Vladimír Ondys – Z konce světa

Zase ta sezóna… Yarda Pichlík

Posted in Pichlovník Yardy Pichlíka by ondys on Červenec 21, 2011

Huráá ! 857. lázeňská sezóna v Teplicích byla o posledním květnovém weekendu prohlášena za zahájenou. Lázeňští šviháci i švihačky, jednorázoví, příležitostní i chroničtí, mají zas na rok vystaráno. To zas bude trapasů, facek a rozvodů ! A to vše se jako vždy neobešlo bez velké trachtace, přežíraček, ochlastyk a taky kultury i pseudokultury všech ráží, jaké si kdo dovede představit. Jako obvykle přes 60 hudebních těles, jako vždy v sobotu ve 22,22 opulentní ohňostroj. A jak je mým zvykem, na place s foťákem za každého počasí.
Předsváteční pátek se tentokrát na náměstí Svobody obešel bez koncertu, ovšem ostatní atrakce už jely skoro naplno. Aspoň těch pár starejch firem nezklamalo – Vráťa s Lenkou z Tržního, s nima Tonda s Radkou a vedle Markéta z Božáku – prostě bakchanálie před Priorem byly konkurenčně zastoupeny velmi silně. Jmenovaní nedopustili, aby člověk ponechal něco náhodě.
Pro oba následující koncertní dny jsem si umínil, že se tentokrát neuhoním a budu radši poslouchat něco v kuse a celý, než abych zas ve snaze stihnout co nejvíc trotlil na doraz už první podvečer. A tak jsem si užil poměrně v klidu reggae značky Švihadlo na hlavní scéně, pak táborské světoběžníky Sunshine na malé (působili daleko líp, než před pár lety na svém domovském festivalu Love Planet – byli prostě profesionální a měli styl a názor). Rolling Stones Revival z Prahy to už pěknejch pár let válej velmi slušně, známá věc, tak se šlo do zámku na Zuby Nehty, kteréžto dámy to po TOLIKA letech daly zas dohromady v původním  znění a sestavě… – a skutečně, zazněly skoro všechny ty jejich slavný pičičindy jako Paní I. až IV., na saxík si po letech zahrála i Alice Flesarová, jenom Pavlu Slabou, t.č. náhodou zas v Americe, zastoupil na basu jakýsi junák. Tady nastalo první a poslední zklamání za celou akci : děvy doplatily na velmi nevyrovnanej zvuk, v němž se hlavně v první polovině vokály topily a dusily, ba někdy nezněly. Holt známá věc – jak zpívá víc lidí než dva, není nad to, mít vlastního zvukmajstra. Pak přišel Vlasta Třešňák Band, v programu stálo „písničkářská hvězda v lehce bigbítovém hávu“, já bych řekl těžkej bigbít s písničkářskou melodikou. Kromě pana kapelníka vynikal zejména kytarista Panáček. Na toho bacha ! Závěr na zámecké scéně patřil skutečné živé legendě, Marianu Vargovi, který vytvořil skoro na hodinu jakýsi „one man band“. Concertino, které hraje posledních 40 let i ze spaní, zaznělo i tady způsobem, jako kdyby hráli aspoň 3 lidi. Po skončení focení s Mistrem – byl vstřícnej, ale moc jsme si nepopovídali, znáte ty umělce : nejsem si zcela jist, jestli věděl, ve kterém městě a století hrál. A to byl konec prvního dne. Z výčtu snad chápete, že na regionální scénu, abonenty mušle nebo jiný vochcápky už času nezbylo.
Neděli pro mě na hlavní scéně zahájil slušnej kravál jménem Imodium. Na ty bych mohl klidně znovu. Hned po nich Sto zvířat – opravdu zábava, dance, funky, prdelky… Odskokem na Zámeckou jen tak prolétnut slovenský Dura & Bluesclub (no jasně – to se dalo tušit – poctiví bluesmani, ostatně deska stejné značky je doma už roky), jenže na hlavní za chvíli začíná velký teplický Kamil  Christ Superstar se svou kapelou Leaders. Už jsme ho pár let nezkontrolovali, tak to byla nutnost. Je to pořád stejná kvalita, spolehnutí, perfekcionismus, nezničitelnej hlas. Došlo na všechny slavný pecky, všeobecnej ohlas : jen pozitiva.
No a pak už jsem byl zase jednou starej a unavenej, takže domů ! Podle toho, co jsem pak slyšel, jsem ale o moc nepřišel. Filča měla prý se skladbami Pink Floyd skandální zvuk, na Ivana Mládka zas ještě TAK starej nejsem, zatímco na Depeche Mode Revival zase AŽ moc… a tak jsem nakonec litoval akorát nestihnutí nefalšovaného černošského blues Ed Davis Quartetu z Memphisu. Celkové hodnocení : říkám to samozřejmě nerad, ale prvenství má – stejně jako loni – zase ta Stieberová na Zámecké scéně. Jak to dělá ? Že by jí někdo radil ? Co, Miloši ??

V lese rostou stromy – Palosino

Posted in Palosinův koutek by ondys on Červenec 21, 2011

Začínat příspěvek veskrze banálním konstatováním, že v lese rostou stromy, je poněkud hloupé, nicméně nesporně pravdivé. Hm…Věta, obec se skládá z domů, v nichž žijí lidé, je podobného ražení, ale nevadí. Domy stavějí lidé a lidé a domy tvoří celek, správní jednotku. No nic. Města spojují silnice. Takové širší-řekl bych-pro více osobních aut, bohužel i kamiónů. Městské cesty jsou užší, občas opravdu uzounké, určené jen chodcům, někdy i velmi starobylé, obklopené architekturou, kterou poznamenala doba vzniku, běh času. Génius loci, znáte to. Parky, pěšinky, chodníky, zkratky trávníkem mezi paneláky, načinčané mikrosvěty rodinných domků, pomíjím. Vždy jsem si myslel, že u domu, kde bydlí více lidí, musí být příjezdová cesta, aby ke vchodu mohl dojet koňský povoz s uhlím. Autobus musel zpomalit, protože cestou míjel pohřební průvod s povozem taženým párem koní v čele. Ve městech a kolem dálnic rostou keře, stromy, pominuli rozličné býlí, trávy, palmy i vegetují roztodivná zvířátka, jež jsou zřídka kdy k vidění, a když už, většinou přejetá. Ovšem to není les a lesem nejsou ani aleje, remízky, solitéry na sídlišti. Ty v drtivé většině vysázel člověk.

Stromy jsou jako lidé. Každý jiný, každý zvlášť. Les a lidé. Svébytný svět přírody versus městská džungle. Ale je to tak? Inu, po dlouhé době jsem se vydal s foťákem do beskydských vrchů… Neuvěřitelné! V úmorném horku stále kráčíte do kopce rozbitou asfaltkou, nebo spíš vymletou betonovou dráhou, zhruba každých 20 metrů spára, v přívalech deště svádějící vodu z kopců, zřejmě i zabraňující dilatačním posuvům. Kus pod kopcem jen vybagrovaná příjezdová stezka k horským chatám.

Viděl jsem habry, buky, samé smrky, smíšený les, stromy na severní straně s kamenitým podložím, tvrdé a pokřivené, jak z Van Goghova obrazu, borůvčí, mýtinky, hru světla a stínů… Fakt bylo vedro a k mému velkému překvapení, jdete, stoupáte, potíte se jako dveře od chléva, pijete citrónovou Mattonku a nikde žádný bar. Zarážející. Přesto z těchto nehostinných končin zasílám pár fotek.