Kolaborace s nacionálním a internacionálním socialismem

Tím, že jsme se nacionálním socialistům oficiálně nepostavili na odpor, když nás zabírali do tehdejší dobově pokrokové vidiny jednotné Evropy, ztratili jsme právo pokládat Čechy, Slováky a Moravany, kteří později individuálně odešli bojovat proti nacistům, za válečné zajatce a upřeli jsme si možnost hlásit se k vítězné straně po válce. Samozřejmě nám z toho nevítaného spolčení s nacionálně socialistickými Němci plynuly i značné výhody, muži nemuseli rukovat na frontu, byl zde relativní klid a pořádek, lidi měli práci i peníze a netrpěli jako v jiných státech až do atentátu na říšského protektora R. H., pokládám za vrchol zhovadilosti, když národ, kterého se válečné útrapy dotkly celkem okrajově, se pak choval v mírových podmínkách s válečnou brutalitou především k starým lidem, ženám a dětem, poněvadž prohraná válka zdecimovala jejich muže, kterým by se dala přisoudit vina za případná zvěrstva na našem území v době okupace. Jak by se asi tvářili ti, co ten teror obhajují, kdyby se vrátili Čechoslováci, kteří odešli po roce 1948 do emigrace, a všechny, co zde zůstali, hnali na Východ po vítězství demokracie ve studené válce podle příkladu, který jsme si dali po druhé světové válce ve vztahu k sudetským Němcům? )))) Mohli bychom si (všichni údajně slušní, poctiví a pracovití za socialismu, kteří se nemohli prokázat antikomunismem) pak akorát možná někde u Černobylu vykopat komfortní zemljanky za celkem výhodnou spolupráci na budovatelském úsilí s internacionálními socialisty pod vedením Rusů.