na dveře neznámí spoluobčané. S tím zavítejte do masových médií, k řezníkovi, ale ne sem! My jsme ryze mírumilovná, nevýdělečná instituce provozovaná za účelem shromažďování rozličných hmotných dokladů o světě za sklem.

Běžte se vycpat! Vlastně ještě ne. Je třeba dokončit očistu. Tady máte ručník a vzhůru do našich lázní! Vchod po pravici. Drobátko uvnitř smrdí, podlaha klouže, vykuchaný výr velký nevypadá zrovna živě, daněk evropský, zsinalý jazyk vyplazený na stranu mezi obnaženými přežvýkavými stoličkami, vyčnívající paroží obalené nahnědlým fáčem si lebedí v mramorové vaně napuštěné formaldehydem a mrtvolně se jen tváří. Proč hned oči v sloup?

Nahatí zaženete obavy z chladu, i skutečnost, že je vám opravdu zima, trochou autosugesce, trpělivého soustředění, bukolického rozjímaní mezi vykuchanými tělíčky exotických papoušků. Ve sbírce mají dokonce jediný položivý exemplář vyhynulé Šmolky norské. Záleží na úhlu pohledu a lásce k opeřeným žvanilům.

Místní hypnotizér si odskočil do gril-baru na meníčko, tak musíme použít dřevěnou narkózu, jak jistě uznáte sami. Nebolí to, nebojte… Jen hezky držte, na nějaké vnitřnosti se vykašlete, stejně vás jen trápí, jsou plné baktérií, bacilů, náchylné k chorobám, nelibě páchnou. Ráno se budete cítit znovuzrozeni. Odezní bolesti kloubů, svalů, zubů, vlasů. Pomine chlad, hlad a budete už jen stále mlád. Možná Vás umístíme do kumbálu (kolikrát jsem uklízečce říkal, ať tam necpe ty smetáky), hned u vchodu do síně slávy, kde má své čestné místo Marta Kubišová, kousek dál samotný Karel Gott!

Že připlatíte za nadstandardní péči? Ale jo, jak je libo, vaše přání, úsměv naší peněženky, jak je libo, Vašnosto. Víra příliš nevydělá, ale nedáte-li jinak, profit také neprohrabuje odpadkové koše, nepokuřuje vajgly za kostelíkem, miláčku… kde na to brát?. Co takhle ke zdi? Líbí? Vzduchotechnika sice lehce hučí, však kdo by furt poslouchal…“Ať už pominou“…trocha malého monotónního pasivního stereo hluku potěší srdce i duši…že? Uctivě bych si dovolil doporučit stinný kout v numismatickém kabinetu. Ó převeliké díky, papírové bankovky momentálně nevystavujeme, ale portrét paní Destinové na rozkošné rytince…proč ne? Bingo, mám to! Útulné místečko mezi ní a bustou císařovny Marie Terezie. Člověče, nestěžujte si pořád! Že má krátký krk, opuchlou ksychtu a kouká jako žába z mlíka. Umělecký záměr, paprsek realismu na úsvitu romantismu…ne?!

Chlap bídná, tu se mu nelíbí mramorovej baron von Schwarzenberg, tam ohrnuje nos nad galeonou ze slonovinové kosti, antika ho nezajímá, starověké mumie patří do Egypta, dinosauři druhohorám, vejce slepici…Tak poslouchej, ty chytrá vycpanino!: Moje víra a pravda jsou pevné a čisté. Že je nesdílíš, mě, hodného, pokojného, trpělivého preparátora nehněvá, nic nenutím tobě, ani ostatním. Že pravdu, víru nepotřebuješ? Je nás málo, ale myslíme to dobře, jak nejlépe můžeme. Bez ustání padajícího prachu věčné svobody, jenž ti bude pomalu usedat do vlasů, holá ramena, pleskání hadru o dlaždice depozitáře si ještě bohatě užiješ. Neschopný pohybu před zraky návštěvníků budeš možná závidět zkamenělým postavám kousek od pobřeží, na předměstí Herkulánea.

Ano, zkrátíme dolní končetiny, rovněž trup, a radikálně, kůži olepíme srstí. Opakuji, bude se ti to líbit! Promiň to tykání. Přičísneme opici vlásek, vymodelujeme přihlouplý úsměv, pichlavá porcelánová očka. Nic nenutíme. Instituce rády blahosklonně mlčí. A taky často blbě fungují. Náš zákazník, náš kmán. Sakra, nechápeš, když už mám tu svoji víru, klidně si ponechej svou, ale nemohl bys mi aspoň trochu závidět? No vidíš, jak hezky ti to jde. Řád, řád muzea!

Tohle divadélko hraju všem, pokaždé jinak. Dělám to už móře, moře let. Přívětivý úsměv, pracoviště vždy chladné, útulné, otevřené noci tmavých dveří. Nenamáhej se, bujará veselost je vina, s kterou se dá tak lehce pracovat. Ušetřils mi spoustu práce, máš bezvýznamné plus a gratis pohled do mé tváře. Vždy s úsměvem. Dneska ještě trochu mrzlo. Bhh, kosa.Vycpávač je příliš dlouhé slovo, viď…? Vždyť to ani nebolelo…, opakuji, jako obvykle…jdu pojíst grilované kuře s rejží a kyselou okurkou…po obědě na viděnou…

A tak jsem ráno, neschopen se pohnout, procitnul někde mezi klavírem a pštrosem Emu, hrůzou celý strnulý a u nohou zahlédl bronzovou cedulku s vyraženým nápisem: Klára Králová, v závorce: Vdova.

http://www.youtube.com/watch?v=UoVSseUaANs

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Noc v muzeu

Reklamy

DALŠÍ PŘÍRŮSTEK

Posted in Ahoj by ondys on Únor 15, 2014
K našim sourozencům

K našim sourozencům

...přibyla další ovečka přeživší navzdory smrti sourozence

…přibyla další ovečka přeživší navzdory smrti sourozence

Se vzornou mámou

Se vzornou mámou

V mé ovčí mateřské školce to zrovna vypadá jako při návštěvě mimozemšťanů

😆 V mé ovčí mateřské školce to zrovna vypadá jako při návštěvě mimozemšťanů

 

JEHŇATA

Posted in Ahoj by ondys on Únor 8, 2014

Když mi naposled vydechla dvě jehňata v náručí po podání nadojeného mateřského mléka, došlo mi, že představy jsou opět vzdálené na tisíce let od skutečnosti, a musel jsem tvrdě zamakat, ale snad všechny odmění výsledek, nebaví mě dělat hrobníka novorozenců. Je to příšerné.

Přivítání hned po svítání

Přivítání hned po svítání

Tak se pochlub, cos nám přinesl

Tak se pochlub, cos nám přinesl

Cupitání za mámou, která už nepreferuje jenom stádo

Cupitání za mámou, která už nepreferuje jenom stádo na úkor potomků

Ovečka a za ní beránek

Ovečka a za ní beránek

Pochoutky v seně za příkladnou péči

Pochoutky v seně za příkladnou péči

Jehňata jenom okukují

Jehňata jenom okukují

Že to mámě jede!

Že to mámě jede!

To bude sladký mlíčko!

To bude sladký mlíčko!

Konečně je můžu zase pustit ke stádu a vartovat, jestli máma neztratila zájem

Konečně je můžu zase pustit ke stádu a vartovat celý den, jestli máma neztratila zájem

Mezi svejma i u fotra

Mezi svejma i u fotra

Podstatný je držet se mámy

Podstatný je držet se mámy

Opuštěná rohatá šéfová

Opuštěná rohatá šéfová

Na pastvě

Na pastvě

Nebyla to žádná sláva, seno je jistota

Nebyla to žádná sláva, seno je jistota

Malé zpestření jídelničku

Malé zpestření jídelničku

Jehňata jenom zvědavě pokukujou

Jehňata jenom zvědavě pokukujou

Ty s těma mrňousema naděláš!

Ty s těma mrňousema naděláš!

Valášci připraveni na rajtování dětí

Valášci připraveni na rajtování dětí

A staroušek Rocky pod smrky

A staroušek Rocky pod smrky

Ondys, Tebe já už mám dlouho v merku!

Ondys, Tebe už mám dlouho v merku!