Úvod

Zdravím Vladimíre! 

Tohle máš ode mne jako dárek k Ježíšku. Snad se ti tento blog bude v příštím roce hodit.

Bohatou tvorbu přeje

Daniel Sandner.

Pěkně děkuju. V.O.

ČURYMURY BOX

Jako kluci jsme křičeli na chlápka, který chodil po městě a hlasitě mluvil sám pro sebe. V mládí bojoval za peníze v ringu a měl to nějak pošramocený v mozku po spoustě ran uštědřených do hlavy.

Po povelu šel okamžitě do střehu, začal poskakovat a vystřelovat direkty i háky do nejbližšího okolí na všechny strany. Zdálo se nám, že je i šťastný za zájem o projev svého umění, což nám působilo škodolibou radost, byli jsme pěkní zmetci a vyžívali se jenom v nestydaté manipulaci s dospělým navzdory faktu, že je duševně chorý.

I když teď vlastně nevím.

Možná jenom předběhl dobu.

Občas si na něho vzpomenu, když bloumám s Rockym po městě a potkávám osaměle mumlající chodce s nepřítomným pohledem. Jazyk mě zasvrbí touhou opět vykřiknout sportovní povel a posléze se bavit jejich reakcí, ale včas mi dojde, že se jenom odvazujou bonusem od svého poskytovatele mobilního připojení.

Proboha, nevažte jim svěrací kazajky.