Vladimír Ondys – Z konce světa

Brno – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Červen 1, 2018

Jak zpívá klasik: Sánisap, thskajisblů, bjůtfl, soárjů…, zase prohlížím fotky z minula. Od toho ty fotky snad jsou. Ne, jako? Taky pročítám internet a chci se jej celý naučit nazpaměť. Je to možné? Je! Vím to! Ale musíte velmi zevšeobecňovat. No nic. Předevčírem jsem dokoukal druhé klání mezi Capitals vs. Vegas. Nevyspalý, leč spokojen. Fandím oběma. Capitals ten Bowl přeju více kvůli tomu ruskému buranovi. Oba týmy hrají fakt hezký hokejový sport. No, občas si navzájem nadělují akutní doručenky k lékařům všeho druhu, avšak my diváci…? Bolí Vás něco, Girls &Boys? Chci Vás léčit…, nebojte se…!

To máte jako s tím Brnem. Město má zvláštní půvab, což mám fotograficky zdokumentováno. No ale co ta šukací hra? Jako co? Nutí mě zmobilizovat těch pár buněk určených k přemýšlení, které mi zbyly místo mozku – bo se o inscenaci vehementně píše – ale jakýchsi přesahů, metafor, poselství směrem k lidstvu jaksi nedohlédnu. Chápete, jako nahej Bůh leží na muslimský bábě, chudák holka před lidma musí z lulíny vytáhnou vlajku, pak tam přijdou slušní demonstranti, což otráví herce i obecenstvo, já nevím, jak to bylo dál, co se dělo pak a vůbec, kam to všechno spěje…, no a kam ji prcal?…sodomie? Fuj. Raději nerozvádět… No ne, člověk nemusí být starej prasák, aby uvázl v bahně těchhle pochybností… I ta Anička, jako jo, loutkoherci, vodiči, honiči a nevídaný patologický masochismus. No a potom ta PITKA – čtěte pozpátku, další nefalšovaná psychopatie jen kvůli prachům.

I ta politická scéna, jo. Defenestruje sebe samu, což je teda taky úkaz. Ani nemusíte být Danem Brownem, abyste našli onu šifru. Dnešek mi připomíná časy před první francouzskou revolucí. Jen ta Evropa prý momentálně hraje druhou ligu. Možná, avšak nesouhlasím, anebo kolébka moderní civilizace je rozviklaná až ke zatracení? Není! Vím to – mohu si to dovolit, protože budoucnost je bezohledně blíž a blíž mé minulosti. Buď vycházím ze špatných předpokladů a docházím k smysluplným závěrům, možná taky naopak, dvě kombinace ještě zbývají, nebo někdo chce ukrást můj mozek, ovšem, kde nic není, ani čert nebere. Vlastně ano, to přeci dává smysl…za tím musí být, no, jak on se to vlastně jmenuje, ano, to bude on, Vladimír Vladimirovič… Konečně chápu, proč raději koukám na ten hokej.

Čas a místo, odkud se organizovaně vyjíždí za poznáním, jsou vzhledem k mé domovské lokaci natolik nepříznivé, že jsem často nucen v místě odjezdu přenocovat. Hádejte kde? Praha, Brno, Olomouc… do Ostravy to mám z Buranova poměrně blízko. Činím tak rád, a poněvadž jsem skromnost sama, tudíž s podstatnými výhradami se mi líbí téměř všude.

Čekal mě výlet romantickým údolím Wachau plus plavba po Dunaji. Klidně přiznám, že jednodenní pobyt v Brně byl zajímavější a podnětnější, než celé bláznivé severní Rakousy. Dodnes nechápu, proč jsem tam vlastně jel. Jo, polopenze – myslím snídaně a večeře plus rychlá Wi-Fi – byly líbezné.

Btw: z angličtiny mám jedničku, akorát mě nasírá obstárlá externí učitelka němčiny, jež si uvykla používat naši varnou konvici, nad kterou držím patronát. Kávu v malém pudélku, zalévá hrnek v kuchyňce. Já říkám: paní učitelko, kávu Vám přijdu zalít do učebny, ať nevybryndáte cestou… Nein, nein, danke, oslovuje mě Herr + příjmení, poté, co jsem na ni před pár léty vybalil pár německých frází, jedna plus druhá z nich byly (využívat atomovou energii pro mírové účely a obdělávat pole traktory – se domluvím, ne píčo?), což mě docela vytáčí a vůbec, chová se velmi potřeštěně. Navíc učí chlapa, s nímž se vzájemně nesnášíme. Včera ke mně vběhla, sbalila konvici, Herr + příjmení, obsloužím se sama. Vrátila jsem se z Karlových Varů, Herr + příjmení, tam vám bylo tak hezky…, ale nebylo kde tančit, představte si, jen dva parkety v celých Varech (paní má přes 60 a metr osmdesát). Tak se jdu projít kolonádou a piju minerální vodu, odvětil jsem (po našymu = odpyskoval). Ale Herr + příjmení, naštěstí se objevil její nazrzlý učeň – arogantní debil před šedesátkou a já mohl v upomínku zabrousit fotografiemi z loňského pobytu v oněch lázních. Stejně, jaké tanečky, tvrdě jsem tam abstinoval, dva večery coural městem jako lovec okamžiku, myšleno fotograf, se svým aparátem, který ve tmě, za pouličního osvětlení stejně vyfotí prd, a ze zoufalství dokonce okoštoval několik pramenů, bo jsem sobě obligátně zapůjčil stylové pítko v hotelové recepci. Jo, ještě říkala, že ti Rusáci nikam nechodí, otevřou flašku Vodky a chlastají na hotelových balkónech. Tuž, mají recht. Doufám, že bude mít taky nějaké prázdniny, bo příště píču utluču svou učebnicí angličtiny, fuck.

Jo, cesta do Brna. Vůbec celý začátek výletu byl divný. Ani jsem nezaspal, den předem se neožral, na nádraží dorazil včas, obligátní poslední cígo pod nástupištěm. Chci zaujmout sólo fotel v Regiojetu a tam hnípe do klubka stočený Slovák – kdo iný, bo za prdelů enem Slovakia. Tak ho chcu vzbudit a patřičně tvrdě vystrnadit…, kurva, tak asi brzo vystoupí nebo jsem spletl vagón, nebo já nevím, píčo Baník, ne? Co ty, zmrde!? Ty vago, já zakoupil jízdenku na Regio, který jel o hodinu dřív. Jsem odchytil číšníka, průvodčího, či co to bylo a přitepleně usmlouval lístek do Hranic, bo Regio v Brně nestaví, přitom takové velevýznamné sídlo! V Hranicích jsem nastoupil do fest podivného vlaku. Něčím podobným jsem předtím, ani potom necestoval. Sedátka v chodbičce, stísněné kukaně pro neurčitý počet cestujících, klimatizace skrz blbě otevíratelný okenní flígl, hyc, naštěstí mladá sexy zrzka vedle, bo přede mnou staré ošklivé vesnické kunhuty, mladé mamy za děcka nemůžou, boha, ať už jsme tam. Ubytování objednane na jakychsi kolejach strojni fakulty. Též chyba. Společné WC, sprchy, do třeti v noci mi insomnii a bolest páteře konejšilo hnusné kašlání, chrchlání, pokřikování robotniku zpoza zdi. Celé zařízení spíše připomínalo Alkatraz, bo i kasárna v Písku byla stylovější, pominuli studenou vodu, kamna, jídlo, které byste raději vrátili i po požití, absenci bab a celkově specifický režim. Prchnul jsem do ulic. Brněnky jsou fakt hezké baby. Nechápu, proč mě jako první napadlo navštívit podzemí jakéhosi kostela. Drahé vstupné, ve sklepě chlad a samé lebky a kosti z lidí. Morbidárium. Opět chyba. Asi budu vadný, však lačný poznání, bo vyrazil jsem do kapucínských hrobek. Ty vole jako, rakve za sklem, v nich uložené mrtvolky, umrlci odění do zetlených, prašivých šatiček, pod skleněným deklem tomu šéfuje baron Trenck. Tak hledíme s baronem oko v oko. Neznáme se? Jo. Kdysi dávno, ještě děcko, jsem byl s rodiči v Rumunsku. Dyť i za totáče bylo v republice chlastu dost, ne? V té době jsem ještě nepil. Nevím, možná se takové množství nesmělo převážet přes hranice, ale pamatuji, že naši koupili 4 pomalované válce, v nich flašky a tvářili se jako staří pašeráci. Deset let jsem čuměl na tubusy, položené nahoře na kuchyňské lince. Takže si tě dobře pamatuju vysušenej fešáku, bo tam bylo psáno (napamatuju přesně): Hajduc Tujka Franjo Barun Trenk. Až po létech otec přiznal, že když chtěli vypudit návštěvu, popřípadě se fakt dorazit, došlo na Baruna Trenka, bo to prý byl strašny bryn. Chyba.

Tak, aspoň vylezu na nějakou věž. Našel jsem podchod s krokodýlem, tam chlápek oděný do středověkého kroje, asi nostalgie, u kasy pokladní mého věku plus fakt fešná, mladá Brněnka, prototyp plodné ženské samice, s anglicky hovořícím Italem. Oba byli o trochu dost mladší, vyšší, aji více vlasů měli, Brněnka v mini měla na sobě prsa i dupu, ale fyzická krása je přeci kategorií ryze subjektivní, chápejte. Ital chtěl platit kartou…, roba se optala a šeptla prasákovi: Yes, contactless. Zase nové anglické slovíčko a také lovím kreditku, abych nebyl za hňupa. Asi mám nějakou kontaktní nebo co, platím hotově. Sympatická pokladní se mi bytostně znelíbila, když mi nabídla mimo vstupenky na věž i předraženou návštěvu brněnského podzemí. Ne! Dost bylo ostatků! Ani příště, chybami se člověk učí, respektivě, jak tvrdí vrchní Karas, stále stejné opakuje. Výhled na Brno a možnost se umělecky realizovat fotografií navodily stav lehké euforie. Ještě musím navštívit galerii, ten jejich největší kostel a Špicberg, ale to až příšte…, jdu pojídat a odpoledne bude šťopička (tak ještě jednu), co ty na to, Barune, he!?

Brno

 

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno

Brno