Vladimír Ondys – Z konce světa

ŠMEJDI (věnováno Palosinovi)

Posted in Šu(š)kanda v Teplicích by ondys on Říjen 29, 2014

Rozhodl jsem se vyrazit za sestrou, auto už nevlastním spoustu let, mohl jsem si vybrat, jak se do Rumburka dopravím, čas samotné jízdy nehraje nejpodstatnější roli, jsem starobní důchodce a můžu to i spojit s výletem na Křížovou cestu v nedaleké obci na dohled od Jedlové, o které jsem dosud jenom slyšel.
Jsem spořádaný i společensky příkladný občan, kterému tedy zákonitě nehrozí, že na něho neochvějně levicová vláda (tyjící ze socialistického přerozdělování) poštve parazity i hyeny za to, že třeba ztratil občanský průkaz v MHD, jeho průkaz totožnosti se jenom pouhou shodou okolností dostal až k nějakému revizorovi a v zájmu svých profesních výhod na něho vypsal pokutu pět set korun za černou jízdu, aniž by to splnilo nejmenší opodstatnění jeho zaměstnání, a když se občan šokovaný z takové zvůle nemíní dobrovolně stát obětí obludné mašinérie, musí nedobrovolně zaplatit skoro dvacet tisíc exekutorům jako výpalné a děkovat Bohu, že ho beztrestně nepřipravili o mnohem víc.
Začal jsem zvažovat možnosti a jako první jsem zavrhl taxi. Vlakem by mne cesta tam a zpátky přišla na tři stovky, pokud bych ale z Děčína pokračoval dál autobusem a stejným způsobem se dopravil zpátky, přišlo by mne to o něco levněji a jako bonus získám mnohem menší vzdálenost autobusové zastávky u bývalého Bytexu (textilka tam už dlouho nestojí díky dovozu textilu s úžasnou cenou až z Asie) k sestřina domu, ale háček je v jediném, z časových důvodů to nespojím s výletem na Křížovou cestu pod Jedlovou, Rockyho musím ponechat doma, sestra má své dva psy, a jsem tak nekompromisně omezený celkovým časem, nemůžu si svůj pobyt na Severu prodloužit podle potřeby.
Najednou mne osvítil nápad a sáhl jsem po telefonu. Několik kamarádu nemělo čas, pak jsem začal obvolávat známé a úspěšný jsem byl hned na třetí pokus. Živil se jako OSVČ s autem půjčeným od firmy, pro kterou pracuje. Udělá mi cenu, je zrovna dnes nevytížený, pokud se dohodneme, můžeme vyrazit do hodiny, ale naftu si musím koupit dříve, než vyjedeme, je skoro na dně nádrže. Dohodli jsme se na stovce za hodinu pro něho a čtyři kačky a padesát haléřů za jeden kilometr v případě auta.
Výlet se povedl, cestou zpátky jsem mu ze své vůle i zaplatil večeři ve vyhlášeném motorestu.
Večer se u mne zastavil jiný známý, je zahořklý, horlivě třásl svazkem klíčů a křičel, ať žije Saša Dubček i Havel, kterého během totality nemohl ani cítit. Nikdy nechtěl, ani se nesnažil, pochopit, proč s nimi nesdílím jejich revoluční nadšení, když jsem za normalizace poznal, jak to venku chodí, ale časem přišel o výhodné zaměstnání na povrchovém dole. O to víc teď pije a je stále nenávistnější k poměrům. Musím přiznat, že mne to neuvěřitelně otravuje, ale z nostalgie i společných vzpomínek na dobu, kdy jsme byli mladší, to vždycky nějak přetrpím. Chtěl půjčit tisíc korun těsně před odchodem, a když jsem mu řekl, že nemám, poněvadž jsem zaplatil za výlet našemu společnému známému, pohrdavě se o něm vyjádřil jako o nejodpornějším šmejdu. Nejsem si jistý, jestli mezi šmejdy nezařadil i mne za takové rozhazování, když zrovna potřebuje prachy na to své.

Reklamy

OBÁVÁM SE

Posted in Pikant by ondys on Říjen 27, 2014
Stojíme si za svém!

Stojíme si za svém!

Odjezd do nejistoty

Odjezd do nejistoty

Odvaha tehdejších mužů bojovat navzdory nejděsivějším zkušenostem z I. světové války

Odvaha tehdejších mužů bojovat s agresorem navzdory nejděsivějším zkušenostem z I. světové války

Že s většinou u nás to je nejsmutnější.
Po mírumilovném selhávání údajných elit – od nejdrtivější rány do zad po mobilizaci v roce 1938 – se snažila nějak přežít i za cenu společensky příkladných postojů, když všichni, co se snažili stát si za svým, museli být pokrokově uklizeni a v nejlepším případě skončili v emigraci, a vinila jen nejpokřivenější papaláše ze svých selhávajících představ o funkčním socialismu, který ale ani s plnou zaměstnaností (pod trestem vězení pro údajné příživníky na tehdejším podpultovém blahobytu) nedovedl konkurovat Západu. Snad proto u nás přerozdělování vždy zvítězí ve volbách a skoro nikdo fakticky nestojí o štíhlý stát s pružnější administrativou, každý by se musel opět trpce učit spoléhat jenom sám na sebe a místo poťouchle pokrokového budování všemocného státu usilovat o pevnější rodinu do nepohody.

Zcela jasný projev riskovat zdraví a život za svobodu a demokracii

Zcela jasný projev odhodlání riskovat zdraví a život v boji za svobodu a demokracii

Váha uznávaných hodnot je zaručená pouze tíhou, se kterou dolehnou na každého, a odvolávat se na ně můžou jen ti, kteří ji unesou.

Socialistický prezident připravuje tankisty ČSLA ke spolupráci s LM v zásahu proti demonstrantům s nesouhlasem s okupací :P bratrských armád

Socialistický prezident připravuje tankisty ČSLA ke spolupráci s LM v zásahu proti demonstrantům při projevech nesouhlasu s okupací po vpádu 😛 bratrských armád

Brutalita, se kterou postupovaly české ozbrojené jednotky proti demonstrantům, tehdy velmi přispěla k zastrašení občanů. Hned 22. srpna předsednictvo Federálního shromáždění schválilo nové zákonné opatření, tzv. pendrekový zákon, jenž legalizoval brutální postup proti účastníkům protestních akcí 21. srpna a umožnilo i následné perzekuce. Pod dokumentem je podepsán prezident Ludvík Svoboda i Alexander Dubček.

http://www.denik.cz/samet/pri-vyroci-invaze-strileli-cesi-do-cechu20090820.html

S LÁSKOU BYCH TĚ SNĚDL

Posted in Pikant by ondys on Říjen 25, 2014
mlha02

Z netu

Z netu

Z netu

Na celý svět padla znenadání mlha, která všem lidumilně našeptala nezpochybnitelný fakt a oni ho začali naplňovat jako uhranutí. Na dohled měst se za patronace příslušných států začaly budovat obrovské masokombináty a vyvolení voličům slibovali zásadní proměnu v hospodářském růstu s blahodárným šetřením společných prostředků v oblasti armády, soudnictví, vězeňské služby a sociálních věcí. Všichni společně dospěli k nejvyšší formě mírumilovnosti a nejuznávanější celebrity středního proudu v mediích pohádkově bohatly na receptech svého nejpokrokovějšího kulinářského umění. Jako dosud jediný v dějinách lidské společnosti se naplnil zázrak v podobě všech sytých lidí, ani v Africe už nebylo zapotřebí dětských vojáků proslavených tou nejvyšší lidskou krutostí, a v přírodě se opět začalo dařit i ohroženým druhům. Chovatelé se starali o domácí zvířata jenom v zájmu ušlechtilosti, aby se mohla dožít nejvyššího věku v dokonalém pohodlí i bezpečí, než svobodný život nabízel ve volné přírodě. Každý se všude cítil jistě a nejoblíbenější pohádkou se v zemích na všech kontinentech stala ta, jak zrůdný i nebezpečný svět byl v dobách, kdy ještě oslnivě svítilo slunce a dokázalo neopatrným přivodit i úpal a rakovinu kůže.

mlha04

Z netu

mlha03

Z netu

DNES SE ROCKY DOŽIL ČTRNÁCTI LET

Posted in Rocky by ondys on Říjen 20, 2014

V době jeho narození jsem se zrovna obchodně zdržoval v Brně, a tak nebyl problém se na základě inzerátu domluvit na návštěvě a případném odběru štěněte s chovatelkou a majitelkou fenky ve Štěpánově nedaleko Olomouce. Rocky byl nejzřetelněji dominantní mezi ostatními (snad čtrnácti) štěňaty, a tak to bylo jasný hned, jak ke mně přiběhl a pokusil se mi urvat prst, když jsem ho chtěl vzít do ruky. Domluvil jsem potřebné a poslední den v listopadu se Rocky vezl do Teplic v náručí Martiny jako její vánoční dárek. První polovinu roku si užíval mezi děvčaty a pak jsme jenom spolu vytvořili osamělou smečku mezi okolními lidmi. Je zvláštní, že jsem nikdy nelitoval rozhodnutí, které mne nějak samospádem sešouplo až na samé dno společnosti.

Cestou zpátky z Hypernovy na předměstí

Cestou zpátky z Hypernovy na předměstí

Byli jsme tam pro maso na oslavu

Byli jsme tam pro maso na oslavu

Rocky toho očividně začínal míst dost

Rocky toho očividně začínal mít dost

Je zvyklý, že si už můžu jako starobní důchodce dovolit nechat to na něm

Je zvyklý, že si už můžu jako starobní důchodce dovolit nechat to na něm

Tak si vybral místo k odpočinku zrovna uprostřed polní cesty

Tak si vybral místo k odpočinku zrovna uprostřed polní cesty

Tak jsem si zapálil a zevloval

Zapálil jsem si a zevloval

Po několika minutách se zvedl a přesunul do trávy vedle cesty

Po několika minutách se zvedl, aby se přesunul do vysoké trávy

Evidentně si užíval většího pohodlí

Evidentně si užíval většího pohodlí

Už je to jenom na tobě, čtyřnohej kamaráde

Už je to jenom na tobě, čtyřnohej kamaráde

A na okně se pak chladila mňamka, kterou by mu mohlo každý dítě v Africe závidět, i když jeho majitel je starobní důchodce s bandou parazitů a hyen v zádech!

A na okně se pak chladila mňamka, kterou by mu mohlo každý dítě v Africe závidět, i když jeho majitel je jenom starobní důchodce s bandou parazitů i hyen v zádech!

TO JSEM Z TOHO BLÁZEN!

Posted in Gril by ondys on Říjen 19, 2014

Ohledně tragického činu schizofreničky by především mělo být varování pro ostatní nenormální běsnění v médiích všech, kteří neochvějně setrvávají v nejrozšířenějším bludu, že nedokonalý člověk se svými limity dovede vytvořit dokonalý společenský systém v zájmu jistoty a bezpečí, v minulém století to mělo děsivý dopad na životy a zdraví stovek milionů lidí…

Smrt levným umělcům! – Milan Martiník

Posted in Z pošty by ondys on Říjen 19, 2014

Jazzu mír dámy a pánové! Dovoluji si vás pozvat na vernisáž poslední výstavy letošního rocku. V Malé galerii bude od 17.30. vernisáž výstavy Moniky Lanz. Pozvánku pošlu příští týden, ale aby jste věděli, co vás čeká!

S úctou!

ak.soch. Milan Martiník – kurátor galerie Chodovské tvrze.

Koukejte přijít!

Koukejte přijít!

V zahradách – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Říjen 19, 2014

Pán si dal kávu, cigaretku a poseděl, já pomočil obrubník a postál. Před tím, než poběžíme dál, vzhůru bulvárem St. Michele k Lucemburským zahradám, je príma uniknou ranním běžcům, pěšáci v neděli nedobývají hradby všedních dnů hned za úsvitu, ještě spí, jezdců osedlalo své milené plechové oře jen nemnoho, třeba do nejužší pařížské ulice pojmenované Xavier Privas, jenž byl básníkem, šansoniérem a členem obskurního dobového pěveckého spolku. Konečně klid. Úhořími těly chrliče kostela St. Severin vyhřezlí do ulice mě dokážou vylekat jak mokří, když padne hutná mlha, špetka tajícího sněhu, tak vyschlí letním žárem. Srdce ze žuly. Jarní hemžení psích koček, krasavic na vodítku je mocnější zlých kamenných létavic a dá mi zapomenout. Létavců, stínů, kteří žijí i v psích duších. Připomínají harpyje uspané injekcí chvíle, nastavované dalšími dávkami do věčnosti, ale jeden nikdy neví. Dlouhé jazyky mají dlouhé prsty, ostré zuby a útočí se zálohy. Nezapomínej na ně.

Podezřelý výskyt banalit

Téměř smělých pochybností

Vesele až do morků kostí

Jak snadné bývávalo žít

Proklouzněme do ulice La Harpe. Proč? Podává se miska vody a suchary. Pán chce jíst. Fuj, žere slimáky! Ulice bývá tichá, protože dvojnozí zde posedávají u jídla, pití a vyvrhování vzduchu do slov. Plechové krabice rezidentů označkuji. Ať se jdou vycpat s těmi SUvéčky. Centrální Haussmannova Paříž konce 19. století, připomíná o půl století mladší styl Art Déca. Někdy trochu nudná, v detailech však nekonečně proměnlivá, jiná, jedinečná. Krása v detailech. Čertík černoprdleník. He he. Přeci se nacházíme na půdě starořímské Lutécie, kde až do Velké revoluce zněla převážně latina profesorů a studentů Sorbonny. Proto Latinská čtvrt. Zahněme doleva kousek po bulváru St.Germain, projděme kolem bronzové sochy sedícího skeptika, renesančního myslitele a humanisty Michela de Montaigne, vyleštěná špička vytrčené boty, kterou studenti hladí, aby uspěli u zkoušky a pokud ne, tak by jej stejným způsobem měli požádat o shovívavé prominutí, protože jsou blbí. Hezký obyčej. Náměstí Sorbonny vévodí během věků ničená a znovu budována univerzitní kaple, kam pohřbili a po rabování během Velké revoluce navěky věků zabetonovali půl lebky a zbylé kosti kardinála Richelieu. Divná konzerva, vždyť ani ty kosti už nebudou k žrádlu.

A věru nešlo mnohdy odolat

Stůj, zaslechneš dneska posté

Kdeže, vždyť věci jsou tak prosté

Běžet a do větru se rozevlát…

Architektonicky ryze soudobé fontány tvaru obdélníků a elipsy. Když je počasí přívětivé slouží sokle studentům i turistům ke spočinutí, mozkovému projímání přednášek, cvičení, poznámek, případně k uvědomování chyb minulých, prevenci budoucích i vzklenutí malého bohabojného „merde“. Tak nějak probíhá učení (i 3x), Vladimíre Iljiči. Mě z té umělé žuly studí akorát koule. Poběžme do Lucemburských zahrad, tam si můžu dělat, co chci a ostatním se tím baví. Až na to sídlo senátu. Marie Medičejská jej nechala zbudovat po vzoru paláce Pitti v rodné Florencii. Byli jsme tam předloni, slunko pralo do kamenů před palácem, naštěstí jsme posléze vyrazili do líbezných zahrad Boboli, nicméně Lucemburské jsou zábavnější.

Vítr ustal, chybí, co vždy je

Vzduch zavoněl a je sladký

Pouze vědomí je cestou zpátky?

Cogito ergo sum, Carpe Diem!

http://www.youtube.com/watch?v=gjndTXyk3mw

http://www.youtube.com/watch?v=Oyhl6LAra0I

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

V zahradách

TAK JSEM TU AROGANTNÍ KRÁVU MÁLEM POSLAL DO PRDELE

Posted in Gril by ondys on Říjen 17, 2014

Odskočil jsem si v holinách s hučkou na hlavě a batohem na zádech do Kauflandu pro housky a máslo po venčení Rockyho na předměstí. Při odchodu jsem potkal kamaráda, který mně a mému společníkovi dělal řidiče začátkem devadesátých, abychom se mohli věnovat jenom obchodu, ale pak se chytil u filmu většinou ve štábu za kamerou a někdy i před v epizodních rolích a komparsu. Nebylo divu, vždycky si potrpěl na noblesní vystupování a elegantní zevnějšek, snad aby snadněji sbalil nějakou kočku a šlo mu to přímo excelentně. Odstoupili jsme stranou, abychom nepřekáželi konzumentům při cestě tam a zpátky. Ptám se: „Jak jde život?“ A on: „Výborně, točíme několik filmů pro zahraniční společnosti.“ Já na to: „To je fajn, už mne serou ty nářky, že by se stát měl postarat!“ On na mne: „A co ty?“ Pobaveně mu říkám: „Furt si jedu po svý lajně s bandou parazitů v zádech…“ A on zase: „Co kdybychom někdy zašli na kafe?“ Nestačil jsem mu odpovědět, u nedalekého automatu s nápoji se zastavila nafintěná baba, kolem sebe spoustu volného místa, ale to ji nezabránilo v tom, aby nespustila: „Nechtěli byste vypadnout, pánové?“ Upírala pohled na mne a z toho oslovení to přímo kapalo, tak ji teda říkám: „Nechtěla byste se starat jenom vo svý?“ A ona prej hulváte, slušně jsem vás požádala.  Tak jen opáčím: „Pěkný hovno, snažíte se nás neslušně vomezit a bezdůvodně vykázat z veřejnýho prostoru, kterej vám nepatří!“ Začala dělat dotčené ksichty a chyběla jenom svatozář společenského svatouška. Dobrá nálada s pohodou byly ale nenávratně v piči tý ženský a najednou se slyším, jak se bez zájmu loučím: „Tak se měj, Milane, venku na mne čeká Rocky!“

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

Posted in Šu(š)kanda v Teplicích by ondys on Říjen 11, 2014

Jako neochvějně pronásledovanej dlouhý roky všemi společensky příkladnějšími musím bejt vynalízavej i v městský dopravě a do města se zásadně přepravuju oklikou kyvadlovou přepravou k Hypernově, která je údajně zadarmo. Minule jsem si ale naběhl, vozovka se opravuje ohledně výměny vodičů kanalizace a při výjezdu z města se tvoří dlouhý kolony s odpovídajícím zdržením a návaznost se komplikuje. Minule mi spoj od nákupního centra foukl těsně před nosem navzdory tomu, že jsem byl v časovým skluzu. Nezbylo mi nic jinýho než jít vokukovat, co si můžou jiní hravěji dopřát, do nákupního centra. Koukejte, na co jsem narazil:

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

KRASAVCI NA DVOU KOLECH

Neznámá – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Říjen 10, 2014

„Já bych domýšlivá být mohla, ale on? Je velmi laskavý. Navzdory tomu nechápu jeho touhu po moci, uznání, bohatství…, ano, možná…, hermelínovém plášti, přízni Neapolského nebo francouzského krále. Většinu toho všeho má a okázale dává na odiv. Navíc je uměnímilovný a přízní zahrnuje mě i malého Caesara. Viďte, mistře?“

„Ano, drahá Cecílie, výstižné řečeno. Jen jestli Vás mohu požádat, neobracejte oči v sloup. Na čele Vám nabíhají vrásky, vlasy na pěšinku mírně kloužou po spáncích. Nemusíte přeci tak usilovně přemýšlet. Venku je krásně, pohleďte. No, ale nyní prosím zpět pohledem na mě, hlavu drobátko sklopit na stranu. Děkuji.“

„Pamatujete, Leonardo, byl jste tenkrát velmi nerudný a nedůtklivý. Ať sundám prstýnek. Prý kazí linii celé dlaně. Musím se usmívat.“

„Výborně, úsměvem nic nezkazíme. Lasičák byl neposedný, stalé se vrtěl, modrými očky pronásledoval pavouka, který v koutě stropu splétal hladové pavučiny i sny. Po vlákénku, nehlučně za mými zády, v bláhové přirozenosti mě snad chtěl lapit do svých sítí záludných.“

„Já nevěděla, že se věnujete i poezii.“

„Ó nikolivěk, smál se pod vousy a splétal kolem nás podivnou pavoučí auru.“

„Ale fuj, mistře, pavoukům vousy přece nerostou, a že by se dokázali smát? Zato Vy byste měl navštívit lazebnici, zkrátit a učísnout bradu.“

„Co Vy víte, dlouhým pozorováním mám téměř ověřeno a domnívám se, že hned po zásnubách pletou pavoučí ženy protějškům vousy z pavučin a jednou týdně je věší svým mužům pod nos, místo uslintaných, obnošených. Mimochodem, stále ještě recitujete vlastní básně před rozpravami učených dvorských hlav?“

„Občas. Ovšem dodnes nevím, jestli obdiv sklízí mé umění deklamace nebo spíše sloužím jako dekorativní prvek.“

„Ale vždyť na tom pramálo záleží, drahá Cecílie a jedno se symbolicky snoubí s druhým. To máte jako se sfumatem.“

„Ano, malba překrýváním průsvitných vrstev do ztracena. Samozřejmě jste jedinečný. Chtěla jsem letmo přečíst pár citátu zaznamenaných ve Vašich poznámkách…“

„Jistě, mé svolení máte.“

„Nechcete mi vysvětlit, proč používáte zrcadlově otočené písmo? Nějaká šifra, mistře?“

„Kdepak drahá Cecílie, pouze ten nejjednodušší způsob psaní pro levoruké, nic geniálního, ani tajnosnubného. Vždyť i ta hranostaj byla živější než pytel blech. Chcíplotinu bych Vám na klín nepoložil a iluzi obstaral umně vytvarovaný váček naditý hadříky. Samozřejmě i mé pečlivé připravené skici, zběhlost v zachycování anatomie živého, přirozeně. Ale tenkrát jsem plně nepoužil techniku rozostřeného tónování. Ukazoval jsem Vám portrét, který ještě stále dokončuji?“

„Ano, vždyť plátno vláčíte až z Florencie. Otec byl vyslancem florentského dvora v Miláně a dotyčnou zná osobně.“

„Ach ano, žena místního obchodníka, Lisa del Giocondo.“

„Přistoupila jsem k zrcadlu, ve zdvižených pažích Vaše poznámky kousek vedle hlavy a vypadala bláznivě a to, jak sám uznáte, nejde dohromady s logikou a hlavně půvabem, že ano. Řemeslo se naučí každý. Umění nikdo. To jste napsal hezky, mistře.“

———————————————————————————

Cecilia Gallerani: milenka Vévody Milánského Lodovica Sforzy pravděpodobně vyobrazená jako Dáma s Hranostajem nebo La Belle Ferronière .

http://www.youtube.com/watch?v=a5_QV97eYqM

Neznámá

Neznámá

Neznámá

Neznámá

Neznámá

Neznámá

Neznámá

Neznámá