Kdo neskáče, není Čech

 Stalo se to před mnoha lety. Krátce po půlnoci jsem přijel z Ostravy a šel spát. Ráno, někdy kolem čtvrté hodiny, mě probudil podivný tlak v kříži. Vstal jsem a pak už se jenom válel po zemi u toaletní mísy, řval bolestí, zvracel, kadil a čůral. Tehdejší vyděšená soupostelnice okamžitě zavolala na záchranku, aby mne odvezli dřív, než ji totálně zdevastuju načinčané životní prostředí. V posledním záblesku sebevědomí jsem na ni zařval, že pokud nepřijedou do patnácti minut, skočím z okna, ať ho preventivně otevře, aby mne v její posteli nevystřídal děda Mráz díky rozbitému sklu. Stihli to akorát.

 Ve špitále sloužil zrovna Jarda Pichlík a nechtěl mi dát injekci, dokud se nepřesvědčí, že původ mého bolestivého šílenství nemá souvislost s jizvou po resekci střev. Kruťas, ale poměrně rychle zjistil, že se jedná o ledvinovou koliku a pak už to docela šlo jako po drátku. Neskočil jsem z okna a přežil, jsem klikař.

 Spousta jiných ale často zaplatí daň nejvyšší za iniciativu horlivých blbců, kteří globalizují, centralizují a debilizují především v zájmu osobního profitu. O tom by asi mohl podat nejčerstvější zprávu z jiného světa architekt Kaplický, kterého postihl infarkt na ulici, ale vzhledem k vymakanému systému přijeli nejdřív policajti (údajně za sedm minut), a když zjistili, že je v komatu, zavolali záchranku, údajně to měla stihnout za pouhé čtyři minuty, ale Kaplickému to bylo k hovnu a z jeho ten den narozeného děcka se rázem stal pohrobek, paradoxně asi jenom díky nejpokrokovějšímu systému pokud funguje jako u nás na Severu, kde po sloučení severočeských nemocnic můžeme pozorovat znamenitý jev, kdy teplický občan v tísni, volaje 155, nedovolá se na místní pobočku, nýbrž do Ústí nad Labem.

 Už tohle přímo věstí urychlení procesu!

 Tam ale navíc sedí dispečerka, která výzvu převezme a spokojí se s jakýmkoliv číslem baráku, odkud je voláno, aniž by pátrala po tom, jde-li o číslo popisné či řadové, eventuálně špatně zapamatované či vyslovené, o poschodí nemluvě. Ta pak předává pokyn zpátky teplické filiálce RZP či RLP nebo jak se tomu dnes nadává. Těm následně vyjede ve služebně lísteček, kde je jen jméno a jenom formálně dokonalá adresa – a jeďte, volové, a starejte se!

 Někdy se to hledá čtvrt hodiny, někdy se to nenajde. Neodvratný důsledek snahy obsedantních šťouralů a ambicionistů za každou cenu zrušit to, co je léta zavedený a dobře funguje, jenom aby se mohlo vykázat, že jsem vymyslel novotu, i když je to genitálně vyvinutá píčovina. To ale není jediná životně důležitá odborná služba, která je poznamenána zfušovanou centralizací. Údajně v celém kraji to mají podobně i hasiči a snad i policajti. Z kuloárů hasičů prosáklo, že jejich průměrná doba příjezdu k ohni od zavolání se po zavedení centrální mašinérie natáhla o 7 minut. Za takovou dobu, myslím, shoří stodola a pokud je dost slámy, třeba i dvě.

 Jak dlouho bude něco podobného fungovat?

 Nevím, ale společenskýmu blahu by určitě prospělo, kdyby třeba socanskýmu papalášovi, lidumilovi a milionáři Bendovi shořel majetek za pár miliónů, aby se to rázněji pohnulo přijatelnějším směrem.

 Zatím všichni můžeme sociálnědemokraticky nacvičovat sebevražedný skok z oken.