Kolaborace s nacionálním a internacionálním socialismem

Tím, že jsme se nacionálním socialistům oficiálně nepostavili na odpor, když nás zabírali do tehdejší dobově pokrokové vidiny jednotné Evropy, ztratili jsme právo pokládat Čechy, Slováky a Moravany, kteří později individuálně odešli bojovat proti nacistům, za válečné zajatce a upřeli jsme si možnost hlásit se k vítězné straně po válce. Samozřejmě nám z toho nevítaného spolčení s nacionálně socialistickými Němci plynuly i značné výhody, muži nemuseli rukovat na frontu, byl zde relativní klid a pořádek, lidi měli práci i peníze a netrpěli jako v jiných státech až do atentátu na říšského protektora R. H., pokládám za vrchol zhovadilosti, když národ, kterého se válečné útrapy dotkly celkem okrajově, se pak choval v mírových podmínkách s válečnou brutalitou především k starým lidem, ženám a dětem, poněvadž prohraná válka zdecimovala jejich muže, kterým by se dala přisoudit vina za případná zvěrstva na našem území v době okupace. Jak by se asi tvářili ti, co ten teror obhajují, kdyby se vrátili Čechoslováci, kteří odešli po roce 1948 do emigrace, a všechny, co zde zůstali, hnali na Východ po vítězství demokracie ve studené válce podle příkladu, který jsme si dali po druhé světové válce ve vztahu k sudetským Němcům? )))) Mohli bychom si (všichni údajně slušní, poctiví a pracovití za socialismu, kteří se nemohli prokázat antikomunismem) pak akorát možná někde u Černobylu vykopat komfortní zemljanky za celkem výhodnou spolupráci na budovatelském úsilí s internacionálními socialisty pod vedením Rusů.

Zombie naší populární hudby oslaví sedmdesátku

Sexuální symbol českých proletářek a německých důchodkyň

Nic proti lopotným Mistrům, jenom mne sere, když kdejací sociálně spravedliví mafiáni trochu “upraví” naši realitu s tím, abychom přece taky měli svého Sinatru Východu, pokud se k tomu vhodný týpek nezištně propůjčí! Však oni se naši pokrokoví svazáci v časopisech i novinách můžou tradičně utlouct snahou o korektní a optimistickej výklad podobný osoby, který kapitalismus s volnou soutěží tak očividně smrděl! Nevím, proč spousta lidiček mele o závisti a zlobě, když někdo zareaguje nevraživě na uměleckou mrtvolu, o které už Kundera kdysi prohlásil, že se jedná o idiota v české hudbě. Novináři nám cpou Gotta pod nos, tak musí počítat s tím, že není na světě ten, kdo by se zavděčil lidem všem. Gott může umět zpívat třeba špičkově o nějakém trezoru i díře po něm, neznámém adresátovi i kravách, které málo dojily, ale osobnost to není, možná ho jen obdivují kvůli tomu, že je bohatej a úspěšnej, ale to je od drtivý většiny českejch socanů s vypláchlou hlavou k podobnejm kritériím dost tristní pohled.

Upracovaný Mistr

KATEŘINA BROŽOVÁ BY SI SOCKU NIKDY NEVZALA

S městem v zádech

Podle svého údajného prohlášení v nějakých novinách. Nic proti tomu, má výsadní právo na to vybrat si sama, v čí posteli se uhnízdí, a nikdo nemůže remcat kvůli tomu, že netouží křičet slastí na pryčně v sociálním holobytě pod nějakým nešťastníkem odkázaným na podporu, či sociální příspěvky. Je však divné, že jako nezávislá chce kandidovat za ČSSD v našem městě, ač bydlí v Praze, a hrne se zastupovat sociálně potřebné navzdory patrné neznalosti jejich problémů, když s nimi tak pohrdá, že by jim neposkytla ani kousek svého pěstěného těla.

Dnes dopoledne jsem se toulal s Rockym kolem Doubravky a nahlížel do kotliny lemované Krušnými horami a Českým středohořím. Směrem na Krupku jsem uviděl nové montovny, Knauf i s jeho kontroverzním čmoudem, který podle tvrzení kompetentních údajně jenom voní zdravým životem. Musíme jim věřit, poněvadž jsou nezištně i s nekonečným optimismem zvoleni většinou a odborník se přece musí nedemokraticky i konzervativně prosadit jenom svými znalostmi. Co pak s takovým člověkem a jeho odlišným názorem v pokrokové společnosti našeho průmyslového ghetta se spokojeným konzumentem na prvním místě? Nicméně jsem dál hledal pohledem širé lány obhospodařované kolektivním zemědělcem i pole opatrované menším sedlákem, aby město se skoro šedesáti tisíci obyvateli v mých zádech mohlo klidně spát, ale s hrůzou jsem zjistil, že mi dobře neslouží zrak, a tak nevím, kde bych hledal zdroj nejnutnějších potravin důležitých pro přežití v době nějaké skutečné společenské krize většího rozměru, kdyby vázlo zásobování z odlehlejších míst v Evropě v důsledku nějaké rozsáhlé přírodní katastrofy, nebo, nedej Bože, přímo války z náboženské nesnášenlivosti.

Ale už dost s podobnou skepsí!

Kéž by byla rozumná řeč s recesisty a společensky neodpovědnými skotáky Neuvirtem, Musilem a Linhartem. Mohli bychom vstoupit do politiky se stranou Vyžvejklá bambule, už svým názvem by mnohem pravdivěji vypovídala víc o normálním voliči našeho města po působení všech demokratických stran i komunistů v poslanecké sněmovně, a postavit proti pražské herecké kačence tvůrčí osobnost v podobě osobité básnířky i spisovatelky Svatavy Antošové, která má v malíčku u nohy víc znalostí o životě řadových lidí ve městě, než má mnohem slavnější Katka, navzdory blonďaté hřívě i bujnému poprsí. A pracovala v Sometu už v době, kdy místní sociálně nejlítostivější kandidát oranžových demokratů Benda ještě běhal s dřevěným kačerem kolem Tuzexu. A jako jasně optimistické heslo našeho volebního boje bychom mohli použít název její poslední vydané, pokud se nemýlím,  prózy: NORDICKOU BLONDÝNU JSEM JEŠTĚ NELÍZALA. Průšvih ale vidím v tom, že Svatka jako slušná holka by se asi, na rozdíl od Brožové, nikdy nepropůjčila k roli v podobné taškařici s voličem!

 S pokrokovým pozdravem: V ŠEST V MONTOVNĚ NA ZÓNĚ!

Svatava

Jak si tupější většina naběhla

Obávám se i domnívám, že náš společenský problém má mnohem hlubší kořeny, přežili jsme třeba v minulosti různé tlaky na ztrátu vlastní státnosti i kulturní identity jenom díky nejnižším a fakticky nemajetným společenským vrstvám, a tak jsme snad víc nakloněni socialistickým pohádkám. Před listopadem to komoušům v očích obyčejných občanů nejvíc posrali normalizační kariéristé a papaláši, kteří bezostyšně mlaskali s plnou hubou rovnostářství. Většině asi nešlo o svobodu a demokracii, snad zatoužili po nenaplněném zázraku, který skončil invazí cizích vojsk v osmašedesátém roku minulého století, a v tom vidím i velké nebezpečí v podobě kovaných bolševiků z KSČM neposkvrněné aférami minulých dvaceti let. Největším a docela výsměšným paradoxem dnes je, že k moci se prostřednictvím levicových stran (počítám mezi ně i ODS, která hájí zájmy nejbohatších soudruhů ve státním socialismu) opět dostali ti, které nejtupější nejvíc nenáviděli v řadách KSČ před Velkým Listopadem!

Trefný vzkaz Většího vlastence soudruhu Hvížďalovi na NP

Přátelé, soudruzi a soukmenovci, pravice je hnusná, ultrapravice je ultrahnusná. O tom nikdo z nás, pokrokově smýšlejících občanů, vůbec nepochybuje. Ale je každému z nás jasné, co vlastně chce, co prosazuje ta ultrapravice? Raději si to velmi stručně zopakujme: Krajní (ultra) pravice chce malý, ale silný stát, minimální přerozdělování, žádné přímé daně. Klade důraz na osobní odpovědnost každého občana za sebe a svoji rodinu. Striktně omezuje vliv odborů a profesních korporací. Krajní pravičák věří v Boha, pokládá Víru za svůj nejdůležitější orientační bod. Takže, sečteno a podtrženo: ultrapravice nemá s národním socialismem (nacismem) společného vůbec nic.

A já k tomu dodávám, že vztah mezi nacionálními socialisty (nacisty) a internacionálními socialisty (sociálními demokraty a komunisty) na levém poli politického uspořádání připomíná bratrský vztah plný citu mezi Abelem a Kainem!

Vítězství pracujícího lidu?

Copak třeba živnostníci, bankéři, top manageři a jiní s nadprůměrnými příjmy nepracují?

Pestrobarevní bolševici využívají socialistického státu ke svému profitu na přerozdělování a štvou jednu zájmovou skupinu populace proti druhé, aby si papaláši mohli válet kulky v parlamentě a senátu. Je na čase, aby došlo k odluce nefunkční role všeobjímajícího fotra, který rozmařile protěžuje své hospodské kumpány před dětmi a vnuky! Státní správa by měla mít jenom nezastupitelnou roli v životě všech pracujících lidí a nepracující z důvodu vlastní neschopnosti i nechuti by měli být odkázání jenom na dobrovolnou filantropii úspěšných lidí z nejbližšího okolí, aby se podle toho i chovali a nestali se nástrojem pro socanskou buzeraci ostatních, kteří se umí chovat odpovědněji.

Současná reklama ČEZu

se mi jeví jako vrchol sociálního cynismu soudruhů top managerů s balíkem přijmu v milionech korun ročně v předraženém monopolním molochu, který se stal ohavnou žumpou pro peníze všech plátců daní v minulosti.

Motto: Když ztratíte práci, neměli byste ztratit možnost večer rozsvítit!

Lidovky.cz

NA SRATH!

(POKROKOVÝ POZDRAV RATHOVY GARDY) Zdálo se mi, že jsem v lůně matky a přišel můj čas. Snažil jsem se ze všech sil, ale kdosi zatarasil tunami papíru děložní hrdlo. Přivítal mě patolog s výsměchem, že jsem už starej kolík zralej akorát tak na důchod, když jsem se prolistoval na svět. V pokrokové euthanasii mě umlátil razítkem, pro jistotu, nestihl jsem totiž zaplatit ani jednu zálohu na zdravotní a sociální pojištění! Nemocniční zřízenec, fanatický příslušník Rathovy gardy, na mě hodil prostěradlo a vyvezl na chodbu. Všude byli pacienti a vyplňovali lejstra o velikosti A4. Stovky. Všichni tvořili jednolitou masu. Kdo chtěl i nechtěl zrušit poplatek třiceti korun, každý musel vyplnit patřičný tiskopis se třemi kopiemi a zájemců byli stovky: znásobte si to počtem nemocnic! Nešetřete naše lesy, žijí tam jedovaté zmije! Předtištěné archy došly někdy kolem 11,00 hodiny. Odkudsi shůry byl pak vydán befel, že se mají zatím používat jakési náhradní, které byly ale jen trojité, takže pacient svou kopii nedostal… Jeden z nich se hystericky rozchechtal, že musí zaplatit daň za danajský dar kraje, protože je chronický marodér a přesáhl částku 2 500 Kč za rok a to už je zdanitelný příjem. Další odmítal podepsat lživé prohlášení, že je občanem Ústeckého kraje, když jako voják přísahal republice. Navíc se pokládá za člena Orange gangu a je hrdý na boj proti řaďákům Blue gangu, když šéfové si myjou ruce ve společném. Spousta opálených Čechů si intelektuálně neuměla poradit s prohlášením formou já a vykřikovala: „Kdo jsem já, do piči?“ Nikdo jim nesměl poradit, zaměstnancům nemocnice se s okamžitou platností (datováno 30. ledna 2009) zakázalo mluvit s pacienty nebo kdekoliv jinde o problematice poplatků a o čemkoliv s tím spojeném. Vedle mne se náhle zjevil duch Orwella a liboval si, že našel svého Velkého bratra, byť v podobě mrňouse Paroubka, který se rozhodl pohřbít zdravotnictví, v rámci svých možností slušně fungovalo i v totalitě, pod tunami papírů a definitivně tak udělat z odborných lékařů své byrokratické vazaly. Na Srath!

Kdo je David a kdo Goliáš?

Jak nás vidí Bulhaři

 

Češi na Entropě

Kdo neskáče, není Čech

 Stalo se to před mnoha lety. Krátce po půlnoci jsem přijel z Ostravy a šel spát. Ráno, někdy kolem čtvrté hodiny, mě probudil podivný tlak v kříži. Vstal jsem a pak už se jenom válel po zemi u toaletní mísy, řval bolestí, zvracel, kadil a čůral. Tehdejší vyděšená soupostelnice okamžitě zavolala na záchranku, aby mne odvezli dřív, než ji totálně zdevastuju načinčané životní prostředí. V posledním záblesku sebevědomí jsem na ni zařval, že pokud nepřijedou do patnácti minut, skočím z okna, ať ho preventivně otevře, aby mne v její posteli nevystřídal děda Mráz díky rozbitému sklu. Stihli to akorát.

 Ve špitále sloužil zrovna Jarda Pichlík a nechtěl mi dát injekci, dokud se nepřesvědčí, že původ mého bolestivého šílenství nemá souvislost s jizvou po resekci střev. Kruťas, ale poměrně rychle zjistil, že se jedná o ledvinovou koliku a pak už to docela šlo jako po drátku. Neskočil jsem z okna a přežil, jsem klikař.

 Spousta jiných ale často zaplatí daň nejvyšší za iniciativu horlivých blbců, kteří globalizují, centralizují a debilizují především v zájmu osobního profitu. O tom by asi mohl podat nejčerstvější zprávu z jiného světa architekt Kaplický, kterého postihl infarkt na ulici, ale vzhledem k vymakanému systému přijeli nejdřív policajti (údajně za sedm minut), a když zjistili, že je v komatu, zavolali záchranku, údajně to měla stihnout za pouhé čtyři minuty, ale Kaplickému to bylo k hovnu a z jeho ten den narozeného děcka se rázem stal pohrobek, paradoxně asi jenom díky nejpokrokovějšímu systému pokud funguje jako u nás na Severu, kde po sloučení severočeských nemocnic můžeme pozorovat znamenitý jev, kdy teplický občan v tísni, volaje 155, nedovolá se na místní pobočku, nýbrž do Ústí nad Labem.

 Už tohle přímo věstí urychlení procesu!

 Tam ale navíc sedí dispečerka, která výzvu převezme a spokojí se s jakýmkoliv číslem baráku, odkud je voláno, aniž by pátrala po tom, jde-li o číslo popisné či řadové, eventuálně špatně zapamatované či vyslovené, o poschodí nemluvě. Ta pak předává pokyn zpátky teplické filiálce RZP či RLP nebo jak se tomu dnes nadává. Těm následně vyjede ve služebně lísteček, kde je jen jméno a jenom formálně dokonalá adresa – a jeďte, volové, a starejte se!

 Někdy se to hledá čtvrt hodiny, někdy se to nenajde. Neodvratný důsledek snahy obsedantních šťouralů a ambicionistů za každou cenu zrušit to, co je léta zavedený a dobře funguje, jenom aby se mohlo vykázat, že jsem vymyslel novotu, i když je to genitálně vyvinutá píčovina. To ale není jediná životně důležitá odborná služba, která je poznamenána zfušovanou centralizací. Údajně v celém kraji to mají podobně i hasiči a snad i policajti. Z kuloárů hasičů prosáklo, že jejich průměrná doba příjezdu k ohni od zavolání se po zavedení centrální mašinérie natáhla o 7 minut. Za takovou dobu, myslím, shoří stodola a pokud je dost slámy, třeba i dvě.

 Jak dlouho bude něco podobného fungovat?

 Nevím, ale společenskýmu blahu by určitě prospělo, kdyby třeba socanskýmu papalášovi, lidumilovi a milionáři Bendovi shořel majetek za pár miliónů, aby se to rázněji pohnulo přijatelnějším směrem.

 Zatím všichni můžeme sociálnědemokraticky nacvičovat sebevražedný skok z oken.