Vladimír Ondys – Z konce světa

UTEKLO TO

Posted in Ahoj by vlado on 2 srpna, 2019

Snad první fotka

Celý život jsem se snažil chovat jinak než drtivá většina v okolí, která se prodírala nejrůznějšími nástrahami i úskalím pomocí myšlenkových schémat převzatých od rodičů a v případě vzdělanějších i ve škole. Spoléhal jsem se jenom na sebe a přemýšlel o okolních jevech. Zkoušel jsem na vlastní kůži riskantní chování a někdy jsem i zoufale pil, abych utišil bolest z ran, které jsem si způsobil. Dožil jsem se staří jako nekuřák a abstinent zbavený o snahu spoutat se dobrovolně v zájmu pohodlnosti. Jsem tomu rád…

🙂 Jedna ze současnosti…

 

24 komentářů

24 komentářů

Subscribe to comments with RSS.

  1. ondys said, on 2 srpna, 2019 at 13:40

    🙂

    Odpovědět
  2. palosino123 said, on 2 srpna, 2019 at 18:02

    Ano…, jste náš universální dědeček! Milujeme Vás!?

    Odpovědět
    • palosino123 said, on 4 srpna, 2019 at 18:31

      Já se považuju za umělce?!
      Vy snad taky!? Me Too?
      Na týhle krávy fakt nemám náladu a vůbec…

      Odpovědět
    • palosino123 said, on 4 srpna, 2019 at 19:16

      Jinak ten rozhovor s Drtinovou je super!

      Odpovědět
      • ondys said, on 4 srpna, 2019 at 19:40

        🙂 Filozofie mne zajímala dřív než umění, ale ve třiceti jsem si našel Boha, když jsem tehdy podle ošetřujícího lékaře přežil smrt. Jinak poznatky zpovídané paní korespondují s mými.

        Odpovědět
  4. jura said, on 5 srpna, 2019 at 17:08

    Tak to já jsem asi přebíral ta „myšlenková schemata“ od okolí poněkud houšť, než ty, Vladimíre, a nijak toho nelituju. 🙂 Dlouho jsem vyrůstal na pohádkách ponejvíce českých klasiků a ty mne naučily snít a odpoutat se od ne vždy příjemné a často i hodně tvrdé reality. Na malé děcko někdy i víc než tvrdé… No a pak jsem vyrůstal na Hoších od Bobří řeky, Chaty v Jezerní kotlině nebo Rychlých šípech, indiánkách atd atp. A snažil jsem se tím řídit i ve zbytku života. A život, to je panečku škola, co? 🙂 ))) Nakonec jsem skončil podobně jako ty, ale jenom z poloviny. Sice jako nekuřák, ale dle dostupných informací a společenských pravidel – alkoholik! 🙂 I když – nedovedu si představit skutečného alkoholika, který by měl na komoře přes sto litrů gořalky a přes týden si negdy nedal ani štamprlu. 🙂
    No a ještě v jeden možná trochu odlišný problém. Mne až tak netíží rány, které jsem způsobil sám sobě (a že jich nebylo málo), ale někdy se docela těžko vyrovnávám s těmi, které jsem způsobil svým blízkým. A nejen jim. Byť drtivá většina z nich byla vedena třeba nezralostí a nevědomostí. Anebo, což je možná ještě daleko horší, těmi nejlepšími úmysly. 🙂

    Odpovědět
    • ondys said, on 5 srpna, 2019 at 21:48

      🙂 )))))))))))))))))))))))))) Asi Ti neřekli, že především společensky nejlepšími úmysly bývá dlážděná cesta do pekla, Juro. Přišel jsem na to sám díky vlastnímu přemýšlení. A se čtením je to složitější, nevzdělaný táta to pokládal za stejně nevhodné jako dnešní rodiče tablety a chytré telefony. Nechtěl mít doma knihomola a vyhnal mě na ulici mezi ostatní děti.

      Odpovědět
  5. Radimono Hovino said, on 10 srpna, 2019 at 16:32

    No jo, no jo….

    Odpovědět
    • Radimono Hovino said, on 10 srpna, 2019 at 16:47

      Ty brďo, to je masox…!!!

      Odpovědět
  6. ondys said, on 11 srpna, 2019 at 15:06

    🙂

    Odpovědět
  7. Radimono Hovino said, on 11 srpna, 2019 at 18:21

    Uf, uff!

    Odpovědět
    • ondys said, on 13 srpna, 2019 at 13:06

      🙂 )))))))))))))))))))))))))

      Žena k manželovi: „S kým si tu povídáš?“
      On: „Jenom sám se sebou…“
      Ona: „Ty se pokaždý dáš do řeči s kdejakým debilem!“

      Odpovědět
  9. Miroslav Havel said, on 22 srpna, 2020 at 21:04

    Ahoj Vladimíre, již drahně let tomu je,co jsme se potkávali v Teplicích, v ulicích Jankovcova a Masarykova u bývalého ČSAD. Já jako pošťák a ty coby důchodce,venčící svého milovaného tuším stafordšíra. Už tenkráte byl dost nemocný a proto je zajisté v tom nej.psím nebíčku. Dnes jsem uklízel knihovnu a narazil na tvou knihu Rok vodnáře s věnováním od tebe,pro Mirka. Naposled o tobě vím,že jsi se vrátil někam domů na Rumbursko tuším možna se však mýlím. V každém případě tě chci jen a pouze pozdravit a popřát pevné zdraví. Ahoj Mirek Havel.

    Odpovědět
    • ondys said, on 22 srpna, 2020 at 22:21

      🙂 Ahoj Mirku, utíká to. Po návratu zpátky do Teplic mne postihla mozková mrtvice a ochrnul jsem. Dcera mne našla v bytě a dopravila do nemocnice v Mostě, kde žije s vnoučaty. Musela si vzít Rockyho k sobě a mne dávali dohromady ve zdravotnických zařízeních, abych se zbavil nutnosti používat vozíčku pro postižené. Bylo to velice náročné, ale dnes se dovedu pohybovat i bez francouzských holí. Po propuštění z rehabilitace mi její partner našel bydlení v Mostě, aby to měli ke mně blízko, a vzal jsem si k sobě zpátky Rockyho. Dožil se úžasných patnácti let a šesti měsíců, ale stále mi chybí, i když to je celkem dlouho. Sere mě teď jediná věc: „Čím jsem starší, tím rychleji čas běží a lidi jsou podivnější…“

      Odpovědět

Zanechat odpověď na palosino123 Zrušit odpověď na komentář