Vladimír Ondys – Z konce světa

Laudane 2 – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Listopad 3, 2018

Laudane, vzpomínáš si, jak jsme si kdysi príma zalovili v Královské oboře?

Ani ne, Pane.

Nepamatuješ…no?…před dvěma léty, někdy v půli srpna. Dumej, hádej, troubo hadači. No!?… Plným tryskem, pevně zapřen v třmenech oře, kopí u hlavy třímaje, paže připravená mrštit jím po zátylku tura divého, býka v plné síle…!? Jsi neviděl, jak zdivočelá stvůra zarputile řádí po oboře, prameny slin z pysků, v bulvách trochu bíle, zbytek krev, chvíli cvalem, zubr v trysku, bestie bojovala jako lev.

Hleděl jsem zalézt za první křák, strom, lípu, doubek, které byly poblíž. Vy pořád, ať nestrhávám rudý pláštík, neuhýbám rohům zvířete, ať peláším paloukem pěkně rovně, ani otáčet mi není třeba, jinak budu podroben důmyslným torturám.

To snad ne, že bych byl takový nelida? Máš blbýho pamatováka, Laudane! Nebo si odvažuješ překrucovat historii, to si troufáš, zmetku…libo bylo by nějaké mučeníčko, co slouho!? Doufej v mou mírumilovnost a shovívavost.

Ale Pane, když už inscenujete obraz lovce, vzpomeňte, oštěp i Vaše paže se zaklínily do větvoví jabloně, či jiného smrdutého stromu, přirozeně nešlo tušiti a viděti co nad obzorem, tedy ve výši Vašeho jasného zraku oka urozeného nelze v přilbici uzříti a padl jste k zemi jako v bohabojné bitvě podťatý, žádná hanba, jen náhoda zlá.

Pitomče.

Dobře, už mlčím.

Kde to jsme, Laudane? Plno lidiček zde. Ha, houfy courajících děv ustrojených jako hampejznice, i těch starších, snad bab prodejných, mužové krátce střižený vlas, ovšem i krátké nohavice, obludné hnáty vystavují, co za móda, však i nepraktično, když jim bude nutno houštím a klestím prodírati se kupředu, popřípadě prchati. Komplexní maškary. Proboha, kde to zase dlíme? Honosné krámky, neznámé býlí v květináčích podél chodníků, uhastrošený lid posedává u stolů, mírně se veselíce, jídla i pití zřetelně dosti. Nebudou úplně hloupí, jejich sklářské dílny dovedou vyrobiti obrovské tabule skla, cesty vzorně dlážděné, žádné zbytky poživatin, chodníky zvířecí i lidské mrvy prosty. Národ zřejmě čistotný, vůně poněkud umělé, ale nesmrdí. Koukni Laudane, velice zvláštní chrám. Komu je zasvěcen? Nevidím kříže, žádné vyobrazení Našeho Pána, místo Anno Dominini skví se rudé DB.

Pane, zkratka znamená Deutsche Bahn, popojděme dál, brzy zajisté seznáte, kde jsme se ocitli.

Laudane, tohle přeci musí být kostel sv. Vavřince a na kopci oproti skvrnám letního blankytu a bílých oblak vidím známý hrad.

Ano Pane, Vaše rodné město.

Neuvěřitelné, hledím tupěji, než tupě, milý slouho. Pohleď, Laudane, jaká nádherná kašna! Panně s robětem v náručí prýští voda z cecků, odvážné, avšak velmi důmyslné a působivé, dím já tobě. Nepamatuju, že bych tuhle studénku vídával zde.

Velmi krásná, Pane, jmenuje se Kašna ctností a byla dílem budoucím. Nemůžete pamatovat…

Povedený oxymóron, Laudane, ale poběžme, zři tohle dech beroucí sousoší…, postavičky jako živé, proč ten pes, nač ta smrtka, podobenství šílenství?

Ano, Pane, jsa široce vzdělán jistě Vám nemusím připomínat Platonóvu alegorii, stejného jména sochy, o škodlivosti demokracie, podobenství, které protkává kulturu západu odedávna.

Jo, myslíš tu alegorii, anebo tohle: Chceme radikální změnu politického systému, chceme přímou demokracii, referendum a odvolatelnost politiků.

Nějak takhle, Pane. Budu citovat Wiki…

Koho? Jakous Viktorii? Proč ne, ženám bývám nakloněn, ba je mám rád.

Smím…?

 

Podstata alegorie v Platónově podání spočívá v obrazu lodi bez kapitána, jejíhož velení se násilím chopili nepříčetní, lehkovážní pasažéři, kteří jsou vůči kurzu lodi neteční anebo jej neznají. Tento lítý dav je schopen zabít nebo omámit kohokoliv, kdo jim bude stát v cestě, a pravého kapitána znalého hvězd, větru a kormidlování, považuje za nepotřebného.

 

Pravda pravdoucí, věru, zpovýkaní poddaní, nejen ti, vždyť víš, jak mě štvou domácí šlechticové, brojí proti koruně, pletichaří, nic jim není vhod, mne považují za nesamostatného opilce. Naštěstí škorpí se sami mezi sebou, přesně jak jsi citoval. Jo, kdo to sochal?

Nějakej Jürgen Weber. Inspirací ale byla středověká satira Sebastiana Branta a ten zřejmě inspiroval Hieronyma Bosche k namalování stejnojmenného obrazu, podobně jako mnoho dalších k jiným uměleckým počinům, kopice je v Hamelnu. K tématu se ještě vrátíme, milosti. Jen na dovysvětlenou. Levá strana zobrazuje vypovězení Adama a Evy z ráje, oba dohnání k zoufalství rozchechtanou smrtkou, za nimiž sedí malej Kain, nůž v dětské ručce. Strom poznání zlomený a uschlý, již jen stožárem jest. Napravo, buran sv. Grobián třímající kyj ztělesňuje násilí a tupou ignoraci, opravář v pracovním oděvu svírající kladivo představuje současnou technicistní realitu a schlíplý posměváček, který dopil svůj kalich, je symbolem rezignace.

Výborně Laudane, hotová vědma jsi a neříkej, že dílko se nejmenuje Loď bláznů.

Ano, Pane, Das NarrenSchiff, chcete-li, Ship of Fools.

Laudane, bolí mě nohy, pokračovat budeme příště.

 

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Laudane

Podzimní pozdrav – Jura Sedlák

Posted in Ze selského dvora by ondys on Říjen 21, 2018

Tak je tu už zase podzim a za dveřmi pomalu přešlapují Vánoce. Jakmile skončí babí léto, začnou v televizi a superhyper otravovat stále vlezlejší rolničky a červený mužíček v šaškovské čepici a rok bude definitivně za námi. Tak jsem si těch posledních slunečních a barevných dnů užíval, co to šlo, i když práce mně letos přecejen trochu víc omezovala. Nejen ta, kterou dělám kvůli složenkám, ale Nejvyšší nám letos nadělil i jabka a člověk musí udělat i něco na baráku. Ale samozřejmě že je třeba i trocha toho relaxu. Tak posílám pár fotek, jak si to užívám.

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Podzimní pozdrav

Fajteři – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Září 1, 2018

Léto stále je, ale vbrzku už nebude, přijde podzim, a co bylo, nebude. Každým létem, už asi deset let, dvacet let před tím jsem nikde necestoval, se snažím využít volných dnů a toho mála těžce vydělané škváry (pracuji jako sluneční havíř), abych vyrazil z bydliště – domov je přílišný eufemizmus – „Za hranice všedních dnů“. Dokonce poslední zájezd jsem absolvoval s CK Čedok. Dříve tuzemskou cestovatelskou tržní jedničkou, jejíž slogan to byl už za totáče. Vím, že měnila majitele nebo majoritního vlastníka od Čechů, přes turecko – americkou finanční skupinu, až k Polákům. Rozhovor se současným majitel jsem dočetl před chvíli. Vždy mi připadali jako moloch. Právě při pohledu a focení kamenných poboček Na Příkopě a před Václavákem. Totiž, Girl & Boys. Preferuji začít cestu v Praze, popřípadě tam i přespat, protože ze Slezska se dá nastoupit nanejvýš v Ostravě nebo Frýdku – Místku a v Praze nebo Plzni, k Rozvadovu ještě kousek, bývá účastník zájezdu poměrně otráveně jetý… Právě před poslední cestou jsem nocoval, o nějakém spaní nemůže být řeči, na kolejích VŠCHT. Mám v portfoliu i pár lepších pražských ubytování, avšak bylo obsazeno. Já letos absolvoval cesty tři – rozuměj poměrně ostrá pochodová cvičení hnána k hranici zrychleného přesunu beze zbraně jen s malou polní. Krátké, poznávací, ale výživně bohaté. Na zážitky i útratu. První směřovala do Prahy. Mám rád starobylá města a Praha má opravdu co nabídnout. Praha je krásná a krásnější by byla bez Pražáků, si myslím, už dneska neplatí a nadsázku a vtip jen dokládají současná primátorka a premiér, což už je docela pádný důvod k dehonestaci v podstatě kohokoli a čehokoli, od Prague Pride po Myloše. Nenávist zvítězí!

Prošel a projezdil jsem místa, která jsem chtěl navštívit, vidět ducha místa a vyfotit ho. Třetí den mě navštívila Mimóza. Přizpůsobil jsem program, vynechal věže, kopce, strmá stoupání, přísahal, že cepínů a obuvi do hor nebude potřeba. Podcenil jsem její kardiovaskulární handicapy, rovněž tropické počasí…, cestou na Olšanské hřbitovy málem padla za vlast. Nicméně, vstávám brzy, s ranním kuropěním, listuju mobilním internetem , na blízko začínám už fakt prd vidět…, jaké kulturní akce pražské léto skýtá, tlačím bobka, jen ten Velký Che…, na mém domácím WC chybí a narážím na tamto denní koncert M. Prokopa & Framus 5. Okamžitě volám Mimóze, jestli to dáme. Dali jsme a myslí, že se ji to muselo líbit i k mému zadostiučinění. Z Výtoně už je kousek k Tančícímu domu. Někdy musíš donutit mohoucí, váhavé, aby následovali vůdce…!

Do prdele, já to tušil…, nechce se mi kurvit polštinu, ale podobná slova pronesl generál Sosabowski, před seskokem polských výsadkářů severně od Arnhemu. Jakmile okénkem dopravní Dakoty zahlédl britsko-americké jednotky, marně usilující se probít k mostům přes řeku Rýn. Nepříznivé počasí, opožděný seskok do jícnu pekla. Nizozemský princ varoval: Cesty vedou po náspech nad močály, budete snadnými terči…, volíte nesmyslné riziko! Shovívavá arogance britského velení byla absolutní. Gardové divize anglických výsadkářů a německých elitních formací stažených z východní fronty, posílena o zálohy…, Market Garden…, největší výsadková operace v dějinách válek. Muži vypadávali z transportních kluzáků, mnohé výsadkáře postříleli ve vzduchu, zásobovací cesty odříznuty. Do 48 hodin mělo dojít ke spojení dělostřeleckých a tankových jednotek s mohutným výsadkem v týlu nepřítele. Nedošlo… Ztráty na straně spojenců byly patrně více než dvojnásobné. Ambicí operace bylo severně překročit silně opevněnou Siegfriedovu linii, vpadnout do německého týlu a rychlým postupem ukončit válku už v roce 1944.

Proč o tom píšu?

Protože jsem tady. Kousek od loveckého zámečku zasvěcenému sv. Hubertovi, který nechal postavit loďař, důlní magnát a náruživý myslivec Anton Kröller. Zhruba v rozloze dnešního národního parku Hoge Veluwe. Za 9 eurodáčů máte k dispozici 1600 kol (porůznu, kdo první, jede). Girls & Boys. Za dalších do 7 vstup do sběratelských obsesí jeho paní Helene Kröller-Müller. Jedna z prvních (la Belle Epochue) rozeznala sílu díla van Gogha. Muzeum od roku 1935 patří státu a operovává i zahradní park plný soch světových autorů. Mimo to, je po van Goghově Muzeu v Amsterdamu, druhým největším kelekcionérem jeho díla, nehledě k ostatním 4000 tisícům originálů obrazů, grafických listů a artefaktů, umělců 1860 – 1910 (zahrnuje mnoho uměleckých stylů). Ponechme stranou Cranachy a „zbytné“ kousky renesance.

No… Tak dojat tou sbírkou, jsem zapomněl, kam mám na tom bílém kole dojet (na roviny fantasticky zpřevodovaný). Vynechal mi rozum…, mozek bych nezmiňoval, spí, divně smrdutou výduž v hlavě mám… Zpanikařil jsem. Víte, byl jsem u loveckého zámečku, za romantickým lesem se střílelo (opravdu cvičiště nizozemské armády) a teď u muzea (pan Jacques je symbol), uprostřed alejí dubů, písečných dun a stále více pokřivených borovic. Bože, nepamatuju, odkud jsme vyjeli. Park se vylidňuje. Stmívá se. Telefon na průvodkyni mám v autobuse, jinej telefon v batůžku. Listuji v navigaci. Vyrážím podle ní…, ale tam musí být chyba. Jedu z kopce, deset minut, vždyť nahoru jsme jeli jenom chvíli po rovině, i ta cesta kolem autobusové linky je mi povědomá…, jenže když já už jedu patnáct minut z kopce a tam, kde jsme ránem byli hned, jedu teď tak dlouho…, panikařím, třesou se mi ruce, mám GPS, vím, kde jsem, ale kam mám jet?…, opravdu to Otterlo…?, jak mě najdou, já nechci udělat ostudu celému zájezdu…, teď si vzpomenu. Vždy se pokouším zaznamenat výchozí polohu. Nalézám v navigaci. Sakra, opravdu jedu správně, ale jedu nepravděpodobně dlouho a cestami, které si nepamatuji. Cestu do kopce jsme ujeli za deset min a z kopce to samé za dvacet…, tak po nočním přejezdu asi mikrospánek? Jo…, nevím, byl jsem třicet před srazem a deset min jsem se úzkostlivě třásl…, a to jsem dlouho před tím nedal ani šťopičku…, jo, občas se hodně bojím.

Fajteři

Fajteři

Fajteři

Fajteři

Fajteři

Fajteři

Fajteři

Fajteři

Fajteři

Fajteři

Fajteři

Fajteři

Trnkobraní – Jura Sedlák

Posted in Ze selského dvora by ondys on Srpen 21, 2018

Kvetoucí stromy, jak jsem posílal na vesno, zarodily. A zarodily tak, až poróchaly haluze a střapce veliké, že kraj pomalu hnije a vnitřek nezraje. Chvála Bohu za to sucho, protože kdyby pršelo a ty haluze by byly nabáňané vodů, tak se to snad poláme načisto a většina trnek a durancií by zhnila. Lidi si rvů vlasy, kde pozháňat bečky a čas na otřepání. Také v pálenici to nebude žádná sranda, protože trnky má gde gdo a zehnat ten nejslepší čas na pálení nebude jednoduché. Když néni – zle a když je, také zle. Nejvyšší nás má občas pořádně u prdele, abysme nebyli tak spovýkaní, že ano.

Trnkobraní

Trnkobraní

Trnkobraní

Trnkobraní

Trnkobraní

Trnkobraní

Trnkobraní

NA TERASE U DCERY

Posted in Ahoj by ondys on Srpen 3, 2018

Všude jinde mi současné vedro dává mnohem víc zabrat…

Foto.0363

Foto.0365

Foto.0364

 

 

 

 

 

 

 

 

Brno – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Červen 1, 2018

Jak zpívá klasik: Sánisap, thskajisblů, bjůtfl, soárjů…, zase prohlížím fotky z minula. Od toho ty fotky snad jsou. Ne, jako? Taky pročítám internet a chci se jej celý naučit nazpaměť. Je to možné? Je! Vím to! Ale musíte velmi zevšeobecňovat. No nic. Předevčírem jsem dokoukal druhé klání mezi Capitals vs. Vegas. Nevyspalý, leč spokojen. Fandím oběma. Capitals ten Bowl přeju více kvůli tomu ruskému buranovi. Oba týmy hrají fakt hezký hokejový sport. No, občas si navzájem nadělují akutní doručenky k lékařům všeho druhu, avšak my diváci…? Bolí Vás něco, Girls &Boys? Chci Vás léčit…, nebojte se…!

To máte jako s tím Brnem. Město má zvláštní půvab, což mám fotograficky zdokumentováno. No ale co ta šukací hra? Jako co? Nutí mě zmobilizovat těch pár buněk určených k přemýšlení, které mi zbyly místo mozku – bo se o inscenaci vehementně píše – ale jakýchsi přesahů, metafor, poselství směrem k lidstvu jaksi nedohlédnu. Chápete, jako nahej Bůh leží na muslimský bábě, chudák holka před lidma musí z lulíny vytáhnou vlajku, pak tam přijdou slušní demonstranti, což otráví herce i obecenstvo, já nevím, jak to bylo dál, co se dělo pak a vůbec, kam to všechno spěje…, no a kam ji prcal?…sodomie? Fuj. Raději nerozvádět… No ne, člověk nemusí být starej prasák, aby uvázl v bahně těchhle pochybností… I ta Anička, jako jo, loutkoherci, vodiči, honiči a nevídaný patologický masochismus. No a potom ta PITKA – čtěte pozpátku, další nefalšovaná psychopatie jen kvůli prachům.

I ta politická scéna, jo. Defenestruje sebe samu, což je teda taky úkaz. Ani nemusíte být Danem Brownem, abyste našli onu šifru. Dnešek mi připomíná časy před první francouzskou revolucí. Jen ta Evropa prý momentálně hraje druhou ligu. Možná, avšak nesouhlasím, anebo kolébka moderní civilizace je rozviklaná až ke zatracení? Není! Vím to – mohu si to dovolit, protože budoucnost je bezohledně blíž a blíž mé minulosti. Buď vycházím ze špatných předpokladů a docházím k smysluplným závěrům, možná taky naopak, dvě kombinace ještě zbývají, nebo někdo chce ukrást můj mozek, ovšem, kde nic není, ani čert nebere. Vlastně ano, to přeci dává smysl…za tím musí být, no, jak on se to vlastně jmenuje, ano, to bude on, Vladimír Vladimirovič… Konečně chápu, proč raději koukám na ten hokej.

Čas a místo, odkud se organizovaně vyjíždí za poznáním, jsou vzhledem k mé domovské lokaci natolik nepříznivé, že jsem často nucen v místě odjezdu přenocovat. Hádejte kde? Praha, Brno, Olomouc… do Ostravy to mám z Buranova poměrně blízko. Činím tak rád, a poněvadž jsem skromnost sama, tudíž s podstatnými výhradami se mi líbí téměř všude.

Čekal mě výlet romantickým údolím Wachau plus plavba po Dunaji. Klidně přiznám, že jednodenní pobyt v Brně byl zajímavější a podnětnější, než celé bláznivé severní Rakousy. Dodnes nechápu, proč jsem tam vlastně jel. Jo, polopenze – myslím snídaně a večeře plus rychlá Wi-Fi – byly líbezné.

Btw: z angličtiny mám jedničku, akorát mě nasírá obstárlá externí učitelka němčiny, jež si uvykla používat naši varnou konvici, nad kterou držím patronát. Kávu v malém pudélku, zalévá hrnek v kuchyňce. Já říkám: paní učitelko, kávu Vám přijdu zalít do učebny, ať nevybryndáte cestou… Nein, nein, danke, oslovuje mě Herr + příjmení, poté, co jsem na ni před pár léty vybalil pár německých frází, jedna plus druhá z nich byly (využívat atomovou energii pro mírové účely a obdělávat pole traktory – se domluvím, ne píčo?), což mě docela vytáčí a vůbec, chová se velmi potřeštěně. Navíc učí chlapa, s nímž se vzájemně nesnášíme. Včera ke mně vběhla, sbalila konvici, Herr + příjmení, obsloužím se sama. Vrátila jsem se z Karlových Varů, Herr + příjmení, tam vám bylo tak hezky…, ale nebylo kde tančit, představte si, jen dva parkety v celých Varech (paní má přes 60 a metr osmdesát). Tak se jdu projít kolonádou a piju minerální vodu, odvětil jsem (po našymu = odpyskoval). Ale Herr + příjmení, naštěstí se objevil její nazrzlý učeň – arogantní debil před šedesátkou a já mohl v upomínku zabrousit fotografiemi z loňského pobytu v oněch lázních. Stejně, jaké tanečky, tvrdě jsem tam abstinoval, dva večery coural městem jako lovec okamžiku, myšleno fotograf, se svým aparátem, který ve tmě, za pouličního osvětlení stejně vyfotí prd, a ze zoufalství dokonce okoštoval několik pramenů, bo jsem sobě obligátně zapůjčil stylové pítko v hotelové recepci. Jo, ještě říkala, že ti Rusáci nikam nechodí, otevřou flašku Vodky a chlastají na hotelových balkónech. Tuž, mají recht. Doufám, že bude mít taky nějaké prázdniny, bo příště píču utluču svou učebnicí angličtiny, fuck.

Jo, cesta do Brna. Vůbec celý začátek výletu byl divný. Ani jsem nezaspal, den předem se neožral, na nádraží dorazil včas, obligátní poslední cígo pod nástupištěm. Chci zaujmout sólo fotel v Regiojetu a tam hnípe do klubka stočený Slovák – kdo iný, bo za prdelů enem Slovakia. Tak ho chcu vzbudit a patřičně tvrdě vystrnadit…, kurva, tak asi brzo vystoupí nebo jsem spletl vagón, nebo já nevím, píčo Baník, ne? Co ty, zmrde!? Ty vago, já zakoupil jízdenku na Regio, který jel o hodinu dřív. Jsem odchytil číšníka, průvodčího, či co to bylo a přitepleně usmlouval lístek do Hranic, bo Regio v Brně nestaví, přitom takové velevýznamné sídlo! V Hranicích jsem nastoupil do fest podivného vlaku. Něčím podobným jsem předtím, ani potom necestoval. Sedátka v chodbičce, stísněné kukaně pro neurčitý počet cestujících, klimatizace skrz blbě otevíratelný okenní flígl, hyc, naštěstí mladá sexy zrzka vedle, bo přede mnou staré ošklivé vesnické kunhuty, mladé mamy za děcka nemůžou, boha, ať už jsme tam. Ubytování objednane na jakychsi kolejach strojni fakulty. Též chyba. Společné WC, sprchy, do třeti v noci mi insomnii a bolest páteře konejšilo hnusné kašlání, chrchlání, pokřikování robotniku zpoza zdi. Celé zařízení spíše připomínalo Alkatraz, bo i kasárna v Písku byla stylovější, pominuli studenou vodu, kamna, jídlo, které byste raději vrátili i po požití, absenci bab a celkově specifický režim. Prchnul jsem do ulic. Brněnky jsou fakt hezké baby. Nechápu, proč mě jako první napadlo navštívit podzemí jakéhosi kostela. Drahé vstupné, ve sklepě chlad a samé lebky a kosti z lidí. Morbidárium. Opět chyba. Asi budu vadný, však lačný poznání, bo vyrazil jsem do kapucínských hrobek. Ty vole jako, rakve za sklem, v nich uložené mrtvolky, umrlci odění do zetlených, prašivých šatiček, pod skleněným deklem tomu šéfuje baron Trenck. Tak hledíme s baronem oko v oko. Neznáme se? Jo. Kdysi dávno, ještě děcko, jsem byl s rodiči v Rumunsku. Dyť i za totáče bylo v republice chlastu dost, ne? V té době jsem ještě nepil. Nevím, možná se takové množství nesmělo převážet přes hranice, ale pamatuji, že naši koupili 4 pomalované válce, v nich flašky a tvářili se jako staří pašeráci. Deset let jsem čuměl na tubusy, položené nahoře na kuchyňské lince. Takže si tě dobře pamatuju vysušenej fešáku, bo tam bylo psáno (napamatuju přesně): Hajduc Tujka Franjo Barun Trenk. Až po létech otec přiznal, že když chtěli vypudit návštěvu, popřípadě se fakt dorazit, došlo na Baruna Trenka, bo to prý byl strašny bryn. Chyba.

Tak, aspoň vylezu na nějakou věž. Našel jsem podchod s krokodýlem, tam chlápek oděný do středověkého kroje, asi nostalgie, u kasy pokladní mého věku plus fakt fešná, mladá Brněnka, prototyp plodné ženské samice, s anglicky hovořícím Italem. Oba byli o trochu dost mladší, vyšší, aji více vlasů měli, Brněnka v mini měla na sobě prsa i dupu, ale fyzická krása je přeci kategorií ryze subjektivní, chápejte. Ital chtěl platit kartou…, roba se optala a šeptla prasákovi: Yes, contactless. Zase nové anglické slovíčko a také lovím kreditku, abych nebyl za hňupa. Asi mám nějakou kontaktní nebo co, platím hotově. Sympatická pokladní se mi bytostně znelíbila, když mi nabídla mimo vstupenky na věž i předraženou návštěvu brněnského podzemí. Ne! Dost bylo ostatků! Ani příště, chybami se člověk učí, respektivě, jak tvrdí vrchní Karas, stále stejné opakuje. Výhled na Brno a možnost se umělecky realizovat fotografií navodily stav lehké euforie. Ještě musím navštívit galerii, ten jejich největší kostel a Špicberg, ale to až příšte…, jdu pojídat a odpoledne bude šťopička (tak ještě jednu), co ty na to, Barune, he!?

Brno

 

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Pozdrav z Valašska – Jura Sedlák

Posted in Ze selského dvora by ondys on Květen 10, 2018

Zdravím všechny srdečně a zvlášť ty, kteří to teď asi nejvíce potřebují, Vladimíra a Mimózu. :-)

Tak vám posílám pár fotek na téma „Jaro na Valašsku“. Počasí je samozřejmě bláznivé a připomíná více červen než duben, ale moc krásné a zvykli jsme si na to velice rychle. Na závěr si dovoluji poslat odkaz na moji úvahu o oslavách osvobození na mém blogu, na který nemám sice vůbec čas, ale prostě mi to nedalo.
Tak se tu mějte všichni fajn a brzy nashle. :-)

Valašsko

Valašsko

Valašsko

Valašsko

Valašsko

Valašsko

Valašsko

Valašsko

Máj – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Květen 1, 2018

Je 1. máj a já se probírám loňskými fotkami z Provence. Pár, vlastně jich posílám více. Nikdy jsem zde nedal průchod mému prostoduchému podání geografického místopisu, historie, tradic, objektivizujícího popisu navštívených míst. Nebaví mě to. Faktografie je dostupná na internetu a zahrnuje mnoho lépe sepsanýho, nafoceného, ever.

Ve skutečnosti to vlastně není vůbec pravda. Vždy před cestou samotnou pátrám v mapách, na wiki, ostatních internetových zdrojích, ptám se známých, sonduju, filtruji…, tak, jak jinak možno činit intelektuálně u skleničky. Případné trasy mého budoucího výskytu procházím viá streetview – poněvadž jsem orientační antitalent a v cizině, když chvíli nevím kde jsem, začínám těžce panikařit – nu když chodíte sám, nikdy jste v těchhle končinách nebyl…, přirozený orientační kompas a základní pud sebezáchovy mě minuly, jednou se otočím o 360 stupňů a jsem ztracen. Psychiatr by řekl: No alkáč s průpravou, kam si lehne, tam je doma. Což je teda blbost, jednak cestou důsledně dodržuju bobříka střízlivosti, abych se nebál vlastních stínů, popřípadě sám sebe, jakmile splynou v jedno. Navzdory pečlivým přípravám v místě génia loci zapomenu dříve a v docela dobrém smartphonu uložené, naplánované trasy, pamětihodnosti v dosahu – hloubku a význam pro naši civilizaci znám ze studií doma, dokonce rezignuji na místa, která musíte vidět (must see) a dokonce se občas i ztratím. Jinak mapy Seznamu, myslím, udělaly výrazný pokrok a terénní, turistické ohledně ČR nemají téměř konkurenci (vynechejme dost slabé Panaroma).

Ráno jsem jel do práce. Busem. Na stanovišti ti maturanti. Tak jsem jim hodil pár drobáků. Hmm, dávno tomu. Taky puzen zvědavostí a sebesadomasochizmem , absolvoval přijímací text na střední školy z jazyka českého. Vlastně vzorek, který jsem náhodou trefil na iDnes. Uspěl jsem. Nevím, jestli to byl ten omyl Cermatu, ale…, posléze nějakej kritik tenhle BrainMissing nazval, něčím jako pokusem zastydlých filologů. Souhlasím. Třeba ti jihočeši bejvaj štajf s „i a y“ v minulých časech, my Slezané dokážeme totálně zprznit délky samohlásek, „z a s“ u předložek i jiných slovesných druhů a já interpunkci trefuji jen náhodou. Ovšem příkladem až dvěma, rozboru byla daná v plen, troufám si tvrdit, velice průměrná básnička (sory, fakt sračka) jakéhosi současného poety.

Zapnu rádio a tam rozhovor Výborné s Nohavicou.  Nohavica byl, je a bude bard. Nezazlívám Tescu, Lídlu a jiným, když se trefují do obecného vkusu a naturelu, tak ani jemu. Folkový HyperSuper. Moderátorka odkazovala na jeho verše „proč se mnou nikdo nechce diskutovat o sonetech Karla Hynka Máchy, to bych se vážně nezlobil, rozebírat s tebou Máchův trochej“. Nevím, nechci dělat chytrýho, prozodii a těm sylabickým grafům, nemaje hudebního sluchu a citu pro blues nerozumím – poetickými výšplechy občas za kvartál spíše duševně vyměšuji. Ale, Mácha snad napsal sonetů, jen co do prstů dvou dlaní se víže a Máj je ponejvíce uváděn jako typický příklad poémy v jambickém verši, velmi netypickém pro češtinu (spíše ruštinu a angličtinu).

No nic. Girls @ Boys, Provence je hezká. Bohužel, jsem chytl nějakou virózu a nemám čich, chuť a snoply bych mohl betonovat ptačí hnízda. Víte, možná brzké léto, je tady hezky, u nás, možná víc než kde jinde, hmm, jo mimochodem, ve Francii jsem byl třikrát, ale dycky mě překvapilo, ne že bych byl doma, ale…, ti lidi franský jsou skoro úplně stejní jako my, asi tou zeměpisnou šířkou… Je tady moc hezky, na světě asi taky, nevím, ale tady určitě ano.

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Máj

Dream On – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Duben 7, 2018

 

Myslím, že Mimóza žije. V mém případě si už nejsem tak jistý.  A tak, necítím se dobře. Teplotně rozkolísaný studený, místy promrzlý březen mě děsí ještě v dubnu a duben bude strašit snad i v květnu. Prostě mě dohání k rozmrzelosti sice brzy podchycená, ale i tak zřejmě agresivní revmatoidní artritida. Dnes mám alkoholový den, přestože lékař řekl, ne…, né, panáčku, konzumace alkoholických nápojů zapovězena. Pravda, synku! Ruce vzhůru!…, vzdávám se.  S cígem v tlamě, flaškou v jedné a panákem v druhé ruce se blbě protestuje. Vždycky jsem si takhle představoval veselou smrt náhodným žehem.

Nedá mi to, musím vzpomenouti šerifa McBaina a Dorothy McClash, když společně opouštěli hořící srub strážce zákona a já, náhodný kolemjdoucí netušil, že za pár si ani mermocí nevybavím, co bylo předtím a co bylo dál. Vlastně ano. Vidím dál. Bavlníkové plantáže, možná to byla pole ananasů, což je ve zdánlivé kontradikci, protože ananasy rostou podél okrajů bavorských smrčin a bavlna v Číně –  dle nového světového řádu a postmoderny jenom kvete. Rád nakopíruju pár faktů ohledně těhle nechutných sukulentů:

„Ananasovníky se pěstují obvykle na plantážích se záhony se dvěma řádky vzdálenými od sebe asi 50 cm a se sponem mezi rostlinami asi 30 cm. Mezi záhony jsou uličky o šířce 50–120 cm. Tím je dosahováno počtu 37 až 44 tisíc rostlin na hektar. Pro ananas platí v ČR norma ČSN 46 3064 vymezující znaky jakosti pro toto cizokrajné ovoce. Ze znaků jakosti je důležité to, že zbytek stonku nesmí přesáhnout 2 cm. Ananas je dle normy zařazen do dvou jakostních tříd: I. jakost a II. jakost. Tříděn je podle hmotnosti a to od 700 g. Norma též vymezuje označení obalového materiálu. To musí být čitelné a nesmazatelné a musí obsahovat údaji o balírně nebo odesílateli, dále druh výrobku (ananas), původ výrobku (zemi, region), obchodní údaje (třída jakosti, skupina velikosti, počet plodů) a úřední kontrolní značku, která ovšem není povinná.“

He, vidím na míle daleko…, navzdory metanolu. Jímá mě hluboké pochopení, zároveň nezřízená empatie, až k hranici ignorace, ihned jakmile mě docvakne, co tomu všemu vlastně předcházelo…? Tušíte správně. Nezměrná chudoba slumů na předměstí Chicaga. Ano, ano, tam pálil starej McClash tu svoji začouzenou Whisky. Jen tak. Kde bral tresť nevím, ale jedinkrát, náhodou se to starý prase prořeklo, že vod tohož, jehož jméno není radno vyslovovat nahlas, posléze kotlík lihoviny dochucoval kousky ohořelého bukového dřeva a koksem velikosti kostky cukru, rezidua přefiltroval. Nikdo neoslepl, jen průměrná reálná natalita klesla o 12% a střední věk dožití mužské populace pod 53 let. Fyzicky odolnější prabáby prudily lékaře, vnuky, pravnuky (byste koukali na ty kauzy alá spravedlnost – právníků žeň), jejich děti kroutily hlavami, rukami, nohami, jako ve spirále, ke svým dětem, vnukům babám a dědům (dříve pominuvším), další generaci, jakože zase těm vnukům a pravnukům, chápete… No jistě, všichni jsme cítili vinu a zároveň mentální erozi. Nahlas říkáme Babiš a potichu doufáme. Potichu doufáme, že i mlíko ze zlatýho cecíku bude k mání. Prcá silnější, i když degen? Že Vás to přitahuje úchylní Girls @ Boys? Příklad: třeba pro žáky, řekněme 2. ročníku gymnázia: Uveďte 5 rozdílů mezi Bohumilem Hrabalem a Elonem Muskem? A 5 rozdílů během lehkého waterboardingu, jedno čího?  Poradit se můžete s Billem Gatesem nebo K.J.Erbenem – oba stejně děsiví. Ale tak, no, sám jsem nepoučitelný. A co česká daňová a právní legislativa (ulehčuje podnikání), policie (pomáhá a chrání ) a na Slovensku? Neznalost zákona neomlouvá?…Všem stejným metrem? Pravda vítězí? Rusko, Putin, nepřítel? Mimóza je starší Paní až ryze rezistentní. Mě a svýho kocoura toleruje. Píčo Baník, ne…!?

Zlo se neptá.

„Ještě něco, Mistře?“

„Wolande, poslat tě do prdele…“

„Taneček, tanyny, tanyny dokola, Mistře?“

„Řekni jim…, nemohu napsat, že jsme byli tak úplně docela outsideři, od k výplaty, k výplatě, dneska staří, na sociálce, zdraví v prdeli, ani opuštěni, jen sami?„

„Hehehe, jste inspirativní? Mistře, znáte tohohle…, šerifa McBaina?“

„Dej pokoj.“

„Vždyť Vy ani neumíte napsat návod, jak být správným maloměšťákem. Třeba v Praze. Hhh… „Neumím, neznám.“

A kousek osvěty ohledně anální fáze života v blahobytu?

Slovenskej cyklista Sagan v nedávném interview na otázku: Co byste dělal, kdybyste nebyl špičkovým cyklistou ?…odpověděl:

Nemám rád slovo kdyby. Pes když se nevysere, tak pukne.

Pár fotek ze společného výletu s Mimózou:

Dream On

Dream On

Dream On

Dream On

Dream On

Dream On

Dream On

Dream On

Dream On

 

HROZNĚ MILÝ

Posted in Ahoj by ondys on Duben 4, 2018

Okolní většinou prokazatelně nepoužívají vlastní mozek k přemýšlení. Údajně vzdělanější i vychovanější vydávají za přemýšlení, co jim jiní nestydatě natloukli do hlavy z nejrůznějších důvodů a v podobě přijatelných schemat. Zbytek jedná prvosignálně a zištně, když se mu to zdánlivě vyplatí. Výsledkem se stává zmatek a hrůza v podobě spojení výše použitého v názvu, které má v jejich děsivém podání snad znamenat velmi 🙂 ))))))))))))))))))) milého.