Vladimír Ondys – Z konce světa

VERONIKA NAD HLADINOU RUDÉHO MOŘE

Posted in Z pošty by ondys on Listopad 28, 2014

veronika.gif

MINCE

Dostal jsem ji od dcery pro štěstí po návratu z dlouhodobého pobytu v Egyptě. Je to 25 piastrů. Netuším, jakou mají kupní sílu, je to nepodstatné. Nosil jsem minci v peněžence půl roku a pak ji odložil do porcelánové misky mezi drobnosti, kterých se zdráhám zbavit. Neumím vysvětlit proč, ale najde se tam spousta věcí. Veliký připínáček, umělohmotná známka o vakcinaci proti vzteklině z roku 2002, prázdné náplně do propisovaček, nefunkční zapalovače, desetikoruna ze Švédska, spona do vlasů, monočlánky z dálkových ovladačů – nejméně dva roky se chystám je vyhodit do speciálního kontejneru – a mohl bych pokračovat ještě dlouho, miniaturní odkladiště zdánlivě nepotřebných věcí. Včera jsem pouštěl vodu a znenadání se uvolnilo ovládací kolečko a spadlo do dřezu. Málem rozbilo můj oblíbený šálek na kávu. Podložka pod připevňovacím šroubkem se opotřebovala. Co teď? Napadlo mě hledat inspiraci v misce. Našel jsem náhradu. Mince v hodnotě 25 piastrů má ve středu otvor, aby ji vlastníci mohli navléci na šňůru a případně zavěsit kolem krku. Při pohledu na minci s praktickým využitím na vodovodu si představuji karavanu kočovných Tuaregů putujících po Sahaře. V dusném podvečeru jim přeji, aby nikdy netrpěli žízní. Za geniální nápad neznámého mudrce v dalekém Orientu. Komu zvoní hrana, Erneste?

Vladimír Ondys 2. 8. 2004

Nad hladinou Rudého moře

Nad hladinou Rudého moře

Nad hladinou Rudého moře

Nad hladinou Rudého moře

Nad hladinou Rudého moře

Nad hladinou Rudého moře

Nad hladinou Rudého moře

Nad hladinou Rudého moře

Reklamy

VERONIKA POD HLADINOU RUDÉHO MOŘE

Posted in Z pošty by ondys on Listopad 25, 2014
Hurghada Egypt 2002

Hurghada Egypt 2002

Hurghada Egypt 2002

Hurghada Egypt 2002

Hurghada Egypt 2002

Hurghada Egypt 2002

Hurghada Egypt 2002

Hurghada Egypt 2002

Hurghada Egypt 2002

Hurghada Egypt 2002

Hurghada Egypt 2002

Hurghada Egypt 2002

Hurghada Egypt 2002

Hurghada Egypt 2002

Prague ham – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Listopad 23, 2014

Sedím pod Petřínem a chtěl jsem psát o Versailles. Sedím doma a nechtěl jsem psát o Praze. Sedím v anglické zahradě a čekám na Band to come. Pojídám vepřenou, pepřenou panenku s pseudo-kobzolky…, plastikové bačkůrky odlož k postýlce, neplač a kolem stolu sestry výletnice, malý pivo a obdiv ve tvářích. Panenko, miluji tě! I já tebe pánačku. Hubnu.

S láskou na Petřín. Zapomněl jsem pošpinit chlápka, který při konání mého velkého vyměšování blinkal na vedlejším hajzlu jak fontána. To byla šavle! Pane!? Co?, jde to, nepotřebujete pomoct? Indiskrétno tušených nechutností. Nač takhle psát, je to nehezké, nefér, nehodno lida. Zbytky dekadence, chlastu nebo chemoterapie. Prosím, pokročme….

Proč kazit blbou náladu? I to je prý dneska umění?! Nemám rád patetické filmy o 50. létech téhle Země. Dig It! A cvrček tluče do bubínku…, a…?
(věnováno PS, mozkomorům navzdory…)
————————————————–

My, Slované jsme vynalézaví. Gorila Moya mocná čarodějka je, stejně tak marketing ředitelů pražské Zoo. Jsem fetišista, ba bujarý fanda zoologických zahrad. Jenomže ta pražská je fest nedomrlá. A že jsem jich viděl. Kam se hrabe na Lešnou – v osobním žebříčku absolutní TOP. Ostravská, olomoucká, v Budapešti jsou zajímavější, invenčněji pojaté, větší vůle přitáhnout návštěvníky, VIDĚT a nejenom pindat do m(náš)asmédií. Proboha, jak mohou být v okruhu, snad sedmdesátí metrů od vchodu do atrakce instalovány klece, kde je na cedulích hezky popsáno, co by tam mohlo být, a nic tam není! Máme tam vlézt sami? Asi jo! Nosálové ani virtuálně. Galerie exotických ptáků, papoušků, švitořilů pestrobarevných, kde v první zanedbané kleci je expozitura Zverimexu, pak v mnoha klecích kreativní pletivo, za ním nic, jak jinak, v poslední voliéře zoufale skřehotá nadržený ledňák. Klady, hlady? Mu kup samicu, ředitelu nebo složte se Pražané! Ať není Hlávka sám.

Ne, fakt děcka, třeba ta lanová dráha je hustá, bez čekání, za dobrou cenu, akorát, že avizované lístky MHD tam neplatí, však výhled úžasný, prdel beroucí. Sloníci rozkošní, antilopky odpočívají, čert vem zelené jezérko v tušené přítomnosti hrochů za plexisklem a do vnitřního pavilonu je v letních měsících vstup zakázán. Prcat na veřejnosti zakázáno. Jak já se těšil na hyeny… V ZOO. Po dlouhé době vidět nefalšovanou, upřímnou hyenu, ne tu samotářku čabrakovou, ale takovou klasickou, kurvu masožravou, v tlupě pozorovat jejich prachzvláštní sociální chování, nechápavé lkaní, něžné olizování hyeňat, bratření nad kusem žvance, jazyky uslintané chuťí na maso i kosti…Nic. Nic, jen svah a ďura velikosti krbu. Náladu zpraví zvíře jménem tahir, či tak nějak, bo vypadá jak sešité z několika druhů a evidentně má estetiku u prdele. Jo, male čuniky, líbezné já vídám rád, pekari je lidi zvou, já nazývám pekaři, bo aktivně se hemží za potravů, a na panězach jim nesejde, dají se jíst. V Amazonii. Nelovte je luďkové v Zoo. Není to in.

Jinak cesta kolem sparťanského stadiónu i výstaviště luxusně uklizena, mejby i renovovana. Tuž to klobuk dolů, milí Pražané. Národní galeriu ve veletržňáku jsem opět nestihl, odešla do večerky k Vietnamcům na čůčo, Dallího u Týňáku také, šnek(ci)y na konci Pařížské utekli hrůzou před okosenou, párek v rohlíku na Malostranské už néni. Na Klárově popíjím čaj u turko-gruzínců. Fajně tu je. Chátrající invalidovnu (třeba blog pana Vašáka), oranžérii znám v lepším stavu odjinud, a Hrad je prý v karanténě. Bo tam tyn Myloš. Kurva, jak se ta doba zase sere.
————————————————————-

Článek měl být obsáhlejší, o jiných šunčičkách, traktovat krásný Petřín, vzít na milost zvěř druhu rozličných, ale musel jsem jej věnovat báječnému spolužáku, kterej už spíše odečítá, než naopak… Will be Here!

http://www.youtube.com/watch?v=Oy7sJqx752s

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

Prague ham

 

Až se ochladí… Pavel Šmilovič

Posted in Z pošty by ondys on Listopad 20, 2014

Motorku jsem schoval v garáži, nakoupil materiál a začal na projektu, který mi zrál v hlavě už v době, kdy jsem pomáhal dceři se zahradním domečkem.
Dcera mi na oplátku opatrovala svěřené klíčky do doby, než se bude moci veranda zamknout.
Teď ještě uvnitř dodělat vestavěné skříně po stranách, a Thanksgiving může začít. Přiletí „mlaďasové“ z New Yorku, tak uvidíme, jestli svou práci prodám. Sousedi mne už oťukávají. Vyrobit – prodat?

Až se ochladí...

Až se ochladí…

Až se ochladí...

Až se ochladí…

Až se ochladí...

Až se ochladí…

Až se ochladí...

Až se ochladí…

Až se ochladí...

Až se ochladí…

Až se ochladí...

Až se ochladí…

Až se ochladí...

Až se ochladí…

Až se ochladí...

Až se ochladí…

Až se ochladí...

Až se ochladí…

Až se ochladí...

Až se ochladí…

VÍKEND V POHYBU

Posted in Šu(š)kanda v Teplicích by ondys on Listopad 18, 2014

V sobotu dopoledne jsem vyvenčil Rockyho na delší vochcávačce a k jeho překvapení jsem se hned po návratu vrhl pod sprchu a poctivě se celej vydrbal, abych prostřední dcerce i vnučce nesmrděl jako starej pes, a pak jsem ho doslova uzemnil na ušmudlaný vlněný pokrývce ve společný posteli s tím, že jsem se voholil i postříkal pičifukem, kterej mám několik let od nějakejch vánoc jako dárek pod stromečkem u Niky. Odpoledne mne za to odměnilo příjemným prostředím v kruhu nejbližších a byl jsem tomu rád. Asi se to rozkřiklo i po Teplicích, že jsem zase normální, a druhej den mne kamarádka nečekaně pozvala na skvělej oběd do svýho penzionu v lázeňský části, kde bydlí, a ještě mne odvezla před panelák, kde žije Yarda s manželkou, abychom upřesnili nejnutnější v pondělní společné cestě do Prahy.

Na oslavě, kde se sešli všichni Tiborové s nejstarším v levé horní části fotky i s momentální absencí nejmladšího, který jako já kamarádí s americkými stafordy

Na oslavě, kde se sešli všichni Tiborové s nejstarším v levé horní části fotky i s momentální absencí nejmladšího, který stejně jako já kamarádí i spí v posteli s americkými stafordy

Nika a Tibor s vnoučaty

Nika a Tibor s vnoučaty

:P Navoněnej, voholenej a vykoupanej

😛 Navoněnej, voholenej a vykoupanej

S Yardou v Karlíně, kde jsme zaparkovali auto

S Yardou v Karlíně, kde jsme zaparkovali auto

Alenka jako náš anděl strážnej, abychom jako staří rockeři nezdivočeli a nelezli na Václaváku po stromech. :lol: Nebo ženskejch?

Alenka jako náš anděl strážnej, abychom jako staří rockeři nezdivočeli a nelezli na Václaváku po stromech. 😆 Nebo případně po nějakejch ženskejch!

Tuhle fotku jsem udělal pro nejmladší dceru, aby ji připomněla první cestu do světa, kdy odsud vyrazila autobusem do Lisabonu

Tuhle fotku jsem udělal pro nejmladší dceru, aby ji připomněla první cestu do světa, kdy odsud mladinká vyrazila autobusem až do Lisabonu

Z okružního vejšlapu na Václavák

Z okružního vejšlapu na Václavák

Už jsme tady

Už jsme tady

Tohle našinci moc nezvládají takhle od srdce, podle mýho patrně Britové

Tohle našinci moc nezvládají takhle od srdce, podle mýho patrně Britové

Památnej balkon

Památnej balkon

Tady se ozvučovalo na pozdější koncert

Tady se ozvučovalo na pozdější koncert

Michal Prokop

Michal Prokop

A ještě jednou s Honzou Hrubým

A ještě jednou s Honzou Hrubým

My jsme ale pokračovali dál kolem hlavního nádraží na Žižkov do divadla Járy Cimrmana, kde byla umělecká akce jedný vynikající kapely, a nabírali síly v nedaleký hospodě, kterou všem doporučujeme

My jsme ale pokračovali dál kolem hlavního nádraží na Žižkov do divadla Járy Cimrmana, kde byla umělecká akce jedný vynikající kapely, a nabírali jsme síly před začátkem v nedaleký hospodě, kterou všem doporučujeme

 

Maršál – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Listopad 14, 2014

Mohou lidské životy poklidně plynout v tak pohnutých dobách? Lze vymanit prosté denní bytí, uvězněné v kulisách doby, sevřené pěstí nevyhnutelného osudu, z téhle předem prohrané bitvy? Usednou za stůl s dětmi, žena připravuje snídani, pak odemknou dveře bednářské dílny. Louka za domem na kraji města, jediná dálka, kterou chci znát…

Jezdci bodli koně do slabin. Hroudy hlíny, trsy trávy, kytek odlétaly od kopyt, ryk lidských hrdel přehlušily salvy kanónů. Mírně svažitá louka jen dodala formaci na rychlosti. Už tak jsem měl pocit, že se řítíme do propasti nebo možná rovnou do pekla. Slunce počínajícího podzimu blýskalo na čepelích tasených šavlí, jež se naježily vpřed. Začali padat první. Divoké ržání raněných zvířat, jezdci prudce katapultováni vpřed, mnozí v záklonu, rozhozené paže, zvrácená hlava, pokřivená grimasa proklínající samo nebe, kapičky rudé mlhy a zápach tělních tekutin. Již v bočním postavení jsme odráželi útoky zelných hlav a jejich bajonetů, nešťastníka vypadlého z formace pěkně ťali mezi oči, koně přilepení jeden ke druhému. Sápali se po nohou, vytrhnou botu z třmenů, stáhnou koně za ocas k zemi, vrazit bodák zvířeti do stehna.

„Neztrácejte rychlost, držte se při sobě, miřte na paže a krk!“

Poznal jsem hlas maršála Murata. Jezdecká záloha vpadla do rozhozených ruských šiků z levého křídla. Úporně bojuje ta otrhaná, pokorně zbožná, zarputilé poslušná cháska zelinářů, avšak jejich řady řídnou.

„Ušlapte je kopyty, za mnou!“ zavřeštěl jsem, mávl šavlí k obzoru, jen letmo zahlédl hrůzu v očích mužika, jenž svírá hrdlo a z huby mu prýští krev. Pár jezdců padlo podťatých zásahy kulek zadních vojů. Kolem prolétl splašený kůň, šílenství místo zraku, sedlo otočené kamsi k břichu, v závěsu kavalerista, noha ve třmenu, v očích už jen uvláčená smrt.

Jezdectvo uvolnilo místo pěchotě, pak mohutná salva. Nekoordinovanou masu ještě neovládla panika, přestože se těla hromadně sunula k zemi a vršila jedno přes druhé.

„Kníže Bagration je raněn!“ Procedil mezi bílými zuby můj pobočník, zbytek pocákaný rudou. Jezdci pomalu sesedali, někteří jen tak padli do trávy…

Zářijové slunce plane nad Borodinem. Kdo by čekal, že nadcházející zima bude nebývale krutá… Já, nově jmenovaný kníže Moskvy? Merde, na tušení nebyl čas.

Možná bývávaly lepší časy nebo jak to nazvat jinak. Valili jsme se Evropou jako lavina, jako obrovská mořská vlna zaplavili Rakousko, německé státy, Rusko, Prusy, Čechy, Španělsko. Padla Jena, obsadili Erfurt, Magdeburg, táhli na východ i na západ, aby nás koaliční vojska opět hnala zpět. Možná přibývající léta, únava, útrapy válek se podepsaly na mé počínající nerozhodnosti, rozvážné a taktické rozvržení bitvy nahradila zběsilá statečnost. Nebo zbrklost tušeného konce. Nevím.

Je zpět! Netvor opustil Elbu! Prohlásil jsem, že jej přivezu v železné kleci, když ho před Grenoblem nedokázaly zajmout tři pluky královské armády.

Poté co mu zastoupili cestu, prý přikázal svým mužům zavěsit pušky hlavněmi dolů a sám v čele jednotky došel až před namířené hlavně, odhalil hruď a vykřikl:

„Vojáci! Poznáváte mne?“ Odpovědí bylo hromové „Ano!“ „Kdo z vás chce střílet na svého císaře? Střílejte tedy!“. Přidávali se další a další, znova táhneme na Paříž…

I přes poněkud decentní mírové apely nového císařství stála proti nám téměř celoevropská koalice. Bylo jen otázkou času, kdo zaútočí první. Tak jsme udeřili na Brusel. Šest koní bylo pode mnou zabito! Šel jsem v čele svých mužů jen jako pěšák! Díky pochybením mým, i protivníků bitva připomínala jeden velký zmatek. Kam se přiklonilo štěstí, asi většina tuší…

když vtáhl jako poslední ze zadního voje do pruského Gumbinnenu, těsně před doléhajícími kozáky, v důstojnickém kasinu zmrzlého, unaveného a umazaného maršála nikdo nepoznal a důstojníci jej chtěli vyhodit na ulici. Se stoickým klidem prohlásil: “Pomalu pánové, nepoznáváte mě? Já jsem zadní voj velké armády, já jsem Michel Ney“.

Krátce po bitvě u Waterloo v Lucemburských zahradách popraven za velezradu, kde v místě exekuce stojí jeho pomník, který Victor Hugo nazval nejkrásnějším v Paříži. Osobně je mi však bližší pohled na maršálovu dobu prostřednictvím třeba „Černých maleb“ jeho současníka Francisca Goyi.

(občasné citace WiKi)

http://www.youtube.com/watch?v=_cPxKq-gMDo

Maršál

Maršál

Maršál

Maršál

Maršál

Maršál

Maršál

Maršál

Maršál

Maršál

Maršál

Maršál

Maršál

Maršál

Maršál

Maršál

Pěkný den – Martin Tomášek

Posted in Martinův ateliér by ondys on Listopad 11, 2014

mnohé z Vás jistě překvapím s touto iniciativou, ale hříchy mládí nezatajíš. Rád Vás proto všechny uvidím na našem vzpomínkovém večeru Průdušek.

Průdušky

Průdušky

Knoflík… Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Listopad 8, 2014

…přišitý hrubou režnou nití. Neblázni. Bez nich to nešlo a byla to vymoženost, holenku! Ohlédnu se. Vůbec se mi nelíbí, když někdo jde v mých stopách. Jaksi dědičně. Stejně se ohlédnu. Nemají to rádi ani karnivoři s drápy a kulatou hlavou. Stádo není správné slovo. Hordy jedlíků trávy jsou to.

Historie je krásná, pokud je hrou ke hraní a nemusíme se plahočit až kamsi do Alžíru, nedej Bože, jářku takových 140 let časem nazpět. Proč zrovna do Alžíru? Bloudit pouští, všude prach a písek, sem tam pahorek, nesnesitelné vedro, galejníci spoutání okovy klopýtají za jezdcem na velbloudu. Pohled do tváře jednoho z nich nám nic nenapoví. Stejně tak vousaté tváře ostatních. Nemyté kadeře různobarevných hlav, zaměnitelné, vybledlé cáry, něčeho, co dříve bývalo oblečením, znakem individuality, posledního intimního mála co člověk měl. Špína! Lidský odpad na pochodu. Jezdec na velbloudu se ohlédne.

„Hněte sebou, holoto. Nejsem tady kvůli vám. Práce osvobozuje, máte, co jste chtěli?

Odstranění stávajícího státního systému

Zavedení nových orgánů moci

Zavedení volených a sesaditelných úředníků

Zavedení sociálních opatření ve prospěch pracujících

Bezplatné vyučování

Řešení bytové politiky

Spoluúčast dělníků při vedení podniku

Vyhlášení rovnoprávnosti žen*

Zamračí se učitelka.

„Opakujeme látku stále dokola a vy jste se opět nic nenaučili!“ Historie je učitelkou lidstva a vy beznadějní pitomci!“

Posunula brýle do čela a koutkem oko zavadila o podobiznu nad tabulí.

„Tak znova Oldřichu, co jsme skandovali onen památný den? Zas nic neumíš, sednout!“

„Vladimíre, k tabuli! Povídej… Máme hole v ruce? Poslouchám!“
„Furt slyším od okolních nasraně, jak se o ně stát špatně stará, tak si z nich na oplátku utahuju, že mne obírá prostřednictvím soudruhů exekutorů naprosto příkladně za drzou chuť se o sebe postarat sám.“

„Moment, to ses naučil kde?“

„Sím, sím, soudružko učitelko.“

„No, Veličková?“

„On nás hlavně učí mluvit sprostě!“

„Ano…?!“ (Ucho vylité do prostoru.)

„Včera, jsme plnili svazácký závazek ve sběru starého papíru, chodili po domácnostech…, jak rádi byli naši spoluobčané, zvlášť důchodci…, jste hodné děti, nemusíme se s tím tahat sami…, babička na Mánesové nám dala 2,30 Kčs.

„A?!“

„No, smrdělo tam z půdy a on prohlásil, že tam bydlí shnilé kundy!“

Allons enfants de la Patrie,

Le jour de gloire est arrivé!

Contre nous de la tyrannie,

L’étendard sanglant est levé,

Zazvonil mobil.

„Brý den, holíte se strojkem nebo žiletkou?“

Chvíli jsem váhal, zdali míní ksicht nebo ohanbí a pro vzájemný pocit všeobjímajícího komplementárna zabučel…, žiletkou.

„Dovolíme si vám zdarma nabídnout dárek v podobě trojbřitkého holícího strojku. Ano?“

„Hmm.“

„Mohl byste mi říci svoje jméno?“

„Ne, já nic nechcu.“

„A nemůžete mi doporučit nějakého vašeho známého, abychom ho potěšili?“

„Ne.“

Jinak, pokud máte zájem, zde je telefon: 296 508 368. Podpořte prodávající. Zkurvené kšefty váznou a trh se musí hejhat, šmejdi!

Knoflík v trávě a kravaťáci na cigaretce. Pauza. Ses lekl té velké prázdné tváře, viď? Ještě chvíli posečkej, lehnu na záda, pohlednu do výšek paláců z krve, potu, mozolů po úderech do klávesnice. Ukazovákem Enter a proudy peněz tečou. Hodnoty, hodnoty, co civíš, spe? Taky na tebe padá ocel, sklo, obloha, propadáš se někam do hloubky, máš závrať, třeseš se a ruce pevně zatínáš do trsů trávy? La Défense!

Divíš se, kde ty staré časy jsou? Pche, historie… Jeden z posledních opěrných bodů, než pruské oddíly vyrazí ku zteči. Náboje jednou dojít musí. Možná budeš mít smůlu a ocitneš se u zdi hřbitova a těm panáčkům oproti tobě to jaksi nedojde. Enter!!!

https://www.youtube.com/watch?v=RVUxgqH-y4s

*program Pařížské komuny 1871

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Knoflík…

Dobrý listopad všem – Emilio Dvořák

Posted in Z pošty by ondys on Listopad 5, 2014
Kafka Band

Kafka Band

… v září jsme vás informovali o 16. DNECH ČESKÉ A NĚMECKÉ KULTURY („DČNK“): Ty právě probíhají v Ústí n. L., Drážďanech i na dalších místech.

Nyní nám dovolte upozornit na mimořádný zážitek, jímž  bude páteční oživení „Kafkova Zámku“ v ústeckém klubu Doma …

Slavnostní zakončení festivalu 16. „DČNK“ nabídne divákům z obou stran (Ústí 7. 11, Drážďany 8. 11.) hranice přímo jedinečný a neopakovatelný zážitek v podobě literárně-hudebního projektu Kafka Band: Videoprojekci k příběhu o bloudění zeměměřiče K. doplní přední čeští hudebníci. Na kytaru hraje Dušan Neuwerth, na baskytaru a mandolínu a.m.almela, na klávesy Jiří Hradil a na bicí a perkuse Zdeněk Jurčík a Tomáš Neuwerth. Jaromír 99 se u tohoto projektu sešel se spisovatelem Jaroslavem Rudišem (oba jsou autory kultovní komiksové trilogie Alois Nebel). Zatímco Jaromír 99 zpívá, Rudiš čte a recituje…

Info: http://www.collegiumbohemicum.cz/akce/383-slavnostni-zakonceni-dCnk-14-kafka-band/
Událost: https://www.facebook.com/events/542207459213324/
DČNK 2014: http://tschechische-kulturtage.de
Skupina: http://www.kafkaband.cz/
Video: https://www.youtube.com/watch?v=fymn_pdIXW8

● Místo: Doma – music pub (Masarykova 3125/18, 400 01 Ústí n. L.) – klub je zrekonstruován!
● Datum & čas: 7. listopadu 2014 (pátek) – 20:00
● Vstup: 150 Kč / předprodej & 200 Kč / na místě (Doma)
● PŘEDPRODEJ: pokladna Muzea (Muzeum města Ústí nad Labem) & Café Max (centrum) & Restaurace PRAHA (Střekov)

Za pořádající Collegium Bohemicum děkuje a na osobní setkání s vámi se těší…
Emil „Emilio“ Dvořák & spol.
http://www.collegiumbohemicum.cz/kalendar-akci/
https://www.facebook.com/pages/Collegium-Bohemicum/535709579798101?sk=events

PS: Zároveň vás zveme na další akce:

● KINO AUSSIG 2014 – vždy v úterý: 4. 11., 11. 11. a 18. 11.
http://www.collegiumbohemicum.cz/akce/376-kino-aussig-7-10-18-11-2014/
https://www.facebook.com/events/1429546940638307/

● LITERÁRNÍ KAVÁRNA: HERMAN HESSE – středa 5.11.2014
http://www.collegiumbohemicum.cz/akce/389-literArnI-kavArna-hermann-hesse/
https://www.facebook.com/events/1528674624028903/

● DRÁŽĎANSKÝ VEČER / Dresden Abend: PETER R. FISHER (výstava fotografií) & PENTA RHEI (mandolínovo-kytarový koncert) – středa 19.11.2014
http://www.collegiumbohemicum.cz/akce/390-drAZDanskY-veCer-peter-r-fischer-penta-rhei/
https://www.facebook.com/events/1456606794619430/

● ÚSTÍ BEATS 8 – pátek 21.11.2014
http://www.collegiumbohemicum.cz/akce/392-UstI-beats-8/
https://www.facebook.com/events/1529898143919571/

● EŇO ŇUŇO na téma „HLAVA“ – pátek 12.12.2014
speciální host: ANIBY NEŘEKLA – Anna Polívková & spol.

-- 
Emil "Emilio" Dvořák
Kulturní manager o.p.s. Collegium Bohemicum
www.collegiumbohemicum.cz/kalendar-akci/
www.facebook.com/pages/Collegium-Bohemicum/535709579798101
(+420) 413 034 586 - kancelář/office
(+420) 739 312 901 - mobil/cellphone
kultura@collegiumbohemicum.cz

Yates Mill – Pavel Šmilovič

Posted in Z pošty by ondys on Listopad 4, 2014

Na Long Islandu to bylo moře, Jones Beach. Nechodím do kostela, mám rád, když ke mně promlouvá matka příroda.
Tady v Karolíně je spousta krásných míst. Yates Mill je blizoučko, a tak všechny projíždky na motorce kolem něj vedou.
Krásná příroda mi pomáhá vnímat svět optimističtěji.

 Yates Mill

Yates Mill

 Yates Mill

Yates Mill

 Yates Mill

Yates Mill

 Yates Mill

Yates Mill

 Yates Mill

Yates Mill

 Yates Mill

Yates Mill

 Yates Mill

Yates Mill

 Yates Mill

Yates Mill

 Yates Mill - majitel

Yates Mill – s mlynářem

 Yates Mill

Yates Mill

 Yates Mill

Yates Mill

 Yates Mill

Yates Mill

 Yates Mill

Yates Mill

 Yates Mill

Yates Mill