Vladimír Ondys – Z konce světa

Zatracenej kopec – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Listopad 3, 2017

 

Chtěl jsem být trendy, reagovat na evropské dění, přiložit a okomentovat fotky z těch pár míst Katalánska, kde jsem předloni trávil ryze komerční dovolenou. Už druhý týden pobývám výlučně mezi stěnami, jež domovem nazývaj se. Já vnímám jen ten byt. Mám zánět průdušek a nemocenskou. Kromě chronické artritidy, což je kapitola sama o sobě – večerem uléhám do únavy, rány bloumám vyčerpán – nestonám tak hrozně, že bych se nemohl věnovat drobným domácím pracem, četbě internetových politizujících blábolů, sledování zpráv o průběhu sestavování vlády a jiné obecné pornografii via úchylácké webové kamerky. Bizarní záliby já mám. Však asi nebudu sám, viďte, girl & boys.

Stejně, opět za všechno mohou trubky.  Stupačky měnila instalatérská firma před pěti léty. Dodnes mě děsí demontáž zadní koupelnové stěny, záchodové mísy včetně mikáda, poněvadž vlastním vše v jednom. Vrstveno postupně – dřevotřískové jádro, sádrokarton, kachličky – všechno těžké, náchylné k sebedestrukci a rozpadu. No a někdy na jaře lehce napraskla jakési staré citlivce z šestého patra vodovodní trubka.

Jakože halo, co kdyby to prasklo více, nebo moc, nebo úplně nebo co, ty ukňouraná obludo, můj etáž to není, tak jak pyčo?  Samozřejmě přeplacený domovní důvěrník, chápete…? …tři litry měsíčně za to bere a vůbec ty obskurní firmy, najaté aby opečovávaly náš bytový fond v osobním vlastnictví…kde je sehnal…? …velmi pravděpodobně jej uplatily, no a ta najatá správcová, která se objeví na domovních schůzích při projednávání klíčových změn a dopadů stále novelizované bytové legislativy, je naprosto nestravitelná. Asi po osmé rozvedená, kdo by s tímhle vydržel, vychcanost povýšená na inteligenci a lačnost mamonu jí srší z očí, výřečnější než Jesenius. Minule přivlekla i právničku.  Projednávalo, se zdali zahrnout plochu balkónu do výměry bytu. Abyste měli představu, girl & boys, schůze se konají v nízkém sklepní místnosti. Nabílené drsné betonové zdi, lemované vodovodním, kanalizačním řadem, ventily různých kalibrů, oprýskané dřevěné židle podél stěn, každá druhá jiná, myší trus, pavučiny, zatuchlé pachy, žluté tajemné světlo a včela Domovník – vůdce a dvě slepice. Smysl a účel celého aktu mi naprosto unikl, snad bylo nutné odhlasovat zmocnění ke změně zápisu v katastru nemovitostí. Raději jsem hlasoval pro, jako ostatně všichni a to i pro připravovanou výměnu vodovodních trubek. Myslím, že jsem až dnes pochopil pravý profylaktický účel inkvizičních procesů. Žádné sejití z cesty víry pravé, žádné obcování na Petrových kamenech, žádné čáry-máry, vývary z myších ocásku a netopýřích křídel, prostinká ochrana před zhoubným vlivem podobných ježibab a všeznalých průkopníků. Římského filosofa Apulea obvinili z čarodějnictví, protože prý pitval ryby a příliš často si myl zuby. Neškodný kutil. Opravdu tu správcovou považuji za archetyp inteligentního tržního psychopata, ochotně kooperující v netransparentní, složité a pro laika, nemluvě o místních seniorech, nesrozumitelné pavučině administrativy, vyhlášek a paragrafů, pro případné čtenáře psané těžce stravitelným jazykem s  miliónem odkazů? Matrix – umělý svět k zakrytí skutečnosti, kterou se postupně stává a nelze rozlišit jednu od jiného?! Ale instalatérů se nedostává! Právnička působila dojmem elegantní, zdánlivě křehké ženy středních let, avšak vsadím se o polovinu pizzy, kterou možná i upeču, že ji vyrobili z polystyrénu. Chápu…, asi to bude všechno jinak. Člověk z něčeho musí bejt živ, cesta do pekla dlážděná dobrými úmysly a za dobrotu…, v rámci mantinelů kompromisu a prospěchu pro všechny strany nakonec převáží dobrá víra, tam si klovne, tu si zobne, jen ta rybí hlava by nemusela tolik smrdět…

Nechtěl jsem být přítomen opětovné devastaci mé svatyně střevní úlevy a tělní hygieny. Stejně jsem musel do práce. Starej otec slíbil, respektivě se slitoval, že dohlédne na ty instalatérské kachličko-bijce a já mohu absentovat. Schůzí odhlasovaná dohoda zněla jasně. Z fondu oprav bude poskytnuta částka 5 tisíc korun na opravu škod vzniklých náhradou potrubí, dle posouzení…, kým, nevím. Tak jsem měsíc předem domovníka průběžně tahal dovnitř…, tuž, pujše Franta podživač, jak mi to tu rozjebum, co bedym robič? To beje třeja jakši refundovač, ni? Dopadlo to mnohem lépe, než jsem čekal, napáchané škody nebyly tak velké, otec znalý mnoha řemesel ani nepotřeboval řezačku kachliček, kleštěmi uštípal do požadovaného tvaru tři poškozené a znovu nalepil. Já kromě hlavice sprchy, mrška tak nějak blbě vypadla z nemocí ochromlé končetiny a praskla v závitě, nezkurvil nic víc, možná při spárování mezer použil nadmíru tmelu a neúmyslnými flákanci, přesahy, překryvy, mimo cílené mezery se více přiblížil abstraktnímu umění sgrafit, než estetickému standartu běžných koupelen, takže dodnes vše dočišťuju kuchyňským nožem. Říkám fotrovi…, nevyhazuj ty pokladní paragony za materiál, nechám je domovníkem proplatit. Pronesl nepochopitelnou větu: Vždyť to stejně jde z Vašeho. Myslel fond oprav. Opáčil jsem: „Budeš volit komunisty?“ „Asi, Babiše, možná komunisty“. Za letmým záchvěvem tváře jsem tušil retrospektivu, jó, to my, my jsme ještě byli komunisti, ale ti dneska? …lehký úsměšek, pak rychlý škleb. Matroš platím já, dárek k Vánocům. Štěstím a vděkem jsem omdlel.

Nedělní vichřice byla děsivá. Bohužel už mám letos odcestováno a beru zavděk třeba putováním Jana Šmída s fotografem Šibíkem v krátkých dokumentech ČT, Jak se fotí…, minule Paříž, včera Florencie, což mě vlastně inspirovalo, abych napsal, co teď píšu a nechal se lehce unést mými momentkami prakticky ze stejných míst, která navštívili oni. Ba, kromě ochozů Florentinských věží jsem byl na mnoha zajímavějších místech, dokonce mám ve Florencii svůj oblíbený bar. Před dvěma dny byl Heloween. Dámy na porno kamerkách byly pomalované často celé, někdy jen po ksichtě, některé samozřejmě vůbec, no prostě funy. Tradice je tradice, i když anglosaská. Neteř, momentálně studijně v rámci Erasmu na jedné ze dvou poměrně drahých universit v Nottinghamu poslala fotku s podobně namalovaným obličejem v číšnickém livreji, protože víkendové noci tráví obsluhou v prý luxusním kasinu (poradil znalý Litevec). Tamější kasina nejsou co naše herny. Je to spíš společenská kratochvíle „na výši“ starších a bohatých Angličanů. A to tam ve středověku řádil jistý Robin Hood.

Ano, vichřice. Jo, prý uplynulou letní sezónu bylo všude přeturistováno a místa v článku pojmenována turistickými Václaváky. Byl jsem asi jedním z nich. Ha, třeba Sněžka. Ač desetiletý jsem v dobách normalizace prošel ozdravovnou ve Svatém Petru, nikdy jsem na nejvyšší hoře české nebyl. V rámci poznávačky vyjedeme kopec lanovkou. Průvodkyně vybrala prachy, ale asi, asi. Vítr vál, všechno svál, co bys chtěl, v Peci teplo, horský žár, zůstaň, nejdi dál, nemineš metrů pár…, rozfoukalo se ještě víc a lanovka už nejela ani do mezistanice na Růžové hoře (oxymoron). Já byl v pubertě členem turistického oddílu, na kole projel půlku Slezských Beskyd, ale od jisté doby se mi vše spojené s chozením po kopcích, hledáním hub, plodů, poznáváním lesa, ale i folklór spojený vlastně s mým rodným mikro-krajem zprotivil. Tíhnu ke kavárnám, starobylým uličkám, obrazům, sochám. Samozřejmě příroda, středomořský krajinoobraz Costa Brava, Itálie, jihu Francie, míst, která jen tuším a vidím v katalozích cestovek, jsou pro středozemce něco natolik nezvyklého…ty uličky, kavárničky stále poblíž. Ne že by u nás nebylo hezky…, je, ale už ne hory.

 Zkrátka, taxík-mikrobus vyvezl pár účastníků zájezdu včetně mě k Luční boudě. Cesta na Sněžku a zpátky, a to ještě někdo chtěl jít celou trasu dolů pěšky, měla být jako oním dovolenkovým zážitkem. První prudké poryvy chladného větru mě přinutily navléci podvlíkací tričko, dlouhé treckingové kalhoty, vytáhnou kapuci, protože bušení proudů vzduchu začínalo být uším a spánkům téměř nesnesitelné. U Slezského domu jsem si uvědomil, že jsem opravdu nemocný, na prášcích, možná před částečným invalidním důchodem, silný kuřák a nemám fyzičku. Lez potom takhle na Sněžku. Inu, vylezl jsem. Každých dvacet metrů jsem zažíval malý kolaps, věchura rvala nádech od rtů, fotit ani pomyšlení a byl jsem rád, že jsem rád a nahoře. (Mistral foukal víc, ale ten vítr nad Frioulskými ostrovy* nebyl zlý). Žádný vítězný pocit nad sebou samým, nebo horou se nekonal. Jen únava, lhostejnost, pocit nesmyslnosti, uprostřed mravenčení rozjívených Čechů a většiny Poláků (kterým zčásti jsem) a takové divné rozčarování, které zažívám, když někam musím a nemohu se vzepřít, dnes už chybí vůle, síla i rozum mdlý je. Nikdo nepřikazuje, jen jsem veden a rád. Konečně vyloučen? He…!?

*(běžná součást výletu v Marseille)

Zatracenej kopec

Zatracenej kopec

Zatracenej kopec

Zatracenej kopec

Zatracenej kopec

Zatracenej kopec

Zatracenej kopec

Zatracenej kopec

Zatracenej kopec

Zatracenej kopec

Zatracenej kopec

Zatracenej kopec

Zatracenej kopec

Zatracenej kopec

 

Reklamy

5 komentářů

Subscribe to comments with RSS.

  1. ondys said, on Listopad 3, 2017 at 13:35

    🙂

  2. Witch said, on Listopad 5, 2017 at 17:40

    Neflákejte léčení, milý Palosino, zanedbání přelejzá do zápalu plic… Buďte na sebe hodnej. 🙂

    • palosino123 said, on Listopad 6, 2017 at 21:41

      Myslím, že je to OK. Spíše mám problémy s revmatoidní artritídou a divokými prášky, které musím užívat – cytostatika (užívá je i Mimóza a je jí z nich den blbě, mně nevadí), kortikoidy. Docela už pociťuju vedlejší účinky, ale alespoň se můžu normálně hýbat.

      • Witch said, on Listopad 7, 2017 at 19:08

        S artritidou Vám tedy začíná bolavý čas 😦 Chtělo by to prohřívat na jihu… Jojo, není to v naší věkové skupině nic jednoduchého.

  3. ondys said, on Listopad 8, 2017 at 00:41


Zanechat Odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

WordPress.com Logo

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit / Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit / Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit / Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit / Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: