Vladimír Ondys – Z konce světa

PEKELNÝ TÝDEN

Posted in Rocky by ondys on Červenec 28, 2011

Předminulou neděli večer při venčení se můj americký stafordšírský teriér Rocky znenadání prohnul a vydal podivný zvuk, pak znovu. Došlo mi, že má zácpu a snažil jsem se zjistit důvod s možností mu to trochu usnadnit. Prstem jsem mu sáhl do řitního otvoru a píchl se o překážku. Opatrně jsem se ji snažil odstranit, ale připomínala ostny ocelového ježka, kterého někdo zabetonoval do střeva. Pokusil jsem se ho prolomit mírným tlakem dovnitř a kousek se uvolnil. Nikdy nezapomenu na šok, který se mne zmocnil při pohledu na hrudku dřeva rozdrceného čelistmi do miniaturních kousků, které proces ve střevě vysušil do ostrých břitviček a spekl do tvrdé hmoty se zacementováním volného prostoru.

V tomhle okamžiku jsem udělal první velkou chybu z neznalosti, střevo Rockyho jsem si ztotožnil s lidským a později ztratil spoustu času přehnanou obavou při ošetřování. Psi a kočky jsou svým vývojem s nutností trávit i kosti úlovku vzhledem k odolnosti připraveni čelit podobným průšvihům s mnohem větší nadějí na přežití, než by měl člověk. Pro pochopení musím napsat, že jsem si před třiceti lety podobným způsobem perforoval střeva při práci a obklopený nejlepší odbornou péčí v nemocnici jsem to stejně málem nepřežil. Usoudil jsem tedy, že Rocky nemá šanci a to byla druhá chyba. Na svou omluvu dodávám, že má šelest na srdci, je po dvou mozkových příhodách a na podzim mu bude jedenáct let.

Doma jsem zjistil, že nemá chuť ani žrát. Aby to bylo ještě horší, začal mi druhý den dávit obsah žaludku.

Odpoledne jsem ho odvezl k veterináři, který mi předepsal Yal k vyprázdnění střeva s tím, abych Rockymu aplikoval do konečníku půl dávky projímadla a nechal ho působit asi půl hodiny. Zeptal se mne, jestli Rocky zvrací, a když jsem odpověděl kladně, dodal, že to vypadá špatně a pokud se jeho stav nezlepší, mám se zastavit zítra. Udělal jsem třetí chybu s tím, že jsem patrně hloupě usoudil, že situace je bezvýchodná a půjdeme si pro ránu z milosti.

Doma jsem aplikoval dávku a nic se nedělo, z Rockyho skoro nic nevyšlo, ba naopak se mne zmocnil strach, že mu ostrá masa vysušeného dřeva roztrhá stěny střeva i konečník při vylučování. Několikrát jsem pokus opakoval, než mi Yal došel, a žádná sláva se nekonala. Sehnal jsem si další dávku druhý den, ale výsledný efekt opět nestál za moc, Rocky byl totálně zabetonovaný tvrdým dřevem, a když jsem si vzpomněl na délku větve, kterou v sobotu na vycházce rozdrtil mezi zuby při hře, bylo mi jasné, že je napěchovaný až k žaludku.

Celou noc jsem přemýšlel, jak z toho ven, a teprve k ránu mne napadlo aplikovat mu do konečníku olivový olej místo Yalu. Zdálo se to mnohem nadějnější, a tak jsem Rockyho neustále opatrně vyplachoval až do čtvrtečního večera, kdy z něho přestala vycházet dřevěná drť. Ochotně spolupracoval a nechal se vyzvedávat do výšky za břicho, aby olej, jehož množství jsem zvyšoval s úměrně vyprázdněným střevem, vtékal co nejhlouběji. Konečný výsledek se ale nedostavil, i když přestal krvácet a vylučovat hnis s tím, že nevypadal tak žalostně i zbědovaně jako v předešlých dnech. Přes svou stále větší pohublost mi připadal v trochu lepším stavu a doma si se mnou dokonce hrál. Venku to však bylo stále víc o život. Zoufale tlačil a pak se unaveně svalil do trávy, znovu a znovu… Přestal jsem do něho aplikovat olej a začal se smiřovat s myšlenkou, že to brzy definitivně skončí, což byla moje další chyba. Pro jistotu jsem v sobotu zavolal dceři, ať přijede ze sousedního města s tím, že Rockyho zavezeme na veterinární kliniku pro konzultaci s odborníkem, abych měl jistotu, že poslední injekce nebude neuvážené rozhodnutí.

Na klinice se ho ujal lékař a důkladně ho vyšetřil. Našel v jeho střevech asi deseticentimetrovou překážku, ale nemohl se k ní dostat. Dohodli jsme se, že přivedu Rockyho ráno a on půjde pod narkózu i s rizikem, že ji nemusí přežít. Na rozloučenou dostal dvě injekce, jednu proti bolesti, druhou na podpoření funkce střev, a taky další dávku Yalu.

Po tolika dnech bezvýchodnosti především díky mým představám a přehnanému strachu to konečně začalo být alespoň trochu nadějné.

Dcera se svým přítelem nás cestou z kliniky vysadili v centru a s Rockym jsme pokračovali pěšky, aby se případně vyprázdnil po Yalu. Znenadání jsem si všiml, že jeho konečník nabývá obludného rozměru, zvětšil se o několik centimetrů a pak už to byla jenom otázka minuty s příkladnou spolupráci. Vytáhl jsem z něho špalek tvrdé a dokonale hladké hmoty o průměru asi pěti centimetrů a délce snad deseti. Bylo mi s obrovskou úlevou konečně jasné: Nastal konec našich problémů i mého strachu o Rockyho život. Že to v předešlých dnech nebylo tak jednoduché, jak by se mohlo čtenáři zdát, svědčí fakt, že Rockyho to stálo sedm kila váhy a mne asi pět se spoustou probděných nocí.

Napsal jsem předešlé řádky především kvůli tomu, aby kdokoli, pokud by se jeho čtyřnohý svěřenec ocitnul v podobné situaci, nepodléhal podobně chmurným představám. I za tak extrémně nepříjemných okolností, do jakých jsem se dostal s Rockym díky ostrým kouskům dřeva, je pořád velká naděje na přežití. Hned v první chvíli po zjištění nějaké překážky ve střevech by chovatel měl koupit hlávku zelí, pokud jeho svěřenec ještě přijímá potravu, nastrouhat ho, uvařit s rozemletým masem a krmit nešťastníka. Pokud jeho pokus nedopadne úspěšně, je na místě aplikovat stolní olej do konečníku s pomocí třeba gumové hadičky a trychtýře s tím, že v případě dalšího neúspěchu se už neobejde bez odborného lékaře. Není nutné podléhat nejčernějším představám a případné panice, jako se to dokonale povedlo mně, a zbytečně tak ztrácet čas. Rocky to nevzdal ani na okamžik a příkladně bojoval o život navzdory všem špatným okolnostem i mým děsivým představám vzhledem k neznalosti jeho psích možností.

Děkujeme oba všem, kteří nezištně pomohli (Pavel Zaschke a Yarda) i projevili účast. Nejdůležitější byla pomoc dcery Veroniky, jejího přítele Tibora a mladého veterináře na teplické klinice, bez nich bychom to určitě nezvládli.

http://www.vet-teplice.ic.cz/

3 komentáře

Subscribe to comments with RSS.

  1. ondys said, on Červenec 28, 2011 at 09:27

    😉

  2. Blue Monday said, on Červenec 28, 2011 at 22:06

    Dědku, nebudu dělat chytrýho, ale máš pravdu!
    😀
    pozdravuj Rockyho

    • ondys said, on Červenec 29, 2011 at 00:09

      😆 Přál bych Ti vidět, jak si užívá svýho vítězství, prostě si furt žije, 😛 na rozdíl od lidskejch představ. :)))))) Možná to je jenom tím, že nečte noviny, neposlouchá rádio, nekouká na televizi a nezná internet… Neustále mne učí, nenasazuje mi náhubek a nebuzeruje: sedni! lehni! jako příkladnej svazarmovec, 😆 ani mě nemlátí vodítkem, když mu nerozumím, nebo mi něco nejde pod knírek.


Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google+ photo

Komentujete pomocí vašeho Google+ účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: