Vladimír Ondys – Z konce světa

V ITALSKÝCH ALPÁCH

Posted in Krátce by ondys on Únor 27, 2017
V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

V italských Alpách

KAŽDÝ JEDNOU

Posted in Krátce by ondys on Únor 25, 2017
Bylo, nebylo

Bylo, nebylo

V mládí jsem se občas ztratil sám sobě, abych se časem opět našel nad bezednou propastí svého nitra. Nyní často bloudím v pralese stařeckých neduhů a hledám schůdnější cestu, nebo pouhou pěšinku…

V dalších podobách

V dalších podobách

S věštcem

S věštcem

SE Z TOHO POSERU…

Posted in Pikant by ondys on Únor 19, 2017

Co nutně potřebuje dnešní pokroková žena?

Až na prvním místě určitě muskýho s pořádným balíkem peněz, je fuk, jestli je starej a s holou hlavou i obludným pupkem.

Pak určitě vyholenou pindu se zbytkem těla bez chlupů, aby si připadala roztomilá jako v dětskejch letech, a taky nějakou brutální kérku (třeba myš na prdeli s výběrem dvou dírek k případnýmu úkrytu) aby to zase moc nepřeháněla.

Pytlíky všitý do povislejch i mrňavejch koziček, aby se jí zvětšilo sebevědomí, když to není žádná sláva s rozumem.

Takhle bych mohl ještě dlouho pokračovat ale na závěr rozhodně Angelu, aby jí dala s výmluvným gestem najevo, co si o ní fakticky myslí, když povolala do Evropy švarný junáky.

:) )))))) Zase se jí povedl nenápadnej kosočtverec…

🙂 )))))) Zase se jí povedl nenápadnej kosočtverec…

Zlatá neděle od Jury Sedláka

Posted in Ze selského dvora by ondys on Únor 15, 2017

Možná se zeptáte, proč ten název, ale pro mne to byl určitě významnější den, než poslední neděle před Svátkama, kdy po sobě lidé šlapou v obchodech. Aby ve většině případů nakoupili naprosté zbytečnosti a učinili tak své bližní v nejbližší době šťastnými.
Jak k tomu tedy došlo. Kvůli lyžovačce na svazích mi nějak nevybyl čas na moji velmi oblíbenou zimní činnost – běžky. Minulé dvě zimy to bylo u nás se sněhem všelijaké, tak jsem se rozhodl, že prostě MOSÍM někam zajet. Ale k běžkám patří smrky zachumlané do sněhu a sníh ve stopě a ne aby to člověk mydlil v nějaké sračce a ve sjezdech běžkama ohrrrňál šutry.
A protože všichni předpovídači hrozí, že zima už byla, učinil jsem rázné rozhodnutí. Když do hor, tak u nás, na Moravě, do těch nejvyšších! Takže Jeseníky a Praděd. Aby to nebylo tak jednoduché a poměrně dlouhá cesta byla odměněna patřičnými zážitky, rozhodl jsem se přibalit i sjezdky. Protože, jak jsem zjistil při studiu situace na netu, udělalo Červenohorské sedlo, odkud jsem plánoval vyrazit, kus práce a pořídilo čtyřsedačku a sjezdovky nevypadaly vůbec špatně. Vzhledem k severní orientaci a nadmořské výšce mohly mít i slušný sníh. Moje předpoklady se vyplnily!
Ráno jsem si přivstal. Už o třičtvrtě na pět jsem vyrazil při světle mobilové lampy nakrmit zvířata a pak připravil čaj a svačinku. Pak už jen nakufrovat lyže a lyžáky a za dest šest jsem už startoval auto. Těch cca 160 km uběhlo s ČR-Dvojkou jak nic a za dvě hodinky jsem už parkoval na poloprázdném parkovišti. Zakoupil jsem seniorský skipas na tři hoďky za tři stovky. Popil jsem trochu čaje s rumem a hodně před půl devátou už visel na vleku směr Velký Klínovec. No – lyžování velká paráda. První hodinku nás na sjezdovce bylo pár a i tu další jsem prakticky bez přestávky jezdil nahoru a dolů bez čekání na vleku. Sníh byl sypký a tak jsem si vychutnával skoro celou šířku sjezdovky téměř bez překážek. No ale hlavním cílem dne nebylo flákání na sjezdovce, ale dobytí nejvyšší hory Moravy ze „severozápadní strany“. 🙂

Tak jsem to kolem půl 11. zabalil, v autě doplnil trochu kalorií a nějaké ty tekutiny, nasadil běžky a frčel do mírného kopce furt pryč, co dech a titanem vyztužená noha dovolila. Zanedlouho jsem, už po několikáte, děkoval doktorům a Nejvyššímu, že všechno zařídili tak, jak zařídili. Dokonce jsem začal trochu sledovat i „skóre“. Tedy borce, které jsem cestou nahoru předjížděl i ty, kteří mi zase dávali na prdel. Samozřejmě, že jsme nezávodili, ale člověka potěší, když těch, které jsem míjel, bylo výrazně víc. 🙂 🙂
Sluníčko se neschovávalo, a tak jsem měl po cestě nádherný výhled, který vyvrcholil na vrcholu Pradědu. To moc popisovat nebudu, raději přikládám pár fotek. Ve vrcholové restauraci jsem se odměnil jedním větším bylinným Pradědem, malým pivkem a zelňačkou a moc se nezdržoval, protože cesta dolů byla sice s kopce, ale stopa byla tvrdá a ledová. Cestou nahoru se mi zdálo, že budu často zouvat běžky a chtěl jsem dojít za světla. Naštěstí to nebylo tak hrozné. V 16.30 jsem už dopíjel zbytek teplého čaje z termosky, snědl jabko a startoval zpět – směr Zlín.
Nádherný den a na skorodůchodce i slušný sportovní výkon. 🙂 Nijak jsem nespěchal, ale i tak jsem byl doma něco málo po sedmé večer. Čekala tam na mne Vikina, která se sice těšila hlavně na svoje oblíbené granule, ale já měl zase v lednici vynikající slepičí vývar. Samozřejmě, z vlastního „dochovu“. 🙂

To tedy byla moje „ZLATÁ NEDĚLE“!

Červenohorské sedlo

Červenohorské sedlo

Diváci u sjezdovky

Diváci u sjezdovky

Cestou

Cestou

Po cestě

Po cestě

Praděd od Švýcárny

Praděd od Švýcárny

Poslední kilometr

Poslední kilometr

Skupinové foto

Skupinové foto

Praděd

Praděd

…a děd

…a děd

Zpátky domů

Zpátky domů