Vladimír Ondys – Z konce světa

S POSTUPUJÍCÍM STÁŘÍM

Posted in Ahoj by ondys on Září 4, 2019

Jsem chápal stále větší zbytečnost požadavků z mládí a postupně se osvobozoval od okolností, které mne svazovaly s nenápadnou urputností. Zbavil jsem se touhy po přebytečných penězích, alkoholu i nikotinu; byl nejdéle mou nejoblíbenější neřestí, a v současnosti – při náhodném pohledu do zrcadla – mne zaskočí otázka: „Co zde ještě hledám mezi děvečkami a pacholky, kteří preferují nehoráznou nenasytnost před harmonickou společností?“ Nakonec mi dojde, že stejně už ničemu nerozumím, a raději se nechám ostříhat od dcery Veroniky se vzpomínkou na své dlouhé vlasy v mládí.

🙂 Stříhali dohola velkého dědečka…

Jo? – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Srpen 31, 2019

Jsem věřící ateista v létech. Starej chlap. Prej ošklivej jako Bukowski. Žádnej rocker, spíše skrčenej připosranec. Tak si popíjam u baru, kde ani nemaj bar, bo je to velmi seriózní podnik, avšak co…, my rockeři s nadhledem…, uděláme, aby se skutečnost stala iluzí? Dal jsem se do hovoru s jedním profesně známým, a tak po skleničce a další…, tam přikvačila nějaká malá, nepatrná, fakt kulturní a hezká babizna (blondýna) kolem třicítky a mrskala cecky o bar a zvláštně koukala na mně. Hm, drogy, nebo co? V černém úboru. Odbyl jsem ji. Když jsme s kolegou dopili, zjevila se opět. Zasunul jsem ruku za blůzu a sáhl na cecek, hned pod halenou svlékla druhý ramínko. Podotýkám, oblečení a za barem v docela prestižním podniku! Letní tepláky, nebo co měla na sobě. Já blbec jí řekl: „Takový malý?“ Už dávno jsem neměl ženu… Jo, na pár vteřin jsem ji prstíkem prohrábl kundu…, před lidma a za barem, ale zkušeně a nenápadně. Dej mi sama ochutnat. Pomohl jsem jejím ukazováčkem…, ruce měla něžný jako panenka…, a drzá opice ten prstík ukázala servírce, kterou znám léta a i opilému mě naleje…, no, neolízni to… Já se do tohohle baru chodím dorazit a pak jdu spát, no…, brutálně se mi postavil…, že, kde a jak to udělat? Potěžkávala kládu mýho osudu i chcaní. Tak sladká! Erekci jsem prokouřil v přilehlé zahrádce. Půjdu domů, klikatičkou cestou šílenství. Byla stále tam. Chlapy, kterým jde z tlamy smrad chlastu a cigaret baby nesnáší. Ovíjíme se! Líbali jsme se šíleně ve stavu beztíže. Nevím jak ona, ale já chvílemi viděl Všechno…

V Bruggách – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Srpen 23, 2019

„Vylezeme na věž, na vyhlídku?

Vyhlídku na co? Na to, co je tady dole? To přece vidím odsud.“

Poměrně kultovní hláška z prý Béčkového filmu – V Bruggách. Na film mě upozornila Mimóza, přibližně týden před tím, než jsem tam měl vyrazit. Na filmy nekoukám, ale několik podobných šíleností britských popíračů obecného humanismu jsem už viděl. Ovšem vykonstruovaná nechutnost v žánru „Noire Hardboiled school“ místy zaujme až dokonalým vystižením atmosféry i génia loci magického města. Bizarní kecy obou hlavních hrdinů, nájemných vrahů a vizuální doprovod místy téměř dokonale nahradí turistického průvodce. Například rádoby přízemní dialogy a působivě snímané záběry před triptychem Hieronyma Bosche – Boží soud – v muzeu Groningen, anebo Bazilice svaté krve Vás dostanou. Postavu staršího zabijáka hrál Brendan Gleeson, irský herec velkých vedlejších rolí. Mimo jiné si zahrál i ve filmu Statečné srdce, anebo ztvárnil postavu opravdu zlého a ukrutného křižáka Renauda de Châtillon ve velkofilmu Ridleyho Scotta Království nebeské. Tenhle křižák je reálná postava a byl to opravdu zlosyn a kruťas, kterému před křesťanským králem Jeruzaléma, knížaty a ostatními místodržícími po prohrané bitvě u Hattínu setnul hlavu sám Saladin! Tím chci jen demonstrovat sílu internetu (naštěstí jen netu), poněvadž, jak jsem vygůglil: Ten padouch Renaud byl opravdu pradědečkem Svaté Anežky české.

Byl jsem zhruba mezi posledními sedmi, kterého odmítli vpustit na věž Belfort, ani Bosche jsem v muzeu neviděl, no, poněvadž Belgové slavili Letnice a většina atrakcí měla otevřeno do 13 hod. Vůbec nevadilo…, probíhala tam úchvatná oslava…, rytíři na koních, alegorické vozy tažené belgickými chladnokrevníky, výjevy odkazujícími na křesťanskou mytologii, volek v zápřahu, který táhl dějiny, svět, ba co, vesmír…! Faraon, Ježíšek, Panna Maria, Svatí, a tak…

Počasí nebylo nic moc, ani májové průvody už tady neslavíme, a co bylo dál? Ztratil jsem SD kartu. Propluli jsme grachty, loděnka se otáčela se okolo sochy Van Eycka (live kafe jsem si dal na souši), a pak nic…

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

V Bruggách

Laudane III – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Srpen 16, 2019

Kde jsi zase byl, mamlase?

Výsosti, pobíhal jsem okolo králíka. Víte, vyměnil jsem pár zlaťáků za ty bláznivé papírky a zakoupil kouzelnou krabičku, která umí sama malovat.

Ukaž! Hm, divná věcička, tak mě s ní namaluj. No a koně, koně si obstaral? Můžeš i jednoho pro sebe. Zahýříme v tomhle divným městě, ostatně, prej mým rodným, jak troufale díš. Já jen, abych vypadal majestátně, když už jsme uhastrošení jako tihle blázniví domorodci. Botky? Proč ne, ale v těchle rozplandaných kamaších, ustřižených pod koleny si připadám jako nahý v trní. Podobně košile bez rukávců. Jaká potupa!? Prosím tě, Laudane to je asi kašna, voda je posvátná, okolo jsou lidé i jejich malí lidé, prosím tě, neumývej své ohanbí na veřejnosti. Dobře, já vím, že je to normální. Ale časy se mění. Znám tuhle špráche.

„Lidé, omluvte ho, je to místní blázen.“

Ovšem velice případně hovoříš o těch povedených tiskovinách. Bůh i ďábel! Já vím, co mi chceš připomenout. Fotra tu moc nemusej. No, On potřeboval tyhle papírky, jako ve stříbrných a zlatých, tak posvětil takovej malej pogrom. Prej jsem křtiny probrečel a taky se posral, pak smrděl, asi vím proč. No, po mámě.

Ano Pane, ale budou tady další, jiní, vlastně byli, a Pane, věřte mi, byl to fakt mazec.

Brr, naskočila mi husí kůže, normálně jsi mě vyděsil.

Proto běhám kolem králíka.

Sakra, o čem to pořád meleš? Jo, tomu Číňanovi, jak jsme kupovali ty podřadný hadry, nechutný, plesnivý škorně, jsi zaplatil?

Ano.

Jsi blbec!

Kde se tu sakra berou? A vůbec, stejně tě proženu ostružiním, pošlu na preventivní prohlídku k mistru katovi. No, zři! Takoví dva hezcí lidičkové. Muž a žena. Vidíš je? Adama s Evou? Stejně vyoblečení, pěkné čepičky, opásání, napodobenina meče pevně trčí kolem boku. Hele, dokážu pochopit tvou slabost pro lepší polovinu lidstva, hlavně tu svou živou imitaci nech zastřenou kraťasy. Jak já se těším Domů, i když, alespoň se nelišíme a splýváme s davem nebo stojíme.

Pane, Vy a s davem? To přeci nejde…

Dobře tedy, kde máš toho králíka?

Povedu Vás.

Tvá drzost nezná mezí, mučeníčku stejně neujdeš, ale OK.

Né, do očí nééé…

Laudane, prosím tě, nepruď, cestou do kopce!

Ha, fakt králík?! Ježíš, ten je hezkej.

Pane, neberte slova božího nadarmo.

Pravdu díš, ale je fakt rozkošnej.

Namaluj mě tou krabičkou…Laudane, nebudeš takovým blbem, za jakého mě máš…

Tolik opilého lidu jsem v životě neviděl, sežeň šťopičku…, pojedem z kopce dolů a bude máj.

Co je to za stodolu, slouho?

Krčma, Pane…, poddaný je prý Talián a…

Stačí, stačí: Come stai, Bella Bellissima? Podej nám tekutiny, voděnky, piva žitného, pálenky zarputilé, nebo něco jako todle, prostě nás napoj, cype. Laudane, tohle je nesympaticky zamračenej poddanej kapučíno, ovšem tahle sladká voda je veskrze báječná. Znáš jejich písmo?

Coca-Cola píšou.

Hm, to je jedno Laudane, ale fakt hustý. Co je to za krále? Nejsem to já? Bez koruny, meče, co to třímá v ruce? Kdo to je?

Pane, ten chlapík se jmenoval Albrecht Dürer.

Hmm, plyny z dutiny břišní jdou mi hrdlem ven…, asi tě nepopravím, je mi fajn.

Pokročme, slouho… Nuda, kamenné hrady, místo střílen zasklené díry, divnej folk a začínaj mě bolet nohy. Co? Koukej Laudane, arci dílo samotného satana kříženého třemi papeži tančícími během konkláve! Co to je?

Zase Jürgen Weber, Ehekarussell, Pane.

Laudane, ty vole, to je bomba! To chci mít doma!

Nerouhejte se, Pane, nebo tady budeme strašit dalších 600 let.

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

Laudane III

UTEKLO TO

Posted in Ahoj by ondys on Srpen 2, 2019

Snad první fotka

Celý život jsem se snažil chovat jinak než drtivá většina v okolí, která se prodírala nejrůznějšími nástrahami i úskalím pomocí myšlenkových schémat převzatých od rodičů a v případě vzdělanějších i ve škole. Spoléhal jsem se jenom na sebe a přemýšlel o okolních jevech. Zkoušel jsem na vlastní kůži riskantní chování a někdy jsem i zoufale pil, abych utišil bolest z ran, které jsem si způsobil. Dožil jsem se staří jako nekuřák a abstinent zbavený o snahu spoutat se dobrovolně v zájmu pohodlnosti. Jsem tomu rád…

🙂 Jedna ze současnosti…

 

Kamarádi – Jura Sedlák

Posted in Ze selského dvora by ondys on Červenec 22, 2019

 

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

Kamarádi

 

Nedopsaná – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Červenec 12, 2019

Tropy odezněly. To je ale blbá věta. Jako bych psal o konci nějaké symfonii. Hmm. Včera jsem se lízl a dneska nemohu předstírat práci, něco málo musím fakt oddělat. No nic. Tropická vedra mi vnukla myšlenku vyprat lůžkoviny, že budou skvěle schnouti. Nemyslím povlečení, přímo jsem do pračky naládoval velký polštář, následně malé polštářky, deku, má duše se nakonec do bubnu Boschky nevlezla…, jednak došel prací prášek a jak nějakej říkal, některé skvrny nejdou odstranit bez porušení podstaty materiálu.

Už delší dobu mívám nutkání popsat jednu věž, kterou jsem dlouho opomíjel, ač byla podstatnou součástí topologie města, ve kterém jsem strávil téměř pětinu svýho přízemního bytí. Ano, Věž nové ostravské radnice. Vlastně, zřejmě mi tuhle asociaci vnukl dr. Pichlík. Nemyslím tím zdokumentované houbové žně. Pokud si matně vzpomínám, mohu se ve své pomatenosti plést, kdysi psal něco o panu Filipovi. Já, když vidím Bazaly, absolvuju celou tu zvláštní cestu kopcem a trolejbusem do místní ZOO, tak se mi okamžitě vybaví, jak to celé popsal Ota Filip, nebo jeho alter ego, nevím. Víte, ono je to celé nějaké divné, až mysteriózní. Já od něj nic nečetl, stejně tak od pana Balabána, přesto, nějakej úryvek jsem přeci musel zaznamenat. Fakt, já naposledy do půlky přečetl nezáživnou biografii art-rockové grupy Yes, drahně před asi šesti léty. To, že si na pár minut položíte knihu na hlavu, ovšem vestoje, je doporučeno malými krůčky pohybovati se v kruhu, jejíž obsah do vás nějak vklouzne, vsákne, sublimuje do vědomí, či podvědomí. Tuhle blbinu prej vymyslel profesor Eco, říkal Bělohradský. Hm, asi mám štěstí. Věž ostravské radnice jsme zdolali společně s Mimózou. Jeli jsme výtahem a pár schůdků zu fuss. To ještě Bazaly nebyly zdemolované, pan Filip žil, a my nevěděli, co bylo dál…, což je taky blbost. Sice byla sobota, ani nezmiňuju pivo, smažák (za 6 korun), rumy v Baníku, jednou se mi i podařilo být tam neděli v 5:10, sraz u Baníku…

Koukněte – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Červen 24, 2019

Když je na Žampachu napršíno…

A kdo zná jméno těchto krasavců? – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Červen 17, 2019

Hádanka – Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Červen 10, 2019

Umí někdo pojmenovat tuto houbičku, která vyrostla tento týden u Lešan – u Prahy – (asi 7 km od naší chaty)?