Vladimír Ondys – Z konce světa

NIKDO MI NEVRÁTÍ MLÁDÍ

Posted in Ahoj by ondys on Listopad 27, 2017

Občas se vracím ve vzpomínkách do dětství v padesátých letech nebo dospívání v šedesátých a po návratu do blahobytnější současnosti se cítím o to víc ošizený navzdory tomu, že jsme tehdy žili za vlády Matky strany pod vedením prolhaných kariéristů i neomalených primitivů a obklopeni zátarasy s ostnatým drátem, abychom neutíkali pracovat do států, kde si víc cenili poctivého snažení na úkor pochlebování mocnějším. Svět je jiný a omezenější navzdory tehdejším představám. Větší rychlost a pohodlí zdaleka nevyvažují tupější přístup. Televizi jsem vyhodil před mnoha lety, nestojím o tisk s neumělými příspěvky a stydím se za současné mudrlanty i protěžované osoby. Je ale fakt, že na osobnosti jsme si stejně nikdy nepotrpěli, jenom kazí zdejší příkladnou průměrnost…

Reklamy

8 komentářů

Subscribe to comments with RSS.

  1. ondys said, on Listopad 27, 2017 at 22:49

    😦

  2. jura said, on Listopad 29, 2017 at 21:35

    Ani nám ho nikdo nevrátí, Vladimíre. 🙂 Čas je neúprosný a na nějakou lidskou spravedlnost si nehraje. Ale naštěstí má i svá pravidla. Já si nestěžuju, i když jsem prožil mládí v podobném období, jako ty, protože ten rozdíl mezi námi (v letech) není zas tak velký. Možná to bude i tím, že jsem prožíval život podobně, jako děcka na hospodářství v první polovině minulého století a možná i dříve. Se spoustou ruční práce, místo traktoru s koňským potahem. Sena i žně se dělaly ještě více kosou a odbíralo se kosákem, než žačkou s koňmi. Vázalo a skládalo do panáků samozřejmě také ručně. Naštěstí jsme ale měli aspoň mlátičku, takže cepy pamatuju už jenom pověšené na kolku na zdi, než je tata pořezál do šporáka. Člověk byl svázaný s tím hospodářstvím ještě dlouho po tom, když to skončilo, ať už chtěl nebo nechtěl. A trvalo to prakticky až do nástupu na vojnu, takže nějaké cestování nebo trempování se mne netýkalo. Ani po republice, natož do zahraničí. (I když v osmnácti jsem byl na průmyslovce přes dva měsíce na placené praxi v Rostocku Warnemünde, což jsem také, až do loňských lázní v Luhačovicích, pokládal za nejlepší dva měsíce mého dosavadního života. 🙂 )
    Takže ty dráty, v době mého mládí jsem pomalu ani nevnímal. Komunisty jsme brali jako nutné zlo, s kterým se moc dělat nedalo a nějak se to muselo přežit, no a po vojně už děcka, rodina a pak už jenom samá pozitiva a sociální jistoty. 🙂
    Ale zase se člověk jen tak z něčeho neposere. Včera jsme vezli k zákazníkovi krbovou vložku, která měla bez pár kilo pět metráků. Ve dvou, bez vysokozdvižky, na vozíku za autem, sami dva…
    No a včera jsem se také musel rozloučit a odvézt k veterináři Vikinu. Klepírovala už dlouho s nohama, ale minulý týden nějak okřála a běhala jak za mlada. No a včera ráno se začala motat a padala na stranu – mozková příhoda. Usnula mi tam potom večer klidně v rukách. Krásná smrt, říkal jsem si. Také bych si přál takovouto „psí smrt“ 🙂 No, ráno, když jsem šel na dvorek a nikdo mne nevítal, bylo to trochu horší, ale nezbláznil jsem se… Ještě potmě jsme s klukama naložili auta materiálem a frčeli ku Třyncu, do Bystřyce, na stavbu…
    I tak na mládí vzpomínám rád a děkuji Nejvyššímu, že jsem se dožil toho, abych mohl vidět Alpy a moře a přejel přes Piavu, o které mi vykládali staříci, jak tam všady okolo létaly šrapáky a co užili blata a psoty a v horách zas zimy a kameňa, který tam býl nebezpečnější než kuličky z flinty, nebo z mašinkvérů…
    Víš, gdyž tak sedíme „z mojú“ u krbu a popíjáme slivovicu, nebo enom tak, na žízeň, desítku Radka, tak si přímo vychutnávám, jak se máme kurevsky dobře. Chvála Bohu za to. Nejlepší období je to, které zrovna prožíváme.
    Já vím, když člověka postihne choroba, je to horší. Zvlášť, když byl zvyklý na aktivní život a hlava by chtěla, ale tělo nejak nemože… Doufám, že budu mět, až to negdy přijde, aspoň tolik sily to přečkat, jak ty. Měj se jak nejlepší možeš a jak říkáme my, Valaši – hlavu hore!! 🙂

    • ondys said, on Listopad 30, 2017 at 01:22

      🙂 Dobře si to popsal, Juro. Vikiny je mi moc líto, s Rockym jsem to prožil třikrát a jednou sám se sebou. Nedávno jsem byl na kontrole ve špitále a přidali mi další pilulku, jednou se poseru z lékárny v šuplíku. Má to ale výhodu, nemusím si vymejšlet nejrůznější obstrukce a stačí je spláchnout do hajzlu, když mne život přestane bavit. Ještě že mám bezva vnoučata, je to pro mne nejsilnější droga. 🙂 )))))))))))))) Fífa mne dycky starostlivě popadne za ruku a převádí přes ulici, když je potřeba. To si piš, že si to užiju.

      S Fífou na předškolní výchově

    • ondys said, on Listopad 30, 2017 at 02:00

      🙂 ))))))))))))))))))) Kurva jak mi to připomíná padesátý roky s přátelstvím na věčný časy:

  3. ondys said, on Listopad 30, 2017 at 18:31

    😯

  4. ondys said, on Prosinec 2, 2017 at 15:17

    😯 Neuvěřitelný:


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: