Vždycky jsem si přál vědět víc o neobvyklých lidech.
Za každou cenu.
Často jsem i riskoval.
Seděl v kempu na kládě u vyhaslého ohně, čučel na Máchovo jezero a pil pivo z lahve. Seznámil mě s ním Kamil, který byl na útěku před zákonem několik roků.
Rocky ho viděl prvně. Skočil po něm a olízl mu nos přeražený v kriminále. Nevnímal čínské draky, lidské kosti, lebky, nahé ženy, zelený příšery, morbidní nápisy a podobné nesmysly nudou zasekané do kůže. Podle jejich množství měl mnoho let dlouhou chvíli. Skoro celý život.
Pozorně jsem sledoval Rockyho a nechápal. Měl mě ochraňovat. I když… Hombre byl původně řezník a se zvířaty to uměl.
Dopil pivo a vrazil mi facku.
„Víš, za cos ji dostal?“
Přikývl jsem, abych nevyhrotil situaci, a Rocky zavrtěl ocasem. To tu ještě nebylo.
„Každej má v sobě džekyla i hajda! Džekyl tě donutí napsat, že jsem vrah!“
Civěl mi do mozku, ale neměl pravdu.
„Jaký je zabít člověka?“
„Byl to prcačkář… Vojel bráchovu holku! Nebylo jí ani deset a nikdy se z toho nedostala.“
„Tenkrát psali v novinách, že v tvým případě šlo o bestiální mord.“
„Hovno! Sezóna okurek. Potřebovali to nafouknout. Byl to známej člověk, obdivovanej pro vřelej vztah k dětem. Komik!“
„Kusy jeho těla se nacházely na různých místech…“
„Ber to, jako kdyby do něho vrazil vlak. Taky se z toho hned neposereš! Někdo to musí posbírat, zabalit a někam dopravit.“
„Ale tys na to šel jinak.“
„Boural jsem jako řezník, balil i dopravoval jako havrani. Normální facha.“
„Ale co tomu předcházelo?“
„Kdyby nevlez na koleje, nesrazil by ho vlak!“
„Kurva, vždyť víš, co chci slyšet!“
„Nepokoušej se vlízt mi do hlavy, měl jsem čas dumat o tom dlouhý roky! Ty ses zdál docela fajn chlap, ale teď po mně jde džekyl!“
„Takhle se nikam nedostaneme.“
„A k čemu by to bylo?“
Dal si hlt piva a smál se očima.
„Mě soudil hajd, kterej se tvářil jako džekyl, hlídali mě hajdi s džekylama a pár džekylů mělo cejch hajda!“
„Kurva, kdo je vlastně hajd a kdo džekyl?“
„Dobrá otázka!“
Musel jsem dumat.
„Myslíš, že hajd musí vyvážit, co přehnal džekyl?“
„A patřičně odsrat, aby odvedl pozornost od skutečného viníka! Kdyby něco džekyl nezkurvil, tak by hajd nebyl!“
„Hombre, jak vidíš celou událost s odstupem času?“
Sundal si košili a rozvalil se do trávy.
„Je teplá noc, pivo má říz a je ho dost… Nechceš si zapíchat?“
Měl pohled jako sekáček na led.
Pro jistotu jsem pevněji sevřel vodítko.
„Před lety jsem chytil nějakej vřídek od zdravotní sestry v nemocnici a předevčírem mi upadl kus prdele.“
Rocky se bavil.
„To byl neškodnej fórek!“ ohradil se zamyšleně.
„Kus to nebyl, jenom kousek a vůbec to nebolí! Chceš kouknout?“
„Nejsem cvok!“
„Já jo, jinak bych tu neseděl!“
Stáhl se do sebe.
„Nech spát hnusný věci…“
„Chtěl bych se dozvědět víc a možná něco pochopit.“
„Nač ti to bude?“
„Na hovno, ale tobě se uleví!“
„Udělal jsem to rychle, aby netrpěl. V novinách to nafoukl hodnej džekyl! Potřebovali velkou senzaci. V tom je všechna bída! Ztratil jsem nejmenší šanci něco vysvětlit.“
„Cos jim chtěl říct?“
„Už nevím! Snad, že táta s mámou byly hrozně čistotní…“
„Šel bys do toho znova?“
Nepospíchal s odpovědí.
„Jo! Jde o potřebnou věc!“
Oči ho ale zradily, udělal to s vášní. Všechny kecy byly zbytečný.
„Hombre, seru na džekyly i hajdy, pro mě seš nešťastnej člověk. Chtěls mi ojet prdel, ale vytrpěl sis svoje. Facka byla zbytečná!“
Zamířil jsem k autu. Rocky otáčel hlavu k osamělé postavě. Loučil se s ním dlouhým pohledem.
Predátoři.
Lovci a kořist.
Džekylové a hajdi.
Nečistí a čistí.
Pro lásku z nenávisti.
Asi za měsíc jsem koukal na bednu v obchodním domě.
Ve zprávách byly dvě fotky. Zlýho, vypadal jak hodnej, přednedávnem právníci vysekali z moc ošklivý věci, a z Hombreho obrázku šla hrůza.
Šli po něm za fušku provedenou bez objednávky společnosti.
Kat amatér!
