Vladimír Ondys – Z konce světa

Z mailů o Allien

Posted in Z pošty by ondys on Červenec 29, 2012

Sladké sny psí slečny

Slavili jsme sedm měsíců v polovině měsíce, Alli si dala bůvolí kost, tu největší samozřejmě, teď právě funí u kastrolu, máme plněné papriky, ale co ona předvádí, sliny až na zem a kouká jako ubožátko. No asi jí fakt mimořádně dám ochutnat. Odpoledne jdeme na veterinu, musíme ji zvážit, asi padnu, až to uvidim, myslím že má cca 37kg.

Alli v šesti týdnech, to je rozdíl, co?

Tak jsme doma, Alli má 36,30kg. To je dobrý, myslela jsem, že má víc. Už tolik nepřibírá, jen sílí. Apetit má, je to popelnice hotová, sežere vše, co jí přijde do cesty, kdyby mohla, je ve vývinu. Vyšla jsem za slunce a došla za deště, se picnu, to je počasí…

Z výletu

Z výletu

Z výletu

Dnešní výlet na Dlouhé Louce. Super procházka, potom jídlo v hospůdce, Alli pod stolem cupuje prasečí ucho, jinak bychom se nenajedli. Bylo tam krásně, Alli byla volná a spokojená, tam je klídek, škoda že nemáme chatu. Mějte se, pěkný večer.

Z výletu

Z výletu

Z výletu

Dobrý večer, ani nevíte, jakou jste mi udělal radost poslaným odkazem. Před hodinou jsme se vrátili z hor, celý den super, přijel i synátor se psí babičkou Dennynkou. Navečer jsme se zastavili u Jiřího rodičů, měla jsem takový divný pocit a mé předtuchy byly na místě. Jejich desetiletá fena bernského salašnického psa dnes odešla, je mi smutno, leží vedle našeho Kimíka, o kterého jsme přišli na vánoce. Ta písnička je perfektní, přesně tohle jsem potřebovala slyšet.

Z výletu

Z výletu

Z výletu

Dnešní výlet v Maxičkách-Tisá. V lese pohoda a boží klid, Alli našla borůvky a nacpala se, je spokojená a vylítaná dostatečně, my ko. Pěkný večer.

Jako dodatečný bonus od chovatelky za projevený zájem

 

STÁTNÍ SOCIALISMUS SI ROZVRACET NENECHÁME!

Posted in Gril by ondys on Červenec 27, 2012

Mně přijde už typické pro tu naši „nadlidskou“ demokracii, že se od příslušných ve službách státu nechce přijmout profesně běžný vztah zaměstnance a jeho faktického živitele v podobě daňového poplatníka s arogantním přístupem všech (s úměrně rostoucí nadřazeností do vyšších pater státní správy), kteří by se patrně už neuživili jinak, musí tedy dát ostatním pádně najevo, že bolševismus nezemřel a faktický majitel si v žádném případě nesmí moc vyskakovat se svými nároky, aby se nám tu nerozmohly kapitalistické poměry, kdy obstojí jen zásadně nejschopnější v tvrdé soutěži o nejlepší místo na slunci, aby systém naplnil svůj smysl. Asi by nám všem prospělo (a možná bychom se vyhnuli budoucím i mnohem drastičtějším výbuchům zvůle v ulicích), kdyby po nějakou dobu mohl hlasovat při volbách jenom volič, který se může prokázat, že je řádným plátcem daní, věřím, že by se choval odpovědněji při volebním konkurzu s ohledem na svou osudovou roli investora dnešního doslova šíleného vztahu k jeho investici do všech podivně sociálních experimentů s nestydatým odkláněním miliard do kapes jeho top zaměstnanců navzdory slušnému platu i zlatým padákům v případě osobního selhání.

Ale o to příkladněji jim zas rostou pupky!

Snídaně aneb kdo se zpozdí, skočí do zdi – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Červenec 25, 2012

A je to tady. Stoupám po kamenných plotnách, širokých na dva kroky, zpátky k hotelu. Martha je fuč. Tóny dlouhých, utahaných strun, sborová melodie zamyšlenců ztracených v chůzi. Val menších, větších balvanů, popukaná skála, záhyby, praskliny dole porostlé vodomilným mechem, přímořskou řasou, zbytky dešťové vody, pomíchané slaným nočním vlnobitím, vlhké žíly na tělech skal, dokud nevyschnou pod náporem fotonů životodárné hvězdy.

Je ráno.

Návrat zpátky, kupředu, jak je libo. Nemám vás rád, čím dál víc! Viděli jste ten film o slepém maséru-samuraji? Mou roli, kterou jsem tak neuvážlivě přijal, není vás rozčtvrtit katanou, oblečené v pyžamu před ulehnutím do peřin, postřílet v kině, vyprsknete nedožvýkanou pop-cornovou pěnu, z úst, zároveň vyhřezne pramínek krve, ale splynutí v mlčení na konci hry. Nelze přestat, nedohrát vlastní pantomimu uprostřed nezvaných herců na mém písečku, mém představení, platící diváci páchnoucí jedem. Kašlu na Vás, aniž byste mi byli lhostejni-tím hůř. Dobro došli? Začínáme.

Jsem oportunistická součást Bautího kolektivního mozku, náhodně vybraná počtáři z Charzebu, přesto jeden rok zavázán, tomu, v jehož kůži momentálně prodlévám. Výchova a disciplína! Poryv slaného větru od Středozemního moře. Závan tlejících umrlců podvodní říše. Větrnou bruskou vybělená kostra kraba, vyviklané klepeto zkoumané několika naducanými mravenci, puklý krunýř, prázdno a zápach pod exoskeletem. Zaběhlý pes slídí mezi balvany, občas pohlédne na hladinu kulacenou oranžovým obzorem.

Je ráno.

Nevěřím nikomu. Labyrint mého spletitého účastenství, dlážděný zlatými kočičími hlavami, nebude snadnou cestou a já začínám tušit, že Par Hader měl pravdu. Vbrzku skončím jako schizofrenik, neschopný učinit jediné smysluplné rozhodnutí, podle svých předsevzetí, slibů vedených dobrým úmyslem, nepsaných pravidel, čestných, politických, pro nostalgicky i pionýrských (Lexikon ví vše) i jiných přísah. Kamarádi vypjatého individualismu, přátelé v kolektivu! Není kde brát? Korouhvičky z plastelíny. Vládnu penězi i bohatstvím, lásku tady nehledám, feminista a odpěrač sexu, natolik nejsem svůj, tedy nesvůj, ale pociťuji spojitost s bytím, štěstím i strázněmi ostatních. Bych mohl být Váš prezident, hňupi! Dyť tam kandidují samé UFA! Nedám víc, než tržní cenu, uvařte si polívku z nabídky, poptávky, a neotravujte! Ni zrnka více, zkrátka nic, napuchlé, nedocpané jitrnice. Jelítka, ještě trocha prejtíku víry a přání v střívko reality, řezníče! Kalendářní rok, snad dřív (kdo má furt vymýšlet tyhle hovadiny?) vrátím život pravému Karovi Delik Ibn Czeko, ale co mezi tím. Sakra! Budu dobrý, dobrým, či zlým. Nevím, nevím…

Ostré hrany kamenů, oblé balvany podél pěšiny. Dále, od vody dále. Stoupám výš, plošinu po plošině, oči stále zabodnuté do země. Je mi blbě. Obvyklá nevolnost nebo jen obligátní kecy místo smysluplné činnosti, banánu s džusem ke snídani, joggingu v tílku a plandavým přirozením v trenýrkách, vystlaných hygienickou vložkou? Zvláštní, i lidské samice mají anatomicky odlišný pohlavní ústroj, podobně jako Bauťanky. Pokud tohle musí zažívat i Robot Jiřina, potěš mlýnské kolo. Zrovna jedna taková jde kolem. Na těle dva cáry textilie, pod paží chlupatý oblud, jednou končetinou třímá ji, koncem druhé plechovku čehosi, smradlaví po opalovacím krému.

Sofia, Sofiááá!

Zazněl hluboký ženský hlas na úpatí, zatímco já s očima stále zahleděnýma do časů siluru, povadlým úsměvem a připínáčky patřičnosti v hlavě koukal do kamenů.

Chrtík přestal civět na nekonečný vodní koberec a vypálil za hlasem.

Á paní Parzudaki. Mává i na mne.

„Snídaně, podáváme snídani, Effendi! Čekáme už jen na vás.“

Jídlo je to poslední, co by mě teď mohlo potěšit.

„Kde jsi Rudi? Čekáme na tebe. Máme společnou snídani. Také už zapomínáš? Farríh připravil podklady k odpolednímu jednání. Anemone, pan Nikotinis jsou doma, ještě spí, přirozeně.“

„Mamá, co tak lačně pojídáš?“

„Jogurt, suchary a pravý kozlí sýr zapíjím sklenicí kumysu, ovšemže, synku.“

„Prosím, vemte místo, Efendi.“

„Díky, Otto. Snaha šetřit je chvályhodná, ale proč mám snídat citrón se solí?“

„Fárihu, hospodaříme na kladné nule, takže neinvestujeme nebo co?“

„Ale ano, Efendi, činíme solidní investice, jen o nich poněkud nevíme…“

„Například? To musíme snídat citróny? Jsme tak chudí nebo co, že Otto?“

„Tak třeba tento hotel.“

„Snídaně podávají vskutku mizerné. Skromnost nade vše.“

„Patří Vám, Efendi.“

„Podávám Tequilu, pánové.“

Do otevřených oken zazněl hlas opeřeného pěvce, pravděpodobně rodu Lanius-ťuhýci.

„Ťuhý, ťuhý…“

http://www.youtube.com/watch?v=BLKiMbC6s2k

Citace z propagačních materiálů výrobce psích jídel:

„Zvířecí mazlíčci hrají velmi důležitou roli v životě mnoha lidí a zodpovědný vztah k nim ještě umocňuje pozitivní vliv, který zvířata mají na život svých majitelů a jejich rodin. Zvíře v domácnosti pomáhá snižovat úroveň stresu a pocit samoty, podporuje fyzický pohyb, poskytuje ochranu a napomáhá emocionálnímu rozvoji dětí.“

DLUHY A POHLEDÁVKY JE NUTNÉ HRADIT

Posted in Gril by ondys on Červenec 25, 2012

Stát ale v žádném případě nesmí podporovat beztrestný banditismus, který se zrodil s jejich vymáháním a zasáhl i soudnictví, kdy neodolala ani paní soudkyně, která měla být garantem spravedlivého průběhu. Docela mne zaráží nezájem o mnohem nebezpečnější porušování lidských práv lidí, kteří odcházejí do důchodu a stát je několik měsíců (údajně jenom díky jejich množství v počtech desetitisíců a naprosté neschopnosti odpovědného ministra Drábka) nechává bez nejmenších finančních prostředků, byť se nejedná o žádné sociální dávky, ale jde o čerpání finančních prostředků, které odváděli státu jako pracující po desítky let. V tomto případě se stát prostřednictvím svých úředníků dostává na hodně nebezpečnou stranu do role lidí, kteří neplní své povinnosti jeho směrem a on je za to pronásleduje a krutě penalizuje. Nebo to je jenom sofistikovaný pokus o genocidu veliké skupiny lidí (bez nejmenších finančních prostředků po nemilosrdných zásazích exekutorů), kteří už naplnili státní kasu a nic z nich dál už nekouká pro Velmistry v odklánění veřejných prostředků?

Šelmy – od Vivy

Posted in Vivina skříňka by ondys on Červenec 23, 2012

Jedné z Kačenek se dostalo nadělení v podobě sedmi štěňat irských teriérů. Jezevčice je zvědavou návštěvnicí, kocourek přibyl do smečky před čtrnácti dny. Jenže brzy o své kamarády přijde… První štěně jde do světa už v úterý…

Šelmy od Vivy

Šelmy od Vivy

Šelmy od Vivy

Šelmy od Vivy

Šelmy od Vivy

Šelmy od Vivy

Šelmy od Vivy

Šelmy od Vivy

Šelmy od Vivy

Šelmy od Vivy

Šelmy od Vivy

FÍFA NA HOUBÁCH

Posted in Z pošty by ondys on Červenec 21, 2012

Fífa na houbách

Fífa na houbách

Fífa na houbách

Fífa na houbách

Fífa na houbách

KRVELAČNÍ STAFORDI

Posted in Šu(š)kanda v Teplicích by ondys on Červenec 21, 2012

Nebylo nám do zpěvu ani po probuzení, venku počasí na hovno, já nachcípanej z promáčenejch bot v polích a staroušek se svými zdravotními problémy… Tak jsme raděj hned vyrazili vochcávat do vsi, co kdyby…

Narazili jsme na mlaďošky hned u Kauflandu

Dědek nejdřív dělal fóry

Hravý mlaďošce to vůbec nešlo do hlavy

Obrátila se na majitelku evidentně s otázkou, zda si taky myslí, že takovýmu starouškovi se už asi nepostaví

Tak na ni dědek aspoň vyplázl jazyk

Pak jsme se rozloučili a skončili na oblíbeným místě

S výhledem na hřebeny, kde jsme si vystačili sami bez lidí od léta, přes podzim, až do zimy

Jsou nesmlouvavě impozantní

A drsně nádherný

Love of My Life – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Červenec 18, 2012

Slůvka do vět pracně skládat? Já se vůbec nechci hádat? Hádat? Piky, piky, kde je? Odhaleným čarodějem? Hnilost tu okázale svítí? Lidi, pošlete je už do řiti! Chládek krytý v sklepech zašlých, hlavy prázdných k vyvětrání? Vyvolení? Nevěřících k máni? Milí rádcové? Našli, našli? Křídla cinklá, krása prachatá, Panák na mamlasa! Tunelovaná ovčata! Lhářů úsměv lehce ladí. Dyť to letí, letí!…CASA, CASA…a vy smradi. Milióny, milionem kloněn, aspoň odletěly tam ty koně! U Przewalskych, hrnek a vlastní klíče. Vadí, jo, to vadí! Vlaďouškové, táhněte do píče!

Takže krátce:

Kdybych si přál změnit jméno, jedině Ingo, možná Otakar, popřípadě Jára Cimrman. Vážně. Nevím, jestli Ingo Bellmann byl profesně kominář, kamnář, či jiný stavitel…něco se mi v hlavě motá z devadesátých let?

Jon Lord!

Profesor A. Holý…?! Nelze nepřipomenout v běhu týdne.

http://www.youtube.com/watch?v=kTkKD8BNZgo&feature=related

Muzika, obraz, klipy, internet?. To ulehčuje celebraci. Zítřek zvláštnímu chlapíkovi a k jeho 65- patří…we will…we will..Rock You! Hvězdolet! Věřit a patřit! Hvězdy a kostra Lucy? Recepty na štěstí nejsou, existují, pročež musí?

http://www.youtube.com/watch?v=Ij4xGqHSy2Q

Jak popsat vědeckou dráhu astrofyzika, který se věnoval průběžně a svědomitě, ač zlí jazykové by mohli namítat, jak mohl stihnou šmidlání na kytaru (originálně – RedSpecial, trsátko: půlpence) a „Výzkumu zrcadlení hvězdného prachu…“, no, ať to nekomolím“, na hvězdárně pod nejvyšším bodem Tenerife i jinde(tam by se chlastalo)…Nicméně, získání titulu PhD (1972-2007) a zaujetí oborem, jej v současnosti zastihlo (symbolicky?) v křesle rektora Liverpool John Moores University.

Happy Birthday Dr. Brian May.

http://www.youtube.com/watch?v=HdiZ4NQ3LkE&feature=related

 

NEJVĚTŠÍ DIV

Posted in Z pošty by ondys on Červenec 17, 2012

Stal se zázrak

 

Z nebe sestoupil

 

Aby ochránil člověka před lidmi

 

Nabídl mu hry

 

I očistec

 

 

SE ŠUTAROU ZA STANDOU

Posted in Šu(š)kanda v Teplicích by ondys on Červenec 15, 2012

Vzpomínka na Standu

Věnováno Romanu Nešetřilovi
Před lety jsem výjimečně zabrousil mezi lidi do města bez svého amerického staforda Rockyho a tradičně nasraný vlídností úřadů jsem se opět bez jediné koruny v kapse vracel pěšky na předměstí, kde život chutná jinak než v centru mezi všemi, co mnohem snadněji i s viditelnějším efektem předstírají žádoucí.
U nádraží jsem potkal rockového zpěváka Pepu a dali jsme se do řeči.
Tou dobou žil v Ústí nad Labem, makal někde v loděnici, aby přežil, a do odjezdu vlaku mu zbývalo dost času. Pozval mne na kafe a skončili jsme v herně ve Školní, kam Standa rád chodil na rumajzla, když zrovna měl prachy vzhledem k výši invalidního důchodu, ale v té době už nežil.
Pepa je živel a docela ho vzalo, že znám a poslouchám Alexise Kornera, který je znalci pokládán za tatínka britského blues a dokonce snad pro ostatní objevil Micka Jaggera (který se stal Sirem po pasování na rytíře princem Charlesem) s jeho partou anglických Mirků Dušínů ve formaci valících se kamenů.
Kecali jsme spolu o rockový muzice a nezapomněli na jejího místího znalce i příkladného osvětáře Yardu Pichlíka, který nás osobně seznámil, budiž mu za všechny jeho podobný aktivity jednou peklo lehký. Najednou jsme narazili na skladbu, jejíž název mi nic neříkal, od nějaké hodně známé sestavy (z hlavy se mi vykouřila jména vzhledem k časovému odstupu) a Pepu to inspirovalo k příkladně didaktickému výstupu. Rozbalil to bez ostychu i ohledu k přítomným svým rockově nosným hlasem na plný koule, až zaskočil i mne, a to jsem za drsňáka pro spoustu nezasvěcených a povrchních se svou touhou dotahovat nejdůležitější věci i k osobně nevýhodným koncům.
Jasan, že jsem ji poznal, ale zarazilo mne ticho připomínající propadliště pod odsouzencem s provazem na krku. Místní štamgasti se vzhledem gamblerů, lumpenproletariátu i utržených ze řetězu na nás civěli dost nerudně, že jsme narušili jejich zavedenou pohodu domovského lokálu, ale Pepa to zvládl s rukamana nad vlasatou hlavou v děkovačce nejžádanější hvězdy a dostal tím i servírku lidového vzhledu (evidentně mne měla za teplého levicového intoše jenom kvůli tomu, že jsem si nemužně objednal kávu), která se hnala k našemu stolu a vyvolávala představu, že má k ráně stejně daleko jako holka na trase k tisícovce od navoněného fešáka v německým autě za sexuální libůstku neprůchozí u jeho liebe frau v nedalekém Dresdenu. Stejně mi to bylo srdečně fu(c)k, úderů osudu i různých ran jsem si užil hodně a mou pozornost upoutal protější stůl v rohu, celou dobu všem připadal neobsazený a jenom já jsem viděl, že tomu tak není. Seděl tam netradičně úplně sám a očividně se velice bavil Pepou Šutarou, jak to dnes příkladně natřel všem za nestydatou chásku kumštýřů.

Malba na těla kytar

Tak se tam měj, Stando…

Odkaz na další obrázky: http://www.lhota.xf.cz/malba/index.htm