KATEŘINA BROŽOVÁ BY SI SOCKU NIKDY NEVZALA

S městem v zádech

Podle svého údajného prohlášení v nějakých novinách. Nic proti tomu, má výsadní právo na to vybrat si sama, v čí posteli se uhnízdí, a nikdo nemůže remcat kvůli tomu, že netouží křičet slastí na pryčně v sociálním holobytě pod nějakým nešťastníkem odkázaným na podporu, či sociální příspěvky. Je však divné, že jako nezávislá chce kandidovat za ČSSD v našem městě, ač bydlí v Praze, a hrne se zastupovat sociálně potřebné navzdory patrné neznalosti jejich problémů, když s nimi tak pohrdá, že by jim neposkytla ani kousek svého pěstěného těla.

Dnes dopoledne jsem se toulal s Rockym kolem Doubravky a nahlížel do kotliny lemované Krušnými horami a Českým středohořím. Směrem na Krupku jsem uviděl nové montovny, Knauf i s jeho kontroverzním čmoudem, který podle tvrzení kompetentních údajně jenom voní zdravým životem. Musíme jim věřit, poněvadž jsou nezištně i s nekonečným optimismem zvoleni většinou a odborník se přece musí nedemokraticky i konzervativně prosadit jenom svými znalostmi. Co pak s takovým člověkem a jeho odlišným názorem v pokrokové společnosti našeho průmyslového ghetta se spokojeným konzumentem na prvním místě? Nicméně jsem dál hledal pohledem širé lány obhospodařované kolektivním zemědělcem i pole opatrované menším sedlákem, aby město se skoro šedesáti tisíci obyvateli v mých zádech mohlo klidně spát, ale s hrůzou jsem zjistil, že mi dobře neslouží zrak, a tak nevím, kde bych hledal zdroj nejnutnějších potravin důležitých pro přežití v době nějaké skutečné společenské krize většího rozměru, kdyby vázlo zásobování z odlehlejších míst v Evropě v důsledku nějaké rozsáhlé přírodní katastrofy, nebo, nedej Bože, přímo války z náboženské nesnášenlivosti.

Ale už dost s podobnou skepsí!

Kéž by byla rozumná řeč s recesisty a společensky neodpovědnými skotáky Neuvirtem, Musilem a Linhartem. Mohli bychom vstoupit do politiky se stranou Vyžvejklá bambule, už svým názvem by mnohem pravdivěji vypovídala víc o normálním voliči našeho města po působení všech demokratických stran i komunistů v poslanecké sněmovně, a postavit proti pražské herecké kačence tvůrčí osobnost v podobě osobité básnířky i spisovatelky Svatavy Antošové, která má v malíčku u nohy víc znalostí o životě řadových lidí ve městě, než má mnohem slavnější Katka, navzdory blonďaté hřívě i bujnému poprsí. A pracovala v Sometu už v době, kdy místní sociálně nejlítostivější kandidát oranžových demokratů Benda ještě běhal s dřevěným kačerem kolem Tuzexu. A jako jasně optimistické heslo našeho volebního boje bychom mohli použít název její poslední vydané, pokud se nemýlím,  prózy: NORDICKOU BLONDÝNU JSEM JEŠTĚ NELÍZALA. Průšvih ale vidím v tom, že Svatka jako slušná holka by se asi, na rozdíl od Brožové, nikdy nepropůjčila k roli v podobné taškařici s voličem!

 S pokrokovým pozdravem: V ŠEST V MONTOVNĚ NA ZÓNĚ!

Svatava