KATEŘINA BROŽOVÁ BY SI SOCKU NIKDY NEVZALA

S městem v zádech

Podle svého údajného prohlášení v nějakých novinách. Nic proti tomu, má výsadní právo na to vybrat si sama, v čí posteli se uhnízdí, a nikdo nemůže remcat kvůli tomu, že netouží křičet slastí na pryčně v sociálním holobytě pod nějakým nešťastníkem odkázaným na podporu, či sociální příspěvky. Je však divné, že jako nezávislá chce kandidovat za ČSSD v našem městě, ač bydlí v Praze, a hrne se zastupovat sociálně potřebné navzdory patrné neznalosti jejich problémů, když s nimi tak pohrdá, že by jim neposkytla ani kousek svého pěstěného těla.

Dnes dopoledne jsem se toulal s Rockym kolem Doubravky a nahlížel do kotliny lemované Krušnými horami a Českým středohořím. Směrem na Krupku jsem uviděl nové montovny, Knauf i s jeho kontroverzním čmoudem, který podle tvrzení kompetentních údajně jenom voní zdravým životem. Musíme jim věřit, poněvadž jsou nezištně i s nekonečným optimismem zvoleni většinou a odborník se přece musí nedemokraticky i konzervativně prosadit jenom svými znalostmi. Co pak s takovým člověkem a jeho odlišným názorem v pokrokové společnosti našeho průmyslového ghetta se spokojeným konzumentem na prvním místě? Nicméně jsem dál hledal pohledem širé lány obhospodařované kolektivním zemědělcem i pole opatrované menším sedlákem, aby město se skoro šedesáti tisíci obyvateli v mých zádech mohlo klidně spát, ale s hrůzou jsem zjistil, že mi dobře neslouží zrak, a tak nevím, kde bych hledal zdroj nejnutnějších potravin důležitých pro přežití v době nějaké skutečné společenské krize většího rozměru, kdyby vázlo zásobování z odlehlejších míst v Evropě v důsledku nějaké rozsáhlé přírodní katastrofy, nebo, nedej Bože, přímo války z náboženské nesnášenlivosti.

Ale už dost s podobnou skepsí!

Kéž by byla rozumná řeč s recesisty a společensky neodpovědnými skotáky Neuvirtem, Musilem a Linhartem. Mohli bychom vstoupit do politiky se stranou Vyžvejklá bambule, už svým názvem by mnohem pravdivěji vypovídala víc o normálním voliči našeho města po působení všech demokratických stran i komunistů v poslanecké sněmovně, a postavit proti pražské herecké kačence tvůrčí osobnost v podobě osobité básnířky i spisovatelky Svatavy Antošové, která má v malíčku u nohy víc znalostí o životě řadových lidí ve městě, než má mnohem slavnější Katka, navzdory blonďaté hřívě i bujnému poprsí. A pracovala v Sometu už v době, kdy místní sociálně nejlítostivější kandidát oranžových demokratů Benda ještě běhal s dřevěným kačerem kolem Tuzexu. A jako jasně optimistické heslo našeho volebního boje bychom mohli použít název její poslední vydané, pokud se nemýlím,  prózy: NORDICKOU BLONDÝNU JSEM JEŠTĚ NELÍZALA. Průšvih ale vidím v tom, že Svatka jako slušná holka by se asi, na rozdíl od Brožové, nikdy nepropůjčila k roli v podobné taškařici s voličem!

 S pokrokovým pozdravem: V ŠEST V MONTOVNĚ NA ZÓNĚ!

Svatava

Jak si tupější většina naběhla

Obávám se i domnívám, že náš společenský problém má mnohem hlubší kořeny, přežili jsme třeba v minulosti různé tlaky na ztrátu vlastní státnosti i kulturní identity jenom díky nejnižším a fakticky nemajetným společenským vrstvám, a tak jsme snad víc nakloněni socialistickým pohádkám. Před listopadem to komoušům v očích obyčejných občanů nejvíc posrali normalizační kariéristé a papaláši, kteří bezostyšně mlaskali s plnou hubou rovnostářství. Většině asi nešlo o svobodu a demokracii, snad zatoužili po nenaplněném zázraku, který skončil invazí cizích vojsk v osmašedesátém roku minulého století, a v tom vidím i velké nebezpečí v podobě kovaných bolševiků z KSČM neposkvrněné aférami minulých dvaceti let. Největším a docela výsměšným paradoxem dnes je, že k moci se prostřednictvím levicových stran (počítám mezi ně i ODS, která hájí zájmy nejbohatších soudruhů ve státním socialismu) opět dostali ti, které nejtupější nejvíc nenáviděli v řadách KSČ před Velkým Listopadem!

Trefný vzkaz Většího vlastence soudruhu Hvížďalovi na NP

Přátelé, soudruzi a soukmenovci, pravice je hnusná, ultrapravice je ultrahnusná. O tom nikdo z nás, pokrokově smýšlejících občanů, vůbec nepochybuje. Ale je každému z nás jasné, co vlastně chce, co prosazuje ta ultrapravice? Raději si to velmi stručně zopakujme: Krajní (ultra) pravice chce malý, ale silný stát, minimální přerozdělování, žádné přímé daně. Klade důraz na osobní odpovědnost každého občana za sebe a svoji rodinu. Striktně omezuje vliv odborů a profesních korporací. Krajní pravičák věří v Boha, pokládá Víru za svůj nejdůležitější orientační bod. Takže, sečteno a podtrženo: ultrapravice nemá s národním socialismem (nacismem) společného vůbec nic.

A já k tomu dodávám, že vztah mezi nacionálními socialisty (nacisty) a internacionálními socialisty (sociálními demokraty a komunisty) na levém poli politického uspořádání připomíná bratrský vztah plný citu mezi Abelem a Kainem!