Vladimír Ondys – Z konce světa

PEPÍČEK A OVEČKA

Posted in Ahoj by ondys on Srpen 30, 2013
"Ovečce visí u zadečku miminko!"

„Ovečce visí ze zadečku miminko!“ zaskočil mne ráno Pepa, starší bráška malý Grišotky.

Říkám si: "To je nesmysl!", ale stejně jsem zamířil do ohrady pro ovce a kozy.

Říkám si: „To je nesmysl!“, ale stejně jsem zamířil do ohrady pro ovce a kozy.

Stádo sice bylo roztoulaný po pastvině, ale zdálo se mi celkem v pohodě.

Stádo sice bylo roztoulaný po pastvině, ale zdálo se mi celkem v pohodě.

Nový beran držel partu s ovečkou a jehnětem, které majitel získal výměnou za kůzle.

Nový beran držel partu s ovečkou a jehnětem, které majitel získal výměnou za kůzle.

Sledoval jsem je pohledem, jak se nevzrušeně pasou.

Sledoval jsem je pohledem, jak se nevzrušeně pasou.

A najednou mi došlo, jak to je s ovečkou a :lol: visícím miminkem!

😛 A najednou mi došlo, jak to je s ovečkou a 😆 visícím miminkem!

:)))))))) Pepo, dyť to je náš beran!

:)))))))) Pepo, dyť to je náš beran!

Reklamy

PAK ŽE NEROSTOU…

Posted in Ahoj by ondys on Srpen 28, 2013
Co se to zas klube?

Co se to zas klube, že by sem zanášely nějaký  slepice?

Po dvou dnech okukování nás zákeřně zaskočil slimák...

Po dvou dnech okukování nás zákeřně zaskočil slimák…

:P Tak jsem přestal bádat s tím, že ho raději zbaštím sám :lol: v obyčejný bramboračce!

😛 Tak jsem přestal bádat s tím, že ho raději zbaštím sám 😆 v obyčejný bramboračce!

Malá Grišotka se tom doslechla a chtěla taky bádat

Malá Grišotka se tom doslechla a chtěla taky bádat

Vydala se do světa :P na pastvinách

Vydala se do světa 😛 na pastvinách

:))))))) A to je prej ono!

:))))))) A to je prej ono?

Skutečně aktivní odpočinek – od Vivy

Posted in Vivina skříňka by ondys on Srpen 26, 2013

Tradiční víkend se žranicí a zvířátky jsme, my ženy, měly tentokrát vyplněný skvělými regeneračními procedurami. Máme nová záda, ksichty a hladké paty. Kosmetika a pedikura jsou všem notoricky známé, masáž lávovými kameny taky není novinkou, ale masírování bambusovými tyčkami a tyčemi bylo slastí nad slastmi.

Rekapitulace: 12 žen, 9 koní, 6 psů (jezevčík na snímku chybí), 5 koček a kocourů, králíci a morče, mouchy jsem nepočítala.

Bujabéza, štrúdly nasladko i naslano, grilované maso, řízky a přehršel salátů.

Co víc si přát?!

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

Skutečně aktivní odpočinek

JEDEN BY NEVĚŘIL

Posted in Ahoj by ondys on Srpen 23, 2013
:P Jaká je pohoda, když se koně povalují

😛 Jaká je pohoda, když se koně povalují

...jako milenky ženatejch a společensky příkladnejch papalášů ve státní správě za sta tisíce daňovejch poplatníků!

… a nedřou jako milenky ženatejch a společensky příkladnejch papalášů ve státní správě za sta tisíce daňovejch poplatníků!

 

WESTERN V HORNÍM PODLUŽÍ 2

Posted in Ahoj by ondys on Srpen 19, 2013
Pozdravil jsem se s Kosťou, ošetřil kopyta koní na pastvinách večer před závodem a učil mne správně držet jejich nohy

Pozdravil jsem se s 😆 Kosťou z rodinného statku v sousední obci, ošetřil kopyta koní na pastvinách večer před závodem a učil mne správně držet jejich nohy

Pro krásu koní a rychlost žen!

Pro krásu koní a rychlost žen!

Jedna z vsuvek mezi závodní disciplíny

Jedna z vsuvek mezi závodní disciplíny

Vybral jsem dvě ukázky o souznění koně a člověka

Vybral jsem dvě ukázky o souznění koně a člověka

Toto je druhá s dívkou v indiánském kostýmu

Toto je druhá s dívkou v indiánském kostýmu

Nenásilně vkusný vztah s výslednou poslušností koně

Nenásilně vkusný vztah s výslednou poslušností koně

Vždy jsem preferoval vztah ke každému zvířeti na základě nejhlubších znalostí

Vždy jsem preferoval přístup ke každému zvířeti na základě nejhlubších znalostí jeho života

Kokoty se svazarmovským přístupem k lámání ducha zvířete nemám rád

Kokoty se svazarmovským lámáním ducha zvířete nemám rád

Škola hrou v souhru...

Škola hrou v souhru…

...a společná poklona.

…a společná poklona.

WESTERN V HORNÍM PODLUŽÍ

Posted in Ahoj by ondys on Srpen 18, 2013
Včera odpoledne jsem po obědě odložil vidle a vydal se do sousední obce na závody

Včera po obědě jsem zapíchnul vidle a vydal se na závody do sousední obce

Pohled do zákulisí

Pohled do zákulisí

Soutěžní plocha

Soutěžní plocha pro koně a jejich rajťáky

Našinci z pastvin

Našinci z pastvin

Amor s Ibiškem

Amor s Ibiškem

Ohlédnutí za konkukurencí

Ohlédnutí

To bude mazec

To bude mazec

Majitel pastvin s otcem jedné z našich jezdkyň

Majitel pastvin s otcem jezdkyně na Ibiškovi

Amor v jedné ze závodních disciplín

Amor v jedné ze závodních disciplín

Ibišek

Ibišek

Je mi líto, kucíííííííííííí, ale vůbec vám nezávidím podobný "rajťačky"...

Je mi líto, kucíííííííííííí, ale vůbec vám nezávidím podobný „rajťačky“, nikdy bych jim nesvěřil Rockyho ani na několik vteřin…

Možná přijde ochočený jeseter – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Srpen 16, 2013

(Dobrodružství robota Jiřiny)

Rychle dovnitř. Už párkrát jsme tady s Vlastou poseděli u láhve vína. A nejenom vína. Kdo má stále popíjet kyselou vodu, po níž pálí žáha, a vypouštíte podobně ztuchlé větry. Já raději panáka dobrého hořkého likéru, griotku s rumem a tak. Poučená Vlasta začala hned frajeřit, suché, polosuché, když měli jen Kláštorné a Kardinála. Třetí ve stupnici bude asi mokré. Dneska objednat perlivou minerálku místo neperlivé je krajní trapas.

Jo. Občas vidím středem aleje ojíněných bříz, zasněženou krajinou, přijíždět sáně tažené třemi vraníky a v nich sebe-Bílou královnu. Sáně po koberci vloček tiše sviští. Umrzlý, namodralý sníh odlétá od kopyt, na tvář, do očí, pootevřených ústy mezi zuby na jazyk, občas čelem zavadím o větévku v tenkém skleněném pouzdře, na koncích kapky zmrzlé vody na útlé stopénce, drobné snoplíky, které občas ťuknou do čela. Pink! Mrzne, až praští.
… a za mnou se ozývá hromový řev tisíců rozezlených mužíků, kteří klopýtají hlubokými závějemi a hrozí dlaněmi zaťatými v pěst. Občas jeden některý máchá srpem, jiný kladivem. Zpomalím, posečkám, ještě blíže a opět… Prásk do koní! Vítězně zakňučím, bič sviští ledovým vzduchem, trojspřeží vzepjaté na zadních vyrazí vpřed bílou pustinou. Před hradbou jedlí zastavím, obrovsky vysoká, jak Socha svobody. Hordy mužíků dobíhají, odvážnější přistoupí blíže, naopak pár zbabělců prchá pryč, dál ode mne, dále. Dav váhá. Já však ne, vztekle dupnu kozačkou z kůže albína mrože, lavina sněžné hmoty vystřelí do okolí. První příliš nenasytné zástupy srazí do závějí, šlehnu bičem a skolím těla i duše neuvědomělých na útěku. Morkem kostí zabolí Můj povel:
„No co, mužiku, musíš dodržovat pitný režim?!“
„Poznáváš mě?!
Mužici mě znají, jen ještě plně nepochopili. V noci hledím skrz stažená víčka přímo do jejich očí a tvrdě jim domlouvám.
„Rozumíš, co tě čeká? Uvařím tě v kotli se zelím a červenou řípou! Borščem nakrmím krysy a potkany ve stájích a tvé kosti rozvěším po lese. Žena tě zatratí, dětí nepoznají…“ a pro výstrahu ostatním čapnu nešťastníka do dlaně, vyrvu srdce z hrudi a stálé tepající sval mrštím za obzor…!
Davem zazní hrůzné, Och…
„Já jsem Vaše Královna! Já, Vodka!“
Srocení špinavců padne na kolena a oddaně opakuje do prašanu.
„Kdo jiný… Vy jste naše královna.“

Odbočuji, aniž jsem přepnula na Lexikon. Přes víkend máme vyrazit s Janoušem (Polák je určitě, zámožný prý…) za jeho známými do Korutan k jezeru Wörthersee. Asi opravdu skončím v té jeho kampeličce.
No jako ne, dříve býval Slovan nejlepší restaurací ve městě. Oddělené poloviny každá vlastní vchod. Jediná hospoda s čepovaným Plzeňským a solidní restaurace, kde kromě vaření úspěšně rozkrádali maso v socialistickém vlastnictví vedoucí Mlejnek a kolektiv BSP, aby kdosi pravidelně rozbíjel okna jeho rodinného domku. Myslím, že komouši ho chtěli v jisté době poslat za katr, ale znáte to i politika prochází žaludkem. Prý měl známosti u samotného krajského tajemníka. A dnes? Zeď už není, tlustý koberec, plyšové boxy a odvážná kráska, za asistence partnera veřejně předvádí striptýzové numero, veřejně snad poprvé od šedesátého osmého a Vlasta na baru popíjí Finskou s jurodivým Slovákem, bydliště Jurské druhohory pri Čadci, he, he. Koule rotuje u stropu, zrcátka odrážejí paprsky diskotékových světel, barevné trubice poblikávají, vím, co mi tohle připomíná. Zpod parketu stoupá voňavý dým a stále ještě nepřipravená dívka s kaleidoskopickýma očima usedá za barový pult vedle druhé a staršího muže. Jsem to já, ač nevím, kdo jsem. Slunce, velké slunce, hvězdo ochočená, v tlapách ofačovaného tygra. Nové ráno kvete nad Korutany, jícen nebe, hory do očí padají, strmé a blízké tak v nekonečné, opuchlé erekci. Vždy lepší dvě polopravdy, než pravda celá. Kašlat, kašlat na všechno.

http://www.youtube.com/watch?v=TreNe5D8OXE

 

 

 

Jak to bylo v Bošilci – od Vivy

Posted in Vivina skříňka by ondys on Srpen 14, 2013

Vynořil se nám v textu od Witch takový zajímavý oříšek.
Nemáme vodu měřit na řičici nebo na měřici?
A co to vlastně je?

Pustila jsem se do detektivního pátrání. Něco jsem věděla, protože jsem taky trávila mládí v pěveckých sborech a dokonce i absolvovala školní výuku s hudební výchovou.
Zbytek informací jsem získala z naší knihovny.

Jak to tedy je? Měřili/neměřili jsme v každém sboru jinak. V jednom na řičici, druhém na měřici a ve škole dokonce na řešetě.
Řičice = řišátko = řesátko = řešeto = síto. Je jasné, že cedníkem nic nenabereme.
Měřice už tak jasná není. Sloužila k měření objemu zrní. Zrní sice nepropadalo, ale vodotěsná měřice rozhodně nebyla, tak by se jí asi taky nedala voda nabírat. Nevím, znám ji jen z obrázků, protože jsem ji v muzeích a skanzenech podrobně nezkoumala.
Měřice je taky objemová míra – právě pro zrní, ale taky 1/3 vídeňského jitra.

Když už jsem byla v tom skenování, přikládám moudré rady našich babiček. Až si podle návodu vyrobíte drobnohled, koukněte, jestli vám doma neřádí dřevokaz. Jestli jo, tak postupujte při hubení podle návodu. Když jsem ho tak četla, nevím proč, ale čekala jsem, že na závěr se má škrtnout.
A dámy, pozor! Vyrobte si originální kolínskou. Ingredience máte jistě v zásobě ve svých spížích, tak s chutí do toho a dejte vědět, jak se vám vedlo.
Hlavně by mě zajímalo, jak uchováváte pižmo…

Ze starých knih

Ze starých knih

Ze starých knih

Ze starých knih

Ze starých knih

Ze starých knih

Co taky dělám II – Witch

Posted in Z pošty by ondys on Srpen 13, 2013

Ranní čtení

Je to úplně normální věc. I když je možná sporné čtení zrovna při jídle, ale mít na stole ráno noviny a mrknout na zprávy, to není marné. Napadlo mne to už před několika lety. To víte, dědečkárna. Lidi se trousí dlouho před rozdáváním jídla, koukají na sebe, někdy si povídají, někdy jen tak mlčí.
Řekli byste si, že je pracovníci nejspíš vyhnali z pokojů, ale to ne. Prostě nevědí, co by dělali, tak jdou na jídelnu a čekají. Ti nemocnější doslova zírají do zdi nebo podřimují. No a já doma vyhazovala noviny, navíc jsem vždycky váhala, jestli koupit drbnu nebo ne, když tam je pro mne tak málo informací. Ta je spíš pro lidi, co znají ty klany a potěší se fotkami, jenže občas přece jenom potřebuju… No vida! Nápad byl na světě. Koupit a dát dalším.
Začala jsem nosit všechno přečtené do práce, při schůzích na kraji luxovala vystavené tiskoviny – a lidi si četli i ekoplátky, protože tam jsou fotky míst, co znají, četli si rady pro postižené. Časem se koupily drátěné přihrádky na zeď, aby si lidé mohli vybírat, co ještě nečetli. Hitem bylo dlouho Metro, neboť jsem ho fasovala skoro každý týden při cestě do školy. To víte, že návštěvy zíraly. Pražské noviny v Prdeláčkově!
Blbneš kolem toho, tak si to dělej, tiše se usnesly kolegyně, ale některým zvědavost nedala a třeba o víkendu sebraly z hromady časopisů a daly někomu na vozíčku číst. A to bylo podivení, když dementní babička noviny odstrčila, že chce jiné, že je už četla! Vyzkoušeno, ověřeno, babička si fakt pamatuje! Inu, ona tu demenci měla stanovenou asi kvůli devadesátce, ale jak jsem se různě ptala odborníků, mohl to její zmatení mít na svědomí neléčený šok z úrazu a bezmoci. Důležité je, že se na ni začal tým koukat jinak. Nejenom na ni.
Změnilo se dost i pro další, neboť jsem vnesla do týmu různé postřehy odborníků a shrnula naše vlastní pozorování. Zmatený je kde kdo, vůli nemoci, stěhování, ale časem se může hodně napravit samo. A tak se děvčata celkově snaží pečovat jaksi zaměřeněji a lidé, co by se mohli tvářit jenom nevýrazně, se u nás usmívají a rodiny jsou nadšené. Všechno se vším souvisí – často zatraceně moc.
Tu a tam dostáváme hory časáků, před dvěma lety nám nabídla RWE předplatné. Skočila jsem po tom jak olympijský atlet, jenže mi vyvstal malý problém. Množství stolů, kde byl zájem o čtivo, se mi ze tří-čtyř míst už rozrostl na osm. Rozdělte na ně jedny noviny, co jen občas mají tři části! Jak? Chachá, já to umím, heč! Protáčím po jídelně noviny podle žhavosti čtenářů na aktuality 😀 Samozřejmě dotuji z tiskovin darovaných a zdarma. Už i dva klienti dávají do placu, co si občas koupí. Jeden drží službu, noviny strká do police, když začíná snídaně. Tu a tam se objeví někdo, kdo si s požitkem probírá staré Téčko, VTM, Receptář, dokonce i Respekt. Taky jsem dovlekla…
To je řečí kolem papíru, řeknete si. Napadlo vás ale, kolik toho děláte, když si vezmete noviny? Člověk v domově nemá moc důvodů používat ruce. A teď listuje různě pevnými nebo jemnými stránkami, zvedá, překládá, obrací. No a co písmenka? Leckdo ani po letech s sebou nevezme čtecí brejle, ale nechce se mu zpátky. Titulky rozezná, obrázky taky. Může se zeptat, co píšou, třeba souseda u stolu. Nebo půjčím lupu. A už tu máme téma ke konverzaci, informace o světě venku, cvičení paměti kolem zpráv, co kdo už zachytil v tv. Povídání utužuje společenství a také ti, kdo slyší jistý nejpronikavější hlas, si potom řeknou o ty noviny, kde se tohle píše. Odnesou na pokoj a mají přehled, co se děje v jejich městě, u sousedů. Poklábosí o tom se sestrami.
Nejdéle do pěti let se o ty noviny začne zajímat i značný outsider (konkrétní jeden rekordman), který zatím okázale opovrhoval všemi možnostmi. Ba dokonce mi sdělil, cože prohlíží nejradši. Tiše a poznenáhlu se nám tu po ránu proměňuje společenský žebříček, mizí některé příčky, protože každý najde svoje. Není problém z dovči dotáhnout místní noviny, infocentra mají leccos zadarmo – a lidi se nám narodili na mnoha místech. Nemusí být schopni všechno přečíst, ale když jsou třeba tohle noviny z Písecka, hned kolují a jedinec je hrdý. On přece k tomu Písecku patří a všichni koukají, jak je tam hezky a jaké tam měli počasí a paní B. se tam narodila. Všichni se tím směrem podívají a paní B. se srovná na vozejčku a je hvězdou dne.
Jojo, pár potištěných stránek, pár kapek pozornosti – a jak lidi ožívají! Věřte, že tohle sledovat je dobrodružství, co mne jen tak neomrzí.

Co taky dělám

Co taky dělám

Nezklamaly – od Vivy

Posted in Vivina skříňka by ondys on Srpen 12, 2013

Vrátily se jako každý rok.
Stejně jako loni, předloni a dřívávějc, stojíme s pusama otevřenýma a civíme, jak je něco takového možné. Kmitají křídly jak o závod a ani se jim nezauzlí, ani jim samou námahou neodpadnou. Přiblíží se úplně potichu, zkontrolují, co jsme jim letos vysázeli za lahůdky a sajou. V letu. Jen rozbalí sosák a neomylně se trefí přímo k nektaru. A křídla kmitají a kmitají.
Máme zkušenost s dvěma poddruhy – pražskou a chalupářskou. První přilétá těsně před západem slunce, jako správný lišaj, ta venkovská se ohání celý den, i za prudkého slunce.
Dámy a pánové, račte se seznámit s dlouhozobkou svízelovou:

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová

Dlouhozobka svízelová