V dětství se nedaleko našeho domu v pohraničním Rumburku vinul podivný plot, ke kterému vojáci se psy vyjížděli z kasáren nedaleko základní školy, kam jsem chodil do páté třídy. Občas zašli na besedu. Vyprávěli, jak na státní hranici, oddělující nás od bratrské NDR, střeží mír a pronásledují záškodníky toužící narušit vymoženosti socialismu. Pak se tradičně vypařili do sousední hospody Na Mandavě, kde se ožrali jako krávy, a já jsem pak celou noc trnul strachem, aby mi nějaký imperialista z Wall Streetu v buřince, nebo v cylindru, neznásilnil maminku a sestřičku. O tatínka jsem se nebál, protože to byl hrdina s válečným křížem, který jako voják a poddůstojník musel střílet na internacionální socialisty v Polsku i na Ukrajině při velikém tažení na Východ, a byl z toho tak zmatený, že utekl do lesa, kde ho jako vojenského zběha chytil bývalý nepřítel a vysvětlil mu, že ho nacionální socialisté pomýlili a tudíž si zaslouží, aby jim to po právu odplatil, nebo půjde ke zdi. Bylo mu líto dosažené vojenské odbornosti, a tak se podrobil. O svém hrdinství však nikdy nechtěl moc mluvit mezi lidmi, ani s novináři, kteří za nim občas přijeli do fabriky, protože byl nevšedně pracovitý. Někdy v polovině šedesátých let tehdejší soudruzi (tatínkové dnešních; taky jsou vždy nejobětavější, nejpoctivější a všemu rozumí) odstranili hraniční plot se slávou, že už bude socialismus bez hranic. My jsme si občas v touze po demonstraci svobody a revolty zaběhli na východoněmecké území pod hrozbou pěti set korunové pokuty, a cítili se neuvěřitelně odvážní, protože pořádek MUSÍ být, jinak bychom mohli skončit v chaotické demokracii a vystavit se tak nemilosrdnému kořistnictví nejkrvelačnějších kapitalistů. Jsem rath, že se doba ostnatého drátu polehounku navrací a na starý kolena budu opět moci klidně spát, maminka už dávno zemřela a sestra se stala několikanásobnou babičkou.
Vítej náš osvoboditeli!
Zobrazte doktora Ratha
http://www.reflex.cz/Clanek34987.html
Ostnaty drat mezi “bratrskymi staty” je tema, ktere velmi casto nadhazuju pri rozprave s lidmi, kteri tvrdi jak tehdy bylo docela fajn. Kulometcici na hranici, ktera nas oddelovala od naseho “nejvetsiho pritele a velkeho vzoru” Sovetskeho svazu. Mesice i roky trvajici vyrizeni povoleni prestehovat se do jineho statu v ramci Varsavske smlouvy.Tyhle paradicky jsem nechapal tehdy a popravde receno mi jejich smysl nedochazi ani tet.
Comment od zipee — únor 7, 2009 @ 16:10
Nevím, kolik je Vám let, ale pro bolševiky s láskou k lidu a nenávistí k člověku měl lidský život menší cenu, než byla cena dobytka. Ostnatý drát byl jenom srovnatelná kulisa, ale mnohem výmluvnější byla kulka vystřelená na uprchlíka. Faktického otroka systému prchajícího za svobodou…
Comment od ondys — únor 7, 2009 @ 20:17
Dobry!!!!!!!!!!!!!!!!
talent!!!!!!!!!!!!!!!
vtipny taky !!!!!!!!!
smysl pro zkratku!!!!
jako vzdy!!!!!!!!!!!!
takze si vas necham ve svych “favoritech” i nadale. mimochodem jste tam porad sam. O))))))))))))))))
ps. Rumburk – znam. sympaticke misto s jeste sympatictejsi prodejnou sametu primo z tovarny. jsem tam koupila samet manzelovi na svatebni oblek.pak jsem si ho v Novym Boru vzala. O 16 let pozdeji rozvedla v Praze. ted trsam salsu v mexiku a smeju se nad vasemi hlaskami v diskuzich v reflexu.
Comment od paula — únor 9, 2009 @ 00:53
“Una lindo foca negra…” jsme si zrovna dneska zpívali s vnučkou, naučila nás to nejstarší dcera, která žije na Tenerife a má tam kapelu z nejlepších jihoamerických muzikantů, kteří tam taky žijí. Měla vystoupení na Slovensku a vracela se přes Dresden domů. Ten kraj na severu je dost drsnej a poslední domou tam už moc nejezdím, občas za sestrou, která žije v domě po rodičích. Tu prodejnu vlastnil můj kamarád, s kterým jsem vyrůstal, taky pěknej řízek, co to tady socani opět vzali do ruky, zkrachoval a teď se plaví jako lodník někde na říční lodi v Evropě… Salsa a smích, to nemá chybu. Všichni už jsou v Mexiku, jenom já tu smrdím jak bolavá noha mezi komoušema…
Alespoň že je prdel v tom Reflexu. Fakt jsem mezi favority alone? Jenom abych pak náhodou neuvázl v pěkně hustý tlačenici… 
Comment od ondys — únor 9, 2009 @ 01:50
fakt jste sam a zatim nehrozni zadne vase uvaznuti u me nebot jsem uvazla ja na vasi website a cetla a cetla az docetla a tak ted vim, ze jste spisovatel. pisete hezky. snadno se to cte. jako Foolgum nebo Bach nebo Kafka. zijete v Teplicich nebo Praze? znam to tam i pozpatku-no jo,ja jsem vzala radu od Tucnyho a vrhla se za vsemi do mexika a po behanich po vsech kontinentech se konecne citim jak doma. je tu jeste vlidnost v lidech, dobre se tu dycha,je porad teplo a nikdo nic neresi-jak pise na vasem webu ta slecna o africe, stejny principy-rodina.ale zaroven je tu vyhoda us investic,takze eazy life.kdyz me namichne civilizace,ztratim se na plazi,kde je zivot bez elektriky,s tygry-taky to tu je,je tu pohoda,doma to uz trochu bolelo zit,naposledy jsem zavitala pred lety a chci brzo znova-podrzte mi jeden vas vytisk vasi knihy,prosim. rozhodne si to chci precist.taky jsem vodnar. jaktozejste tak pozde vzhuru?
Comment od paula — únor 9, 2009 @ 02:55
To víte, že jo, klidně Vám ji i pošlu… Nevadí mi samota a ticho, můžu se líp soustředit na psaní i případné studium. Poslední dobou si myslím a jsem si skoro jistý, že my nejsme civilizovaní, kdybychom byli, tak bychom se mnohem citlivěji vkomponovali do životního prostředí… Závidím Vám možnost volby, tady v okolí Teplic už čistá příroda snad ani není.
Užívejte si pobyt v ní, je to podstatný.
Comment od ondys — únor 9, 2009 @ 03:14
Vazne by jste mi vasi knihu poslal? ale to je od vas vic nez laskave. dekuji. na ktery emajl vam muzu poslat adresu? a kam vam poslu penize?
Comment od paula — únor 9, 2009 @ 05:16
Potrpite si na vasich strankach na zdvorile vykani nebo si budeme tykat,kdyz jako zena navrhnu tykani?
jsem rada,ze si muzem povidat,hledala jsem vas email v diskuzi ho nemate pod jmenem,chtela jsem napsat dopis-nenasla. tak ted jsem rada,ze jsem nasla odkaz na tenhle clanek a vasi web. premyslela jsem o vas, kdo jste, jen podle tech kratickych hlasek a ten humor…premyslela jsem kdo jste. co delate. ted vim. nebo mam nejakou predstavu. to je fajn. Splavy,Machac,Teplice,…vytanuly mi vzpominky z pred 30lety, zapomela jsem, o cem jsem chtela mluvit…:)
Comment od paula — únor 9, 2009 @ 05:26
To je milý, potrpím si na bezelstný a otevřený způsob při jednání. Můžeme si tykat. Nezastupitelnou náladu Máchova kraje jsem trochu zachytil v povídce Sinice, kterou si můžeš přečíst po kliknutí na V. Ondys: Povídky 1 v pravém sloupci, teď Ti ale z hlavy neřeknu, kolikátá je v řadě dalších. Mailů mám několik, třeba tohle je jeden z nich: ondys@o2active.cz a pokud si vzpomeneš,
o čem jsi chtěla mluvit, můžeme pokračovat… A dík.
Comment od ondys — únor 9, 2009 @ 09:00
uz pisu 2.O)))))
Comment od paula — únor 10, 2009 @ 08:38
Tak jo a nezapomeň poslat nějakou fotku, ať to tady oživíme pohodičkou v Mexiku!
A když se Ti bude chtít makat 
můžeš připsat i něco chytrého…
Comment od ondys — únor 10, 2009 @ 09:26