Nepoznal jsem v životě moc vyloženě špatných lidí

Ale největší zlo vždy způsobili ti, kteří osobně zvolili výhodně snadnější před správným a ostatním to nepěkně nadrobili k vyžraní!

Kurvy

se říkalo nejprodejnějším z okolních za mýho mládí a nestály za kloudný slovo pro většinové pohrdání s jejich nestydatostí. Teď zaplňují obsah většiny médií jako zářivé hvězdy top žebříčků popularity pro nejtupější konzumenty. Není nad společenský pokrok k nejhlubší krizi!

Člověk nemusí být ekonom

 Na to mu stačí selský rozum, aby si položil základní otázku: Uživí náš venkov města v případě společenského kolapsu, jakým byly v historii nejhlubší krize státních zřízení, války a živelné pohromy? Jsou mnohem důležitější věci, než je pouhá ztráta majetku, která postihne bez rozdílu dřívější milionáře i chudé.

Z hlediska vyššího principu mravního

 Mediální případ MUDr. Rath je jenom důsledek dlouhodobého levicového a velmi pokryteckého inženýrství lidských duší, kdy všehoschopný jedinec z údajně společensky pokrokových důvodů stranicky vmanipuloval ostatní do nejvýhodnější pokleslosti, aby na ni profitoval. V tom našem konzumním socialismu nejde o žádnou politickou kulturu, to jenom největší darebáci s vysokoškolskými tituly se snaží urvat co největší díl ze společného za cenu proletářské pokleslosti v průmyslovém ghettu, ve kterém především díky mocným osobám (ne osobnostem) dnes všichni žijeme. A za těchto okolností není na místě peskovat jiné, že se zasvinili, když museli švihnout prutem nejdivočejší a nejnenažranější svině, které se s takovým gustem rvou o místo na hnojišti.

ALMANACH TEPLICKÉHO ŠLAUCHU

 

poslechový pořad v Jazz Clubu: 23.1.2009

Předávání ALMANACHU TEPLICKÉHO ŠLAUCHU 2000

za rok 2008

Vstupné: 0,- Kč

Volná výtvarná a literárně-estetická společnost “Teplický Šlauch 2000″ Vás srdečně zve na předávání a křest almanachu Teplického Šlauchu 2000 za rok 2008 do Jazz Clubu Teplice, v pátek 23. ledna 2009 od 19.00 hodin.
Vystoupí současní výtvarníci, literáti, fotografové a hudebníci, namátkou – S. Antošová, J. Urban, V. Muzička, R. Velvarský, Z. Prys, M. David, P. Polívka, W. Lauf a další. Během večera vzpomeneme na naše kolegy z Teplic, kteří nás v minulém roce opustily – Alexandra Berková a Pavel Pánek.
Součástí večera je projekce “Levitace obraznosti” Daniela Sandnera s hudbou Martina Tomáška, který Vás večerem provede. Akci podpořil Suverénní Řád Rytířů Hereze.
POZOR – zač. v 19. hod.

Zdravím všechny dobré lidi

především Libora a Vannilku, ale poslední dobou si, nevím proč, nějak moc často připadám jako hodně stará píča v pokrokově konzumním rozkroku…

S pozdravem od Ivanky z Liverpoolu

VYŠŠÍ PRINCIP

 Víra, nemám na mysli náboženství, v Boha je dobrá k síle snažit se vždy překonat trýzeň z poznání s věkem, že svět s nedokonalými lidmi bude vždy neúprosně vzdálený našim individuálním představám, protože tak to je pro všechny lepší.

Kolik socialistických andělů může tancovat na špičce jehly?

 Je to docela legrace v tom našem průmyslovém ghettu při pohledu na podivně zvolené i dosazené s úrovní arogantních státních správců, kteří si hrají na pány životů nad většinou s mentální úrovní nevraživých čeledínů a děveček, na hodně zanedbaným statku. Domnívám se, že pokud bychom žili v normálním systému a brali normální plat, místo kapesného z lásky k socialismu, podobné úvahy by už dávno ztratily smysl. I kdyby se jeden rozkrájel snahou, stejně to nikam nevede! Měli bychom být vděčni soudruhu profesorovi za “pravicovou” stranu, která si tak nesobecky libuje v státním socialismu! Kam se hrabe socan Havel, tohle už je na Nobelovu cenu! V zájmu Malých bratrů by si všichni po(b)litici a socanští byrokrati měli nechat instalovat kamery do svých kanclů, aby se kdokoli na internetu mohl podívat, jak naplňují pracovní čas za prachy všech daňových poplatníků, když si v údajném zájmu celku se sebevražednou láskou k systému vpálili kulku do hlavy podle Orwella, aby se zbavili svého nedokonalého člověčenství a stali se mocenskou součástí lidu. A čtyřicet procent voličů v posledních volbách jenom demonstrativně akceptovalo známou českou levicovou schízu: Mluvit o zájmech celku a myslet především na vlastní kapsu!

 

Stát neumí být sociální

 Sociální může být jenom společnost ve státě, který prostřednictvím svých nezbytných institucí přistupuje rovně ke VŠEM svobodným občanům, ale i tak se to neobejde bez lidské nedokonalosti. Stát by měl garantovat bezpečnost, právo na spravedlnost, základní zdravotní péči a školství… V podstatě toho moc neumí, i když se tak tváří prostřednictvím vykuků, kteří přišli na to, že se jeho prostřednictvím nejúspěšněji a beztrestně “vykořisťují” všichni, kteří mají i nemají chuť se poprat s vlastním životem! Pro mne je jakákoli forma státního socialismu osobně nepřijatelná, a tak už odmítám potácení od zdi ke zdi s socanskými papaláši a se všemi ignoranty zdravého rozumu v nekonečně bludném kruhu a čekám na pravicově konzervativní stranu, abych ji mohl dát svůj hlas, ale neumím si představit, že by se to povedlo bez účasti a finanční pomoci lidí vyhnaných komouši do zahraničí.

Ministerstvo varuje!

 

 Tak jsem si koupil značkové rukavice BADIDAS v obchodě, co transparentně na tabuli před vchodem upozorňuje na krach už asi deset let, a potěšila mne starostlivá samolepka s varovným nápisem: Dlouhé prsty mohou vážně škodit Vám i lidem ve Vašem okolí! Hned jsem si je natáhl na ruce a s příjemným pocitem zamával na automobil s tlampačem, který mi sliboval nevšední předvolební zážitek se sociálně citlivou herečkou Katkou a ještě s citlivějším zpěvákem Majklem. Přemýšlel jsem, jestli si za nima nemám skočit, aby mi půjčili tágo, když jsme kolegové kumštýři. Jim to neudělá díru do miliónů a já můžu přežít další tejden, který mě dělí od případnýho RaJe, až se jejich strejda se sexy pupíkem dostane zas k moci navzdory jednostranný přestřelce mezi kmotřenci i podzimnímu ohýnku s nostalgickou vůní kouře pasáčků dobytka v Praze. Pak jsem si to rozmyslel. Půjdu se kouknout na televizi do Hypernovy, ohřeju se a ještě obohatím uměleckým zážitkem. Měl jsem kliku. Hned po příchodu do supermarketu se na mne vrhla dívenka a naložila mi plnou náruč parfémů jako výhru. Slzy mi vyhrkly z očí pod nepředstavitelnou dávkou štěstí. Sáhl jsem do kapsy pro dvacku, abych se jí revanšoval příspěvkem na kávu, ale ta mne hnala. Nechtěl jsem ji urazit dobře míněným spropitným, vrátil jsem nezasloužený dar a posypal si hlavu popelem. Chlápci z ochranky se na mne okamžitě vrhli za znečištění životního prostředí a vyhodili mne z veřejné prostory do neviditelných výfukových oblaků na parkoviště před vchodem. Posadil jsem se na lavičku u zastávky a pozoroval ostatní. Najednou jsem si všiml, jak drtivá většina má hrozně krátké prsty a přišlo mi to legrační.