Nick

 Skoro pokaždé, když navštívím některou z diskuzí někde na webu, vzpomenu si na své dětství, kdy jsem trávil prázdniny na venkově u dědy a babičky. Dvory byly plné hnoje a bláta, pokud zapršelo, za stodolou na louce si jeden musel dát pozor, aby si neustlal do kravince při hře s mičudou a kadit jsme chodili do dřevěné budky za každého počasí. Někdy to byla hodně drsná realita pro kluka z města. Zadek jsme si utírali novinami nařezanými na malé obdélníčky. Lidi na vesnici nevydělávali moc peněz, a tak to kompenzovali produkcí potravin. Před i po práci v družstvu se starali o vlastní dobytek, chovali prasata, kozy, ovce, slepice, králíky, pěstovali zeleninu s ovocem na zahradách a brambory se řepou na záhumencích. Líbil se mi jejich ohleduplný vztah ke zvířatům. Dávali jim výstižná jména a hovořili s nimi, i když na rozdíl od lidí jejich, většinou čtyřnozí, společníci neměli příjmení. Rád jsem koukal na babičku při dojení Maliny a Stračeny. Zpívala jim písničky, protože to prý bylo znát na množství mléka, když se chtěly odvděčit za chvilku lidového umění. Jakou to má spojitost s webem, diskuzemi pod příspěvky a nicky?

 Na člověka se jménem i příjmením tam našinec narazí jen málokdy. Většinou se asi jedná o pokrokově polidštěný dobytek, prasata i svině, slepice, psy a kočky s nickem jako cejchem příslušnosti k nějakými stádu, hejnu, možná i chlívu. Našinec by to snad pochopil, kdyby podobně vyváděli z hladu a upozorňovali tak na špatného hospodáře, ale podle jednoho profesora slovutného ekonoma se prej všichni máme teď nejlíp ve své lidské historii.

 To jsem z toho: JELEN!

Bonus

 Nerad se účastním nějakých setkání se čtenáři, kde mi zvědavci kladou většinou podivné otázky, od doby, kdy se mě investigativní novinářka z jednoho celostátního deníku zeptala se smrtelnou vážností, co znám od Hemingwaye. Měl jsem znenadání pocit, že mi hráblo. Vyprávím někomu o svém intimním vztahu k tvorbě a najednou se po mně chce snad veselá historka ze soulože s celebritou na důkaz, jestli ho dovedu zasunout.

 To si pište!

Historie nikoho nezabije

 V Čechách je to jasný ohledně nějakýho odboje, všechny muže Avaři už dávno posekali a bastardi nikdy neví, kam patří, a jak naložit s odvahou.

 Když moje prapraprapraprapra…babička přitáhla do zdejších končin a zjistila, že místní bivojové jsou vášnivými milovníky divokých prasat a po milostném aktu je vděčně tahají na zádech jako otroci, vletěla do lesa a znásilnila prvního vlka nejmíň šestkrát. Po celých budoucích Sudetech se rozkřiklo, jak je zdatná šukadelistka, početné smečky se za ni sbíhaly s prosíkem o znásilnění a žalostně vyly, když to nestíhala. Nejstarší poctivej, slušnej a pracovitej praprapraprapra…dědeček (její syn), se z ekologických důvodů nemohl koukat na týrání vlků a podle místní tradice při volbě nejlepšího zahradníka se z něho stal vlkodlak. Tehdy v nejpokrokovější staroslovanštině: Der Wervolf! Jeho nejstarší krvelačná dcera se nechala unést tlupou ztepilých Tatarů na východ a přijala kultovní jméno Krasnaja Armija. Byla prý mnohem krutější než praprapraprapra…dědeček vlkodlak. Wehrmacht byl prý jenom nejposlušnější z praprapra…vnuků, ale praprapra…vnučka Eses se přímo ďábelsky zamilovala do Pokroku a jeho svazáků s modrým tetováním v podpaží.

Třetí světová

 Probíhá se zničujícími účinky pro EU vedenou levicovými korektivisty. Protivník úspěšně bombarduje levnými cenami průmysl, s tlačítkem na spoušti dodávek energie manipuluje se systémem ve svůj prospěch a vytváří pátou kolonu z konzumně otupených obyvatel našeho kontinentu. Krátkodobá prospěšnost postavená proti odpovědnosti za přijatelnou budoucnost Evropy nahradila útočné svazky obrněné techniky a masy oslavují vítěze pochodem po Hočiminově stezce ve středoevropských městech i vesnicích.

Proč

 Jaroslavu Haškovi nezveřejnili Osudy dobrého krasnoarmejce Švejka?

 Protože pravdivě popsal zrod českého pokrokově levicového intelektuála v Rusku.

 Poručík Dub jej počal s kadetem Bieglerem na latríně v zajateckém táboře a jako šťastní rodiče pak odmítli vstup do légie. Milovali Rudou armádu, měli spoustu vzdělaných potomků, ti zase jiné potomky, máme jich tu i dnes drtivou většinu v médiích a nikdo neví, že jejich původ je v hovně, které tak ateisticky zbožňují a krmí tím ostatní proti jejich svobodné vůli jako bolševickou hostií.

Síla pokroku - dej si pozor, Čunku!

  

Jana Bobošíková si asi vzpomněla

na svazácká léta a při spojení s

komunisty dávala všem dojemnou

lekci v horlivé solidaritě

snoubené s pokrokem pří nestydaté

nominaci. Při hledání antiklause

si nově zvolený prezident vytrpěl

své, ale snad ho potěší, že vše má

nějakou vazbu na minulost. Tunelům

se dříve výstižně říkalo: cikánské

handly, které byly nejpádnějším

důvodem nedůvěry ostatních.

Tradiční dokonalost naší politické scény

 Prostřednictvím matky všech současných stran KSČ(M) máme možnost mít pravicovou političku, pokrokovou feministku, obětavou zastánkyni starých a nemohoucích, citlivou sociální pracovnici, nekompromisní obhájkyni EU, vlídnou manželku, horlivou bojovnici za práva nadřízených, chápavou solidářku s pracujícími…

Takovou dokonalost by ignoroval jenom debil! Vsaďte se, že má pipoše většího, než Filip!

FateMagazine v Městskejch sálech

Kytarista Radovan Krejčí mě pozval, protože jsem si utahoval z jejich kapely. Není to rockovej popík, ale příjemnej zážitek. Radovane, dík.

http://www.fatemagazine.eu/index.html

Taťka Šmoula, Gargamel a Azrael (nekonečný příběh)

  Veselé příběhy malých, ale modrou barvou nápadných, skřítků Šmoulů. Nenechaví Šmoulové s taťkou Kim Šmoulou si žijí na úkor lidí svým bezstarostným životem, který jim věčně kazí zlý oranžokněžník Gargamel Paroubek a jeho kocour Azrael Filip, kteří jsou posedlí touhou pochytat všechny mouly a poslat je do tepláků za prošmoulenou privatizaci, aby sami mohli čachrovat s penězi daňových poplatníků…

odcizené texty

Canis Maior

Sto nocí v horách žil
mlčel jsem
sto nocí jen mezi živly
za sto dní v životě bez masy
ústa mi nějak ztuhly

Hvězdný prach sklouzl mi do očí
nebyl čas na žvanění
s Rockym jsme vyli na Měsíc
a honili cáry mlhy

Planety i velká souhvězdí
štvali po Mléčné dráze
a s asteroidy za zády
hryzali do kamení

Sto nocí v horách žil
mlčel jsem
sto nocí jen mezi živly
Bezruč chtěl kladivo do ruky
a jen v nebi se tomu smáli

Z odcizené poezie